Paralelní světy

Zdá se, že vesmír musí pokračovat navěky. Ale opravdu musí? V těch nejvzdálenějších hlubinách vesmíru, mohou tam snad být někde místa, kde se něco mění v absolutní nic? Vědci pátrají ve vzdálených končinách vesmíru, zkoušejí odhalit tuto krajní hranici, nalézt tvar vesmíru. Nyní překvapující důkazy naznačují, nejenže je místo, kde vesmír končí, ale za tím místem může být i něco ukrytého, něco nepředstavitelně cizího.

Dlouho jsme si představovali, že vesmír je nekonečných rozměrů, ale mnoho kosmologů si nyní myslí, že vesmír je konečný. Někteří věří, že dokonce znají jeho tvar. Pokud objevíme okraj vesmíru, budeme se muset poprat s další podnětnou a zneklidňující otázkou. Co leží za tím okrajem?

Andy Albrecht, teoretický fyzik university C. Davise, si je jistý konečnosti vesmíru. Dokonce si myslí, že vypočítá jeho velikost. Andy studoval velmi rané okamžiky po Velkém třesku, když vesmír nebyl ničím více než kypící chaotickou koulí energie. Pak náhle získal převahu děj nazvaný inflace. Ten nafoukl vesmír neskutečnou rychlostí, znásobil jeho velikost 100 tisíckrát. O zlomek sekundy později se všechen prostor a hmota plynule rozprostřela.

Zdá se, že se vědci blíží k tomu, co nám říkají o vesmíru mimozemští lidé. Podle nich na konci vesmíru ubývá hmotných těles, až hmota mizí úplně a začíná nicota. Protože tu není hmota, která by vytvářela další prostor (ano, hmota je to, co vytváří čas a prostor), prostor i čas se tu zakřivuje do oblouku. Vesmír není nic jiného, než jakási časoprostorová bublina. A co je za jeho koncem? Je tam dimenze, ve které neexistuje čas ani prostor. Pouze věčnost. Temná  hmota – antihmota. I když není temná, jak se zdá. Hmota, která nevytváří čas a ni prostor.

Tamní svět je manifestací vědomí ducha a antihmoty – původní matrice, které nepodléhá času a prostoru a ani je nevytváří. Tato )matrice je našimi vědci nazývána jako neznámá, neviditelná „temná hmota.“ Okultisté často používají název „astrální hmota“. To je ale trochu něco jiného. Astrální hmota je jemná hmota fyzické hmoty – tedy to, z čeho je vytvořen onen svět – reality mezi inkarnačními světy naší hmoty a reality antihmoty (ráje).

Černé díry jsou díry ve zhroucené hmotě – jsou to tunely vedoucí ven z našeho vesmíru. Z opačné strany, z vesmíru antihmoty ale vypadají naopak jako obrovské zářící hvězdy. Jak hmota, tak antihmota má různé frekvence a tvoří různé dimenze – tzv. paralelní světy, původní a inkarnační.

Dnešní věda přece jen pokročila a míří i za hranice času a prostoru – i když zatím jen v teoriích, ale kupodivu ne tak nepodobných těm, které známe už dávno z okultních zdrojů (teorie temné hmoty, paralelních světů, teorie všeho…),. Tím se tak trochu věda a víra nejenže nerozchází, ale spíše spojují. Ostatně ale i představy Julese Verna byly v jeho době jen pouhými teoriemi… Cestování časem i prostorem z jednoho konce na druhý je možné, pokud překonáme rychlost světla, jak objevil už kdysi dávno Albert Einstein. Dokud se to nenaučíme, bude jedinou možností, jak se dostat mimo čas a prostor smrt těla. Je to právě naše tělo, které nás v bublině časoprostoru drží. Ostatně – proto bylo fyzické tělo také vytvořeno, aby bylo kompatibilní s tímto světem, ve kterém se nyní nacházíme (i když ve skutečnosti se nacházíme v obou světech paralelně). Svým vědomím v časoprostoru a podvědomím mimo něj.

Na onom světě je vše na jednu stranu virtuální, ale na druhou stranu skutečné. Není to tedy jen nějaké počítačová hra, uprostřed které jste, nějaký prázdný hologram. Skutečně vše cítíte a vnímáte – stejně realisticky jako zde. Ba dokonce ještě mnohem intenzivněji, jakákoliv myšlenka a emoce je tu výrazně zesílená, dobrá i zlá, protože váš nechrání fyzické tělo. Čas tu neexistuje, jen věčnost a prostor také ne, proto je nekonečný. Vše je zde snadno tvárné nabývající jakékoliv „vnější“ podoby a přesto to vypadá, jako by to bylo hmotné, jak je to hmatatelné, neboť vše má stejnou hustotu jako váš duch. V našem hmotném světě neviditelný, ale zde stejně hmotný jako hmotný objekt v hmotném světě…

I když se možná o věci „mezi nebem a Zemí“ nezajímáte, mnozí jste možná slyšeli o paralelních světech“ světech, které existují současně s naším světem, ale na jiné úrovni vnímání, světy, které jsou pro nás neviditelné, nicméně jsou stejně reálné, jako je ten náš. Je to fenomén, o kterém začíná uvažovat už i moderní věda a tak i když dříve věda a víra často stály proti sobě, dnes stále častěji vidíme, jak se potkávají. Pro mnohé lidi, kteří nikdy v nic takového nevěřili, jsou možná nejnovější vědecké poznatky a seriozní hypotézy šokující, nicméně víra v neviditelné světy a potažmo Stvořitele je stará, jako lidstvo samo. Ba co více, náš svět byl s těmito, nám dnes už neviditelnými světy, kdysi daleko více propojen a tak lidé nemuseli jen věřit, protože skutečně také viděli.

Teprve až v pozdějších dobách historie lidstva, respektive až naší současné civilizace, se mezi tyto světy vytvořily jen těžko prostupné bariery, které způsobily, že člověk zapomněl na svůj původ, na to proč je a co je vůbec svět, ve kterém žije. Nyní přichází doba, ale lidstvo tento názor přehodnotilo a poznalo, že pozemský člověk je jen částí jedné obrovské a nekonečné mozaiky stvoření. Že ani zdaleka není nejdokonalejší, nejlepší a už vůbec ne jediným v celém vesmíru. Až dosud bylo lidstvo na Zemi ponecháno svému svobodnému vývoji a tak se mohlo nechat touto myšlenkou ukolébávat. Protože však vývoj nelze zadržet, jeho setkání (nebo konflikt) s realitou nelze dále oddalovat a lidstvo bude postaveno více – méně před hotovou věc. Současná civilizace je u konce a nyní už bude záležet na každém člověku, jak se k této realitě postaví.

Na konci této reality čeká začátek nového světa – Nový Věk. Světa, ve kterém už člověk na Zemi nebude žádným izolovaným individuem, kterému se vyspělé bytosti raději vyhýbají a lidstvo jen tajně a zpovzdálí pozorují. Naopak, navrátí se opět do světa, který kdysi dávno pozemský člověk opustil a stane se rovnoprávným sousedem všech ostatních obyvatel tohoto obrovského vesmírnému domu složeného z mnoha paralelních světů.

Jak tedy tyto světy vlastně dělíme? Esoterická literatura je často nepříliš jasně a nesouvisle popisuje a navíc používá někdy různé termíny. Ve skutečnosti je to velmi jednoduché. Také na základě dostupných zpráv od mimozemšťanů, kteří nám prostřednictvím kontaktérů poskytli mnoho informací o naší historii a o světě víme, že se dělí především podle druhu hmoty a dále podle skupenství hmoty, které je obvykle děleno do 7-12 dimenzí (realit). Náš svět je složen z hmoty, který vytváří rozměry – ve fyzické realitě (tedy 3D) jsou to čas a prostor. Ve vyšších realitách k nim ale přistupují ještě další rozměry a také čas a prostor tu existují nadále, mají však jiné konstanty. Všechny duchovně vyspělé civilizace žijí od 5D reality výše a naše Země se na tuto úroveň brzy přesune. Kromě tohoto typu hmoty prý dokonce existují ještě zcela jiné typy.

Ačkoli vyšší reality jsou pro obyvatele nižších dimenzí neviditelné a nedosažitelné, pro obyvatele v nich jsou stejně reálné a hmatatelné jako je náš svět, ve kterém žijeme. Totéž platí i pro světy antihmoty (v okultní literatuře často mylně nazývané jako „astrální“ hmoty). Pro vědce je záhadou, kam se antihmota poděla a kde je. Z gravitačních modelů už ale vědí, že existuje, ale protože neví kde a jak vypadá, nazývají jí „temná hmota“. Světy antihmoty jsou mimo jiné také originálem hmotných světů, včetně našeho. Antihmota je původní hmota, hmota, která je prakticky stejná jako hmota. Hlavní rozdíl je v tom, že tato hmota nevytváří tudíž žádné rozměry, které mají jakékoliv fyzikální konstanty. Je věčná, nezničitelná, omezena pouze zájmem těch, kteří v jejich světech žijí. Nepodléhá žádným jiným zákonům, než zákonům myšlenky.

Jestliže hmotné světy umožňují všem, bez rozdílu stupně duchovního vývoje, se setkávat a žít na jednom místě spolu, v astrálních světech to neplatí. Každý je zde zcela automaticky přitažen ke „svému místu“, kam patří. V žádném případě nikdo nikomu neurčuje, jakou zónu nebo říši bude obývat, ba ani Bůh ne. V náboženství někdy převládá myšlenka Božího soudu po smrti, to je však naprosto mylná představa – nic takového neexistuje. Tento svět je rozdělen na sféry, kde spolu a vedle sebe mohou žít vždy jen bytosti stejného duchovního vývojového stupně. Proto jsou zde temné zóny (které náboženství nazývá peklo), přechodné šedé zóny (očistec) a zóny světla, které nazýváme (ráj, nebe, nirvána).

Na závěr bychom snad ještě měli zmínit, že vedle těchto paralelních světů hmoty, astrální hmoty a antihmoty, včetně všech jejich úrovní a sfér existují i světy zcela nehmotné, čistě mentální, kauzální či duchovní. Tyto světy nemají pro nás žádnou pochopitelnou formu ani podobu, protože je nelze vnímat vizuálně ani akusticky. Není to žádné místo ani naprosto žádný rozměr, ba dokonce prý ani myšlenka. Ve starší okultní literatuře jsou duchovními světy někdy nepřesně nazývány i světy astrální. Duchovní světy jsou domovem pro nejstarší, prastvořené vyšší bytosti, někdy nazývané jako archandělé. Není to domov lidí, lidské vědomí by zde v žádné podobě nebylo schopné existence. Není pravda, že až se duch očistí, půjde do duchovního světa – navrátí se do ráje, ale ten je v původní,neporušeném světě antihmoty. Člověk by stvořen jako hmotná bytost s duchovním vědomím, nikoliv jako bytost čistě duchovní.

Přehled dimenzí a realit

Každá dimenze se skládá z různých realit. V zásadě jsou tři dimenze – duchovní, antihmotná a hmotná.

Častoprostor existuje pouze ve hmotné dimenzi a jeho realitách (0-1), avšak v každé z nich má jiné rozměry.

Astrální světy (2-5) jsou vyšší reality hmotných světů, tzv. onen svět. Neexistuje tu časoprostor, ale jsou pevně svázány s existencí hmotných světů. Jinak se jim říká také přípravné roviny. Sem většina lidí odchází po opuštění našeho světa. Později se znovu inkarnují nebo přechází do světa antihmoty.

Antihmotné dimenze (7) jsou původní rajské světy, kde byl člověk stvořen a kde je jeho domov. Tyto světy jsou věčné, neexistuje zde časoprostor a kromě lidé jsou domovem i pro jiné bytosti, např. dévické (víly, skřítkové). Vyšší antihmotné světy jsou domovem andělů.

Duchovní světy (8) jsou říší Boha a archandělů, nejvyšších bytostí. Ačkoliv lidský duch pochází odsud, není to domov člověka a lidské vědomí by zde nemohlo existovat, aniž by si zachovalo svoji identitu. Tyto světy jsou nad možnosti chápání lidského vědomí.

Naše realita se nyní stále nachází na bodě 0. Po přechodu do Nového věku, přejde do bodu 1. Po odchodu z toho světa většina lidí odchází do reality č. 2. To je první astrální svět, který vypadá velmi podobně, jako je naše realita. Proto si někteří, kteří zemřeli ani nevšimnou, že jí opustili. Ne každý po odchodu ze světa zamíří rovnou do antihmotného světa. Většina je gravitací přitažena do některé z astrálních realit hmotného světa (2-5).

Přehled dimenzí a realit

Pozn: uvedený přehled je pochopitelně velmi zjednodušen – realit může být nekonečně mnoho a možná i dimenzí a typů hmoty, které jsou nám zcela neznámé. Podobně jako další rozměry hmoty.

Ačkoliv v astrálních realitách neexistuje časoprostor, protože jsou astrální světy závislé na hmotných, má tu podle některých pramenů čas vliv na stárnutí astrální hmoty také, takže existuje i druhá smrt – smrt astrálního těla, při které každý musí odložit i toto tělo, musí se znovu inkarnovat nebo postoupit výše do světa antihmoty. Většina lidí se však druhé smrti už nedožije, protože se pro inkarnaci nebo postup výše rozhodne sama mnohem dříve. Stárnutí astrálního těla je řádově mnohonásobně pomalejší, než našeho a není ho možné měřit.

Pokud jde o délku života hmotného těla ve vyšších hmotných dimenzích, uvádí se většinou ekvivalent v řádech stovek let. Tato délka odpovídá i délce života biblických patriarchů a mimozemských lidí a má také odpovídat délce života v Novém věku Země – v Tisícileté říši.