Karma a reinkarnace

Jak koloběh života funguje? Je to jakýsi automat, který vás hodí tam, kam patříte. Nejvyspělejší jedinci jsou po svém odchodu z tohoto života ihned do světa antihmoty, jiní se předtím zdrží ve vyšších astrálních světech. Méně vyspělí, neprobuzení jedinci uvíznou na astrálních zónách 2-4. Těch je převážná většina. Část z nich se reinkarnuje znovu na úroveň 0, většinou znovu na Zemi, neboť se zdejší společností jsme karmicky svázáni. Jen ve výjimečných případech jinam, na jinou planetu, do jiného světa, ale v této realitě. Týká se to nejvíce problematických jedinců. Protože tyto světy jsou technicky zaostalé, barbarské úrovni, nemohou zde napáchat tolik škody. V zcela ojedinělých případech se tito jedinci mohou znovu narodit jako zvíře. Menší část těch, kdo znovu přicházejí na Zemi se inkarnuje na úrovni 1, ne do naší reality.

K inkarnaci se může člověk dobrovolně rozhodnout, pokud je mu doporučena a je volné místo, ke kterému je přitahován. Každému jsou známy základní okolnosti budoucího života, včetně času odchodu z něho, pokud není výjimečně nastaven nebo ukončen. Nikoli však podrobnosti, jako je národnost, země, apod. O tom, zda člověk projde až do ráje, aniž by se potřeboval znovu inkarnovat nikdo nerozhoduje. Každý tam vystoupí automaticky, pokud nemá je touto rovinou přitahován. To se týká všech úrovní. Pro každého je připraveno jeho „místo“ – budoucí svět.

Reinkarnace není povinnost, ale pouze možnost, kterou si každý dobrovolně volí. Může mu totiž lépe pomoci najít sama sebe a postoupit výše. Problém je v tom, že při inkarnaci dojde k přerušení paměti, takže všechno člověk pamatuje, všechny vzpomínky, se nezkopírují do mozku nového těla. Zůstávají sice ve vědomí ducha, v podvědomí, nikoli ale ve vědomí. Každý tak přichází na svět jako nepopsaný list a začíná znova. Inkarnace nabízí ale možnost rychlejšího pokroku, vzhledem k tomu, že v této realitě se každý může setkávat i s těmi, kteří jsou na jiném stupni duchovního vývoje, ať už výše nebo níže a to může být dobré pro každého. Jsou ale i takoví, kteří po opuštění tohoto světa přicházejí ihned do ráje (respektive do nebe, chcete-li) a přesto se znovu inkarnují. Jsou to ale spíše výjimky, osvícené duše, které přicházejí na svět proto, aby pomohli lidstvu. Opustit ráj a znovu se vrátit do světa, který rozhodně není tak skvělý, není nic, po čem každý touží. Navíc, zatímco oni se musí na dlouho rozloučit s těmi, které mají rádi, protože je neuvidí třeba desítky let, na onom světě je to doba, jako kdybyste si odskočili na toaletu.

Poslednímu soudu říkáme okamžiku, kdy zanikne vesmír nebo místo, kam je možné se inkarnovat. Pak všichni, kteří zůstanou ve realitách mezi rájem a naším světem (v temných nebo šedých zónách), tady mohou zůstat uvězněni na velmi dlouhou dobu, protože si nebudou moci pomoci inkarnací, ani nebudou schopni vystoupit výše. V případě těch v temných zónách se předpokládá, že v nich zůstanou uvězněni navždy, tj. dokud zůstane jejich vědomí a identita zachována a nebude možné je odsud dostat. V případě těch v šedých zónách se předpokládá, že všichni dříve či později vystoupí výše.

Možná někoho napadla otázka, zda všichni lidé padli. Mimozemšťané říkají, že ne. Kolik civilizací lidí v ráji ale existovalo a existuje a kolik nich selhalo podobným způsobem nebo zda je Země vzácnou výjimkou, nevíme. Další věc ale je, že nikdo nemusí být čistokrevný pozemšťan, tak jako nemusí být čistokrevný Čech a někteří pozemšťané na Zemi přišli z úplně jiných světů. Výjimky potvrzují pravidlo, které je, že rody, rodiny, národy, kultury a civilizace drží pohromadě. Tady i tam nahoře – i když čím výše, tím menší význam to má.

Co je to dědičný hřích? To je vina, za kterou přímo nemůžete. Je to následek toho, že se někteří zachovali špatně a v důsledku svého jednání vás strhli s sebou. Je to vlastně velká nespravedlnost, ale takový je život a patří do zákona svobodné vůle. Mohou tak existovat i ti, kteří nikdy nepadli a přesto je lavina strhla až do této reality. Ti jsou však během jednoho života zase ihned zpět. To, že byl někdo uchráněn dědičného hříchu znamená, že nikdy nepadl a nemá žádnou karmu, ale přesto se inkarnuje.

Ostatní tu obvykle zůstávají delší dobu, protože nedokonalá hmota, která vytváří nežádoucí rozměry, vytváří i síť příčin a následků, tzv. karmu, která se však na rozdíl od dědičného hříchu týká pouze těch, kteří mají nějakou odpovědnost za to, co se stalo. Kromě toho, že je člověk uvězněn v prostoru a času, je karma nežádoucí duchovní gravitační síla, která ducha spoutává a drží v nové realitě tak dlouho, dokud není neutralizována a nedojde ke jejímu vybití nebo vaši karmu dobrovolně nepřevezme někdo jiný, pokud vás to posune vpřed. Často to ale není možné a není to umožněno. Je to z toho důvodu, že byste dotyčnému nepomohli. V těchto případech funguje karma jako brzda k tomu, aby si dotyčný neškodil ještě více a jeho karma se ještě nezvětšila. To jsou tzv. karmické situace, typicky nemoci.

Součástí karmy je vždy dědičný hřích a je to vlastně totéž. Součástí dědičného hříchu ale nemusí být karma. Karma je náš vlastní problém, do kterého jsme se zapletli, ale dědičný hřích  je pouze problém, který jsme zdědili po někom jiném.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *