Jazykové rodiny

Bratrské národy a jejich příbuzní aneb jak jeden druhému rozumí?

Na to není vždy plně jednoznačná odpověď – vždy záleží na tom, jak je dotyčný člověk vzdělaný, jazykově nadaný, jak je zvyklý na cizí řeč (přestože ji neovládá) a také (na to také velmi záleží) – jak je vůbec ochotný někomu porozumět. Jsou lidé, kteří rozumí, ale dělají že ne a jsou lidé, kteří nerozumí, ale myslí si že ano a odpoví vám úplně na něco jiného, než se ptáte… Mluvčí často automaticky předpokládají, že když na základě podobnosti jazyků trochu rozumí jiným, že i oni stejnou měrou rozumí jim. To ale vůbec nemusí platit. to, že jeden národ rozumí dobře řeči druhého automaticky nemusí znamenat, že to tak je i obráceně. Většinou vzájemné porozumění není na obou stranách stejně, i když jde o jedince stejně inteligentní, nadané a vzdělané.

Mezi jazykové bratry či bratrské národy můžeme zařadit ty, kteří si navzájem jazykově rozumí bez problémů (i když se třeba jako bratři nesnáší) a za příbuzné bratrance pak ty, kterým sice úplně perfektně nerozumí, ale domluví se s nimi.

Na světě existují různé jazykové rodiny národů, kteří hovoří jazykem, který původně vzešel z jednoho dávného společného jazyka této rodiny, ale během stovek a tisíců let jak lidé osidlovali Zemi, se z těchto tyto pradávné jazyky rozpadly na různá nářečí, ze kterých se časem staly samostatné jazyky. V Evropě takových jazykových rodin máme hned několik – Čeština patří mezi slovanské rodiny a jako ostatní jazyky této rodiny, vznikla ze slovanštiny. V následujícím přehledu vidíme jazykové rodiny Evropy a také to, jak si jejich mluvčí navzájem rozumí. Porozumění je samozřejmě možné pouze v rámci téže rodiny, neboť cizí rodiny mají už je velmi málo společného.

Jednotlivé generace jazykových rodin teoreticky mohou vést až k jednomu jedinému prapůvodnímu jazyku – tomu ale moc nevěřím. Tady se už dostáváme na hranice tajemství původu všech jazyků, kdy člověk poprvé promluvil. Já osobně věřím, že v dávných dobách na Zemi žili i jiné kultury a civilizace, nejen ty pozemského původu, takže je otázka, nakolik si lidé osvojili jazyk sami od sebe a nakolik jim byl dán. Případně nakolik ho odposlouchali.

Vzájemná srozumitelnost slovanských jazyků

Slovanské jazyky jsou si v mluvené podobě navzájem většinou všechny více nebo méně částečně srozumitelné. Nejdále jsou si polština / čeština a bulharština, nejblíže jihoslovanské jazyky, bulharština a makedonština a také čeština a slovenština. Jaká je průměrná schopnost porozumět slovanským bratrům? Až na výjimky nevykazuje výraznější výkyvy. Nejlépe ostatním Slovanům rozumí Rusíni a Ukrajinci (64%). Naopak nejhůře ostatním Slovanům rozumí Lužičtí Srbové, Poláci a Češi (45-49%), kromě Bulharů, kteří rozumí ostatním Slovanům průměrně jen z 29%.

A které jazyky jsou na tom nejlépe naopak ve své srozumitelnosti pro jiné? I tady je to velmi vyrovnané. Nejvíce lidé rozumí Slovákům, hned za nimi Rusům, jihoslovanům a kupodivu Čechům (všichni dosahují od 59 do 61%). Naopak nejméně Polákům, Ukrajincům a Slovincům (46-49%). Opět se ale vymykají Bulhaři jen 34% ostatních Slovanů.

Průměrná schopnost porozumění mezi národy slovanské rodiny je v současnosti (tisíc let po rozpadu společného jazyka) kolem 58% a až na výjimky nevykazuje výraznější výkyvy. A kdo dosahuje největší disproporce? Ano, správně – Češi! Patří mezi Slovany, kteří sice nejhůře rozumí svým příbuzným (45%), ale patří současně mezi ty, kterým jejich příbuzní rozumí nejlépe (59%). Ve všech ostatních případech je to zhruba vyrovnané.

Je třeba ale zdůraznit, že jde o průměrná čísla průměrných lidí. Pokud máte vyšší vzdělání, inteligenci, či jsme trochu více jazykově nadaní, je možné, že jste schopni rozumět o dost více. A naopak. Starší generace, které se ještě učily povinně ruštinu, nejsou v níže uvedeném přehledu zahrnuty – stejně jako všichni ostatní, kteří se některý z jazyků již učili, aby výsledky byly pokud možno co nejméně zkreslené.

Rusové trochu až částečně rozumí všem Slovanům (kolem 45-60%), kromě Poláků, (20%). Čeština jim zní velmi archaicky, jako starodávná ruština.

Lužičtí Srbové poměrně dobře rozumí Čechům a Slovákům (70%). trochu nebo částečně rozumí všem ostatním Slovanům (40-55%), kromě Bulharů, kterým rozumí velmi málo.

Češi snadno rozumí Slovákům (98%) a částečně také Lužickým Srbům, Polákům, Rusům, Jihoslovanům či Rusínům (kolem 50-60%). Trochu rozumí Bělorusům, Makedoncům a Slovincům (kolem 40%). Ukrajincům a Bulharům je velmi málo (5-10%).

Slováci snadno rozumí Čechům (98%) a Rusínům (90%). Částečně rozumí také Jihoslovanům, Makedoncům, Rusům, Lužickým Srbům a Polákům (55-65%). Trochu rozumí Ukrajincům, Slovincům, Bělorusům (45%). Velmi málo rozumí Bulharům (10%).

Slovenští Rusíni snadno rozumí Slovákům (100%), Čechům (90%) a dobře Ukrajincům (85%). Částečně rozumí všem ostatním Slovanům (50-65%), kromě Bulharů (25%). Celkově jsou rusínské komunity roztroušeny ve více zemích a hovoří různými verzemi rusínštiny, která je považována za samostatný jazyk až v poslední době. Dříve byla považována za dialekt ukrajinštiny.

Poláci částečně rozumí Čechům (čeština jim ale zní velmi archaicky a dětinsky, jako žvatlavá polština), Bělorusům, Lužickým Srbům, Rusínům, Slovákům, Ukrajincům i Rusům (55-65%). Trochu rozumí i Slovincům a Jihoslovanům (40-45%). Velmi málo rozumí Makedoncům a Bulharům.

Bělorusové snadno rozumí Rusům (98%) a dobře Ukrajincům (74%). Částečně ale rozumí všem ostatním Slovanům (kolem 45-60%).

Ukrajinci dobře až snadno rozumí Rusínům a Rusům (85-90%). Částečně až dobře i Polákům (70%) a částečně všem ostatním Slovanům, zejména Bělorusům a Jihoslovanům (50-65%),

Jihoslované – Chorvati, Srbové, Černohorci a Bosňané se snadno domluví sami mezi sebou, neboť používají v podstatě stejný jazyk. Srbům zní někdy chorvatština pouze poněkud formálně. Společnému jazyku jihoslovanů se za časů bývalé Jugoslávie říkávalo srbochorvatšina – byla to však ve skutečnosti srbština, která byla vyučována. Šlo o podobný politický konstrukt jako jazyk Československý za první republiky u nás, který byl ale ve skutečnosti češtinou. Jihoslovanské jazyky mají několik spisovných verzí, podle oblasti, jsou si však jazykově blíže, než čeština a slovenština.

Jihoslované dobře rozumí Slovincům (80%) a slušně i Makedoncům (70%). Částečně rozumí ostatním Slovanům (50-55%), o něco méně již Polákům a Ukrajincům (40-45%).

Bulhaři na západě země snadno rozumí Makedoncům (98%) a částečně až dobře i ti východní (70%). Ti částečně rozumí také Rusům (60%) a trochu jihoslovanům a Bělorusům (40-45%).. Málo rozumí Ukrajincům, Slovincům či Rusínům (25-35%).. Čechům, Slovákům a Polákům rozumí velmi málo.

Slovinci dobře rozumí Jihoslovanům a Makedoncům (80-85%), částečně až dobře Čechům a Slovákům (65-75%), méně ostatním Slovanům (50-60%). Poměrně špatně už rozumí Rusům, Ukrajincům a Rusínům (30-35%).

Makedonci snadno rozumí západním Bulharům (100%), dobře jihoslovanům (85%) a poměrně dobře i východ

Jazyk Československý

Byl částečně politický konstrukt, který vznikl z toho důvodu, že nová republika Československá potřebovala být považována za jeden národ, aby měla větší podporu v zahraničí, chtěla vystupovat jednotně a také stále mnohdy přebírala ideály obrozenců, kteří dokonce chtěli, aby všichni Slované byli považováni za jeden národ. Jazyk Československý byla ale především Čeština, která byla preferována. Pokud se hovořilo o Slovenštině, tak v souvislosti s tím, že jazyk Československý má dvě varianty – českou a slovenskou. Slováci byli považování za jen jakési více slovanské Čechy, nikoli za samostatný a svébytný národ – za jakýsi čtvrtý díl Českých zemí nebo jejich přívěšek.

Názor na to, co je jazyk a co nářečí je často především nikoliv jazyková, ale politická a národnostní otázka – nakolik kdo chce být identifikován s jiným národem, pocit vlastního sebeurčení a toho, co je formálně nařízené a úředně regulované. Otázka, zda jsou Čeština a Slovenština dvěma nářečními variantami téhož jazyka (jako je tomu třeba u Chorvatštiny či Norštiny, které mají více  hovorových i spisovných verzí) nebo zda jsou různými jazyky je proto bezpředmětná a jde někdy pouze o naše označení z praktických, pocitových a politických důvodů – jak to často bývá u příbuzných jazyků z jedné jazykové rodiny.

Proč jsou tedy nejsou tyto jazyky, navzájem snadno srozumitelné, chápány jako dva dialekty téhož jazyka, když je na světě mnoho jiných jazyků, které jsou si navzájem nesrozumitelné a přece jsou považovány za nářečí? A naopak, když se stejný jazyk považuje za několik samostatných jazyků? Podmínkou pro to, aby některý jazyk byl označen za dialekt je, aby byl výrazně menšinový – v našem případě by tedy Slovenština musela být prohlášena za dialekt Češtiny. Na to by ovšem Slováci určitě nepřistoupili a rozhodně by trvali na tom, aby jejich jazyk zůstal spisovným, ne pouhým neuznaným dialektem. Myslím ale, že Slováků je příliš mnoho, než aby se dalo o Slovenštině mluvit jako o nářečí. Spíše by bylo třeba o Slovenštině mluvit jako o skupině slovenských nářečí.

Druhá možnost je znovuobnovení statusu jazyka Československého, který má dvě různé verze. V takovém případě by ale musel existoval společný regulátor – úřad jazyka Československého, který by museli spravovat jak Češi tak Slováci, každý svoji verzi. Je ale jasné, že by to nebylo efektivní, ani smysluplné. Také by bylo třeba dohodnout, kde by vlastně sídlil a už to by mohl být problém. Nejde totiž jen o jazyk, ale i o národní identitu. Kdyby totiž jasně převažoval pocit československé národnosti a každý by se cítil nikoliv Čechem nebo Slovákem, ale Čechoslovákem,, mohlo by to fungovat jako v Norsku či Chorvatsku – různé verze jazyka byl spravoval jeden úřad. Bylo by to podobné, jako kdyby české dialekty byly natolik rozdílné a důležité, že by každý měl svoji vlastní spisovnou formu a všechny by spravoval úřad pro jazyk český. Rozhodující by totiž bylo, že my všichni se cítíme jako příslušníci jednoho národa, i když mluvíme každý trochu jinak.

Co z toho plyne? Podle mého názoru to, že pokud řešíme jazyky, důležitější než to, jakou řečí mluvíme, je pocit příslušnosti k národu. To je totiž často rozhodující pro to, za co svůj jazyk považujeme. Zda za samostatný jazyk nebo pouze za verzi jiného jazyka. Ostatně vidíme to i v angličtině, španělštině, portugalštině a jiných jazycích. Zatímco národní identita mluvčích stejným jazykem sílí a národní dialekty se stále více odlišují od formálního standardu, mnozí lidé již hovoří o svém jazyku jako samostatném, nikoliv o verzi téhož jazyka. Dokonce si vydávají své vlastní gramaticky a slovníky, jak to vidíme třeba u Američanů. Přestože většina z nich má s Brity nadstandardní vztahy a stále do určité míry pocit národní sounáležitosti.

Vzájemná srozumitelnost románských jazyků

Také románské jazyky jsou si v mluvené podobě navzájem většinou všechny více nebo méně částečně srozumitelné. Průměrná schopnost porozumět románským bratrům je zde sice o něco nižší, než u Slovanů (53%) a také srozumitelnost pro ostatní (56%). vždy ale záleží na tom, jaké jazyky a dialekty do těchto statistik zahrneme. Jde jen o průměry níže uvedených jazyků. Kromě toho, jsou ve své vzájemné kompatibilitě ještě vyrovnanější, než slovanské jazyky – výborně, dobře či částečně si téměř rozumí všichni.

Nejlépe jsou svým příbuzným srozumitelní Italové, dále Sardiňané, Španělé, Portugalci, Korsičané a Katalánci (58-63%). Na druhém konci jsou Siciliáni, Rumuni a nejméně srozumitelní jsou Francouzi (36-42%). U Rumunů je to dáno tím, že jejich řeč byla hodně ovlivněná Slovany, zatímco francouzská výslovnost se podobně jako u Angličanů velmi odchýlila. A kdo je schopen nejlépe porozumět jiným? Jsou to Španělé, dále Siciliáni, Italové, Francouzi a Portugalci (58-63%). Naopak nejméně rozumí Korsičané, Sardiňané, Katalánci a nejméně Rumuni (47-53%).

A kdo dosahuje největší disproporce? Celkově největší vzájemné srozumitelnosti u Sicilianů. Zatímco oni rozumí ostatním v průměru ze 60%, oni jsou srozumitelní jen ze 42%, dále je pak největší disproporce u Francouzů – 59 : 36% a u Rumunů – 47 : 39%.

Pokud jde o rozdíly mezi Španělštinou, Portugalštinou a Francouzštinou v Evropě a v Americe stále nejsou takové, aby výrazněji komplikovaly vzájemné porozumění (95-98%). Situace je podobná jako u angličtiny – i když se některé verze těchto jazyků již považuji za samostatné a mají vlastní gramatiku a slovník.

Portugalci snadno rozumí galicijštině (tvořící přechod mezi španělštinou a portugalštinou) a dobře Italům (80%). Poměrně slušně rozumí Španělům, Kataláncům a Korsičanům (70%). Ostatním Románům rozumí částečně (55-60%).

Španělé se snadno dorozumí Portugalcům (95%) a Italům (90%). Dobře rozumí Galicijanům, Sicilanům, Korsičanům, Sardiňanům a slušně také ještě Kataláncům (kolem 70-80%). Částečně rozumí Rumunům (60%) a poměrně málo Francouzům (20%).

Katalánci rozumí nejlépe Španělům (85%) a slušně také Francouzům (70%). Ostatním Románům rozumí částečně (kolem 40-65%).

Italové rozumí dobře Sardiňanům, Kataláncům a dále Španělům a Korsičanům (75-80%). Ostatním Románům rozumí částečně (60-65%), ale méně už Francouzům (40%).

Siciliáni rozumí snadno Italům (95%), dobře Sardiňanům (80%) a slušně také Kataláncům (70%). Ostatním Románům rozumí částečně (60-65%), ale méně už Francouzům (40%).

Sardiňané rozumí nejlépe Korsičanům (85%) a poměrně slušně také Italům (70%). Ostatním Románům rozumí částečně (50-65%).

Korsičané rozumí nejlépe Sardiňanům (80%), ostatním Románům částečně (50-60%).

Francouzi rozumí dobře Kataláncům a pak také Španělům a Portugalcům (75-80%). Slušně také Italům (70%). Ostatním Románům rozumí částečně (50-65%).

Rumuni snadno rozumí Moldavanům (100%), neboť sdílejí stejný jazyk, rozdělený spíše jen z politických důvodů. Moldavština je jen trochu více ovlivněna slovanskými vlivy. Všem ostatním Románům rozumí částečně (40-65%). Nejlépe Španělům, nejhůře Francouzům).

Vzájemná srozumitelnost germánských jazyků

Společný jazyk dávných Germánů se během více než tisíciletého vývoje rozpadl na tři větve – severní skandinávskou, střední německou a západní anglickou. Jejich mluvčí mají k sobě ve vzájemném porozumění daleko, částečně s výjimkou psané angličtiny a nizozemštiny. To je i důvodem, proč je tu celkem irelevantní počítat nějaké průměry vzájemného porozumění – rozdíly jsou opravdu velké. Pokud jde o mluvený jazyk:

Dánové snadno rozumí Norům (90%), ale docela dobře i Švédům /73%). Nizozemcům jen částečně (45%) a trochu Němcům (30%). Ostatním Germánům rozumí málo.

Norové snadno rozumí Dánům (98%) a na jejich společném starém jazyku se zakládá spisovná Knižní norština. Jazyk Norů má mnoho dialektů a dvě spisovné verze – knižní (nejpoužívanější) a Novou obecnou norštinu a pak ještě třetí (nejnovější) Národní norštinu, která nemá spisovnou podobu. Spisovná výslovnost není u žádné verze stanovena a je akceptován jakýkoliv dialekt. Norové snadno rozumí i Švédům (93%). Částečně rozumí Nizozemcům (65%) a méně už Němcům (40%) a Lucemburčanům (32%). Ostatním Germánům rozumí je velmi málo.

Švédové dobře rozumí Norům (80%), ale jejich jazyk jim může znít poněkud archaicky, neboť Švédština vznikla ze staré norštiny. Částečně rozumí Dánům (60%), Němcům, Nizozemcům či Lucemburčanům (50%). Ostatním jazykům nerozumí vůbec nebo jen málo. Švédština má tři spisovné verze.

Islanďané mohou rozumět pouze faorštině v písemné podobě a naopak. Jinak ačkoliv je to germánský jazyk nejvíce příbuzný skandinávským, je podobně jako angličtina všem ostatním příliš vzdálen. Islanďané tak nikomu jinému nerozumí a ani nikdo jim, kromě ještě několika slov nejbližší norštiny.

Němci částečně rozumí všem jazykům, které se vyvinuly z dialektů staré němčiny. Nejlépe rozumí Nizozemcům a Švýcarům v jejich německém dialektu (60-65%). Méně už rozumí Dánům, afrikánštině, Lucemburkům či Židům v jidiš (42-50%). Trochu porozumí ještě Norům (30%). Ostatním už jen velmi málo.

Židé používající jidiš částečně porozumí mluvené němčině (40%), neboť jde původně o její dialekt. Jinak ale ostatním Germánům rozumí velmi málo nebo vůbec.

Nizozemci celkem slušně rozumí afrikánštině (70%), která vznikla z jazyka holandských osadníků v Africe a také Dánštině (70%). Částečně rozumí i Němcům (60%). Méně až rozumí Norům, Švédům či Angličanům (40%) a jidiš (30%). Ostatním jen velmi málo. Pro většinu Nizozemců je jak angličtina, tak němčina druhým jazykem a protože jde o příbuzné jazyky, snadno se je naučí. Nizozemština tvoří přechodový jazyk mezi němčinou a angličtinou, afrikánština je původně dialektem nizozemštiny.

Vlámové hovoří stejným jazykem jako Nizozemci. Rozdíl je v tom, že Nizozemštině, kterou se hovoří v Belgii se říká vlámština a od jazyka na severu v Holandsku se liší pouze tím, že má měkčí výslovnost bez chrochtání a používá některé zastaralé výrazy. Vlámům připadá mluva Holanďanů jako arogantní a hrubá, naopak Holanďanům se zdá Vlámština poněkud archaická.

Afričané mluvící afrikánsky mohou trochu rozumět psané nizozemštině, neboť jde původně o její dialekt. Mluvenému jazyku příliš nerozumí a ani žádnému jinému s germánské rodiny.

Angličané se stále snadno dorozumí jen se Skoty, Američany, Australany a i jinými verzemi angličtiny (95-98%), navzdory tomu, že se jejich jazyky už dnes považují za samostatné. Nejbližší angličtině je nizozemština, která tvoří přechod od němčiny k angličtině. Ta se však germánským jazykům již příliš vzdálila (pokud jde o způsob vyjadřování a výslovnost), že jí rozumí max. ze 40%. Všem ostatním germánským jazykům anglicky rodilí mluvčí prakticky nerozumí.

Skoti na jihu hovořící gaelským dialektem se mohou dorozumět s Iry, kteří sice nejsou ze stejné germánské rodiny, ale protože jsou velmi blízcí sousedé, navzájem se ovlivnili. Jinak pro ně platí totéž, co pro ostatní anglicky rodilé mluvčí.

Ostatní významné evropské jazyky jsou buď samostatné a nepatří do žádné rodiny, anebo  jsou málo vzájemně srozumitelné (max. 50%) finština – estonština, litevština – lotyština.

Evropské jazyky

Jazyky, které v Evropě používá více, než 10 milionů mluvčích. Ty které jsou si navzájem výborně nebo velmi dobře srozumitelné dávám společně na jeden řádek.

Generated by wpDataTables

Světové jazyky

Jazyky, které používá více než 100 milionů lidí na světě. Počty rodilých a všech mluvčích jsou v milionech.

jazyk rodina rodilých všech
angličtina germánská 370 1.268
čínština sinitská 921 1.120
hindština indoárijská 342 637
španělština románská 463 538
francouzština románská 77 277
arabština sémitská 0 274
bengálština indoárijská 228 265
ruština slovanská 154 258
portugalština románská 228 252
indonézština malajsko-polynézská 44 199
urdština indoárijská 69 171
němčina germánská 100 170
japonština japonská 126 126
Generated by wpDataTables