Normalizace
Odstranění a umlčení opozice neusilující o přechod ke kapitalismu, ale nastolení skutečné demokracie po okupaci Varšavské smlouvy. Tzv. normalizace poměrů a znovuupevnění lidové demokracie podle přání Leonida Brežněva a později cesta k reformě systému podle Michaila Gorbačova, která se už nestihne dokončit. Období stagnace a nevelkých změn.
V této době již vedla svět nová poválečná generace, jejíž hlavním komunikačním prostředkem se stal telefon a médiem televize a časopisy. Novým technologiím s operačními systémy se jen těžko učí zacházet, odmítají se někdy je už učit, nerozumí jim nebo zvládají jen nejzákladnější úkony. V tomto se jen o málo liší od generace předchozí. Je to také první generace s výrazným záchvěvem odporu ke konvencím, což se odrazilo v hnutí hippies a sexuální revoluci. Lidé, kteří si začínali uvědomovat, že co je psáno, není dáno a kteří přestávali věřit ideálům komunismu. Zejména po okupaci a emigracích z republiky. Brzy však přichází rozčarování, deziluze, ale také únava a letargie. Lidé se s komunismem smiřují, avšak Sovětský svaz se stává tiše nenáviděným nepřítelem.
Také toto období je ve znamení pokračování geopolitického souboje dvou mocenských bloků – demokratického, pod vedením USA a komunistického, pod vedením SSSR. Závěr této éry byl poznamenán další proxy-válkou mezi USA a SSSR o Afgánistán, který si vyžádal stovky tisíc, až miliony mrtvých. Vzhledem k jeho rozsahu a faktu, že se Sovětskému svazu nikdo nepodařilo Afgánistán dobýt, je někdy srovnáván s válkou USA o Vietnam, kdy naopak Američani utrpěli porážku a museli se rovněž stáhnout.
Po násilně potlačené revoluci se situace uklidňuje a „normalizuje“, lidé rezignují a podobně jako v časech romantismu, uzavírají se raději do svého soukromí, stávají se pasivní a neteční. Hlavním rysem normalizačních let byla šedivá průměrnost, v níž se generace květinových dětí 60. let již smířila s politickým vývojem, život šel dál. Nebylo kam spěchat, nebylo čeho dosahovat. Hlavními náplněmi volného času byl hlavně útěk na chalupu či chatu, víkend co víkend hromadný úprk z měst. K tomu napomáhá i zavedení volných víkendů, které komunisté obyvatelům dopřávají. Mění se životní styl, který se orientuje především na život v rodinném kruhu. Lidé se vdávají a žení záhy po škole nebo po vojně, často i dříve (průměrný věk nevěsty a ženicha je 20 a 22 let). Mají však podstatně větší jistoty než dnes. Přes bídný stav hospodářství patří Československo k nejvyspělejším socialistickým zemím a žádná bída neexistuje. Většina obyvatel má vše potřebné k téměř spokojenému životu.
Kultura se i přes omezení rozvíjí a není tak závislá na finančních zdrojích jako dnes, kinematografie vzkvétá. I přes slabou mezinárodní konkurenceschopnost existují stále i podniky, které jsou schopny prorazit na západě (respektive držet s nimi krok na základní úrovni). Jejich prémiové produkty však nejdou na domácí trh. Režim se snaží srovnávat krok s vyspělým světem, ale navzdory plnění plánů na 100% dosahuje jen částečných úspěchů a ekonomika stagnuje.
Rysem této doby je i nadále šablonovitá výchova masy lidí s jediným názorem, kteří jsou vedeni k tomu, aby mysleli a uvažovali všichni stejně a nevybočovali z davu. Protireformní křídlo KSČ, které se odmítlo odtrhnout se od vazalského přátelství s Moskvou a jít po vzoru Titovy Jugoslávie vlastní cestou, konsoliduje svoji moc po té, co byly občanské nepokoje násilně potlačeny a řada lidé odešla do emigrace. Gustáv Husák je zvolen generálním tajemníkem Komunistické strany Československa a později také prezidentem po celé období normalizace. V důsledku toho je největším symbolem tohoto období a proto se lidem narozeným v této době začalo říkat „husákovy děti.“ Období jeho vlády po prvních dvou letech normalizace vystřídalo dlouhé období stagnace a konformity.
Za nepohodlné názory se sice už nepopravuje, ale rebelové a nepřizpůsobiví lidé jsou nadále sledováni, pronásledováni a trestáni. Pokračují čistky. Jako odpor proti tomu vzniká petice – tzv. Charta 77, která však nemá žádný větší, než symbolický význam, přesto však režim vytočí doběla a tak pořádá hon na všechny lidi v republice, kteří alespoň něco znamenají a nechává je podepsat tzv. antichartu pod hrozbou vyhazovu z práce, pokud Chartu 77 neodsoudí. Pod nátlakem ji tak podepisují tisíce lidí zejména z řad umělců a další významných zástupců z lidu – až na vzácné výjimky všichni. Stojí se dlouhé fronty na náměstích a v sálech, kde jsou umístěny podpisové archy.
I když se o této době často mluví jako o době šedivé průměrnosti, není to tak docela pravda. Umění, kultura či architektura, byť omezeně, přesto vzkvétaly a život se nezastavil. Nebyla to doba chudoby, ani nadbytku a v Československu se na rozdíl od některých jiných socialistických zemí žilo poměrně dobře – asi jako v zasmrádlém teplíčku či v zajímavém, obskurním, bizarním akváriu. Dostat se za západ bylo sice náročné, natož si odtamtud něco přivést, ale lidé jinak neměli velkou potřebu se proti režimu bouřit. Jednak se jim úplně špatně nežilo a jednak nikdo nechtěl riskovat šikanu či vězení. Češi se naučili brát vše s humorem sobě vlastním, dělali se ze všeho legraci a nebrali vše tak vážně jako bojovně naladění a depresivní Poláci.
Byla to doba velké a masové konformity, kdy nikdo za nic nemohl, všichni zodpovídali za všechno, nikde nic pořádně nefungovalo, ale každý to bral s rezervou a nikdo to neřešil. Důležitější, než skutečné výsledky bylo papírové plnění plánů a závazků a huby plné keců, než skutečných činů (i když v tomto případě se toho někdy ani dnes mnoho nezměnilo, není-li člověk přímo odpovědný a motivovaný). Byla to doba jistoty a stability, velmi nízké kriminality, všude a stále stejných cen, neustálé, stabilní, poklidné, lenivé a stejné šedi, kdy se nikdo nepotřeboval za ničím honit, kdy nebylo kam spěchat.
Každý věděl, kdo je nepřítel a měl jistotu toho, co bude zítra, měl zajištěnou práci i příjem, pokud byl poslušný a držel krok, pravidelně odvedl nějakou tu malou úlitbu, vykázal odpracované hodiny brigády socialistické práce zdarma, zúčastnil se průvodu, zasedání, splnil povinný sběr starého papíru či pampelišek, apod. Pokud plnil socialistické závazky vzorně a byl navíc členem KSČ, měl dokonce nadstandardní výhody, jak finanční, tak možnosti cestování na západ. V této době nebylo možné dělat karieru jinak, než si do určité míry zadat s režimem a přistoupit tu a tam na nějaké ty kompromisy a úlitby. Ať už to dělali dobrovolně a rádi, protože v komunismus naivně věřili nebo to jako prospěcháři dělali jen na oko, jakých bylo asi více. Byla to zcela běžná věc pro všechny, kdo něco znamenali nebo chtěli dosáhnout něčeho více, než být méně společensky významnými řadovými občany, umývači oken, topiči, apod. Čím větší společenský význam někdo měl, tím více byl režimem nucen ke spolupráci, zejména členství v KSČ. To byla téměř jakousi nepsanou, samozřejmou povinností.
Kdysi někdo řekl, že průser jednoho člověka je nadlehčován vahou průserů ostatních lidí a že archimédův zákon platí všeobecně. Protože byla v tomto průseru namočená prakticky celá společnost, očišťovalo to její svědomí, protože když se špatná věc stane normální věcí, trápí jen málokoho. A lidem se žilo celkem dobře. Utíkali hlavně do soukromí a rodinného života, na chaty a chalupy, které se staly téměř Československým kultem, pašovali a sháněli nedostupné zboží, byli vynalézaví a mnoho věcí si ušili nebo vyrobili sami. Po zavedení volných sobot se každý pátek města vylidňovala. Každý měl dost času, v práci se předřel málokdo a z veřejných věcí měli všichni legraci. Mnoho lidí se tuto dobu, jak je pro českou mentalitu zvykem, naučilo brát s humorem. Mluvit jinak doma a jinak na veřejnosti se stalo normální věcí. Svět ani komunismus se nehroutil a také soudruzi pokračovali dál. Z mladých energických soudruhů plných budovatelského nadšení se však mezitím stávali zralí a stárnoucí pánové, kterým čím dál více ujíždí vlak. Vlak který nelze zastavit, ani dohnat…
V SSSR se k nevoli mnohých z nich objevuje naivní idealista a reformátor Michail Gorbačov, který se v jistém smyslu podobá svému ideovému předchůdci a snílku o socialismu s lidskou tváří – našemu Alexandru Dubčekovi.. Zatímco konzervativní komunisté ztrácí pevnou půdu pod nohama, liberální se pokouší zavádět reformy, aby dohnali západ. Jejich součástí mělo být i širší uvolnění trhu a podnikání, jakož i svobodné cestování – podobně jako to zavedli čínští soudruzi. K tomu však již nedojde, protože vývoj doby je rychlejší, než reformní plány liberálních komunistů. Komunismus se koncem 80. let totiž už v celé Evropě hroutí. KSČ nezbývá nic jiného, že přistoupit na klidné předání moci vůdcům nové doby… Pro toto klidné předání moci se u nás vžívá termín „sametová revoluce“. S výjimkou prvního dne a událostí na Národní třídě nedošlo totiž prakticky již k žádnému dalšímu většímu násilí.
Mezi mladšími lidmi a nepamětníky se někdy objevuje zkreslená představa, že větší polovina společnosti byla za dob normalizace statečnými bojovníky, kteří bojovali proti komunismu a tak ho nakonec v čele s Václavem Havlem také svrhli (nedávno se takto vyjádřila i rektorka Danuše Nerudová). Je to ale samozřejmě nesmysl – význam Havla je především symbolický, prakticky neměl na pád režimu vůbec vliv a až do revoluce byl uvězněn. Byl výsledkem mezinárodního vývoje, který odstartoval Michail Gorbačov. Může být pravda, že více než polovina populace byla proti režimu a jen menší polovina mu skutečně věřila, ovšem jen mizivé procento populace tvořilo nějaký aktivní odpor (jako například signatáři Charty 77). Drtivá většina populace (přes 99% byla pasivních a konformních, společnost nebyla nijak viditelně rozdělená, nekonaly se žádné demonstrace a protesty. S výjimku rozruchu kolem Charty se nedělo nic. Teprve až těsně před pádem režimu, kdy už bylo jasné, že se něco v sousedních zemích začíná dít, začaly některé skupiny lidí otevřeně protestovat (první menší protesty se objevily v roce 1987).
Jak to někdy bývá, historie bývá překreslována nepravdami a na jejich základě vzniklými narativy. Ne vždy časový odstup znamená objektivnější pohled na historii, někdy to může být i naopak. To platí zejména dnes, kdy se objevují nové výklady dějin a bude to platit hlavně v budoucnu, kdy tady už nikdo z nás pamětníků nebude. Narativy na dějiny nezkresluje jen ruská propaganda, ale také jiní, aby pak sami sebe vyvyšovali jako falešné morální hrdiny, kteří ale o tom, jak to bylo tehdy, dnes už ví jen málo. Nebo jen to, co slyšeli a naučili se ve škole.
Na Českém rozhlase se objevil „propagandistický“ pořad, ve kterém žáci základní školy děkují Janu Palachovi za to, že svým hrdinským sebeupálením pomohl odstranit komunismus, i když ve skutečnosti na jeho pádu neměl žádný vliv. V České televizi se zase objevil „propagandistický“ hraný, velmi dramatický film, který přinesl příběhy lidí, kteří měli obrovská morální dilemata podepsat antichartu. Jistě i takoví asi byli, ale drtivá většina lidí s tím neměla vůbec žádný problém. Všichni to chápali jen jako další obvyklé divadlo, frašku a nutnou úlitbu. Málokdo si s tím lámal hlavu a bral to vážně. Prakticky nikdo ani nevěděl, kdo je to dnes adorovaný Václav Havel. Tehdy byl veřejně téměř neznámou osobou. Stejně, jako lidé nic netušili o nějaké Chartě 77. Tedy s výjimkou těch, kdo se o politiku aktivně zajímali a pravidelně poslouchali potají zahraniční vysílání Svobodné Evropy či Hlasu Ameriky. Význam Charty je dnes někdy silně přeceňován, stejně jako význam podpisu anticharty či vliv Havla, lidé ale mají často raději dramatické události a vytvářejí si své hrdiny, než pohled na historii, která byla nudná, neměnná a šedivá).
Nová doba nebyla nějakým vykoupením či vysvobozením z utrpení díky svým hrdinům, ale výsledkem postupných a celospolečenských změn ve většině zemí východní Evropy. Starý režim prostě už neměl co nabídnout a proto se už ani nestihl reformovat a udržet. Rozpadl se spíše sám od sebe, jak byl prohnilý a zrezivělý. Revoluce přinesla svobodu slova, podnikání a cestování, na druhou stranu skončily sociální jistoty a bezstarostný, pohodlný život, kdy občas jen stačilo předstírat, že člověk pracuje. Chudoba přestala být elitou spravedlivě rozdělována a nastal boj o prosperitu, ve kterém se mohou prosadit jen ti nejschopnější nebo všeho schopní. Tak skončil velký komunistický sen o spravedlivé společnosti, ve které nikdo nevykořisťuje nikoho, každý plní závazky a hájí „pravdu“ proti vnitřním i vnějším nepřátelům. Ne však nadlouho. Evropa za několik let začne snít eurosen, objeví se noví papaláši, noví hlasatelé nové pravdy, nová národní fronta, noví třídní nepřátelé. To už ale nebude hlavním tématem boj za socialismus a proti vykořisťování, ale boj za udržitelnost a rovnost. Evropa se stane novým experimentem ušlechtilé a humánní společnosti mezi národními zájmy USA a Ruska a Číny. EU – Evropská Utopie.
1969
Potlačeny jsou další násilné vzpoury. Konzervativní komunisté zahajují ve spolupráci s Moskvou uklidňování rozbouřené doby, tzv. „normalizaci.“ Ta je koncem socialistického vývoje a počátkem jeho stagnace, postupného rozpadu a degenerace. Komunistický režim již jen přežívá a komunisté se snaží udržet co nejdéle u moci. Pokračuje setrvačností a stagnuje. Mnoho lidí po zklamaných nadějích emigruje na západ, dokud jsou hranice ještě volné.
Gustáv Husák je zvolen generálním tajemníkem Komunistické strany Československa.
Automobilka Škoda vyrábí modernizovanou verzi Škody MB – typ Škoda 100 a 110, který se vyrábí až do roku 1977.
I když první nápad a vize internetové sítě se objevil již v roce 1946, teprve v roce 1969 se začínají poprvé realizovat. Vzniká experimentální síť Arpanet se 4 uzly, které představovaly univerzitní počítače v různých částech USA.
Na Měsíci přistávají první lidé na světě (mise Apollo 11).
V Nizozemí jsou otevřeny první jídelny McDonald’s v Evropě.
1970
Zahájeno je vysílání II. programu Československé televize.
Uskutečnil se první barevný přenos ČST – Zimní olympijské hry. Vzhledem k tomu, že se barevné televizory u nás ale ještě ani neprodávali, mohl ho v barvě sledovat jen málokdo.
Ve Velké Británii byl zahájen provoz prvního automobilového tunelu pod Lamanšským průlivem.
Sovětský svaz vyslal kosmickou loď Sojuz 9, která strávila 18 dní ve vesmíru. Byla to první dlouhodobá kosmická mise s lidskou posádkou.
1971
Otevření prvního dokončeného úseku dálnice D1 mezi Prahou a Mirošovicemi.
Byl uveden do provozu první satelitní telekomunikační systém Intelsat III, který umožňoval mezinárodní telefonní a televizní spojení.
Byl zahájen provoz prvního mikroprocesoru Intel 4004, který se stal základem pro vývoj moderních počítačů a elektroniky.
První e-mail, který byl odeslán pomocí ARPANET, předchůdce moderního internetu.
Byla založena Greenpeace, mezinárodní nezisková organizace zaměřená na ochranu životního prostředí.
Ve Švýcarsku získávají ženy poprvé volební právo.
Hranice se definitivně znovu uzavírají a je vztyčena tzv. železná opona.
Československá pošta zavádí PSČ.
První magnetofonové kazety u nás v prodeji.
1972
V Praze je po 36 letech ukončen provoz trolejbusů. Důvodem je nová koncepce MHD založená na metru.
První jaderná elektrárna v Československu, známá jako JE A1, začala s komerčním provozem (Jaslovské Bohunice u Trnavy).
Tento rok až do roku 1974 je v ČSR rekordní porodnost, nemocnice nestíhají nápor rodiček a stát výstavbu nových bytů.
První digitální hodinky (Hamilton Watch Company Switzerland).
1973
V roce 1973 je konečně zahájeno (se 6ti letým zpožděním oproti západním zemím) pravidelné barevné televizní vysílání (pokud již byly zaznamenány v barvě nebo šlo o přímý přenos). Barevný přijímač si však mohou dovolit jen ti bohatí, neboť barevný televizor je 4x dražší, než už tak drahý černobílý. Elektronika patří k nejdražším věcem.
Zastaralé autobusy Karosa 706 RTO vyráběné v letech 1956-72 začínají pomalu nahrazovat nové Karosy Š (1964-1981).
Dánsko, Irsko a Velká Británie vstupují do EHS. Jde tak vůbec o první rozšíření svazu od roku 1957, kdy bylo založeno.
Došlo k podpisu Pařížské mírové dohody, která ukončila válku o Vietnam.
1974
Je otevřen první úsek metra C Florenc – Kačerov.
Je otevřen úsek první dálnice D 1 Praha – Brno.
V srpnu 1974 byl prezidentem USA zvolen Gerald Ford, poté co byl Richard Nixon nucen rezignovat kvůli skandálu Watergate.
1975
Novým prezidentem je zvolen Gustáv Husák – symbol normalizace.
USA po neustávajícím nátlaku veřejnosti ukončují po dlouhých 11 letech válku se SSSR o Vietnam a stahují ze odsud. Vietnamci si dobrovolně vybrali komunismus a nešlo jim v tom zabránit. Vietnam dodnes zůstává jednou z posledních komunistických zemí, jejíž režim přežil i zánik SSSR.
Území Prahy se rozšiřuje o nové obce a Praha se stává velkoměstem. Probíhá nová vlna masové výstavby panelových sídlišť, otevírají se nové obchodní domy, pokračuje stavba metra a otevírají se nové stanice.
V Tuzexu se objevují první kazetové magnetofony.
Veřejná bezpečnost začíná používat vozy v nových barvách – tmavomodré s bílým pruhem střídají vozy tmavě žluté s bílými plochami s černými písmeny VB.
1976
Je zahájena výroba nové série vozů Škoda 105, které nahrazují stará MB. Označení nemají zrovna nápadité, tato série, které začíná číslem 105 pokračuje i nadále jen číslováním stejné řady. Tyto vozy se vyrábějí neuvěřitelných čtrnáct let, tedy ještě v po revoluci, do roku 1990 a je jich vyrobeno závratných více, než dva miliony kusů. Dlouhá léta byly tyto škodovky absolutně nejčastějšími vozy na našich silnicích. Byl to prakticky poslední typ škodovek, které si mohl zručný mechanik–amatér opravit v celém rozsahu v domácí dílně (oproti současným autům, které je často nutné připojit na počítačovou diagnostiku, jinak je i nejzručnější mechanik bez šance).
Na trhu se u nás pravidelně začínají objevovat magnetofonové kazety. Tato stále ještě novinka začíná vytlačovat neprakticky velké magnetofonové kotouče.
První VHS videorecordery (JVC/Sony – Japonsko).
Přestože normalizace pokračuje dál, jako by se nic nedělo a lidé jsou rezignovaní, v podzemí se začínají objevovat skupiny lidí, kteří se snaží otevřeně vystupovat proti režimu. Sdružují se a zakládají Chartu ’77 jejíž lídrem je Václav Havel.
1977
V reakci na to komunisté demonstrativně organizují tzv. Antichartu, která má dokázat to, jak jsou jí občané věrní a pohrdají těmito „zrádci“. Antichartu jsou nuceny podepsat všechny nejvýznamnější osobnosti ze všech oblastí života pod hrozbou vyhazovu z práce a zákazu činnosti. Tento pamflet podepisuje přes 7 200 umělců, pořádají se masová shromáždění a podpisové akce na různých místech republiky. 99% oslovených se tak rozhodne Antichartu raději podepsat a celá akce se stává jedním velkým divadlem a demonstrací moci Komunistické strany. Lidé podpis pokládají jen za formalitu a běžnou úlitbu režimu a politikou se nechtějí raději zabývat.
Pro počítače se začíná používat označení PC – osobní počítač a vychází první číslo počítačového časopisu – Personal Computing Magazine.
Je vynalezeno a vyrobeno první zkušební CD.
ČST poprvé vysílá veleúspěšnou zábavnou show Televarieté, které uvádí Jiřina Bohdalová a Vladimír Dvořák.
Novou hlavou katolické církve je zvolen František Tomášek.
1978
Na papežský stolec nastupuje Albino Luciani, který přijal jméno Jan Pavel I., avšak po měsíci umírá. Po něm je zvolen polský kardinál Karol Wojtyła, který přijímá jméno Jan Pavel II. a v církvi se objevuje nový směr – ekumenismus, cesty k usmíření a jednotě.
Represe ze strany režimu vedly k větší solidaritě a aktivitě disidentů, a to i navzdory tlaku a omezování svobody projevu. Události roku 1978 tak přispěly k posílení disidentského hnutí v Československu.
V Praze je otevřena nová trasa metra A v úseku Dejvická – Nám. Míru.
Do pupulární hudby výrazně proniká i u nás nový taneční styl disco.
První umělý satelit GPS. Jednalo se o satelit s označením Navstar 1, který byl součástí systému Global Positioning System.
První walkmany (malé přehrávače audiokazet) na světě v prodeji.
Československo zažilo na přelomu roku 1978/79 mimořádně prudký pokles teplot. Např. v Praze-Libuši na Silvestra ve dvě hodiny odpoledne meteorologové naměřili plus 11,4 stupně, večer v devět hodin už minus 10,5 stupně a na Nový rok v sedm hodin ráno minus 18 stupňů. Vláda vyhlašuje mimořádný stav.
1979
Margaret Thatcherová se stala první ženou, která se stala premiérkou Spojeného království.
V červnu 1979 se konaly první přímé volby do Evropského parlamentu.
Československý spisovatel Václav Havel byl uvězněn za svou kritiku komunistického režimu. Tato událost posílila jeho status disidenta a později se stal významným politickým představitelem v období sametové revoluce.
V Brně se uskutečnily první veřejné protirežimní demonstrace, které se staly symbolem odporu proti normalizačnímu režimu.
Sovětský svaz provedl invazi do Afghánistánu, která měla za cíl posílit tamní komunistický režim a stala se proxy-válkou mezi spojenci USA a SSSR. Invaze vyvolala dlouhodobou a krvavou válku, která trvala až do roku 1989.
1980
V USA se konaly prezidentské volby, ve kterých byl zvolen Ronald Reagan. Reaganova administrativa měla významný dopad na domácí i zahraniční politiku USA.
V Polsku vypukla v srpnu 1980 stávka dělníků v loděnicích v Gdaňsku, která vedla k vzniku odborového hnutí Solidarita. Povstání proti komunistickému režimu je však násilně potlačeno a je vyhlášeno stanné právo.
U nás vznikala opoziční hnutí a iniciativy, které postupně posilovaly odpor proti komunistickému režimu.
Mezi Íránem a Irákem začíná zuřit osmiletá válka.
V Praze je otevřena další část trasy metra A v úseku Nám. Míru – Želivského a trasy C v úseku Kačerov – Háje.
1981
V Polsku v roce 1981 se konal neúspěšný pokus o vojenský převrat ze strany některých představitelů armády a některých politických sil, kteří se snažili oslabit odborové hnutí Solidarita a znovu posílit režim. Převrat však selhal a odborové hnutí Solidarita nadále pokračovalo ve své činnosti.
Řecko vstupuje do EHS.
Ve Spojených státech amerických byl proveden atentát na prezidenta Ronalda Reagana.
Václav Havel, přední český spisovatel a disident, je znovu uvězněn za svou kritiku komunistického režimu.
V Praze je otevřen palác kultury.
Byla spuštěna televizní MTV (Music Television), která se stala významným médiem pro hudbu, hudební klipy a popkulturu.
Firma IBM uvádí na trh přelomový model s procesorem Intel (desktop, monitor a klávesnice) a definitivně se pro něj vžije označení osobní počítač.
1982
Umírá dlouholetý vůdce SSSR Leonid Brežněv, kterého nakrátko střídá Andropov a Černěnko.
Na západě se objevují první počítače s myší (Apple). U nás tyto stroje měly jen největší podniky a byly velmi drahé. Jejich ovládání, možnosti a výkon se s těmi dnešními nedá ještě vůbec srovnávat. Dnes by nebyly ani hračkou pro malé děti.
Americký vědec Scott Fahlman vytváří první sérií emotikonů (tzv. smajlíků), které mají do psaného písma doplňovat vyjadřování emocí. V 90. letech se s rozvojem digitálních technologii jejich používání stává stále běžnějším, ale současně se začínají zneužívat – pisatelé jimi vyjadřují emoce, které ve skutečnosti necítí, aby zmátli adresáta. Často tak vnáší do psaného projevu chaos, ironii, výsměch a sarkasmus.
Na západě vychází první CD disky a v obchodem v USA se prodávají první komerční CD přehrávače.
Velká Británie provedla vojenskou invazi na Falklandy/Malvíny, což vedlo k válečnému konfliktu s Argentinou.
V Praze je otevřena další část trasy metra C v úseku Florenc – Nádraží Holešovice.
Zastaralé autobusy Karosa Š vyráběné v letech 1964-81 začínají pomalu nahrazovat nové Karosy B (1981-2006).
1983
Spojené státy zahájily invazi na Grenadu, karibský ostrov, aby odstranily jeho marxistickou vládu.
První analogový mobil na světě – model Motorola s názvem DynaTAC 8000x pro nejbohatší zákazníky. Měl rozměry až 33 centimetrů a vážil přibližně 800 gramů. Nefunguje na SIM kratu a je pevně svázán se svým číslem.
V roce 1983 byl přijat nový internetový protokol, který je základem pro fungování internetu. Tímto krokem byla položena důležitá infrastrukturní základna pro rozvoj a expanzi internetu po celém světě. Světová vojenská síť arpanet přechází na protokol TCP/IP a je založena první komerční internetová síť, jsou propojeny první počítače.
1984
V lednu byl uveden na trh osobní počítač Macintosh společnosti Apple. Byl to první masově vyráběný počítač s grafickým uživatelským rozhraním a myší.
V říjnu se konaly prezidentské volby ve Spojených státech, ve kterých zvítězil Ronald Reagan a stal se tak prezidentem na druhé funkční období.
1985
Novým nejvyšším představitelem SSSR se stává liberální komunista Michail Gorbačov, který zahajuje navzdory nevoli některých soudruhů radikální přestavbu fungování komunistického režimu, který se začíná stále více uvolňovat ze stagnující křeče a otevírat se.
Poprvé dochází ke zmírňování studené války mezi východem a západem a začíná se hovořit o spolupráci.
První verze operačního systému Microsoft Windows, konkrétně Windows 1.0.
Vydán je konečně i novočeský překlad Bible, který nahrazuje dosud užívaný Kralický z roku 1579.
Otevírá se třetí trasa pražského metra B v úseku Smíchovské nádraží – Florenc.
S více než desetiletým zpožděním se u nás objevují první videopřehrávače na VHS kazety a videopůjčovna. Dosud však 90% obyvatel nemá ani barevnou televizi (přestože barevně vysílá už dávno), natož video, které je ještě dražší, než barevná televize (ještě v roce 1989 stojí 19 800 Kč, tj. cca 6-7 průměrných platů). V ČSSR se objevují první půjčovny videokazet.
K internetové síti je propojeno již tisic počítačů na celém světě.
1986
Největší jaderná katastrofa v dějinách lidstva – havárie jaderné elektrárny v ukrajinském Černobylu, radioaktivní spad ohrožuje nejen Evropu.
Portugalsko a Španělsko vstupují do EHS.
Dříve velmi populární zpěvák Waldemar Matuška emigruje do USA.
1987
Podobně jako před 20 lety, opět roste krize komunistických ideálů, zvláště mezi mladou generací. Tentokrát již komunistům nikdo nevěří, režim je zchátralý a jemu samotnému dochází dech. Roste nespokojenost a ti nejodvážnější neváhají organizovat veřejné demonstrace, které jsou ale znovu násilně potlačeni. Tomu, že by se režim měl brzy zhroutit však věří jen málokdo.
Ronalda Reagana střídá nový prezident USA – George Bush st.
Také u nás se objevují již první jednoduché osobní počítače, i když zatím bez připojení k internetu.
Barevné televizory již pomalu začínají nahrazovat v domácnostech černobílé.
V tuzemských obchodech se ve větším rozsahu objevují CD disky. Supraphon zahajuje jejich lisování (první CD vydavatelství Karel Gott 86 vydané předchozí rok je lisované ještě ve Švýcarsku).
Internet – na světě je propojeno 27000 PC na celém světě, webové stránky však dosud neexistují.
V Praze je otevřena další část trasy metra A v úseku Želivského – Strašnická.
1988
Protivládní protesty pokračují a nabývají na síle, jsou však násilně potlačovány. Atmosféra ve společnosti značně houstne.
V Praze je otevřena další část trasy metra B v úseku Smíchovské nádraží – Nové Butovice.
Na českou populární scénu přichází nová generace a odsouvá Karla Gotta ve Zlatém slavíku až na 4. místo.
Na trh přichází v této době revoluční model automobilky Škoda Favorit, na něhož se stojí dlouhé fronty a vyrábí se až do roku 1995, kdy jej nahrazuje vylepšený model Felicia.
Některé střední školy již pořádají nepovinné, zájmové počítačové kurzy.
Československá televize začíná vysílat teletext.
V prodeji je první digitální fotoaparát na světě (Fuji – Japonsko).
1989
V ČSSR začíná v lednu fungovat první bankomat, avšak jen pro zaměstnance České spořitelny. Pro veřejnost až koncem roku.
Ve východní Evropě se masově šíří vlna odporu vůči komunismu a revoluční nálady vrcholí i u nás, když se šíří z Polska a NDR. Příležitostí k dalším, tentokrát už masovým demonstracím se stává výročí boje studentů za demokracii v listopadu 1939.
Revoluční vlna zasahuje i komunistickou Čínu, kde je však na náměstí v Pekingu krvavě zmasakrována.
U nás pokojné protesty dosahují také masových rozměrů a situace se stává neudržitelnou. Opětovný zásah armády je však již nereálný, v Rumunsku však probíhají krvavé boje. Po několika týdnech vyjednávání jsou komunisté nuceni vyklidit pozice.
Vůdcem revoluce se u nás stává především Václav Havel, bývalý disident, který je ještě koncem tohoto roku zvolen prvním Československým prezidentem.
Rozpadem komunistického bloku začíná éra globálního kapitalismu.
Druhá verze operačního systému Microsoft Windows, konkrétně Windows 2.0.