Moderní čeština | Avalon24

Jak vznikala moderní čeština? Během posledních desetiletí až do současnosti se spisovný a hovorový jazyk sbližují a jsou prováděny již jen drobné úpravy mluvnice. Nepatrně se mění přízvuk – moderní mluvená čeština ztrácí melodičnost a stává se více monotónní. Výslovnost je stále tvrdší a má otevřenější vokály (toto vše platí především pro obecnou češtinu, moravská nářečí si někdy ponechávají dodnes archaický přízvuk i výslovnost). Ještě přízvuk a výslovnost obecné češtiny do první poloviny 90. let 20. století se nepatrně liší od současné.

Jak se lišila zvuková podoba mluvené staré češtiny od té současně samozřejmě netušíme, protože zvukové záznamy máme k dispozici až z přelomu 19. a 20. století. Nicméně i to nám dává určitou představu o tom, jak stará čeština zněla. Zatímco u angličtiny se tehdy stále vyslovovalo znělé R (jako u většiny jiných jazyků), stará čeština se lišila od té současné tím, že písmeno L se vyslovovalo měkce – tedy jako i dnešní slovenské měkké L‘. Tedy nikoliv láska, ale l’aska, apod. Nám tedy může připadat stará čeština jako velmi měkká až žvatlavá, nicméně našim předkům by asi připadala zase naše současná mluva jako velmi obhroublá, možná až arogantní. (Ostatně podobný rozdíl vidíme i mezi měkkou nizozemštinou v Belgii (vlámštinou) a tou tvrdou v Nizozemsku. Ačkoli jde o stejný jazyk, liší se pouze ve své měkkosti a ve vlámštině používáním, které pro seveřany znějí již archaicky, zatímco Vlámům zní mluva Holanďanů tvrdě, až arogantně). Zajímavé také je, že nejen více než 120 let stará čeština je oproti té dnešní mnohdy žvatlavější, ale i angličtina. Zatímco dnes se TO DO vyslovuje spíše často jako CU DZU, dříve to bylo THU DU, na nejstarších nahrávkách často slyšíme ŤU ĎU. Je velmi zajímavé sledovat, jak se mění nejen slovní zásoba a způsob vyjadřování, ale i melodie, dikce, přízvuk a výslovnost. Záleží ale samozřejmě také na tom, odkud mluvčí pochází, zatímco jazyk z některých oblastí zní i dnes vcelku současně, jindy velmi zastarale.

Vznikají stále nová slova, jiná zanikají, úplně se přestávají užívat nebo jsou nahrazena novými, modernějšími výrazy. Patrný je i častý posun významu různých slov (např. „slušný“) a módní trendy, které se projevují i v jazyce. Vznikla úplně nová slova a spojení, kterými jsou často překvapeni emigranti, kteří mnoho let v Čechách nežili – např. příhraničí (dříve pohraničí), navýšit (dříve zvýšit), viladomy (slovo, které má evokovat luxusnější dům ve venkovském prostředí, což je však klamná představa), vilapark (sídliště), ex, expřítel, exmanžel, bezdomovec, holobyt (byt se základním vybavením) a slovní spojení – kamenný obchod, dům na klíč… Tento vývoj není samozřejmě nic nového. Stále vznikají nejen nová slova a spojení, ale posouvá se i význam slov – např. slovo „přehršle“, které původně znamenalo pouze množství o něco větší, než hrst je dnes vnímáno jako množství, kterého je nekonečně.

Zavádění nových slov mělo za cíl také češtinu kultivovat – nahrazování výrazů, které byly časem nějakým způsobem „zprofanovány“ nebo vnímány jako urážející a hrubé – např. slovo nevidomý (místo slepý), neslyšící (místo hluchý), člověk s hendikepem (místo postižený nebo mrzák), rom (místo cikán), pohostinství (místo hospoda), zaměstnanec (místo dělník), závod (místo továrna) apod. Ačkoliv dříve se tato slova užívala naprosto běžně i ve formálním stylu a nikdo na nich neshledával nic špatného nebo urážlivého. Neplatí to jen pro češtinu. Dobře je to vidět např. na slově „negr“, které začalo být vnímáno brzo jako hanlivé a bylo nahrazeno výrazem „černoch“. Jenže i to se začalo vnímat později jako ne zcela politicky korektní a bylo nahrazeno slovem „afroameričan“.

Podobně u označení stupně mentálního postižení – debil, imbecil, idiot – tato slova získala časem význam nadávek a v moderní medicíně se proto přestala užívat. Vidět to můžeme i u přejmenovávání názvů obcí a měst např. obec Prosetín (místo Prasetín), město Skuteč (místo Skuč) apod. Nejnověji se v zájmu korektnosti začínají nahrazovat i názvy tradičních řemesel jako prostitutka, kurva nebo pasák lehkých žen. Nověji se jim říká „sexuální asistentky“ a „sexuální manager“. To není myšleno jako vtip – zcela vážně.

Někdy význam slov splývá dohromady, neboť na češtinu má i vliv vnímání toho, co je „intimní“, které dnes není tak striktně ohraničeno, jako dříve, respektive to, co je důvěrné je více chápáno jako veřejné. Např. slovo „přítel“ se dříve používalo jen pro důvěrnějšího kamaráda, dnes ale také často nahrazuje slovo „milenec“. Označení „milenec“, které bylo dříve běžné pro intimního přítele dnes naopak zdůrazňuje nezávazný vztah. Řekla-li dříve žena, že má „milence“, znamenalo to, že má „přítele“. Dnes to znamená většinou, že má někoho na nezávazný vztah.

Podobně „milenecký vztah“ – dříve se jím myslel vážný vztah dvou lidí, kteří se připravují na manželství nebo novomanžele. Současná čeština naopak „milenecký vztah“ chápe více jako nezávazný vztah. To je důvodem, proč se pro vážný partnerský vztah užívá náhradní označení „přítel“ , které se dříve užívalo jen ve významu „kamarád“. Někdy se však v moderní češtině užívá výraz „kamarád“ i pro milence nebo přítele, pokud někdo nechce dávat najevo, že s ním má i sex (odtud posměšné rčení „kamarád – taky rád“). Přítel však v moderní češtině může znamenat nejen milence, partnera, ale třeba i manžela – tedy prakticky kohokoliv, se kterým máme buď důvěrnější nebo sexuální vztah. Nebo obojí.

Další kapitolou je také módní užívání různých nových slov a spojení či jejich nově přidaný význam. Např. „průhledný“, dříve opravdu jen jako průhledný, dnes přeneseně také jako „jasně, otevřeně bez podvodů“, „tunelování“ – rozkrádání vlastními zaměstnanci, zevnitř (poprvé užito v roce 1996), neskutečný, silná káva, je to o ničem, tropický den, tropické léto, to nemá chybu, hezký den, pěkný den, pohodový den.

Obzvláště se módní trendy pak projevují v hovorovém jazyce, kde vidíme např. nová slova jako ulítlý, vysmátý, suprový, boží, to je mazec, úlet, záhul, mít v tom hokej, brutální (jako silný identifikátor), prča – sranda (zde je zajímavé, že i slovo „sranda“ bylo ještě dříve vnímáno jako příliš neformální až neslušné a hrubé a používal se jen původní výraz „legrace“). Naopak některá slova a slovní spojení ze staré češtiny, pokud se nezměnil jejich význam, zcela nebo téměř zmizela, změnila se nebo byla nahrazena.

Slovo šukat – uklízet, hledat dnes znamená vulgárně souložit (dříve picat). Zajímavé je, že ani moderní čeština nemá žádný slušný lidový výraz pro „souložit“, ani výraz „milovat se“ není jednoznačný jen pro soulož – napadají mě jen samá sprostá. Škoda, pro tak pěknou činnost… Obchází se a stále nahrazuje spojením „spát s někým“ či „mít poměr“ nebo nově také nenápaditým a doslovným překladem s angličtiny „mít sex“, protože slovo „obcovat“ je dnes už hodně zastaralé a i formální. Stejně tak jako „poznat“ muže/ženu či „ležet“ s někým. Někdy se také dnes používá slovo „sexovat“, ale zdá se, že ani to se příliš neujalo, protože nezapadá do lidové češtiny. A propo, všimli jste si, že ještě donedávna zcela běžné „zdá se mi“ nebo „připadá mi“ se v poslední době stále více nahrazuje slovy „přijde mi“? Také vám to přijde? Ostatně už to není „in“, jak se říkalo ještě včera. Dnes je to již „trendové“. Nebo se už často neříká, že je někdo „v bezpečí“, ale „bezpečný“ – přesně podle angličtiny, která vůbec nerozlišuje rozdílný význam obou vyjádření…

Angličtina má také vliv na gramatiku, přejímá se anglické pořadí slov, kdy se název klade přes subjekt (místo nábytek Sconto řekneme Sconto nábytek, místo rádio Signál říkáme Signál rádio, apod.) a u názvů firem a produktů se nepoužívá skloňování (např. místo nakupujte v Bille – nakupujte v Billa), což doslova tahá za uši. Firmy ovšem nechtějí názvy svých společností měnit skloňováním a tak se snaží jejich původní tvar udržet za každou cenu, i proti pravidlům české gramatiky. Nedávno jsem dokonce viděl v metru inzerát, ve kterém se nabízejí „nové byty v Kyje“ – nikoli v Kyjích (Kyje jsou pražskou čtvrtí). Musím se přiznat, že nejprve jsem vůbec nepochopil význam věty a musel jsem trochu přemýšlet, co má autor na mysli… Inu vliv angličtiny je obrovský – nedávno jsem byl v Nejdku, kde mají pěkné hřiště a na ceduli před ním napsáno, že je to „street workoutové hřiště.“ Můj starý známý, který neumí anglicky, vůbec nepochopil, co je to tam za hřiště a docela se v tom už ztrácí – prý má pocit, že už ani není v Česku. Jinde mají ale zase „street fitness park“.

Používá se mnoho nových přejatých slov, ale i ještě nedávno používaná česká slova se nahrazují anglickými, např. místo slavní říkáme celebrity, místo samoobsluha supermarket, místo zde se staví kancelářská budova píšeme office building apod. Chce-li např. politik vypadat důležitě řekne concensus (dohoda) nebo saturovat (uspokojit), místo interpret se občas říká performer, oblečení na ven je dnes outdoorové oblečení, terénní kolo – trekingové kolo, je to módní – je to in (pardon – trendy), místo rozkvět skoro vždy dnes řekneme anglicky „boom“, místo TV Prima Láska máme Prima Love, místo Prima rodiny máme Prima Family a místo Nova Kino máme Nova Cinema, branding, opening, outsourcing, customizovat, lokace, relokovat, rimejk, brawnfildy, tutor, nonsens, templ, slajd, pík, stejdž, lajkovat, čekovat, rimejk, provádět rekognoskaci, njuspík, dedlajn, predikovat, edvajzovat, hedlajn, trek, performer, eventy, njusrům, brífing atd. – napočítáme jich stovky…

Anglická slova jsou prostě sexy… Jestliže my máme možnost češtinu „obohacovat“ takovými sexy výrazy i angličtina přejala mnoho slov z jiných jazyků. Jak obyčejně jim asi musí znít, když na všechno používají „obyčejná“ anglická slova. Je jasné, že i když my vnímáme angličtinu jako sexy, rodilý anglický mluvčí takovou možnost nemá – pro něj totiž zní stejně obyčejně, jako pro nás čeština. A jak je vidět, nevadí mu to. Klidně bude třeba operační systém Windows nazývat jako Okna, nebo observatoř jako pozorovatelnu. Či hot dog jako horkého psa… Zní to někdy opravdu hrozně, ale jak je vidět, anglický rodilý mluvčí z toho žádný komplex nemá. Nemá potřebu anglická slova nahrazovat jinými tak, jako my, přestože pro většinu věcí, máme také vlastní slova.

Dnes už také nezvyšujeme, ale většinou navyšujeme, nediskutujeme o něčem, ale diskutujeme něco, nemáme dělníky, ale manipulační pracovníky, nemáme uklízečky, ale cleaning managery, nemáme personální oddělení, ale oddělení lidských zdrojů, nemáme oblečení na ven, ale outdoorový outfit, nemáme v samoobsluze slevy, ale máme v supermarketu diskontní ceny, neumocňujeme, ale kvantifikujeme, nemáme lyžařské, ale jen ski areály, ani cyklisty, ale bajkery, ženy už nemají pochvu, ale pouze vagínu, nemají ani poštěváček, ale klitoris, počasí rozhodně už nepředpovídáme, ale predikujeme – snad se nám zdá, že predikce je rozhodně přesnější, než předpověď… Nestanovujeme trasu, ale trasujeme, neplníme lahve, ale lahvujeme, odbytujeme zboží, termínujeme program, skládkujeme odpad, připomínkujeme návrh, atd…

Jinou kategorií je pak slangová mluva pubertální mládeže, které se v každé době mění podstatně rychleji. Zde je patrný výrazný posun ke zhrubnutí a vulgarizaci jazyka, neboť děti již mají na internetu běžně volný přístup k pornografii. Zatímco ještě před 10-20 lety se žáci ve čtvrté třídě ještě dohadovali jen o tom, jak se vlastně dělají děti, dnes se běžně baví o tom, kdo koho chce „vojet“ a některé z nich mají za sebou sami již v tomto věku první sexuální hry či sex. Tomu odpovídá i jejich mluva (pěkný kluk = kunďák, pěkná holka = kundice, sexy holka = šukna).

Vznikají ale i nové výrazy a tvary, např. mejdan = kalba, ženský tvar pro člověka, který je trouba = trubka, blbec = blbka, borec = borka, borkyně apod. Tato snaha o přechylování a zavádění ženských tvarů se týká i spisovného jazyka, např. host = hostka, zatímco ještě cca do poloviny 70. let neexistoval ženský tvar ani pro doktora = doktorka (říkalo se např. doktor Nováková). Česká veřejnoprávní média se už delší dobu snaží prosadit i nový tvar pro hosta – hostku, ale zatím se to stále příliš neujalo.

Naopak proti trendu přechylovat pokud možné vše i do ženského tvaru jde volání některých lidí po tom, aby se ženská příjmení přestala povinně přechylovat, což vláda také schválila. Dnes tedy nemusí již mít ženskou koncovku svého jména a mohou se jmenovat stejně jako jejich manžel – třeba Karolína Hošek. V OP může mít dáma uvedenou nepřechýlenou formu, nicméně není žádný důvod, aby nadále nemohly být v běžném, nestriktně úředním projevu oslovovány nebo uváděny s českou ženskou koncovkou – stejně jako to běžně děláme v případě cizinců (Angela Merkelová, Laura Bushová, Marine Le Pénová…) a nikdo se nad tím nepozastavuje. Zkrátka nedělal bych z toho žádnou vědu a i v případě jiných gramatických pravidel bych uzákonil, že obě formy jsou správně. Tak bychom nemuseli nejen přemýšlet, že je správně s ová nebo bez, ale třeba i jestli je správně mě nebo mně.

Nedávno jsem například jednu hrdou dámu, která měla v občance české, ale nepřechýlené jméno „drze“ oslovil příjmením v české tradiční verzi se ženskou koncovkou a div se neurazila a nevynadala mi. Neváhala na moji troufalost reagovat, několikrát mě opravit a důsledně trvat na oslovování mužskou formou… Je mi to záhada proč. Snad proto, že některé feministky zkrátka chápou stále přechylování svého jména do ženské podoby za ponižující a majetnické, zatímco naopak s „hostkou“ nemají problémy a v jiných případech naopak přechylování vyžadují a mají pocit, že jsou více emancipované. Vůbec si ale neuvědomují, že přechylování je čistě gramatický jev, který vznikl z potřeby lepšího porozumění a nic jiného za ním nestojí a že podobné přechylování používá i mnoho jiných jazyků, i když používají jiné koncovky. A dokonce i u mužských příjmení (v některých případech i čeština).

Nemyslím, že přechylování příjmení je to něco zastaralého, nepotřebného, naopak je to přednost našeho jazyka rozeznávat rody i u příjmení. V češtině máme mnoho jiných zbytečně složitých gramatických jevů, které by bylo vhodné zredukovat – nikoliv přechylování příjmení. Není třeba se za to stydět, když některé světové jazyky to nedělají a nechápou nebo s tím mají problém. Je tu u nás už docela dlouhá tradice stovek let, téměř ještě z dob, kdy se příjmení začala přidávat ke jménům, neboť populace se rozrůstala a byla třeba lidi lépe rozlišovat. Nakonec i Eliška Přemyslovna má ženskou podobu příjmení, i když tehdy ještě žádná koncovka -ová neexistovala – dnes by se jmenovala Přemyslovská. Podobně jako komtesa z Blantenbergu by byla dnes paní Blantenberská. Zajímavé je, že němčina i nizozemština tyto tvary má stále – například Ursula von der Layen není Uršula Layenovská, ale stále Uršula z Layenu. Jako Ludwig z Beethovenu.

Moderní čeština má snahu přechylovat kde co, aby každé pohlaví mělo korektně svůj vlastní tvar, takže nevidím důvod, proč v případě příjmení činit pravý opak. Feministky sice věří, že jde o přivlastňovací tvar, který vyjadřuje, že žena je majetkem muže, ale to je samozřejmě nesmysl – jinak by poslední slabika byla krátká. A ani paní Veselá by nebyla Veselá, ale Veselého a paní Nováková by nebyla Nováková, ale Novákova = pana Nováka.

V moderní češtině se také množí používání tzv. vycpávek, tj. zbytečných slov, které nemají jiný cíl, než udržovat kontakt (ééé, hmmm, de facto, nicméně, tak určitě, normálně, takříkajíc, obecně vzato, jaksi, vlastně, prostě, jednoduše…). Oproti tomu zase anglicky mluvící velice rádi zadrhávají a opakují stejná slova.

Všimli jste si, že se už několik let německá jména jako Langer, Wolker apod. vyslovují tak, jak se píšou? Přitom ještě v 90. letech se vyslovovala správně německy – LANGR, LANGROVÁ, WOLKR… Čeština se mění v drobnostech, i v délkách samohlásek. Dávno už většinou neříkáme kultúra, aparatúra, umývadlo, faktúra, elektróda, légie, katóda, únie, létadlo apod., ale kultura, aparatura, umyvadlo, faktura, elektroda, katoda, unie, letadlo a neříkáme naopak Britanie, ale Británie, neříkáme upřimný, ale upřímný apod.

Zajímavé je i to jak se mění přízvuk, melodie, dikce a výslovnost. Obecná čeština je stále méně melodická a více monotónní, stále tvrdší a otevřenějšími vokály. Lidem v minulosti by nejspíše zněla poněkud hrubě až vulgárně. Možná podobně jako Vlámům zní nizozemština, i když jde o stejný jazyk, neboť vlámština je měkčí, nechrochtá a používá zastaralé obraty… Zatímco čeština během desetiletí poněkud ztvrdla a zhrubla – zajímavé je, že opačný trend vidíme ve francouzštině a americké angličtině, které znějí mnohem jemněji, že se mluvilo dříve. Zní jakoby mazlivěji, žvatlavěji a více dětinsky. Ve francouzštině jakoby dokonce úplně vymizela jadrnost i to zvučné hrdelní R, jaké jsme slýchávali u starých šansoniérů. V angličtině zvučné R jak ho vyslovujeme my vymizelo už začátkem 30. let minulého století. Zajímavé je, jak se ty jazyky v čase mění, jak slova, přízvuk, dikce tak výslovnost…

K největším změnám došlo v Češtině vždy po změně režimu, ať už to bylo během první poloviny 50. let a pak znovu po změně režimu během první poloviny 90. let, kdy se měnila nejen používaná slova, ale i přízvuk. A dost možná tomu bylo i po vzniku Československa během začátků 20. let, i když pamětníci té doby již nežijí a zvukových záznamů není mnoho. Čeština se neustále mění a nejde jen o úpravy v gramatice, ale mění se i přízvuk, dikce, výslovnost, slovní zásoba nebo významy slov. Pokud jde o dikci, je zajímavé, že tu stejnou dikci a akcent jakou známe z nahrávek ze 30. let, slyšíme ještě na nahrávkách ze 60. let. Poté se čeština změnila na svoji normalizační podobu, získala téměř už současnou dikci, ale ponechala si ještě částečně svoji měkkost až během 90. let „ztvrdla“ do dnešní podoby s tvrdou výslovností, velmi monotónním přízvukem, otevřenými vokály a jasným oddělováním slov.

Jazyk je velmi tvárný a stále vymýšlíme nové výrazy. Někoho něco napadne, či to z něj náhodou vypadne, tento novotvar pochytí jiní a třeba se ujme… Či se dokonce stane „sexy“. Zatímco jiné přestanou být „trendy“ – tedy pardon, chci říct IN. Třeba nikdo už dnes asi nepřichází s muzikou, ale prostě s pláčem… Zkrátka někdy bychom se s našimi předky možná ne vždy domluvili, aniž by nedošlo k nedorozumění. Některá slova jsou dosud zatím jen nespisovná, neoficiální nebo slangová, jiná již do spisovného jazyka pronikla před delší dobou. Největší vliv má na moderní češtinu přirozeně angličtina, hrubší a povrchnější životní styl a také snaha o maximální korektnost. Třeba taková observatoř nám dnes už zní úplně normálně – přitom to anglicky neznamená nic jiného, než „pozorovatelna“.

Podobné porovnání bychom mohli sestavit i mezi češtinou v roce 1989 a češtinou před rokem 1948. Např.

je to tvoje vina / tím jsi ty vinen
určitě / jistě, opravdu
nyní / teď, teďka
ano / tak
dělat si srandu / žertovat
slepý / nevidomý
mrzák / tělesně znevýhodněný
ukrást / odcizit
nic se neboj / neboj se, ničeho se neboj
za příčiny / z důvodu, bydlit
bydlit, musit / bydlet, muset
něco se zeptat / na něco se zeptat
něčeho chtít / něco chtít
jsem toho zvyklý / jsem na to zvyklý
všemu je konec / se vším je konec
všecko / všechno
docela / zcela
dělat zle / být protivný, dělat problémy
sapristi / safra, sakra
rozkloktat / rozšlehat
to se musíme činit / to máme co dělat
jistě / určitě, opravdu, fakt
ovšem / ale
školský / školní
neplechy / lumpárny
legrace / sranda
být vinen čeho / moci za co
nastydnout se / nastydnout
mne / mě
mít obav / mít obavy
šťasten / šťastný
jaká pomoc… / co se dá dělat…
hněvat se / zlobit se
žertovat / dělat si srandu
zemáky / brambory
tak? / ano?
i ne! / ale ne!
v dokonalé úctě / s pozdravem…
poklona, rukulíbám / děkuji, na shledanou
milostivá! / mladá paní!
má úcta / na shledanou, apod.

Anebo můžeme zajít ještě dále do minulosti, kdy měla čeština ještě slovosled podobný němčině a sloveso se kladlo často na konec věty. Novověká i renesanční čeština, ač výrazně odlišná, je dodnes poměrně dobře srozumitelná. Výrazně horší je to již s češtinou staršího středověku, která se spíše, než češtině, více podobá staroslověnštině ovlivněné starou němčinou.

/ Nedávno jsem poslouchal zajímavou debatu o tom, co vlastně znamená české slovo „panna„. Toto slovo se dnes už téměř nepoužívá a tak asi není divu, že lidé už neví, jaký má význam. Většina lidí ho vztahuje k významu fyzické či duchovní neporušenosti, čistoty, zatímco zdrobnělinu tohoto slova „panenku“ chápou je jako dětskou hračku. To jsou asi jediné významy, které se dochovaly v současné češtině. Kdo s vás ale trochu umí polsky, asi dobře ví, že význam slova panna či panenka neznamená nic jiného, že zkrátka jakoukoli svobodou, neprovdanou dívku či mladou ženu, bez ohledu na to, zda se pyšní nějakou fyzickou neporušeností či duchovní čistotou. Může dokonce jít i o starou panenku (starou svobodou ženu) či zkurvenou panenku (svobodnou děvku či neprovdanou prostitutku). V polštině se dodnes užívá slovo panenka v tomto významu stejně často jako my říkáme slečna či mladá dáma… V češtině se nám v původním významu dochovalo ale třeba v písničce „Kam panenky, kam jdete“ či „Znala panna pána“. Nebo ve rčení panna nebo orel, mořská panna, v názvu panna a netvor, apod. Ještě ale v předválečných popových šlágrech se panny v původním významu mladých žen občas objevovaly. Panna je zkrátka synonymem ženskosti a svobody, mládí a prosté, ženské krásy, ať už je porušená nebo neporušená, nevinná nebo hříšná, upřímná nebo falešná. Jakmile se však vdá, stává se z panny paní. Zřejmě proto, že se vždy automaticky předpokládalo, že svobodná dáma je nevinná, panna byla současně nejen synonymem slečny, ale také cudnosti. Vzhledem k tomu, že u pan se dnes cudnost už dávno nepředpokládá, vytratil se i původní význam slova.

Mimochodem polština má svůj výraz také pro mladé, svobodné muže, mládence, kterým se říká „kawaler“ z francouzského „cavalier“ (tedy původně obvykle mladý šlechtic). V češtině se ovšem pro slovo „kavalír“ vžil úplně jiný význam, i když také souvisí se šlechticem – ne ovšem pokud jde o mládí, ale o vybrané, galantní chování. Ovšem i čeština měla mužský ekvivalent panny – a nemyslíme tím panice, který se opět vztahuje na fyzickou zkušenost. Mám na mysli mužský ekvivalent panny jako jakékoli slečny – tedy panák, panáček nebo paneček. To se ale dnes už vůbec nepoužívá, s výjimkou nějaké figuríny či figurky (štamprle nepočítáme). Alespoň v lidové písničce se nám zachoval – Jede, jede, poštovský panáček… Nebo ve rčení jó panečku, to byly časy… /

Některá slova a způsoby vyjádření i z nedávné doby jsou však již dnes zastaralá a přestávají se používat, i když mnohá nová ještě nebyla uznána jako spisovná. Často někdo nějaká slova zkomolí, vymyslí si nebo něco začne říkat špatně, ale ujme se to a někdy se to stane i „sexy“. A za další desítky let to možná pronikne i do spisovného jazyka jako správné, spisovné označení, zatímco to původní a správné již bude archaické. Podobně to bylo koncem 30. let i s tehdy trampskou novinkou – tepláky. Bůhví, kdo si to vymyslel. Trampové asi potřebovali pohodlné a teplé oblečení na gumu místo kalhot s opasky a šly či šatů a nenapadlo je chytřejší pojmenování, než „tepláky“. Tehdy módní „sexy“ pojmenování je pro nás už dávno úplnou samozřejmostí).

Vynalézavost mluvčích nezná meze, stále se vymýšlí nová slova a vyjádření. Nejen (rádoby) důležití lidé, úředníci či politici, ale také žáci a studenti jsou velmi kreativní. Ti sice netrpí komplexem důležitosti, ale zase často naopak přímo odporem k jakýmkoliv pravidlům, včetně jazykových a tak češtinu někdy przní až brutálně, často záměrně, s pocitem rebela a frajera. Oproti tomu starší lidé si dodnes jen těžko zvykají na nové obraty a zejména anglická slova, zvláštně pokud jim nerozumí a mají někdy i problém s příliš rychlou mluvou. Přece jen, čas dnes plyne výrazně rychleji, než dříve a rychleji se také mluví. Někdy se dokonce mluví ještě rychleji, než myslí, což je však už kritické. Zkrátka nestíháme…

Jak se ale mluvilo před rokem 1989 a jaká slova se používají často dnes? A proč něco říci normálně postaru, když to lze říci moderně? Byli byste komfortní s jazykem 24. století a dokázali byste se na něj adaptovat? A jak by nám rozuměli naši předkové, kteří žili před 150 lety? Vy asi už ne, ale ještě v nedávných 80. letech by lidé s následujícím textem měli problémy. Nebo jak bychom rozuměli našim potomkům, kdybychom se mohli posunout v čase o 300 let dopředu? Trochu asi ano, ale určitě by nám jejich mluva připadala opravdu dost divná. Možná směšná, možná buranská nebo jiná, ale určitě hodně divná. Třeba slova, která jsem dnes v pořádku, byla dříve neslušná a naopak. Třeba taková kunda nebo blbec – dříve odborné výrazy, v moderní češtině ale sprosté a hanlivé.

Jak by mohla vypadat čeština v (ne)daleké budoucnosti? Zkusme si otevřít zpravodajský server s krátkými oznámeními z roku 2336. Ještě by to ale asi chtělo změnit gramatiku. Možná zrušit tvrdé Y, velká a malá písmena, zrušit souvětí, mně nahradit mě nebo zrušit diakritiku, apod. Nějaké aktualizace gramatických pravidel do té doby určitě přijdou. Pro nás by byly dnes zcela nepřijatelné, ale lidi té doby budou normální věcí, protože budou i jinak mluvit.

Jste komfortní s draftem tohoto týzru? Často printujete stejtmenty? V teritoriu tohoto perimetru je alokováno naše dislokované detašované centrum. Broudkástr byl disablován, neboť bylo jeho čekováním zrekognoskováno, že generuje errory a navíc stejně již není outsorcován. Managérka sekce lidských zdrojů privátního institutu deklarovala a akcentovala, že vzhledem ke generování vyššího profitu disponuje jejich badžit dostatkem sourců a proto nabízí perspektivu zaměstnaneckých signifikantních benefitů všem tutorům a supervizorům, jakož i komfortní begraund. Totéž nám presentovala i prezidentka kompany, která byla hostkou relace v našem newsrumu a která ještě dodala, že se to týká i manipulačních jobbistů a klíning managerů. Dnes došlo k openingu masivního množství nových startapů vorkšopů, což udělalo masivní impresi a bylo píkem tohoroční session. Během aplikování rekognoskace celého perimetru v průběhu dnešního dne byla diskutována otázka alokování nových viladomů na nevyužitých braunfíldech a došlo také k negociaci o trasování cest pro bajkery a jejich zkapacitnění. Nakonec došlo ke konsensu a bylo akceptováno validní režimování stavby vilaparku a monitoringu celé lokace, což bylo anoncováno na následném brífingu a vzápětí se objevilo také v hedlajnech většiny artiklů. Lýdryně, která má v gesci supervizi promptně iniciovala prověření data expirace u všech artiků s retajlovými diskotními cenami. V sociálně vyloučené lokalitě sociálně vyloučených a relokovaných, odlišně orientovaných lidí se nachází množství pabů, outletů, a dále pak i moly s outdoorovým outfitem. Observujeme, že celá lokalita dostává nový levl, i když se musí ještě customizovat a adjustovat. Je ale otázné, že skutečně saturuje preference všech, jak je orálně prezentováno PR. LOL, OMG, WTF – není to žádný fejk ani hoax!

Text je samozřejmě hloupost, češtinu určitě nebude měnit jen angličtina, i když bude mít zásadní vliv. Vznikne mnoho nových slov a mnoho jich zanikne. Změní se gramatika, stavba věty, výslovnost, přízvuk a možná i význam slov. Ale kdo ví, kdybychom se mohli strojem času přenést do té doby, možná bychom byli překvapeni, že se náš jazyk zase až tolik nezměnil.

Když však posloucháme v médiích (zvláště veřejnoprávních) rozhovory s některými lidmi, zdá se, že si v cizích slovech vyžívají a jistě si připadají i důležitější. Nebo se jim zdá, že svým slovům dodávají větší váhu, než kdyby je řekli česky. A tak si říkám, opravdu by byl takový problém místo edukace říci vzdělávání, místo draftu koncept, místo stage pódium, místo cheesecake tvarohový zákusek či místo predikce říci předpověď? Nebo jsem už tak zblblí, že je to nonsese? Jistě, ne na vše máme vhodná česká slova a někdy opravdu není důvod vymýšlet nějaké české novotvary, tak jak to dělali naši obrozenci – tím se třeba zase ti polští vůbec nezabývali. Není ale ani důvod zavedená česká slova nahrazovat za každou cenu jen proto, abychom vypadali jako experti.

Někteří lidé by češtinu rádi reformovali tak, aby byla jednodušší. Myslím si, je možné o tom uvažovat, neboť nepamatuji, že by někdy proběhla nějaká opravdu zjednodušující reforma a možná naposledy ji provedl mistr Jan Hus, když nahradil spřežkový pravopis diakritikou. To od nás později odkoukali i Chorvati a zavedli ji také. I když vlastně proběhla ještě jedna velká úprava někdy konce 15. století, kdy byly zrušeny složené minulé časy (které dodnes nacházíme v mnoha jiných jazycích) a pak v době národního obrození, kdy se na ní podílel Josef Jungmann. I tak je to už ale velmi dlouho. Dá se ale říci, že v diakritice máme jazyk docela výjimečný a navíc nám to umožňuje výrazně šetřit papír, protože není třeba psát tolik písmen. Máme tak výrazně kratší záznam textů, než má i jednoduchá angličtina. Možná by stálo za to, zjednodušit pravidla, nerozlišovat mě / mně, s / z apod. Ale přesto bych byl spíše opatrný, ne radikální. Rozlišování I / Y bych prozatím ponechal.

Čeština je z našeho pohledu nejen velmi krásná (i když prý mnoha cizincům nezní příliš libozvučně a někdy hrubě až arogantně) je velmi hravá. Ráda si hraje se slovíčky. Třeba takové zdrobněliny podstatných jmen – mlíčko, chlebíček, svačinka, vínečko, pivečko, masíčko nebo dokonce jmen přídavných jako drobné, drobounké, droboulinké, drobouličké, maličké, malinkaté, čisťounké, čisťoučké, červené, červeňoučké, veliké, velikánské, obrovské, obrovitánské, dlouhý, dlouhatánský, dlouhatananánský – podobná stupňování vlastností v jiných jazycích asi moc nenajdeme. I když jazyků je tisíce, takže všechno je možné… Některé jazyky mají zase jiné vymoženosti a speciality, které postrádá čeština – jak jsem zjistil např. v Japonštině.