Zdá se vám divné skloňování slova „kasárna“ a nevíte, jak je česky správně? Jde o slovo převzaté z francouzštiny (la caserne), respektive z němčiny (die Kaserne). Toto podstatné jméno bylo původně čísla jednotného, ale dnes užívá často i v pomnožném tvaru čísla množného. Proč, ale nikdo neví. Velmi často se oba tvary i kombinují a přecházíme mezi jednotným číslem a pomnožným tvarem, podle toho, v jakém pádě hovoříme a jak nám to „jde do pusy“. Obojí je však v češtině akceptovatelné a gramaticky správné. Tedy v jednotném čísle ženského rodu i v pomnožném tvaru:
jednotné číslo rodu ženského:
- vojenská kasárna
- vojenské kasárny
- vojenské kasárně
- vidím vojenskou kasárnu
- vojenská kasárno!
- o vojenské kasárně
- s vojenskou kasárnou
množné číslo rodu ženského:
- vojenské kasárny
- vojenských kasáren
- vojenským kasárnám
- vidím vojenské kasárny
- vojenské kasárny!
- o vojenských kasárnách
- s vojenskými kasárnami
pomnožný tvar zakončený na -a *)
- vojenská kasárna
- vojenských kasárn (málo používaný tvar)
- vojenským kasárnům (málo používaný tvar)
- vidím vojenská kasárna
- vojenská kasárna!
- o vojenských kasáren
- s vojenskými kasárny (málo používaný tvar)
srovnej „bolavá záda“
- bolavá záda
- bolavých zad
- bolavým zádům
- vidím bolavá záda
- bolavá záda!
- o bolavých zádech
- s bolavými zády
nebo „kněžská luka“
- kněžská luka
- kněžských luk
- kněžským lukám
- vidím kněžská luka
- kněžská luka!
- o kněžských lukách
- s kněžskými lukami
Pomnožná jména jsou ta, která mají pouze množné číslo, tj. i když je použijeme pro označení pouze jedné věci (dveře, plavky, nůžky, játra, muka, Vánoce).
„Jsou obtížně zařaditelná do kategorie rodu. Povědomí o rodu u většiny těchto jmen následkem historického vývoje zcela zaniklo a bez srovnání se vzory nejsme s to určit, jakého rodu je dané slovo. Většina pomnožných jmen se skloňuje podle vzorů ženského a středního rodu.“
(Grepl, M. a kol.: Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1995.)
Tak si říkám, jak je ta čeština složitá pro cizince. Ale nejen ona – uvažme, že Finština má těch pádů dokonce 15. Reforma a zjednodušení jazyka je ale velmi citlivá věc, vzhledem k historickým tradicím. Čím více pravidel, čím více různých vzorů a výjimek z pravidel, tím ale hůře. Čeština patří bezesporu k nejsložitějším jazykům – často i pro samotné rodilé mluvčí.