Pád člověka

Pozn.: okultismus (stejně jako např. astrologie) není věda, tj. okultní informace jsou takové, které jsou vědeckými postupy neověřitelné nebo neměřitelné. Okultní zdroje informací jsou takové zdroje, které nejsou známé nebo ověřitelné. Informace z nich mohou být pravdivé, ale i zkreslené, mylné nebo nebezpečné a podvodné.

Pád člověka a návrat do ráje

Je velmi pozitivní, že se lidstvo probouzí, stále více se zajímá jak o druhé, tak své okolí, navzdory tomu, že je i stále více také arogantních ignorantů, kteří jakoby naschvál dělají pravý opak. Nevěřící pochopitelně věří a doufají, že tato Země se bude moci stát jednou takovým světem podobným ráji nebo že jednou lidstvo snad přežije na jiných planetách, ale těm, kdo věří je jasné, že to se nikdy nestane… A i kdyby se to stalo, tento vesmír později zanikne celý.

Tento náš svět potká rozpad, zánik civilizace na této úrovni, protože život přejde do vyšší dimenze, podobně jako se to prý kdysi dávno stalo na Marsu, Venuši či mnoha jiných planetách. Totéž se stane se Zemí. Zbude tu možná také jen kamení, prach a písek, zatímco onen bájný Avalon – Nová Země či Tisíciletá říše (jak ji pojmenovávají biblická proroctví) je již dnes připravena pro každého člověka, neboť i když ne každý zde bude moci žít, každý je již dnes pozvaný. I když to bude obrazně řečeno jen jakýsi tisíc let hájení a nebude to ještě ráj, bude to obrovský skok pro celé lidstvo, než zlo ztratí zcela svojí moc. Neuvěřitelně se prodlouží délka života a lidstvo bude moci být v kontaktu s jinými bytostmi a lidmi v jiných realitách – nebude izolované, v nedobrovolné karanténě. Slovo internacionální se změní na interkosmický, zlo téměř přestane existovat a ztratí svojí moc. Přesto to ale není cílem. Teprve až skončí tento zlatý Nový Věk, padne definitivně opona mezi světy žijících a zemřelých. O této době se mluví jako o vzkříšení mrtvých, ale nebude to samozřejmě vzkříšení tak, jak si ho asi představujeme. Jen se oba světy spojí, protože, člověk opustí realitu časoprostoru, která ho uvěznila, bez ohledu na to, zda je ve světě živých či mrtvých. Zmizí stárnutí, nemoci a smrt. To znamená, že těla lidí budou „opravena“ – proměněna tak, že zůstanou stejná, pouze zmizí všechny tělesné vady a projevy stárnutí, které byly důsledkem vadné hmoty.

Žádné inkarnace, žádný karmický koloběh, žádný osud podle postavení hvězd, žádné omezení, která nyní člověku klade hmota a jejíž zákony mu brání, aby překročil její hranice, ba dokonce aby ovládl vesmír. I kdyby se to jednou přece stalo, jak např. předpověděla baba Vanga, známá věštkyně z Bulharska, je zřejmé, že tím by lidstvo dosáhlo nemožného, ale zcela by si i tak pod sebou podřezalo větev a znamenalo by to jeho zánik. Proč? Protože technická vyspělost a technické možnosti sice mohou takovou věc teoreticky umožnit a „probourat“ se násilím zpět do ráje, který lidstvo ztratilo, ovšem cíle by nedosáhl. Naopak – mohl by tím přijít o jedinou možnost, jak se do ráje navrátit a ta nevede skrze technický, ale duchovní vývoj, protože jen duchovně probuzený duch je schopen v rajských světech existovat, aniž by potřeboval oporu hmoty a nebyl vypuzen tlakem zpět do hmotného vesmíru a nižších dimenzí, kde existuje čas a prostor.

Otázka je zda by ale o možnost návratu do ráje skutečně nepřišel – totiž zda by skutečně byl vypuzen zpět do hmotného vesmíru ve správném čase a na správném místě a zda vůbec, protože vesmír by mezitím mohl zaniknout. Jak je to možné? Jednoduše, v ráji, respektive v nehmotných světech neexistuje čas, proto jedna vteřina tu může být tolik jako miliarda let na Zemi. A hmotné světy vznikly – byly stvořeny – jen kvůli tomu, aby padlé bytosti měly možnost návratu zpět. Ne kvůli tomu, aby někoho věznily a izolovaly. Není to ale úplně přesné. Hmotné světy vznikly následkem pádu prvních lidí. Uvěznily je, ale stále jim dávají možnost se z nich dostat ven. To, zda stvoření našeho vesmíru bylo plánované nebo to byla nehoda není jasné. Mimozemšťané nás prý informovali, že tvořením vesmírů i oživování světů se zabývají vyšší bytosti, ale že vznik našeho vesmíru nebylo v plánu tak, jak k němu došlo.

Stalo se to prý následkem pádu člověka – tedy jak to bylo s tím jablkem v ráji – Adamem a Evou, To všechno je pouze podobenství, které ale ve zkratce přesně vystihuje to, co se tenkrát stalo. Člověk totiž žil spokojeně v ráji a jeho civilizace tu prosperovala a vzkvétala. Jak byla stále technicky vyspělejší a dokonalejší, začal experimentovat s částicemi hmoty a fyzikálními zákony, které do té doby neexistovaly – tedy alespoň ne tak, jak je známe dnes. To bylo ovšem přísně zakázáno, neboť tato práce byla pouze v kompetenci vyšších bytostí. Mezi lidi se však vmísily jiné vyšší bytosti, které věděli, že když lidé zákaz poruší, naběhnou si, dojde k neočekávané reakci a explozi, která vytvoří úplně novou životní realitu, jejíž součástí se stanou a ve které budou uvězněni.Mezi vyššími bytostmi nepanovala jednota, protože někteří vůbec nebyli spokojeni s tím, že člověk byl stvořen. Jiní nebyli spokojeni s tím, že má svobodou vůli a tak se podobná jim. To byla úplná novinka, experiment – uměle vytvořená bytost, která má svobodou vůli, schopnost myšlení a rozhodování se. Bytost, které je možné také vdechnout život a ducha. Tedy všechny výsady, které do té doby měly jen ony. Proto, když lidé dosáhli vysoké vyspělosti a také dokázali pracovat s částicemi hmoty, ačkoli to neměli dovoleno, byly některými vyššími bytostmi nabádáni k tomu, aby tak činili. Jejich propaganda a manipulace byla, aby lidé věřili tomu, že ti, kteří je stvořili, nechtějí, aby se jim člověk vyrovnal, proto jim stanovují pravidla. A že když je nebudou respektovat, budou jako oni a poznají tajemství života a smrti. Vyšší bytosti, které člověka stvořily, proti tomu nemohly nic dělat, nemohly člověku svobodnou vůli odebrat zpět, protože by tak zničili svůj vlastní výtvor.

Lidé této propagandě uvěřili, až došlo k obrovské explozi, kterou dnes vědci nazývají velký třesk. Tato exploze v jediném okamžiku vytvořila časoprostorovou realitu, ve které se ocitli, aniž by to ihned tušili. Náhle se kolem jejich světa vytvořila neviditelná časoprostorová síť. Tato exploze vytvořila obrovskou bublinu, která se od té doby neustále zvětšuje a lidé se stali její součástí, aniž z ní mohou ven. Kdyby nedošlo k chybě a práci se hmotou by prováděli odborníci, došlo by také k explozi, která by vytvořila hmotný svět, avšak ne časoprostorový. K tomu dojít nikdy nemělo – byla to strašlivá nehoda. Správně vytvořená hmota (tedy zřejmě to, co nazýváme antihmota) má sice stejnou gravitaci, ale žádný čas a prostor netvoří. Je možné tak vytvořit novou hmotnou virtuální realitu, ale vždy je jí můžete opustit, protože nemá žádné hranice.

I tato neviditelná energie a hmota je však součástí našeho vesmíru, ba dokonce tvoří jeho daleko největší část a její gravitace působí jako odstředivá síla, která časoprostorový vesmír stále roztahuje, takže to vypadá, jako by se vesmírná bublina stále nafukovala. Ve skutečnosti je však stále řidší a řidší a jeho energie se vyčerpává, dokud se nerozplyne a nevyhasne. Pak se její časoprostorová síť tak deformuje, že se zcela zhroutí a tato realita zanikne. A lidé budou opět svobodní a obrazně řečeno, opět v původní realitě ve které byli před svými pokusy. Tedy ne všichni, jen ti jejichž duchovní identita se předtím nerozloží vlivem zatemnění ducha hmotou a proto nebude schopná v původní realitě již existovat.

Největší podzemní laboratoř pro experimenty s částicemi hmoty v Evropě se jmenuje CERN a je ve Švýcarsku. Vědci se dodnes snaží experimentovat s jejími vlastnostmi. Na tvoření nových realit ještě ani nepomýšlí, ale snaží se odkrýt její tajemství, včetně antihmoty. S částicemi hmoty však lidé nepřestali experimentovat ani potom, co se stali vězni nové reality. Naopak, vymýšleli stále nové a nové technické vynálezy, kterém jim měly umožnit tuto realitu znovu opustit. Stále hledali možnost jak chybu napravit, ale dodnes se to nikomu nepodařilo. Dnes už si ani nikdo nepamatuje, k čemu tenkrát došlo a kdo lidé vlastně jsou a co způsobili. Jejich vyspělá civilizace se naopak začala rozkládat a stále více mezi nimi začalo docházet k válkám a sporům. Jejich největším objevem v experimentech s částicemi hmoty proto byly antihmotové zbraně, které dokáží během okamžiku rozložit hmotný objekt. Tyto velké vesmírné války pokračovaly ještě za dob předpotopního světa Atlantidy a z této doby tyto zbraně stále prý existují a jsou částečně pořád funkční. Podle mimozemšťanů se prý nacházejí i na dně v oblasti bermudského trojúhelníku, kde čas od času způsobují deformace časoprostoru, ale nikdy neví, jak je vyzvednout.

Také od dob Atlantidy ale už uběhla dlouhá doba. Po zničení staré civilizace následkem válek a následujících přírodních katastrof se přesto Země dokázala zotavit a během tisíců let vznikla téměř z ničeho nová civilizace, kterou jsme dnes součástí. Znovu experimentujeme s částicemi hmoty a mezi největší úspěchy, kterých jsme dosáhli určitě patří objev energie, která vzniká když rozbíjíme jádra atomů. Díky tomu máme dnes silné  jaderné elektrárny a mocné jaderné zbraně. Dokonce už umíme vyrobit i miniaturní částici antihmoty, ii když netušíme, kam nás naše experimenty a objevy přivedou a na co přijdeme…

Člověk se ale údajně nestal ihned vězněm nové reality. Nová realita se postupně „zahušťovala“ tím, jak se částice hmoty zpomalovaly a začaly odpadat všechny zbývající rozměry až zůstal pouze časoprostor. Lidstvo však velmi brzy zjistilo, že není něco v pořádku a že to nelze vrátit zpět. Změna reality byla nezvratitelná a to, jak začaly být postupně jejími otroky a začali mezi sebou bojovat, byl nezastavitelný i jejich další „propad“ až na úroveň 3D. Jak je to s původem jiných bytostí ve vesmíru, jak dalece jsou také oni vězni naší reality nebo kolik jich je ve vesmíru v naší 3D realitě, není jasné.

Každopádně mimozemšťané uvádějí, že lidská rasa není omezena jen na Zemi. ani to, že lidstvo na Zemi je to, které za všechno může. Lidská rasa se dělí na různé podrasy, z nichž ani na Zemi není pouze jediná. Celkově je jich ještě ale více, protože některé jsou na jiných planetách. Adam symbolizuje lidskou rasu a Eva prý lidskou podrasu, která vznikla pozemskou evolucí. Adam symbolizuje dítě nebe, duchovní bytost, kdežto žena bytost, která byla stvořena (respektive vznikla) následkem činu muže, jako bytost Země či nové reality, ačkoliv Adam i Eva tvořily před pádem člověka jednu bytost. stejně, jako bytosti, kterým říkáme andělé.

Všechny lidské rasy ve vesmíru jsou si však podobné, mají podobný vzhled i stejné tělesné orgány. Po pádu člověka a vzniku vesmíru lidstvo dál pokračovalo v životě na svých planetách, ovšem ty se staly součástí nové reality, která způsobila, že vzdálenost mezi nimi se stala nepřekonatelnou a ztratili mezi sebou kontakt. Začal působit faktor prostoru a času, které do té doby nehrály žádnou roli. Od té doby se tyto civilizace vyvíjely odlišně. Některé z nich se propadali stále hlouběji, až se přestali podobat lidem, ztratili schopnost reprodukce a nyní jsou už jen stíny života, zombie, tratili emoce a jejich evoluce se stala devolucí. Předpokládá se, že všechny tyto civilizace zaniknout, prakticky všechny tyto bytosti. Nejen fyzicky, ale i duchovně vymřou. Přestože se tito bývalí lidé propadli tak hluboko, dokázali se technicky rozvinout tak, že mají nyní před pozemšťany technický náskok několika tisíc let, takž jsou schopni cestovat i nadsvětelnou rychlostí a operovat z vyšší reality.

Naopak jiné civilizace již v našem vesmíru v našem čase již dávno neexistují a přešly výše, do vyšší dimenze, což čeká brzy i Zemi. Jejich kdysi obydlené planety jsou v naší realitě již neobydlené, prázdné, pusté a mrtvé. Také Země bude jednou pustá a mrtvá jako Venuše či Mars, dokud nezanikne. Nová Země, tedy ta, která existuje ve vyšší dimenzi a jejíž fyzická podoba je hmotným duplikátem, však bude existovat věčně.

Celkově je prý počet lidských civilizací ve vesmíru v naší realitě malý a jde o poslední zbytky. Nejbližší jsou ve 3D realitě stovky tisíc let daleko a nejsou na takové duchovní, ani technické úrovni jako my. Jejich objevení nebo kontakt s nimi je vyloučen. Žádné duchovně a technicky vyspělé civilizace prý v naší realitě již trvale nejsou. Zda je ale Země poslední, které se transformace do vyšší dimenze týká nebo ne, to se nikde neuvádí.

Podle mého názoru věda a víra nejsou v rozporu. Myslím si, že tento rozpor je pouze důsledek nedostatku správných informací. Ostatně proto vznikají i konspirační teorie. Když elity něco skrývají před veřejností, je vždy snaha objevit to, co tají. Anebo věříte, že nic netají, jsou jsou čestné, otevřené a upřímné? A že platí jen vědecké hypotézy a to, co věda neumí objasnit, má i tak racionální vysvětlení? Pak máte možná do jisté míry také pravdu. Je ale třeba položit si otázku, jaký je rozdíl mezi racionálním a paranormálním. Mezi skutečným zázrakem a tím, co jako zázrak jen vypadá. Možná, že v tom žádný rozdíl není a jsou to jen naše lidské kategorie. Přesto si myslím, že vědecky všechno vysvětlit nelze, alespoň zatím. I když se věda zabývá racionálně dnes už i tím, co kdysi bylo za jejími možnostmi a mimo racionalitu…

Hranice a možnosti vědy se stále posouvají. Až můžeme mít někdy obavy co z experimentů s částicemi hmoty nebo genetickými manipulacemi může vzniknout. Věřme, že naši vědci jsou tak moudří a zralí, že je omyl, který by mohl způsobit novou katastrofu, vyloučen. Že vědí, co dělají, nehrají si na Boha a nefušují mu do práce. Kdo ví, třeba jednou lidé znovu objeví antihmotové zbraně, prostředky pro cestování časoprostorem nebo dokonce najdou způsob, jak překonat hranice vesmíru, jak předpovídá Vanga. Já tomu ale moc nevěřím. Spíše si myslím, že než lidstvo pokročí takto daleko, dříve samo sebe vyhladí jinými způsoby. I když na způsobu asi tolik nezáleží. Ani na tom, kdy skutečně k duchovní transformaci dojde a kdy se člověk navrátí zpět do ráje. Proč? Protože čas je jen virtuální veličina, respektive fyzikální konstanta fyzické virtuální reality, což je prakticky totéž. To jen my jsme zvyklí se ptát kdy a kde, uvažovat v čase a prostoru. Proto si ostatně ani evoluci trvající miliony let neumíme představit, že by proběhla v jednom okamžiku…

Podobně nesmyslná je otázka i co se týká reinkarnace. Je totiž úplně jedno, zda člověk projde několika tisíci životu nebo pouze jedním, zda mu jeho pozemské či vesmírné putování zabere tisíce let nebo jen jediný život. Z hlediska duchovního světa je to ten samý, časově neměřitelný okamžik.