21. století – 20. léta

Miloš Zeman, Petr Pavel

Začíná věk umělé inteligence a světový řád se otřásá v základech

Evropa je ve slepé uličce, geopolitické rozložení sil se mění. Svět zachvacuje pandemie covidu, politická scéna se dělí na demokraty, spíše podporující politiku EU a nacionalisty, kteří jí odmítají (dezoláty). Hlavní roli hraje „zelená“ dohoda a zbrojení, protože je šířen strach z války.

Osobnost domácí politiky – Andrej Babiš
Osobnost světové politiky – Donald Trump
Osobnost domácí kultury – Karel Kovář
Osobnost světové kultury – Taylor Swift
Osobnost světového pokroku – Elon Musk

2010-19 «

 

Proměna liberální demokracie do tzv. progresivismu dospěla do svého vrcholu, ve kterém vliv extrémní levicové ideologie na západě kulminuje a přináší celkový úpadek diplomacie, politiky, demokracie a hodnot. Vyhrocení politického boje, tlak na (auto)cenzuru a vysoký nárůst polarizace společnosti začíná ovlivňovat i dosud převládající politický proud EU tažený progresivními neomarxisty a liberály, která se zdá být zaskočená, neschopná reakce, uchylující se hlavně k opakování stále stejných silných slov a frází.

Procházíme neklidným obdobím stagnace, kdy se EU nachází ve slepé uličce, ve fázi stagnace, zatímco jí ujíždí svět a během které světový i domácí vývoj kulminuje ve woke a progresivistickém rozkladu. Převládá nejistota, bezcílnost, mediální choas a manipulace. Zdá se, že liberalismus dosáhl svého globálního vrcholu, narazil do pomyslné zdi a dostává se za svůj zenit.

Značná část liberální společnosti se nechala ukolébat ideály a sny. Podlehla kolosální mediální manipulaci, která ji vnutila představu, že člověk má na všechno základní lidské právo. A že ten, kdo tomu nerozumí je někdo, kdo se brání pokroku, protože trpí nějakým strachem nebo fóbií. Mladí lidé (kteří jsou hlavní cílovou skupinou manipulátorů) jsou těmito myšlenkami bombardováni ze všech stran od seriozních médií až po své oblíbené influencery. To způsobuje, že výrazně roste množství sebevražd, psychických, skutečných genderových poruch a poruch identity, lidí, kteří si nejsou jisti tím, kdo vlastně jsou, lidí nespokojených se svým pohlavím, lidí s depresemi, strachem z budoucnosti, z války či změn klimatu.

V mnoha zemích se progresivistické politice zvedá odpor a lidé se začínají pomalu probouzet, což způsobuje další růst napětí. Úroveň novinářů a zpravodajství klesá a i největší média se někdy stávají žumpou plnou manipulací, ve vleku nové ideologie, která hodně mluví o svobodě a demokracie, ale sama ji popírá ve jménu vyšších morálních hodnot. Zdá se, že mezi liberálními globalisty a zbytkem společnosti zeje hluboká propast a každý žije v nějaké jiné realitě.

Nová generace má navíc někdy sklon být silně odtržená od skutečné reality, uzavřená ve vlastním světě té virtuální. Vnímá svět jako počítačovou hru, domnívá že je všechno je nejen základní lidské právo, ale i i že může mít vše zdarma a ihned, že musí být neustále on line, že si vše může najít na internetu, že jí vše zařídí umělá inteligence, takže pokud něco z toho nefunguje, psychicky se hroutí. Trpělivost, fyzická práce, schopnost naslouchání a diplomacie jí už moc neříká, protože vše pokládá za zdržování.

Jakmile odeznívá první šokující pandemie covidu-19, přichází další šok – proxy-válka o Ukrajinu, která se zřejmě, podobně jako válka o Vietnam, protáhne na roky, dokud geopolitický souboj velmocí o dominantní postavení ve světě dostatečně nevychladne nebo naopak neeskaluje do katastrofy. Hlavním národním zájmem USA je uchovat si i v této době s podporou spojenců pozici impéria, zatímco mocenské těžiště se stále více koncentruje v Asii. Zatímco Ukrajina se snaží emancipovat se ve vztahu k Rusku, Rusko, Čína a další země se snaží emancipovat se ve vztahu k USA, které ovládají i globální finanční systém. Také Evropa je na rozcestí, zůstává jakoby mimo hru a topí se ve sporech jak z této situace ven.

Navzdory tomu, že postupuje deglobalizace a vytváří se nové světové uspořádání, pokračuje EU spíše cestou federalizace, kde se z původního VIP klubu nejvyspělejších postupně stává neokomunistický skanzen. Její elity tlačí na vytvoření světové říše dobra, která bude schopná obstát, ale současně dělají vše proto, aby jí potopili a přivedli k rozkladu. Silně polarizované jsou i USA, které se pod náporem migrantů také nachází na trajektorii společenského, kulturního i ekonomického úpadku.

EU i některé demokratické země připravují zákony na omezení svobodného projevu a zvýšení finanční podpory těm neziskovým organizacím, kdo tzv. šíří pravdu. Nové zákony mají i bez rozhodnutí soudu umožnit umlčovat a stíhat ty, kdo oficiální pravdu nešíří, kdo šíří konspirační teorie nebo proruské narativy. To je prezentováno jako obrana demokracie, ale zdá se, že se jedná spíše o krok zpět. Nelze totiž dělit část společnosti na demokratickou a část na nedemokratickou, neboť to samo demokracii popírá. Na tuto rétoriku však naskakují i veřejnoprávní média a novináři, kteří se dříve alespoň snažili budit dojem objektivity a jsou až fanaticky zaujatí obranou demokracie proti jejím nepřátelům, podobně jako se to dělo v minulosti. Stále méně lidí si uvědomuje, že demokracie není diktatura většiny a že boj za demokracii neznamená umlčování opozice, ale naopak dialog, a že ten, kdo má opačný názor není nepřítel a ti, kdo chtějí měnit systém jinak, než chtějí jiní, nejsou antisystémové živly, které je nutné potlačovat.

Svět je ve stádiu očekávání velkého duchovního probuzení, které v novém věku lidstva přijde, ale nikdo nedokáže říct, zda půjde o klidný a postupný vývoj nebo spíše o katastrofu a násilné vytržení z hlubokého spánku. Prozatím pokračuje rozpad starého světa a tradičních hodnot, formování nového světového řádu, proměna západní společnosti směrem k individualismu a relativismu, transformace k elitářské digitální technokracii, ve které budou občané postupně, potichu a nenápadně zbavováni svých práv (v případě, že nedojde k nějaké velké katastrofě, která by mohla vše razantně urychlit). To vše s argumentem výhod, rozvoje, nutnosti, ekologičnosti, zdraví, rovných práv, bezpečnosti, praktičnosti…

Reálně hrozí, že všeobecná lhostejnost a tyto argumenty budou převažovat nad otázkou skutečných základních lidských práv, jako je svoboda pohybu a slova, právo na soukromí, právo na dezinformace, právo na to znát své předky, možnost být vždy off-line či možnost používat hotovost a prokazovat se neelektronickými doklady bez sankcí a znevýhodňování. Papírové peníze a veškeré doklady budou totiž pouze v elektronické podobě, identita každého člověka (včetně jeho DNA) bude pouze elektronická, uložená v neuronové síti. Svoboda a soukromí tak mohou být pouze teoretické.