Moderní čeština

Jak vznikala moderní čeština? Během posledních desetiletí až do současnosti se spisovný a hovorový jazyk sbližují a jsou prováděny již jen drobné úpravy mluvnice. Nepatrně se mění přízvuk – moderní mluvená čeština ztrácí melodičnost a stává se více monotónní. Výslovnost je stále tvrdší a má otevřenější vokály (toto vše platí především pro obecnou češtinu, moravská nářečí si někdy ponechávají dodnes archaický přízvuk i výslovnost). Ještě přízvuk a výslovnost obecné češtiny do první poloviny 90. let 20. století se nepatrně liší od současné.

Vznikají stále nová slova, jiná zanikají, úplně se přestávají užívat nebo jsou nahrazena novými, modernějšími výrazy. Patrný je i častý posun významu různých slov (např. „slušný“) a módní trendy, které se projevují i v jazyce. Vznikla úplně nová slova a spojení, kterými jsou často překvapeni emigranti, kteří mnoho let v Čechách nežili – např. příhraničí (dříve pohraničí), navýšit (dříve zvýšit), viladomy (slovo, které má evokovat luxusnější dům ve venkovském prostředí, což je však klamná představa), vilapark (sídliště), ex, expřítel, exmanžel, bezdomovec, holobyt (byt se základním vybavením) a slovní spojení – kamenný obchod, dům na klíč… Tento vývoj není samozřejmě nic nového. Stále vznikají nejen nová slova a spojení, ale posouvá se i význam slov – např. slovo „přehršle“, které původně znamenalo pouze množství o něco větší, než hrst je dnes vnímáno jako množství, kterého je nekonečně.

Zavádění nových slov mělo za cíl také češtinu kultivovat – nahrazování výrazů, které byly časem nějakým způsobem „zprofanovány“ nebo vnímány jako urážející a hrubé – např. slovo nevidomý (místo slepý), neslyšící (místo hluchý), člověk s hendikepem (místo postižený nebo mrzák), rom (místo cikán), pohostinství (místo hospoda), zaměstnanec (místo dělník), závod (místo továrna) apod. Ačkoliv dříve se tato slova užívala naprosto běžně i ve formálním stylu a nikdo na nich neshledával nic špatného nebo urážlivého. Neplatí to jen pro češtinu. Dobře je to vidět např. na slově „negr“, které začalo být vnímáno brzo jako hanlivé a bylo nahrazeno výrazem „černoch“. Jenže i to se začalo vnímat později jako ne zcela politicky korektní a bylo nahrazeno slovem „afroameričan“.

Podobně u označení stupně mentálního postižení – debil, imbecil, idiot – tato slova získala časem význam nadávek a v moderní medicíně se proto přestala užívat. Vidět to můžeme i u přejmenovávání názvů obcí a měst např. obec Prosetín (místo Prasetín), město Skuteč (místo Skuč) apod. Nejnověji se v zájmu korektnosti začínají nahrazovat i názvy tradičních řemesel jako prostitutka, kurva nebo pasák lehkých žen. Nověji se jim říká „sexuální asistentky“ a „sexuální manager“. To není myšleno jako vtip – zcela vážně.

Někdy význam slov splývá dohromady, neboť na češtinu má i vliv vnímání toho, co je „intimní“, které dnes není tak striktně ohraničeno, jako dříve, respektive to, co je důvěrné je více chápáno jako veřejné. Např. slovo „přítel“ se dříve používalo jen pro důvěrnějšího kamaráda, dnes ale také často nahrazuje slovo „milenec“. Označení „milenec“, které bylo dříve běžné pro intimního přítele dnes naopak zdůrazňuje nezávazný vztah. Řekla-li dříve žena, že má „milence“, znamenalo to, že má „přítele“. Dnes to znamená většinou, že má někoho na nezávazný vztah.

Podobně „milenecký vztah“ – dříve se jím myslel vážný vztah dvou lidí, kteří se připravují na manželství nebo novomanžele. Současná čeština naopak „milenecký vztah“ chápe více jako nezávazný vztah. To je důvodem, proč se pro vážný partnerský vztah užívá náhradní označení „přítel“ , které se dříve užívalo jen ve významu „kamarád“. Někdy se však v moderní češtině užívá výraz „kamarád“ i pro milence nebo přítele, pokud někdo nechce dávat najevo, že s ním má i sex (odtud posměšné rčení „kamarád – taky rád“).

Další kapitolou je také módní užívání různých nových slov a spojení či jejich nově přidaný význam. Např. „průhledný“, dříve opravdu jen jako průhledný, dnes přeneseně také jako „jasně, otevřeně bez podvodů“, „tunelování“ – rozkrádání vlastními zaměstnanci, zevnitř (poprvé užito v roce 1996), neskutečný, silná káva, je to o ničem, tropický den, tropické léto, to nemá chybu, hezký den, pěkný den, pohodový den.

Obzvláště se módní trendy pak projevují v hovorovém jazyce, kde vidíme např. nová slova jako ulítlý, vysmátý, suprový, boží, to je mazec, úlet, záhul, mít v tom hokej, brutální (jako silný identifikátor), prča – sranda (zde je zajímavé, že i slovo „sranda“ bylo ještě dříve vnímáno jako příliš neformální až neslušné a hrubé a používal se jen původní výraz „legrace“). Naopak některá slova a slovní spojení ze staré češtiny, pokud se nezměnil jejich význam, zcela nebo téměř zmizela, změnila se nebo byla nahrazena, např. sapristi – safra, sakra, rozkloktat – rozšlehat, to se musíme činit – to máme co dělat, určitě – jistě, musit – muset, všecko – všechno,  ovšem – ale, školský – školní, za příčiny – z důvodu, nic se neboj! – nedělej si starosti, buď bez obav!, apod.

Slovo šukat – uklízet, hledat dnes znamená vulgárně souložit (dříve picat). Zajímavé je, že ani moderní čeština nemá žádný slušný lidový výraz pro „souložit“, ani výraz „milovat se“ není jednoznačný jen pro soulož – napadají mě jen samá sprostá. Škoda, pro tak pěknou činnost… Obchází se a stále nahrazuje spojením „spát s někým“ či „mít poměr“ nebo nově také nenápaditým a doslovným překladem s angličtiny „mít sex“, protože slovo „obcovat“ je dnes už hodně zastaralé a i formální. Někdy se také používá slovo „sexovat“, ale zdá se, že ani to se příliš neujalo, protože nezapadá do lidové češtiny.

Angličtina má ale také vliv na gramatiku, přejímá se anglické pořadí slov, kdy se název klade přes subjekt (místo nábytek Sconto řekneme Sconto nábytek, místo rádio Signál říkáme Signál rádio, apod.) a u názvů firem a produktů se nepoužívá skloňování (např. místo nakupujte v Bille – nakupujte v Billa), což doslova tahá za uši. Firmy ovšam nechtějí názvy svých společností měnit skloňováním a tak se snaží jejich původní tvar udržet za každou cenu, i proti pravidlům české gramatiky.

Používá se mnoho nových přejatých slov, ale i ještě nedávno používaná česká slova se nahrazují anglickými, např. místo slavní říkáme celebrity, místo samoobsluha supermarket, místo zde se staví kancelářská budova píšeme office building apod. Chce-li např. politik vypadat důležitě řekne concensus (dohoda) nebo saturovat (uspokojit), místo interpret se občas říká performer, oblečení na ven je dnes outdoorové oblečení, terénní kolo – trekingové kolo, je to módní – je to in, místo rozkvět skoro vždy dnes řekneme anglicky „boom“, místo TV Prima Láska máme Prima Love, místo Prima rodiny máme Prima Family a místo Nova Kino máme Nova Cinema, branding, opening, outsourcing, customizovat, lokace, relokovat, rimejk, brownfildy, tutor, nonsens, templ , slajd, pík, stejdž,  lajkovat, čekovat, rimejk, provádět rekognoskaci, njuspík, edvajzovat, hedlajn, trek, njusrům, brífing atd. – celkem jsem jich napočítal stovky.

Anglická slova jsou prostě sexy… Jestliže my máme možnost češtinu „obohacovat“ takovými sexy výrazy i angličtina přejala mnoho slov z jiných jazyků. Jak obyčejně jim asi musí znít, když na všechno používají „obyčejná“ anglická slova. Je jasné, že i když my vnímáme angličtinu jako sexy, rodilý anglický mluvčí takovou možnost nemá – pro něj totiž zní stejně obyčejně, jako pro nás čeština. A jak je vidět, nevadí mu to. Klidně bude třeba operační systém Windows nazývat jako Okna, nebo observatoř jako pozorovatelnu. Či hot dog jako horkého psa… Zní to někdy opravdu hrozně, ale jak je vidět, anglický rodilý mluvčí z toho žádný komplex nemá. Nemá potřebu anglická slova nahrazovat jinými tak, jako my, přestože pro většinu věcí, máme také vlastní slova.

Dnes už také nezvyšujeme, ale většinou navyšujeme, nediskutujeme o něčem, ale diskutujeme něco, nemáme dělníky, ale manipulační pracovníky, nemáme uklízečky, ale cleaning managery, nemáme personální oddělení, ale oddělení lidských zdrojů, nemáme oblečení na ven, ale outdoorový outfit, nemáme v samoobsluze slevy, ale máme v supermarketu diskontní ceny, neumocňujeme, ale kvantifikujeme, nemáme lyžařské, ale jen ski areály, ani cyklisty, ale bajkery, ženy už nemají pochvu, ale pouze vagínu, nemají ani poštěváček, ale klitoris, počasí rozhodně už nepředpovídáme, ale predikujeme – snad se nám zdá, že predikce je rozhodně přesnější, než předpověď… Nestanovujeme trasu, ale trasujeme, neplníme lahve, ale lahvujeme, odbytujeme zboží, termínujeme program, skládkujeme odpad atd…

Jinou kategorií je pak slangová mluva pubertální mládeže, které se v každé době mění podstatně rychleji. Zde je patrný výrazný posun ke zhrubnutí a vulgarizaci jazyka, neboť děti již mají na internetu běžně volný přístup k pornografii. Zatímco ještě před 10-20 lety se žáci ve čtvrté třídě ještě dohadovali jen o tom, jak se vlastně dělají děti, dnes se bězně baví o tom, kdo koho chce „vojet“ a některé z nich mají za sebou sami již v tomto věku první sexuální hry či sex. Tomu odpovídá i jejich mluva (pěkný kluk = kunďák, pěkná holka = kundice, sexy holka = šukna).

Vznikají ale i nové výrazy a tvary, např. mejdan = kalba, ženský tvar pro člověka, který je trouba = trubka, blbec = blbka, borec = borka, borkyně apod. Tato snaha o přechylování a zavádění ženských tvarů se týká i spisovného jazyka, např. host = hostka, zatímco ještě do poloviny 70. let neexistoval ženský tvar ani pro doktora = doktorka (říkalo se např. doktor Nováková) – podívejte se např. na film Vůně mléka z roku 1976, kde se objevují obě varianty dosavadní nepřechýlená doktor a už také i nová. Česká veřejnoprávní média se už delší dobu snaží prosadit i nový tvar pro hosta – hostku, ale zatím se to stále příliš neujalo.

V moderní češtině se také množí používání tzv. vycpávek, tj. zbytečných slov, které nemají jiný cíl, než udržovat kontakt (ééé, hmmm, de facto, nicméně, normálně, takříkajíc, obecně vzato, jaksi, vlastně, prostě, jednoduše…).

Všimli jste si, že se už několik let německá jména jako Langer, Wolker apod. vyslovují tak, jak se píšou? Přitom ještě v 90. letech se vyslovovala správně německy – LANGR, LANGROVÁ, WOLKR… Čeština se mění v drobnostech, i v délkách samohlásek. Dávno už většinou neříkáme kultúra, aparatúra, umývadlo, faktúra, elektróda, légie, katóda, únie, létadlo apod., ale kultura, aparatura, umyvadlo, faktura, elektroda, katoda, unie, letadlo a neříkáme naopak Britanie, ale Británie, neříkáme upřimný, ale upřímný apod.

Zajímavé je i to, že obecná čeština je stále méně melodická a více monotónní, stále tvrdší a otevřenějšími vokály. Lidem v minulosti by nejspíše zněla poněkud hrubě až vulgárně. Možná podobně jako Vlámům zní nizozemština, i když jde o stejný jazyk, neboť vlámština je měkčí, nechrochtá a používá zastaralé obraty…

K největším změnám došlo v Češtině vždy po změně režimu, ať už to bylo během první poloviny 50. let a pak znovu po změně režimu během první poloviny 90. let, kdy se měnila nejen používaná slova, ale i přízvuk. A dost možná tomu bylo i po vzniku Československa během začátků 20. let, i když pamětníci té doby již nežijí a zvukových záznamů není mnoho. Čeština se neustále mění a nejde jen o úpravy v gramatice, ale mění se i přízvuk, dikce, výslovnost, slovní zásoba nebo významy slov. Pokud jde o dikci, je zajímavé, že tu stejnou dikci a akcent jakou známe z nahrávek ze 30. let, slyšíme ještě na nahrávkách ze 60. let. Poté se čeština změnila na svoji normalizační podobu, získala téměř už současnou dikci, ale ponechala si ještě částečně svoji měkkost až během 90. let „ztvrdla“ do dnešní podoby s tvrdou výslovností, velmi monotónním přízvukem, otevřenými vokály a jasným oddělováním slov.

Jazyk je velmi tvárný a stále vymýšlíme nové výrazy. Někoho něco napadne, či to z něj náhodou vypadne, tento novotvar pochytí jiní a třeba se ujme… Či se dokonce stane „sexy“. Zatímco jiné přestanou být „trendy“ – tedy pardon, chci říct IN. Třeba nikdo už dnes asi nepřichází s muzikou, ale prostě s pláčem… Zkrátka někdy bychom se s našimi předky možná ne vždy domluvili, aniž by nedošlo k nedorozumění. Některá slova jsou dosud zatím jen nespisovná, neoficiální nebo slangová, jiná již do spisovného jazyka pronikla před delší dobou. Největší vliv má na moderní češtinu přirozeně angličtina, hrubší a povrchnější životní styl a také snaha o maximální korektnost. Třeba taková observatoř nám dnes už zní úplně normálně – přitom to anglicky neznamená nic jiného, než „pozorovatelna“.

Podobné porovnání bychom mohli sestavit i mezi češtinou v roce 1989 a češtinou před rokem 1948. Např. je to tvoje vina / tím jsi ty vinen, určitě / jistě, opravdu, ano / tak, dělat si srandu / žertovat, slepý / nevidomý, mrzák / tělesně znevýhodněný, ukrást / odcizit, zákazník / spotřebitel apod. Anebo zajít ještě dále do minulosti, kdy měla čeština ještě slovosled podobný němčině a sloveso se kladlo na konec věty. Novověká i renesanční čeština, ač výrazně odlišná, je dodnes poměrně dobře srozumitelná. Výrazně horší je to již s češtinou staršího středověku, která se spíše, než češtině, více podobá původní němčině a staroslověnštině.

Některá slova a způsoby vyjádření i z nedávné doby jsou však již dnes zastaralá a přestávají se používat, i když mnohá nová ještě nebyla uznána jako spisovná. Vynalézavost mluvčích nezná meze, stále se vymýšlí nová slova a vyjádření. Nejen (rádoby) důležití lidé, úředníci či politici, ale také žáci a studenti jsou velmi kreativní. Ti sice netrpí komplexem důležitosti, ale zase často naopak přímo odporem k jakýmkoliv pravidlům, včetně jazykových a tak češtinu někdy przní až brutálně, často záměrně, s pocitem rebela a frajera. Oproti tomu starší lidé si dodnes jen těžko zvykají na nové obraty a zejména anglická slova, zvláštně pokud jim nerozumí a mají někdy i problém s příliš rychlou mluvou. Přece jen, čas dnes plyne výrazně rychleji, než dříve a rychleji se také mluví. Někdy se dokonce mluví ještě rychleji, než myslí.

Jak se ale mluvilo před rokem 1989 a jaká slova se používají často dnes? A proč něco říci normálně postaru, když to lze říci moderně? Byli byste komfortní s jazykem 24. století a dokázali byste se na něj adaptovat? A jak by nám rozuměli naši předkové, kteří žili před 150 lety? Vy asi už ne, ale ještě v nedávných 80. letech by lidé s následujícím textem měli problémy. Nebo jak bychom rozuměli našim potomkům, kdybychom se mohli posunout v čase o 300 let dopředu? Trochu asi ano, ale určitě by nám jejich mluva připadala opravdu dost divná. Možná směšná, možná buranská nebo jiná, ale určitě hodně divná. Třeba slova, která jsem dnes v pořádku, byla dříve neslušná a naopak. Třeba taková kunda nebo blbec – dříve odborné výrazy, v moderní češtině ale sprosté a hanlivé.

Jak by mohla vypadat čeština v (ne)daleké budoucnosti? Zkusme si otevřít zpravodajský server s krátkými oznámeními z roku 2336. Ještě by to ale asi chtělo změnit gramatiku. Možná zrušit tvrdé Y, velká a malá písmena, zrušit souvětí, mně nahradit mě nebo zrušit diakritiku, apod. Nějaké aktualizace gramatických pravidel do té doby určitě přijdou. Pro nás by byly dnes zcela nepřijatelné, ale lidi té doby budou normální věcí, protože budou i jinak mluvit.

Jste komfortní s draftem tohoto týzru? Často printujete stejtmenty? V teritoriu tohoto perimetru je alokováno naše dislokované detašované centrum. Broudkástr byl disablován, neboť bylo jeho čekováním zrekognoskováno, že generuje errory a navíc stejně již není outsorcován. Managérka sekce lidských zdrojů privátního institutu deklarovala a akcentovala, že vzhledem ke generování vyššího profitu disponuje jejich badžit dostatkem sourců a proto nabízí perspektivu zaměstnaneckých signifikantních benefitů všem tutorům a supervizorům, jakož i komfortní begraund. Totéž nám presentovala i prezidentka kompany, která byla hostkou relace  v našem newsrumu a která ještě dodala, že se to týká i manipulačních jobbistů a klíning managerů. Dnes došlo k openingu masivního množství nových startapů vorkšopů, což udělalo masivní impresi a bylo píkem tohoroční session. Během aplikování rekognoskace celého perimetru v průběhu dnešního dne byla diskutována otázka alokování nových viladomů na nevyužitých braunfíldech a došlo také k negociaci o trasování cest pro bajkery a jejich zkapacitnění. Nakonec došlo ke konsensu a bylo akceptováno validní režimování stavby vilaparku a monitoringu celé lokace, což bylo anoncováno na následném brífingu a vzápětí se objevilo také v hedlajnech většiny artiklů. Lýdryně, která má v gesci supervizi promptně iniciovala prověření data expirace u všech artiků s retajlovými diskotními cenami. V sociálně vyloučené lokalitě sociálně vyloučených a relokovaných, odlišně orientovaných lidí se nachází množství pabů, outletů, a dále pak i moly s outdoorovým outfitem. Observujeme, že celá lokalita dostává nový levl, i když se musí ještě customizovat a adjustovat. Je ale otázné, že skutečně saturuje preference všech, jak je orálně prezentováno PR. LOL, OMG, WTF – není to žádný fejk ani hoax!

Text je samozřejmě hloupost, češtinu určitě nebude měnit jen angličtina, i když bude mít zásadní vliv. Vznikne mnoho nových slov a mnoho jich zanikne. Změní se gramatika, stavba věty, výslovnost, přízvuk a možná i význam slov. Ale kdo ví, kdybychom se mohli strojem času přenést do té doby, možná bychom byli překvapeni, že se náš jazyk zase až tolik nezměnil.

Když však posloucháme v médiích (zvláště veřejnoprávních) rozhovory s některými lidmi, zdá se, že si v cizích slovech vyžívají a jistě si připadají i důležitější. Nebo se jim zdá, že svým slovům dodávají větší váhu, než kdyby je řekli česky. A tak si říkám, opravdu by byl takový problém místo edukace říci vzdělávání, místo draftu koncept, místo stage pódium, místo cheesecake tvarohový zákusek či místo predikce říci předpověď? Nebo jsem už tak zblblí, že je to nonsese? Jistě, ne na vše máme vhodná česká slova a někdy opravdu není důvod vymýšlet nějaké české novotvary, tak jak to dělali naši obrozenci – tím se třeba zase ti polští vůbec nezabývali. Není ale ani důvod zavedená česká slova nahrazovat za každou cenu jen proto, abychom vypadali jako experti.

Někteří lidé by češtinu rádi reformovali tak, aby byla jednodušší. Myslím si, je možné o tom uvažovat, neboť nepamatuji, že by někdy proběhla nějaká opravdu zjednodušující reforma a možná naposledy ji provedl mistr Jan Hus, když nahradil spřežkový pravopis diakritikou. To od nás později odkoukali i Chorvati a zavedli ji také. I když vlastně proběhla ještě jedna velká úprava někdy konce 15. století, kdy byly zrušeny složené minulé časy (které dodnes nacházíme v mnoha jiných jazycích) a pak v době národního obrození, kdy se na ní podílel Josef Jungmann. I tak je to už ale velmi dlouho. Dá se ale říci, že v diakritice máme jazyk docela výjimečný a navíc nám to umožňuje výrazně šetřit papír, protože není třeba psát tolik písmen. Máme tak výrazně kratší záznam textů, než má i jednoduchá angličtina. Možná by stálo za to, zjednodušit pravidla, nerozlišovat mě / mně, s / z apod. Ale přesto bych byl spíše opatrný, ne radikální. Rozlišování I / Y bych ponechal.

Stejně jako možnost koncovek ženských českých příjmení -ová nebo -á. Nemyslím, že je to něco zastaralého, nepotřebného, naopak je to přednost našeho jazyka rozeznávat rody i u příjmení. Není třeba se za to stydět, když některé světové jazyky to nedělají a nechápou nebo s tím mají problém. Je tu u nás už docela dlouhá tradice stovek let, téměř ještě z dob, kdy se příjmení začala přidávat ke jménům, neboť populace se rozrůstala a byla třeba lidi lépe rozlišovat. Nakonec i Eliška Přemyslovna má ženskou podobu příjmení, i když tehdy ještě žádná koncovka -ová neexistovala – dnes by se jmenovala Přemyslovská. Podobně jako komtesa z Blantenbergu by byla dnes paní Blantenberská. Zajímavé je, že němčina i nizozemština tyto tvary má stále – například Ursula von der Layen není Uršula Layenovská, ale stále Uršula z Layenu. Jako Ludwig z Beethovenu.

Moderní čeština má snahu přechylovat kde co, aby každé pohlaví mělo korektně svůj vlastní tvar, takže nevidím důvod, proč v případě příjmení činit pravý opak. Feministky sice věří, že jde o přivlastňovací tvar, který vyjadřuje, že žena je majetkem muže, ale to je samozřejmě nesmysl – jinak by poslední slabika byla krátká. A ani paní Veselá by nebyla Veselá, ale Veselého. Věřme ale, že je to jen módní výstřelek, jestliže některé ženy nosí mužský tvar českého příjmení. Je to opravdu nepraktické, vypadá to komicky, směšně a jeho majitelka ukazuje spíše na svoji hloupost nebo na to, že se stydí být ženou nebo Češkou nebo s tím má nějaký problém.

Protože se zajímají i jiné jazyky, nedá mi to nezmínit velmi krátce i francouzštinu. Porovnávali jste někdy, jak tento jazyk zní dnes a jak zněl ještě v 50. letech? Ta moderní je podobně jako americká angličtina také jemnější a měkčí, mazlivější, smyslnější či dětinštější… Jakoby úplně zmizela jadrnost i to zvučné R, jaké jsme slýchávali u starých šansoniérů. Zajímavé je, jak se ty jazyky v čase mění, jak slova, přízvuk, dikce tak výslovnost… No a samozřejmě mi to nedá, podívat se trochu i na náš krásný jazyk – v příští kapitole.

Čeština je z našeho pohledu nejen velmi krásná (i když prý mnoha cizincům nezní příliš libozvučně a někdy hrubě až arogantně) je velmi hravá. Ráda si hraje se slovíčky. Třeba takové zdrobněliny podstatných jmen – mlíčko, chlebíček, svačinka, vínečko, pivečko, masíčko nebo dokonce jmen přídavných jako drobné,  drobounké, droboulinké, drobouličké, maličké, malinkaté, čisťounké, čisťoučké, červené, červeňoučké, veliké, velikánské, obrovské, obrovitánské, dlouhý, dlouhatánský, dlouhatananánský – podobná stupňování vlastností v jiných jazycích asi moc nenajdeme. I když jazyků je tisíce, takže všechno je možné… Některé jazyky mají zase jiné vymoženosti a speciality, které postrádá čeština – jak jsem zjistil např. v Japonštině.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *