Lidé jsou biologicky velmi homogenní druh, a přestože existují různé genetické a kulturní rozdíly mezi skupinami lidí, žádný člověk nebo skupina lidí není „čisté rasy“ ve smyslu, jak to bylo někdy kdysi chápáno. Už první moderní lidé (Homo sapiens) se geneticky se mísili s jinými podskupinami, například s neandertálci a denisovany. Toto mísení znamená, že genetická různorodost je neoddělitelnou součástí lidské populace. Pojem „čistokrevní etnikum“ či „rasa“ je více kulturním a sociálním konstruktem než vědeckým faktem. Lidé se tradičně dělili podle viditelných fyzických znaků (například barva kůže nebo tvar očí), ale tyto rozdíly jsou povrchní a netvoří základ pro jasně definované biologické rasy.
Genetické rozdíly mezi jednotlivými lidmi jsou velmi malé. V průměru je genetická podobnost mezi dvěma lidmi na 99,9 %. Lidé se po tisíce let mísili díky migracím, obchodu, válkám a kulturním výměnám. Žádná skupina lidí proto nemohla zůstat izolovaná a „čistá“ po dostatečně dlouhou dobu, aby splňovala koncept „čisté rasy“. Všichni lidé jsou výsledkem dlouhého procesu evoluce a mísení různých genetických linií.
Na této stránce najdete přehled hlavních genetických vlivů posledních století a tisíciletí, které formovaly dnešní národy Evropy. Tento proces se samozřejmě nezastavil a ke křížení různých etnik i ras dochází stále – zejména dnes, kdy lidé mohou snadno a hodně cestovat a migrovat po celém světě. Všichni v sobě mámě velmi bohatou směs nejrůznějších genetických stop našich předků, kteří mohli pocházet z nejrůznějších etnik. Skutečná čistokrevnost tak nejspíše neexistuje možná ani u prvních lidí či bájného Adama a Evy, kteří mohli mít geny svých mimozemských předků. Zejména když uvážíme, že předpotopní civilizace na Zemi v pravěku, v dobách Atlantidy a Lemurie nebyli lidé současného typu, ale směs mimozemských etnik v době, kdy se původní lidská rasa pocházela teprve raným stádiem evoluce. Je i otázka, zda všechny tehdejší inteligentní obyvatelé patřili k lidskému rodu. Možná vůbec ne.
Evropskou populaci a evropské národy obohacují lidé mnoha jiných národů a etnik. Z dlouhodobého hlediska však ještě tyto genetické změny nejsou tak významné, na rozdíl od historických vlivů našich předků. I když jsou dnešní migrace v některých částech Evropy velmi intenzivní, stále jde ještě o krátkodobou záležitost. Intenzita migrace také není přímo úměrná genetickému mísení (migranti se nemusí mísit s původními obyvateli a být jimi asimilováni – mohou tvořit spíše ghetta a paralelní společnosti.
Potomci západních Germánů
Předkové Nizozemců – Byli to především západní Germáni, zejména Frankové, Sasové a Frísové, částečně také severští Vikingové. Menší vliv měli také Keltové a Římané.
Předkové Bavorů – Byli to především západní Germáni, zejména Bavorové, ale i Svébové a další. Menší vliv měli germánští Frankové či keltští Bójové, Římané, malý mohli mít i Slované a Židé.
Předkové Rakušanů – Byli to především západní Germáni jako Markomani a Kvádové. Menší vliv měli keltští Bójové, Římané, Slované (zejména Čechové a Moravané). V dobách Rakouska-Uherska docházelo k dalším menším vlivům (Češi, Maďaři, Židé, Chorvati, Italové).
Předkové Švýcarů – zpočátku to byli především Keltové (Helvéti, Bójové) a pak Římané a západní a jižní Germáni (Frankové, Alamanni a Burgundi). kteří měli dominantní vliv.
Předkové východních Němců – Byli to především Germáni (Frankové, Sasové, Vikingové), později měli vliv také západní Slované (Lužičtí Srbové, Bilí Chorvati, Lutici, Sorabové a Obodritové). Malý vliv měli v části východního Německa i Římané.
Předkové západních Němců – Byli to především Germáni (Svévové, Vandalové a Ostrogóti, Sasové, Frankové, Cherusci, Tencteri, Bructeri, Chamavi), později Římané.
Předkové Lucemburků – Pocházeli z oblasti dnešního Lucemburska a zahrnovali germánské a francké (jihogermánské) šlechtice. Lucemburkové se spojili s různými evropskými královskými rodinami prostřednictvím sňatků a politických aliancí, čímž rozšířili svůj genom i vliv a moc v Evropě. Johann von Luxemburg se stal také českým králem a otcem Karla IV. (Karl von Luxemburg).
Potomci západních Slovanů
Předkové Čechů – Byli to především západní Slované, zejména Čechové a Moravané. Menší vliv měly germánské kmeny jako Frankové, Markomani a Kvádové, ale také keltští Bójové, turkičtí Avaři a Židé. Později i Němci a Rakušané. Zejména po roce 1918 došlo k prohloubení genetických vazeb se Slováky, ale v dlouhodobém horizontu nejde o výraznou změnu.
Předkové Slováků – Byli to především Slované. zejména Moravané a východní Slované (vč. Rusínů). Vliv měli také Maďaři a před nimi také germánští Kvádové, keltští Bójóvé, turkičtí Avaři.
Zejména po roce 1918 došlo k prohloubení genetických vazeb se Čechy, ale v dlouhodobém horizontu nejde o výraznou změnu.
Předkové Poláků – Byli to především západní a severní Slované, zejména Polané, Vislané, Slezané a Mazuřané. Menší vliv měli Baltové jako Prusové a Litvané, Germáni jako Vandalové či Góti nebo keltští Bójové.
Potomci Baltů
Předkové Lotyšů – Byli to především Baltové, zejména Lettové (Latgovové) a Semigallové. Malý vliv mohli mít i Germáni a Slované.
Předkové Litevců – Byli to především Baltové, zejména Litvané a Žemaité. Menší vliv mohli mít i Slované, Germáni (Góti a Vandalové) či Keltové.
Potomci Ugrofinů
Předkové Estonců – Byli to severští Ugrofinové, zejména Estonci a jejich příbuzní (Finové). Malý vliv měli také Baltové (baltští Prusové, Litvové, Lettové, Semigallové), Germáni a Slované.
Předkové Finů – Byli to severští Ugrofinové, zejména Finové. Na jihu měli vliv také Baltové (Prusové, Litvané, Lettové, Semigallové) a Germáni (Góti).
Předkové Maďarů – Byli tom především Ugrofinové, konkrétně Maďaři. Menší vliv měli Germáni, Keltové a Slované a také turkické a mongolské kmeny z asijských stepí (jzejména Avaři a Hunové), Původ Avarů a předchozích Hunů není zcela jasný, ale je i možné že Hunové přišli až z Korei.
Potomci východních Slovanů
Předkové Rusínů – Byli to především východní Slované, kteří se usadili v zakarpatské oblasti, ale jejich drobná populace je roztroušená i v Polsku, na Slovensku a v Bělorusku. Částečně se asimilovali. Jsou směsicí různých slovanských kmenů (Poláci, Ukrajinci, Slováci, Bělorusové, Polabští Slované a Lužičtí Srbové). Malý vliv zřejmě měli i dávní Hunové a Avaři.
Předkové Ukrajinců – Byli to především východní Slované jako Kozáci. Menší vliv měly na severu germánští Vikingové a na jihu i turkické kmeny. Později Tataři, Polané a Baltové (Litevci).
Předkové Rusů – Byli to především východní Slované. Významnější vliv měli Ugrofinové, menší germánští Vikingové a Mongolové. měli později na západě i Poláci a Baltové (Litevci).
Předkové Bělorusů – Byli to především východní Slované. Významnější vliv měli Baltové (Latvigové ad.). Menší vliv měli Tataři a Mongolové, v pozdější době pak Poláci, Němci a Židé.
Potomci Dáků a Římanů
Předkové Rumunů – Byli to především Dákové (Indoevropané nejasného původu) a Římané, kteří je ovládli. Menší vliv měli později Slované a Ugrofinové, případně snad ještě a Osmané (Turci).
Předkové Moldavanů – Byli to především Dákové (Indoevropané nejasného původu) a Římané, kteří je ovládli. Menší vliv měli později Slované, Tataři, Mongolové, Ugrofinové a Osmané (Turci).
Potomci jižních Slovanů
Předkové Slovinců – Byli to především jižní Slované. Menší vliv měli Illyrové (původní pravěcí starousedlíci), Římané, Germáni (Langobardi, Frankové, Bavoři) a Avaři.
Předkové Chorvatů – Byli to především jižní Slované. Menší vliv měli Illyrové (původní pravěcí starousedlíci), Římané, Germáni (Frankové, Ostrogóti, Vizigóti), Avaři, obyvatelé Byzantské říše, později Maďaři a Rakušané.
Předkové Srbů – Byli to především jižní Slované. Menší vliv měli Illyrové (původní pravěcí starousedlíci), Římané, Germáni (Ostrogóti, Vizigóti), Avaři, obyvatelé Byzantské říše, později dlouhodobě Osmané (Turci), kteří dodali Srbům bojovnost a temperament ve srovnání s více středoevropskými Chorvaty.
Předkové severních Makedonců – Byli to především jižní Slované. Menší vliv měli Illyrové, Makedonci, Římané, obyvatelé Byzantské a Osmanské říše (Turci).
Předkové Bulharů – Byli to především východní Slované a původní turkické kmeny, které pocházely z oblastí severního Kavkazu a střední Asie. Tato dvě etnika se smísila a položila základy Bulharského národa. Menší vliv měli i Trákové (zdejší indoevropští starousedlíci) a obyvatelé Byzantské říše. Malý vliv mohli mít i Římané, Avaři a Hunové.
Potomci Hellenů
Předkové Řeků – Nejstaršími předky byli Minojci (lidé neznámého původu, kteří vytvořili vyspělou kulturu na Krétě) a indoevropští Mykénci, jejich pokračovatelé, kteří se usadili v pevninské části Řecka, stejně jako později Dórové, Iónové a Aiolské kmeny. V dobách klasického Řecka měli vliv i Římané.
Pozn.: Všichni tito předkové dnes nazýváme „starověkými Řeky“ i když se jednalo o různá etnika. Na základě těchto kultur vzniklo před 2 500 lety „klasické“ Řecko jako jedno etnikum a jedna kultura, ne však jako stát (každé město bylo nezávislé).
Potomci Latinců (Římanů)
Předkové Italů – Byli to především Latinci ale i další latinské kmeny jako Sabinové, Samnité, Umbrové (dohromady Italikové) a Etruskové (místní starousedlíci). Menší vliv měli na severu keltští Cenomani a Insubriové a na jihu Řekové.
Předkové Španělů – Byli to zejména Latinci (Římané) a Iberové (místní pravěcí starousedlíci), které Římané ovládli. Velký vliv měli také Arabové (Maurové), kteří většinu Španělska ovládali téměř celý středověk, na severozápadě pak Keltové a menší vliv měli i sémitští Féničané.
Předkové Portugalců – Byli to zejména Latinci (Římané) a Iberové (místní pravěcí starousedlíci) a Keltové, které Římané ovládli. Významný vliv měli také Arabové (Maurové), kteří část ovládali delší dobu Portugalska. Menší vliv měli Germáni (Svébové a Vizigóti) a později Židé.
Předkové Francouzů – Byli to zejména Latinci (Římané) a Germáni (především Frankové, ale i Vizigóti a Burgundi). Geneticky vliv mají na severu i původní obyvatelé – keltští Galové a germánští Vikingové. Menší vliv měli později Britové či na jihu Katalánci, Baskové a migrační vlny z jižní Evropy, Afriky a Blízkého východu.
Potomci Keltů a Germánů
Předkové Angličanů – Byli to především Keltové a později hlavně západní Germáni (Anglové, Sasové, Jutové, Vikingové či jejich potomci Normani) z jazyka germánů se vyvinula angličtina. Menší vliv měli Latinci (Římané). Později k významné genetické rozmanitosti přispěla migrace z celého světa, zejména anglických kolonií.
Předkové Skotů – Skoti mají podobné genetické složení jako Angličani, ale více z keltské identity a kultury. jsou geneticky někde na pomezí mezi Angličany a Iry.
Předkové Velšanů – Byli to především britonští Keltové. Velšané mají podobné genetické složení jako Angličani, ale podstatně z keltské identity a kultury. Díky své typické uzavřenosti, odolnosti a svéráznosti mají ze všech národů daleko nejvíce genů Keltů. Menší vliv tu ale měli i anglosaští Germáni. Velština je mnohem více podobná keltským jazykům než angličtině.
Předkové Irů – Byli to především gaelští Keltové. Podobně jako Velšané, i oni mají silnou keltskou identitu. Výraznější tu měli germánští Vikingové. Gaelština Irů je mnohem více podobná keltským jazykům než angličtině.
Potomci severních Germánů (Vikingů)
Předkové Islanďanů – Byli to především severní Germáni z oblasti Skandinávie (Vikingové). Později měli malý vliv obyvatele z Britských ostrovů a jiných oblastí, ale ostrov byl vždy poměrně izolovaný, takže genetické složení Islanďanů je poměrně čistokrevné.
Předkové Norů – Byli to především Germáni (Vandalové, Góti a o několik set let později Vikingové). Vliv jiných etnik byl velmi malá, takže i Norové zůstávají poměrně čistokrevným národem.
Předkové Švédů – Pro Švédy platí v podstatě totéž, švédským Vikingům se ale říkalo Varangové. Ti byli větší obchodníci a cestovatelé, na rozdíl od více uzavřených a dobyvačnějších norských Vikingů. Jejich geny je odlišují v tom, že Švédové jsou více liberální a modernější, než konzervativnější, lidovější a tradičnější Norové.
Předkové Dánů – Byli to především Germáni (Góti, Svévové aj.). Pro dány platí jinak totéž, co pro Nory. Morští Vikingové v sobě kombinovali obchodní talent Švédů a dobyvačnost Norů – Dánové jsou tak určitou kombinací Norů a Švédů.