Dnes existuje tolik různých ras a plemen, ať už lidských nebo zvířecích, že nelze o žádném říci, že je úplně čistokrevný. Všichni tak jsme do jisté míry míšenci a přitom každý je míšený trochu jinak – má trochu odlišnou rodinu svých předků. Geny se neustále mísí a dokonce ani první Slované či Germáni rozhodně nebyli žádnou čistou rasou. K čistým rasám bychom nejspíše museli jít až do pravěku, kdy na Zemi existovala ještě jen hrstka lidí. Dnešní diverzita s miliardami lidí je ale hotový guláš. Přesto i dnes stále hovoříme o rasách, národech a etnických skupinách. Stále totiž mezi nimi existují zřetelné rozdíly a charakteristiky, takže díky nim je lidstvo tak etnicky, jazykově a kulturně různorodé. Existují sice snahy multikulturních sociálních inženýrů, aby se všechny rasy a etnika tak dokonale namíchala, aby lidstvo dospělo k jedné univerzální rase, homogennímu etniku a k jednomu jazyku, je to však ideál a cíl, který je hodně vzdálený současné realitě a ani není zárukou vzniku ráje na Zemi.
Zkusme se tedy podívat na to, kdo byli vlastně naši předkové a začněme ne sice od Adama a Evy o kterých toho moc nevíme, ale od prvních skupinek pravěkých lidí v Evropě. Tedy již myslících a mluvících bytostí. Jinými dimenzemi ani jinými civilizacemi předpotopního světa se zabývat nebudeme, neboť to je mimo oblast vědy a spadá spíše do náboženství, legend, mystiky a okultismu. Touto historií se zabývám jinde.
První lidé
Doba ledová v Evropě (před 50 – 12 000 lety)
„Lovci mamutů a sběrači plodů“
Předpokládá se, že první lidé, kteří již měli schopnost myšlení a mluvení asi před 70-200 tisíci lety a přišli do Evropy z Afriky před 40-50 000 lety. Před hlavní lidskou rasou, která obývá Zemi dodnes a příchodem těchto lidí do Evropy obývala kontinent starší, vyhynulá a původní evropská rasa člověka (Neandrtálci).
První moderní lidé se s nimi setkávali a měli s nimi i potomky. Genetické studie ukazují, že dnešní Evropané mají malé množství neandrtálské DNA, což dokládá křížení mezi těmito dvěma druhy. Proč neandrtálci vyhynuli, zůstává dodnes záhadou. Nejspíše to ale bude tak, že prostě vůbec nevymřeli, ale jen se geneticky asimilovali a naše DNA zůstala jako ta dominantní, respektive jejich genetický materiál integroval do populace moderních lidí prostřednictvím křížení. Určitě se to nestalo v krátké době ale v procesu mnoha a mnoha generací vzájemných kontaktů, kdy postupně vymizeli – zejména pokud jejich populace už v jejich době nebyla nijak početná. Vzhledem k tomu, že Evropa a svět vůbec byl v té době jen velmi řídce osídlen lidmi a byl prakticky pustý, jen s divokou přírodou, lze to předpokládat. Odhaduje se, že v Evropě žilo jen jen několik desítek, maximálně nižších stovek tisíc lidí.
První pravěké kultury (před 12 – 6 000 lety)
První zemědělci, chovatelé a pěstitelé
Až do příchodu prvních indoevropských kmenů před 6000 lety byla Evropa obydlená různými, pouze malými pravěkými prehistorickými kulturami a málo početnými etnickými skupinami. Lidmi, kteří přečkali poslední dobu ledovou, která trvala téměř 100 tisíc let a skončila někdy před 11 700 lety. Po ústupu zalednění se klima se oteplilo a stalo se příhodným pro pěstování plodin.
Celkově se odhaduje, že v té době žilo v celé Evropě jen několik milionů lidí. Tyto populace pravěkých starousedlíků byly velmi různorodé a žily v mnoha různých kulturách rozprostřených po celém kontinentu. Tyto malé lokální kultury se vyvinuly v různých obdobích, od lovců-sběračů přes zemědělce až po komplexní společnosti s rozvinutými technologiemi a sociálními strukturami, kteří se již učili nejen pěstovat plodiny, obdělávat půdu, ale i ochočit si a chovat první hospodářská zvířata či dokonce zpracovávat první kovy. Lidé těchto pravěkých kultur byli však ještě našimi hodně vzdálenými předky.
Indoevropané
Příchod Indoevropanů do Evropy (před 6 000 – 2 000 lety)
Bližšími předky současných Evropanů byli až Indoevropané mluvící jazykem, ze kterého vznikly všechny současné Evropské a západoasijské jazyky. Indoevropané se jako jedna z prvních významnějších a větších kultur a etnik vyprofilovali se někdy před 7 000 lety z indoevropských kmenů, které žili v oblasti dnešního Kaspického moře (jižního Ruska, Ukrajiny, Běloruska a severního Kavkazu). Předpokládá se, že původní Indoevropané byli nomádští pastevci nebo zemědělci. Postupně migrovali a šířili své jazyky a kultury do různých částí Evropy a Asie.
Úplně první Indoevropané do Evropy začali postupně migrovat přibližně před 4 000 lety, ale první větší vlna migrantů nedorazila zřejmě dříve, než před 4 000 lety. Před 2 000 lety byly indoevropské kmeny ale již rozšířeny více či méně téměř po celé Evropě (Římané později říkali „barbaři“). Počet obyvatel Evropy postupně výrazně stoupl z několika milionů až na desítky milionů ve vrcholném období Římské říše.
Hlavní protonárody, které se vyprofilovali z kmenů Indoevropanůn v Asii (Árijci):
- IndoIránci – předkové Indů a obyvatel přední Asie (nepřišli do Evropy)
- Indoárijci– předkové obyvatel přední Asie (nepřišli do Evropy)
Pozn.: Nacisté termín Árijci zneužili pro sebe a označovali takto germánskou rasu. Je ze slova „árja“ které znamenalo ve staroindickém (sanskrtu) i staroperském jazyce „vznešený“ nebo „ušlechtilý“. Árijci znamenali v širším pojetí všechny Indoevropany, ale v současnosti se upřednostňuje označovat takto předky Indů a Íránců.
Hlavní protonárody, které se vyprofilovali z kmenů Indoevropanůn v Evropě:
- Hellenové – předkové Řeků (dorazili ca. před 4 000 lety)
- Latinové – předkové románských národů (dorazili ca. před 3 000 lety)
- Germáni – předkové germánských (dorazili ca. před 2 500 lety)
- Slované – předkové východoevropanů (dorazili ca. před 1400 lety)
Zaniklá etnika Indoevropanů v Evropě:
- Keltové – předkové zejména Skotů, Velšanů a Irů (dorazili ca. před 3 200 lety)
- Thrákové – nepřímí předkové zejména Bu lharů (dorazili ca. před 3 500 lety)
- Illyrové – nepřímí předkové (dorazili ca. před 3 500 lety)
Etnika v Evropě, která nepatří k indoevropanům
Ugrofinové – přišli o Evropy z Ruského Uralu a Sibiře. Jde o předky Finů, Laponců, Estonců či Maďarů. Maďaři dorazili do Uherské nížiny před 1 200 lety,, ostatní přišli do severní Evropy mnohem dříve, možná už před 3 000 lety.
Sémité – lidé z afro-asijské oblasti jsou předkové také Malťanů nebo Židů, kteří se rozšířili po celém světě. Židé jsou tak podobní i nám, neboť mají mnoho indoevropských genů a často jsou považováni za asimilované příslušníky národa ve kterém žijí. Podle našich kulturních jsou tak dnes u nás již považováni spíše za Čechy. To se změnilo zejména po druhé světové válce a holokaustu, kdy většina židovské populace zemřela a ti co přežili se přizpůsobily nám a často nemají ani vztah ke svému náboženství nebo národu, nehlásí se již k němu, neumí jazyk svých předků, ani nepraktikují židovskou víru. Židovská ghetta tak zanikla.
Göktürkové – nomádské kmeny ve střední Asii (zejména Göktürkové) jsou předkové Turků.
Protonárody
Konec starověku a začátek středověku (před 1 500 kety)
Indoevropské kmeny nakonec přispěli i k pádu slavné Římské říše – tehdejšího mocenského a kulturního centra vyspělé Evropy. Emancipovali se, osamostatnili a vytvořili vlastní říše a protonárody – zárodky budoucích národů a států. Vytvořily různé kultury a civilizace, které formovaly základ evropské historie. Jejich migrace vedla k významným kulturním a jazykovým změnám – začala vznikat zcela nová Evropa. Skončil tak starověk a začal středověk.
Byla to doba temna, doba největších krutostí, válek a zabíjení. Odhaduje se, že počet obyvatel původní Římské říše se tak snížil zhruba na polovinu, zatímco území mimo říši bylo jen velmi řídce osídlené (ve srovnání s dnešní hustotou osídlení). Odhaduje se, že v celé Evropě tehdy žilo asi jen 30 – 35 milionů lidí. Příroda byla divoká s kraji hustě zalesněnými, s výrazně chladnějším klima, než panuje dnes.
Hlavními jazyky Evropy byla zejména Latina, Germánština, Slovanština, Řečtina, Ugrofinština a Keltština. Každý z těchto jazyků měl sice už v této době různé dialekty a verze, ale příslušníci jazykových skupin si stále poměrně dobře rozuměli. Z místních dialektů ale později vznikly samostatné jazyky, stejně jako z kmenů protonárody (budoucí národy). Tedy s výjimkou etnik, která se asimilovala, zanikla a žádný protonárod nevytvořila, což se z velké částí týká i jednoho z nejdůležitějších – Keltů.
Keltské kmeny
Keltské kmeny byli Indoevropané, kteří obývali především oblasti západní a střední Evropy. Ani přes svoji vyspělost nedokázali lokálně konkurovat expandujícím Římanům ani Germánům, postupně se asimilovali. Jejich jazyk měl dvě základní verze – ostrovní (britonskou) a evropskou (galskou). Z keltštiny vznikla dnešní velština, bretonština, irština a skotská gaelština.
Na území dnešní Británie:
Kornové: Obývali západní část Británie, včetně dnešního Cornwallu.
Britové: Rozšířeni po celé Británii; jejich jazyk vyvinul moderní velštinu a bretonštinu.
Skotové: Původně z Irska, později se usadili v oblasti dnešního Skotska.
Galiové: Byli součástí širší keltské kultury v Británii.
Na území dnešního Irska:
Ulsterové (Ulaid): Obývali oblast dnešního Ulsteru v severním Irsku.
Connachtové, Leinsterové a Munsterové: Obývaly různé části Irska.
Na území dnešní Francie, Sicílie, Belgie a Švýcarska (Galové):
Aquitáni: Obývali jihozápadní část Gálie.
Arvernové: Sídlili ve střední části Gálie.
Eburonové: V oblasti dnešní Belgie.
Helvetiové: V oblasti dnešního Švýcarska.
Sequani: Obývali západní části dnešního Švýcarska a východní části Francie.
Na území dnešního Německa, Česka, Rakouska a Maďarska
Bójové: Keltské kmeny, které obývaly oblast střední Evropy, včetně části dnešního Německa a České republiky.
Na území dnešního Turecka
Galatové: Keltové, kteří migrovali z Evropy do Malé Asie.
Germánské kmeny
Severní Germáni
Severní Germáni (Vikingové) obývali oblast Skandinávie a část dnešního severního Německa. Byli to předkové Dánů, Norů a Švédů. Vikingové byli známí svými nájezdy a obchodními cestami během období vikingských expanzí (8.–11. století). Vytvářeli osady a království i v Británii, Irsku, a dokonce prý až v Americe.
Západní Germáni
Západní Germáni obývali oblast dnešního západního Německa, části Nizozemska, a v některých obdobích i části Francie. Byli to předkové Němců, Lucemburků, Vlámů, Nizozemců, Angličanů a částečně také Francouzů. Mezi jejich hlavní kmeny patřily:
Sasové na území dnešního severozápadního Německa a části Nizozemska. Sasové byli známí svými konflikty s franským králem Karlem Velikým a později se stali součástí franckého království.
Frankové původně z oblasti kolem dolního Rýna. Franské kmeny se v 5. století usadily v oblasti dnešní Francie a Německa. Franské království se stalo jedním z nejvýznamnějších středověkých evropských států. Zatímco dnes je Francie převážně románská země, tehdy byli dominantním etnikem germánské kmeny. Dnešní Francie a Německo byly tehdy jednou říší – Franskou.
Markomani nepatřili mezi hlavní západní kmeny Germánů, ale měli ve své době význam pro oblast Bavorsko a Čechy, takže zasahovali i na východ. Byli známí svými konflikty s Římany.
Východní Germáni
Východní Germáni obývali oblast dnešního východního Německa, Polska a části Skandinávie. Byli to předkové východních Němců a severních Poláků – oblast Pruska. Prusko sice bylo původně baltským národem, ale Germáni ho obsadili, kolonizovali a donutili původní obyvatele se asimilovat. Mezi jejich hlavní kmeny patří:
Góti (Vizigóti a Ostrogóti) původně ze Skandinávie, ale později se usadili v oblasti dnešního východního Německa a Polska.
Herulové a Rugiové původně žili kolem Baltského moře, ale také migrovali do různých částí Evropy, včetně Itálie.
Kvádové nepatřili mezi hlavní východní kmeny Germánů, ale měli ve své době význam pro oblast Moravy a Slovenska. Byli známí svými konflikty s Římany.
Jižní Germáni
Jižní Germáni obývali oblast jižního Německa, Švýcarska a části Rakouska. Byli to předkové Bavorů, Rakušanů, Švýcarů a částečně také Francouzů a Španělů. Mezi jejich hlavní kmeny patří:
Alemanové v jižním Německu, Švýcarsku a části Francie. Alemanové byli známí svými konflikty s římskou říší a později se stali součástí franckého království.
Burgundové ve východní Francii a západním Švýcarsku. Burgundové založili Burgundské království, které mělo významnou roli v evropských dějinách až do jeho začlenění do franckého království.
Lombardové byli původně z dnešního severního Německa, ale později se usadili v Itálii. Tam založili království, které trvalo do doby, kdy bylo dobyto franskými králi.
Svébové byli původně v oblasti severozápadního Německa, později se usadili v dnešním Španělsku.
Vandalové byli původně z oblasti dnešního severního Německa a Polska. Migrovali do oblasti dnešního Španělska a severní Afriky, kde založili království Kartágo, které bylo později dobyto Byzancí. Vandalové se postupně asimilovali s místním obyvatelstvem. V roce 455 podnikli nájezd na Řím. Během tohoto nájezdu byl Řím vypleněn, což mělo velký dopad na tehdejší společnost. Tento nájezd se stal symbolem barbarské krutosti a ničení. Z této události vzniklo rčení, že kdo něco barbarsky ničí, chová se jako vandal nebo je vandal.
Slovanské kmeny
Severní Slované
Severní Slované obývali oblasti v dnešním severovýchodním Německu, Polsku, a částí Skandinávie. Byli předky Poláků a částečně také Lotyšů a Litevců. Jejich hlavní kmeny patří:
Pomořané z oblasti kolem Baltského moře, zejména severní části dnešního Polska a části východního Německa. Pomořané byli známí svým obchodem a kulturními kontakty s germánskými kmeny a byli postupně asimilováni.
Mazurové byli původně v oblasti Mazurského jezera v dnešním severovýchodním Polsku. Byli součástí širšího slovanského území v severovýchodní Evropě.
Západní Slované
Západní Slované obývali oblast střední Evropy, včetně dnešního Polska, Čech a části Slovenska. Byli to předkové dnešních Poláků, Čechů a Slováků. Mezi jejich hlavní kmeny patří:
Polané z oblasti kolem řeky Visly v dnešním Polsku. Polané byli předci dnešních Poláků a vytvořili rané polské státní útvary, včetně polského království. Říkalo se jim tak proto, že pocházeli z rovinatých oblastí plných polí, které obdělávali.
Čechové z oblasti dnešních Čech. Čechové byli předci dnešních Čechů a vytvořili středověké české království. Říkalo se jim tak údajně proto, že pobývali kopcovitou krajinu, které se v tehdejším jazyce říkalo čiechy (vrchovina).
Moravané z oblasti dnešního česko-slovenského pomezí.
Slované z oblasti dnešního Slovenska. Dříve neměli žádný název, až mnohem později se hovorový výraz „Slováci“ formálního „Slované“ stal obecně přijímaným jako název etnika (srovnej: Pražáci – Pražané, Rusáci – Rusové, apod.).
Jižní Slované
Jižní Slované obývali oblast Balkánského poloostrova a okolní regiony. Byli předky dnešních Slovinců, Srbů, Chorvatů, Bulharů a dalších slovanských národů Balkánu. Mezi jejich hlavní kmeny patří:
Srbové z oblasti dnešního Srbska a částečně v Chorvatsku. Srbové se stali součástí byzantského a později osmanského impéria, a vytvořili významné státní útvary, včetně středověkého srbského království.
Chorvaté z oblasti dnešního Chorvatska. Vytvořili středověké chorvatské království a později se stali součástí Habsburské monarchie a dalších státních útvarů.
Slovinové z oblasti dnešního Slovinska. předkové Slovinců. Slovinové se stali součástí různých politických struktur, včetně Habsburské monarchie a Jugoslávie.
Bulhaři původně údajně z oblasti kolem Volhy, kteří se usadili na jihovýchodním, tehdy ale již hustě obydleném Balkáně kdo do značné míry splynuli s tamním původním obyvatelstvem. Bulhaři založili středověké Bulharské království a později se stali součástí Osmanské říše.
Východní Slované
Východní Slované obývali oblast východní Evropy, zejména kolem řeky Dněpr a Dněstr. Byli to předkové Rusů, Ukrajinců a Bělorusů. Z hlavních východoslovannských dialektů vznikla ruština, běloruština a ukrajinština. Mezi jejich hlavní kmeny (které v té době byli ještě jedním etnikem) patří:
Rusové z oblasti dnešního západního Ruska, Ukrajiny a Běloruska. Rusové vytvořili Kyjevskou Rus, která byla předchůdcem moderního Ruska, Ukrajiny a Běloruska.
Ukrajinci z oblasti dnešní východní Ukrajiny. Ukrajinci jsou potomky východních Slovanů, kteří vytvořili Kyjevskou Rus.
Bělorusové z oblasti dnešního Běloruska. Bělorusové jsou potomky východních Slovanů a i jejich historie je úzce spojena s Kyjevskou Rusí.
Románské kmeny
Po pádu Římské říše se obyvatelé bývalé římské říše postupně vyvinuli do různých románských národů a z různých nářečí latiny vznikly postupně románské jazyky.
Jižní Latinové
Jižní románské kmeny se nacházely v oblasti kolem středomořského pobřeží, zejména v Itálii a na Balkáně. Byli to předkové Italů, Rumunů a Moldavanů. Z jejich jiholatinských nářečí vznikla italština a rumunština.
Italové byli původní obyvatelé Itálie, včetně etruského a latinského obyvatelstva, které se stalo součástí římské říše. Italové jsou přímými potomky římského obyvatelstva a v moderní době tvoří základ italského národa.
Románci z oblast dnešního Rumunska, Moldavska a části Balkánu.
Severní a západní Latinové
Severní románské kmeny obývaly oblast v dnešní severní Francii a západní části Německa, stejně jako oblasti kolem řeky Rýn. Dominantní zde byli zpočátku germánští Frankové a keltští Galové (Římská provincie Galia), ale z expanzí Říma tu postupně získali dominanci Galští Románi, kteří je asimilovali. Všichni společně pak položili základy budoucího francouzského národa a latinského dialektu, který sice byl ovlivněn jazykem germánů a trochu i keltů, ale stal se především románským jazykem.
Hispáno-Románi se nacházeli níže, na Iberském poloostrově, v oblasti dnešního Španělska a Portugalska, kde byla latinská kultura také dominantní po římském dobytí. Po pádu římské říše se v těchto oblastech vyvinuly jazyky, které se staly základem španělštiny a portugalštiny. Na tyto jazyky měl také vliv keltů, ale především Arabů a Iberů – původních pravěkých starousedlíků na poloostrově.
Východní Latinové
Východní románské kmeny obývaly oblast východní části Evropy, včetně dnešního Balkánu a části Východního Středomoří. Svoji kuturu a jazyk však neudrželi a asimilovali se s nově příchozími slovanskými kmeny, které byly mnohem početnější. Východní laténové byli zejména Dalmátinci, zatímco původ Illyrů není zcela jasný.
Dalmátinci z oblasti dnešního Dalmácie v Chorvatsku. Byli původní románskou populací na jadranském pobřeží, která se postupně smísila s přistěhovalými slovanskými kmeny. Název Dalmácie však zůstal dodnes jako dávná vzpomínka na zemi původních obyvatel. Dnešní Dalmátinci jsou samozřejmě především Slované a jsou součástí Chorvatska, tak jako Moravané Česka.
Illyrové původně v oblasti dnešního Albánie a západního Balkánu. Illyrové byli asimilováni už římským obyvatelstvem a jejich jazyk a kultura se staly součástí románské kultury na Balkáně. není ale jasné, zda byli skutečně Latinové a s úplnou jistotou dokonce ani to, zda byli vůbec Indoevropané. Je možné že byli zdejšími starousedlíky z dob pravěku. Výzkumy však naznačují, že Balkán obývali dávno před Římany a že měli poměrně vyspělou kulturu.