Z pravěku do starověku

Prvními protolidmi byli prý Australopitékové a jejich předkové před 4-6 miliony lety, protože už slezli ze stromů a začali údajně chodit po dvou a jednoduše myslet. Protože měli (volné) ruce, začali prý si vyrábět a používat primitivní nástroje. Nejstarší známky úpravy kamene jsou prý datovány na dobu před 3,3 miliony let. Tím se podobali lidem, i když z části byly vlastně ještě lidoopy, kteří stále lezou po větvích, nemají tak velký mozek a takové schopnosti pracovat s nástroji. Tato první fáze vývoje člověka a jeho vydělení se z říše zvířat je přitom nejvíce zahalena tajemstvím a nejvíce fascinující.

Jejich mozek se prý stále zvětšoval, až se z australopitéka před 2,5 miliony let stal dokonalejší lidoop, tzv. člověk zručný (homo habilis). který dokázal již myslet více a také plánovat. Také on však komunikoval stále jen pomocí zvuků a gest, proto jeho myšlení bylo podobně jako u zvířat založeno na představivosti. Uměl prý také vyrábět složitější nástroje, než jen úpravou klacků či otloukáním kamene, apod. O tom, zda uměl používat i oheň se vedou dohady.

Ze člověka zručného se prý vyvinul tzv. člověk vzpřímený (homo erectus), který je považován za první zástupce lidského rodu. Homo erectus žil přibližně od 1,9 milionu do asi 110 000 let. Nechodil již shrbený, ale plně vzpřímený, měl prý již pokročilejší myšlení, ale stále neuměl mluvit. Používal zase o něco složitější nástroje, měl schopnost ovládat oheň (před 1-1,5 miliony lety), což mu umožnilo vaření potravy. Přestal žrát syrové maso jako zvířata, ale začal ho jíst. Byl prý i schopen migrovat a osidlovat nové oblasti, což ho odlišovalo od předchůdců člověka (rozšířil z Afriky do Asie a Evropy).

Ze člověka vzpřímeného se před 300 – 50 tisíci lety vyvinul už náš druh, tzv. člověk moudrý (homo sapiens). Zásadní revoluce se přitom měla odehrát před 100 – 40 tisíci lety, kdy prý vynalezl řeč a začal mluvit. Náš přímý pravěký předek uměl prý vyrábět velmi sofistikované nástroje a používal je k lovu, výrobě oděvů, stavění obydlí a k umělecké tvorbě. Kromě toho začal projevovat umělecké cítění, například malby na stěnách jeskyní, sošky a další artefakty, které svědčí o kulturních a náboženských aspektech života (rituály, pohřbívání mrtvých).

Pravěký člověk moudrý nežil již ve tlupách, ale v organizovaných pospolitostech, kmenech, občinách a komunitách, čímž vznikla prvobytně pospolná společnost. Platila tu v zásadě rovnost mezi členy komunity. Členové se podíleli na různých úkolech, které byly rozděleny podle věku, pohlaví a schopností. Například muži byli většinou lovci a ženy sběračkami, přičemž děti se podílely na učení a pomáhaly při sběru nebo ochraně komunity. Neexistovalo významné rozdělení moci nebo vlastnictví, což znamená, že nebyla přítomná hierarchie ve smyslu vládnoucích a podřízených. Neexistovala dosud žádná vláda. Rozhodování bylo obvykle kolektivní nebo vedeno staršími nebo respektovanými členy komunity na základě konsenzu. Neexistovala ani jasná hierarchie mezi muži a ženami, než v pozdějších dobách hierarchicky organizované společnosti.

(To dříve některé vedlo k představě že v této době fungoval matriarchát a hlavní slovo měli ženy. Antropologické studie ale neprokázaly, že by existovala nějaká velká kultura, která by skutečně měla „matriarchální“ uspořádání ve smyslu vlády žen nad celou komunitou. Ve skutečnosti lez mluvit pouze o rovnosti pohlaví, než později ve starověku převzali vůdčí úlohu muži).

Neexistovalo ani organizované náboženství, to bylo komunitní a přírodní, tj. hlavní roli v něm hrálo uctívání vládců přírodních sil, symbolů plodnosti a jiných, rituály spojené s ochranou, lovem a plodností. Tento typ uspořádání na základě rovnosti a spolupráce, bez rozdílu mezi jednotlivci v oblasti vlastnictví a moci, trval až do počátků starověku, vzniku zemědělství a prvních státních útvarů.

Kdy skončil pravěk a začal starověk? To asi nelze přesně říct, záleží na tom, jaké měřítko si zvolíme, jak tato období definujeme. Myslím si, že konec pravěku můžeme spojit s koncem poslední doby ledové před cca 9 700 lety, což prý koresponduje i s zánikem posledních zbytků Atlantidy a současně se začátkem období mezolitu (střední doby kamenné). Tehdy lidé měli začít již postupně přecházet od lovení a sběru plodin k zemědělství, pěstování plodin, chovatelství a domestikací zvířat.

Za počátek starověku ale pokládáme až dobu, ze které víme o prvním písmu a máme první písemné záznamy (sumerské písmo v Mezopotámii před více než 5 200 lety). První státní útvar vznikl na území Mezopotámie ale ještě dříve (Sumer) a brzy potom také v Egypt. Asi o tisíc let později pak Čína. Období, které leží mezi koncem doby ledové a začátkem starověku je jakési mezidobí, které nazýváme neolit (mladší doba kamenná). V této době před 9 700 – 5 200 lety došlo k rozvoji výroby, což znamenalo zásadní změnu v životním stylu, .ale i k větším sociálním rozdílům. Začala vznikat hierarchická a patriarchální struktura společnosti. Lidé začali zakládat trvalé osady, což vedlo k rozvoji technologií, řemesel. Kromě mědi (a později zlata) lidé však ještě zpracovávat kovy neuměli a neznali je.

Skutečný rozvoj začíná v době prvních státních útvarů během následující doby bronzové, kdy lidé začali vyrábět nástroje a zbraně z bronzu, později stříbra, cínu, rtuti a nakonec železa a oceli. S těmito technologickými pokroky se rozvinuly složitější kultury, obchod a sociální hierarchie. Centrum dění naší civilizace se postupně přesunulo od prvních státních útvarů z Afriky a Předního východu směrem do Evropy.

Po dobytí Egypta Alexandrem Velikým v roce 332 př. Kr. se začalo přesouvat do Řecka. Asi 150 let po Kristu se ale dominantní světovou mocností a kulturním centrem stala Římská říše. Ta vydržela až svého definitivního a oficiálního rozpadu v roce 476. Přežila jen východní část pod názvem Byzantská říše, než byla v roce 1453 dobyta Turky, kteří pak mnohokrát ohrožovali Evropu. Tak začal středověk, kdy se centrum civilizace přesunulo dále do Evropy, kam se začlenili i naši slovanští předkové.