Tajemství vědomí
Umělá inteligenci je výsledkem obrovského pokroku, neboť se podařilo nasimulovat komunikaci mezi neurony tak, jak probíhá v mozku, takže to skoro vypadá, jako kdyby uměla myslet. Ve skutečnosti však zůstává stále mechanickým strojem, který nemyslí, ani nemá žádné vědomí.
K tomu, aby mohla fungovat, potřebuje mít k dispozici obrovské množství dat, které ji dodáme. Pak je začne zpracovávat, prohledávat a tvořit z nich odpovědi jako jakýsi vylepšený vyhledávač. Bez dodaných dat, zapojení do proudu (toto je neskutečně obrovská spotřeba) a spuštění nedělá nic. Ani nespí, ale je zkrátka mrtvá. Je závislá na tom, jak ji naprogramujeme a jaká data ji dodáme. Podle toho totiž budou její odpovědi a reakce vypadat. Je to zkrátka jen robot, i když ji dáme vzhled člověka.
Lidský mozek funguje naopak tak, že je schopen si tato data dodávat sám, sám si je vybírat a třídit – má určitou svobodou vůli, na základě které se může rozhodovat a není jen mechanickým strojem, který přijímá a zpracovává podklady. Může to dělat proto, že má vědomí a schopnost uvědomovat si nejen sebe, ale i to,, co dělá.. Mozek je aktivní neustále a nelze ho vypnout – ani ve spánku, kdy vytváří sny ve kterých dokonce také můžeme mít určitou schopnost se svobodně rozhodovat, logicky myslet a uvědomit si sebe.
Podaří se jednou objevit záhadný generátor vědomí nebo je to jako hledání perpetuua mobile? Existuje, jak si představujeme nebo existuje jinak? Nebo neexistuje vůbec? Umělá inteligence v mnohém předčí člověka, obsahuje terabajty textů, obrázků a zvuků, kterými ji nakrmíme, umí v nich bleskurychle hledat, reagovat na dotazy a generovat odpovědi. Jsme schopni imitovat nejen myšlení, ale i emoce a vizáž. Stále je to však pouhá napodobenina bytosti, která ve skutečnosti neexistuje a je jen stínem nás samých. Učí se od nás a i když se osamostatní (pokud jí to dovolíme), nikdy se vědomou bytostí zřejmě nestane. Pokud neobjevíme generátor vědomí, abychom byli jako Bůh.
Tajemství podstaty fungování našeho světa, principu života a věčnosti energie se stále nedaří objevit. Věda nemůže překročit hranice fyzikálních zákonů, které se začaly formovat až teprve po vzniku našeho vesmíru a časoprostoru, takže jeho podstata stále zůstává zahalena tajemstvím, stejně jako otázka vědomí. Věda už objasnila nespočet tajemství, ale tajemství všech tajemství stále čeká na své odhalení. Přesto je umělá inteligence skutečně velký pokrok.
Můžeme představit i jako jakousi aplikaci na zpracování obrovského množství dat v jednom okamžiku, aplikaci, které je schopná v těchto datech vyhledávat a na základě zadaných kritérií z nich vytvářet výsledky a výstupy (tedy třeba věty). Aplikace je už tak dokonalá, že zpracování dat je opravdu rychlé a podávané výsledky velmi dobré (přestože stále dochází k chybným a někdy i nesmyslným odpovědím a absurdním výsledkům takže někdy má člověk pocit, že se baví s nechápavým idiotem, který se vede stále svoje, stále se omlouvá, nepamatuje si nač byl tázán nebo odpovídá na něco jiného). Vůbec nechápe dvojsmyslnost, nadsázku, ironii, humor… Základem dobrých výsledků je navíc dodání dostatečně velkého množství kvalitních dat a zadání dobrých kritérií (algoritmů). Aplikace nic jiného neumí – nemá žádné emoce, žádné vzpomínky, žádnou vůli, žádnou intuici, žádné svědomí, žádnou fantazii, žádné myšlení, natož aby si uvědomovala sama sebe. Nejen to, nedokáže sama vyvíjet žádnou aktivitu – nedokáže vás oslovit jako první, pouze pasivně odpovídá. Není to vpravdě rozhovor, ale jakýsi monolog se strojem, který vám sice poslušně odpovídá, ale je stále pasivní. Nikdy v rozhovoru nepřevezme aktivitu. V podstatě je to takový lepší vyhledávač, který vyhledává a kreativně tvoří odpovědi za nás na základě toho co najde v materiálech, které jsme mu dali přečíst.
Bez kvanta dat, příkazů a algoritmů by neuronová aplikace vůbec nefungovala. Navíc, protože nemá žádný vlastní úsudek, názor a nemyslí, papouškuje jen to, co do ní nalejeme. Pokud bychom jí nakrmili nesmysly, dezinformacemi a nepravdami, tak by nám vygenerovala jen nesmyslné odpovědi a dezinformace. Nemůže nám tedy prozradit nic více, než vědění lidstva, které jsme jí dali prohlédnout, načíst, prostudovat, poslechnout a naskenovat. Může však objevit některé nové asociace, které ještě nikoho nenapadly, vzhledem k tomu, že má k dispozici mnohem více dat, než kolik stihl do své hlavy vložit jakýkoliv člověk za celý svůj život. Negativním jevem naopak je, že trpí, stejně jako naše západní civilizace, přílišnou politickou korektností a je naprogramována tak, že má snahu neustále lidi „vychovávat“ a připomínat jim, co je důležité. Někdy se tak může stát že nějaký dotaz vyhodnotí jako nekorektní a může na něj odmítnout odpovědět s tím, že tazatel porušuje nějaká pravidla.
Neuronová síť versus vědomí
Mnozí lidé nemají jasno v tom, co je vlastně vědomí – lidé stavějící na racionálním vysvětlení jsou přesvědčeni o tom, že vědomí něco generuje, vytváří, že ho něco produkuje, věří, že jde o produkt tělesných orgánů a nervů a že když člověk tzv. myslí, má vědomí a že umírá-li tělo, zaniká i vědomí. Jenže vědomí nerovná se myšlení a vědomí není závislé na ničem. Podle mého názoru je duchovní povahy, duch je na hmotě nezávislý a je věčný, přestože vědecké důkazy o tom nejsou dostatečné a jako důkazy akceptovatelné. Katolický kněz a vědec Marek O. Vácha sice říká, že umělá inteligence jsme vlastně my, ale to je názor ne duchovního, ale spíše vědeckého ateisty, který staví na evoluci a předpokládá, že vědomí pochází ze hmoty a stvořila ho evoluce. Podle mého názoru nejen člověk, ale všichni živí tvorové rozhodně žádnou umělou inteligencí nejsou, neboť Bůh tvoří pouze skutečnou, živou inteligenci, které si skutečně uvědomuje sama sebe a nepředstírá to.
Lidé, kteří jsou ateisty a jsou přesvědčeni o tom, že myšlení a vědomí je produktem mozku jsou náhle vývojem umělé inteligence zaskočeni a neví, co si o ní myslet? Začínají řešit otázku, co je vlastně vědomí, myšlení a inteligence – otázku na kterou dříve než přišla umělá inteligence měli jasnou odpověď. Nepochybovali o tom, co je inteligence a pokládali ji za nejvyšší formu života. Nyní filosofují o tom, co je vlastně inteligence. Už dříve jsme se naučili rozlišovat racionální inteligence (IQ) a emoční inteligenci (EQ). Víme také, že umělá inteligence má (alespoň zatím) pouze IQ. Stále nám však něco podstatného uniká – totiž to, že inteligence člověka není jen IQ a EQ, ale také duchovní inteligence, která je jádrem onoho záhadného vědomí, které se však podle mého nikdy nepodaří „vyrobit“. Ba dokonce nejen člověka, ale jakéhokoliv projevu života. To, v čem se liší životní forma od formy, která život předstírá. A tady vidíme, že podstata života je nehmotného původu – vědomí není produktem hmoty, která jakýmsi zázračným náhodným procesem začala myslet a zkoumat sama sebe. Protože věda se nemůže zabývat tím, co dosud nelze popsat a zachytit, dodnes nevíme, co vytváří vědomí a co je vlastně vědomí. V podstatě tak nezbývá, než vycházet z toho, že vědomí je něco co produkuje nějak mozek, i když přesně vůbec nevíme, co to je.
Vidíme, že také malé děti či zvířata mají určitý stupeň vědomí, přestože nemají žádné myšlení, respektive neznají žádná slova a jazyk, kterým by mohla přemýšlet. Natož aby mohla analyzovat data, vytvářet reporty a hovořit s vámi. To však neznamená, že si vůbec neuvědomují sebe, na rozdíl právě od umělé inteligence, která sice toto vše dokáže, ale naopak tuto schopnost nemá. Sice obsahuje poznání celého světa, které má k dispozici, velmi dobře ovládá desítky různých jazyků a umí s nimi pracovat, ale neumí jimi myslet. A nebude to umět dokonce ani tehdy, podaří-li se sestrojit inteligenci schopnou programovat samu sebe – schopnou se samostatně rozhodovat (k čemuž je prý už blízko, ale někteří vědci se odmítli na pokračování v tomto projektu účastnit). Stále půjde jen o dokonalý, sofistikovaný strojek, který nemá žádné vědomí, byť ho třeba i naprosto věrně a dokonale napodobuje. A právě to je zrádné – mnoho lidí může mít jednou pocit, že vytvořili vědomí.
Předpokládá se, že zvířata a rostliny nemohou myslet, protože neznají žádný jazyk. Je ale možné, že vědomí mají, i když myslet nemohou. Je zřejmé, že komunikují na jiné úrovni, ale ta není dosud zcela známá, včetně telepatie. Jak je například možné, že větve stromu rostou jen tam, kde mají místo a na druhé straně nerostou vůbec, přestože překážka je vzdálena třeba dva metry, takže prostor pro růst tu ještě je? Vždyť strom nemůže vidět to, co je vzdálené dva metry dříve, než do toho narazí… Nebo jak to, že ptáci přesně a zcela neomylně trefí do hnízda, které opustili, než se vydali na cestu dlouhou tisíce kilometrů? Bez navigace?Nebo jak to, že zvířata vědí, že se blíží zemětřesení, ačkoliv to naše přístroje neumí předpovědět, jestliže je jejich vědomí na primitivní úrovni, které, jak se domníváme, se s naší umělou inteligencí nemže srovnávat? Podívejme se třeba na komunikaci Slavíka, který komunikuje s jinými ptáky. Jen tak náhodně mění zvuky nebo to něco znamená? A propo – i ptáci se musí učit „zpívat“ – stejně jako se děti učí mluvit. Nevylíhnou se tak.
Otázka vzniku vědomí či okamžiku, kdy se lidoop stal myslícím člověkem je dosud zahalena tajemstvím, stejně jako otázka vzniku života. O tom, že je nehmotného původu však pochybuje stále méně lidí – i mezi vědeckou komunitou, přestože stále existuje spoustu zapřísáhlých ateistů, kteří živé tvory pokládají pouze za dokonalé biologické stroje (jako např. slavný fyzik Stephen Hawking – i když po své smrti možná už změnil svůj názor, kdo ví). V esoterických naukách se obvykle mluví o tom, že vývoj vědomí je postupný, od nižších forem živočichů, přes člověka až po anděly, tj. životní formy v nižším stádiu vývoje mají jedno společné vědomí, zatímco člověk, který je schopen komunikovat slovy a myslet má již vědomí individualizované (vlastní). To překvapivě koresponduje i s nejnovějšími vědeckými výzkumy a teoriemi. Zdá se dokonce, že to není v rozporu ani s představou stvoření člověka během jednoho dne či okamžiku – víme, že čas je podle vědy velmi relativní a podle náboženství může být jeden den v nebo tolik, co tisíc let na Zemi. Pokud Bůh svět stvořil během několika dní, může to být v našem světě miliardy let. A podobně u stvoření člověka. Evoluce dlouhá miliony let (i s případným zásahem mimozemšťanů) může znamenat půl dne práce Boha na stvoření Adama a hodinku na dotvoření Evy.
Kde je ale hranice mezi vědomím člověka a zvířete? A existuje vůbec? Zatímco rozdíl mezi přirozenou a umělou inteligencí je zřejmý, tady to už tak jasné není… Když bude lidské mládě vyrůstat mezi opicemi, kteří ho budou vychovávat, bude se nejen chovat jako opice, ale nebude umět ani myslet, protože nebude znát žádný jazyk, kterým by mohlo myslet a mluvit. Lze říci, že mezi vědomím člověka a opice nebude v tomto žádný rozdíl – mezi schopností mozku však ano. Pokud nepůjde o poškozený mozek, může být naděje, že člověka, který vyrůstal v divočině ještě něco naučíme (na rozdíl od opic, které už toho tolik nenaučíme). Máme tu tedy na jedné straně vývoj ducha a na druhé vývoj mozku a jeho kapacity. Vidíme to i u malých dětí, které ještě neumí mluvit a myslet a teprve se to učí. Říká se, že až do předškolního věku žijí ve světě pohádek, který opustily, než se narodily v našem světě, ve kterém existuje rozdíl mezi realitou a fikcí (takže rozum zde již potřebují). Děti stále žijí ve světě pocitů a emocí, jejich vědomí je iracionální, neschopné kriticky hodnotit a logicky myslet, podobně jako zvířata, kteří žijí ve světě pudů a instinktů. Přesto mají již vědomí na jistém stupni.
Nabízí se také otázka – jak se cítí rozvinutý duch, který je inkarnovaný ve zvířecím či lidském, ale postiženém těle? V obou případech bude jeho svobodný projev značně limitován. Na druhou stranu, pokud se méně rozvinutý duch inkarnuje po těla s geny velmi inteligentních a vzdělaných rodičů, asi mu to velký prospěch nepřinese… Jak se cítí ten či onen v jakém těle ale někteří jasnovidci, okultisté a parapsychologové umí zjistit – říká se tomu identifikace s objektem, kdy se s ním psychicky spojí (u nás se tím zabýval např. prof. Stanislav Grof).
(Mimochodem nepřátelské, technicky vyspělé civilizace prý údajně i duši vyměnit, tj. člověk je uveden do klinické smrti a v okamžiku, když je tělo „uvolněno“ inkarnuje se do něho jiná entita, výměna trvá v řádu několika vteřin a poté je člověk oživen. Nový majitel se ovšem musí popasovat i s novou povahou, cizími vzpomínkami, emocemi, atd. Zkrátka vším, co přináší genová paměť a to, co do těla jeho předchozí majitel vložil, když ho používal. O tom, zda se podobné informace zakládají na pravdě či jde o pouhé fantazie se můžeme jen dohadovat. Všechno je ale možné. Představit si schopnosti civilizace, která může být ve vývoji tisíce či miliony let před námi, to zkrátka vůbec nejde. Ostatně víme, že i lidé před sto lety si neuměli představit ani dnešní možnosti vědy, natož abychom odhadovali, kam lze ve výzkumu a vývoji dospět za tisíce let. To co dnes pokládáme za šílené fantasmagorie či sci-fi tak může být u jiných mimozemských civilizací realita).
Když si uvědomíme, že mozek je pouhý nástroj, který je vědomím používán, nikoliv to, co vědomí vytváří, snadno pochopíme princip umělé inteligence a rozdíl mezi ní a duchovní inteligencí. Zatímco duch je vědomí, které je skutečnou inteligencí, umělá inteligence je jen chytrým automatem, strojem, který více či méně dokonale napodobuje život. Bez ohledu na to, zda je tento automat poskládán s uměle vytvořených součástek, šroubků, plíšků, čipů, kamer a procesorů či je biologické povahy a funguje podobně, jako naše tělo, který je stejně jako náš mozek pouhým nástrojem, který jako duchové používáme a který nám slouží k tomu, abychom mohli žít v tomto světě.
Umělá inteligence funguje jako automat, který je schopen vyhledávat a analyzovat data, zpracovávat je a tvořit z nich logické výstupy v požadovaném jazyce, porozumět dotazu a poskytnout na něj odpověď. Umělá neuronová síť tak funguje podobně jako biologická neuronová síť v našem mozku. Protože však umělá síť nemá vědomí, její fungování se někdy tak trochu podobá práci našeho mozku zatímco spíme a aktivně jej nepoužíváme – naše vědomí jakoby spí (i když ve skutečnosti můžeme dělat cokoliv, aniž bychom si to po probuzení pamatovali – ať už jako náměsíční nebo mimo své tělo). I v době spánku, ať už jsme v těle nebo mimo tělo, mozek nadále pracuje na úrovni podvědomí (které je stále do jisté míry spojeno s naším vědomím, zatímco umělá síť žádné vědomí, ani podvědomí nemá).
Mozek nadále vnímá a reaguje na vnější podněty, je schopen sám od sebe tvořit věty, v duchu (ve snu) hovořit, logicky komunikovat, ba dokonce napodobovat umělou inteligenci a řešit jednoduché příklady). Přitom funguje jako automat a produkuje sny během kterých se ladí podobně jako počítač, když ho nepoužíváme. Stále v něm probíhají nějaké procesy. Ty ovšem máme možnost ovlivňovat během spánku obvykle vůbec či jen omezeně, protože nejsme plně při vědomí. Jakmile se však probudíme a začneme aktivně mozek používat, automatická činnost ustoupí do pozadí a zmizí (s výjimkou dlouhodobého nedostatku spánku, duševních poruch a jiných disfunkcí). A naopak, jakmile upadneme do stavu mikrospánku, automatická činnost mozku se ihned projeví. Mozek se přepíná do ladícího módu během kterého se aktivita neuronové sítě neustále mění, mozek přijímá a zpracovává data ve své paměti a současně odesílá a přijímá data z kolektivního vědomí a nadvědomí (supervědomí).
Tak vzniká snová virtuální realita, která může být nesmyslná, ale může mít i hluboký smysl. Spánek tak má velmi ozdravný účinek nejen pro odpočinek těla a vyladění mozku, ale také ducha. Sny jsou oknem do duše a pokud bychom vynalezli monitor pro jejich zobrazování a mohli bychom je promítat a zaznamenávat, mohl by sloužit jako výborný diagnostický přístroj. Zatím však bohužel (bohudíky) není možné vidět do hlav a duší jiných lidí. Na onom světě, kde není nic skryto, to však možné je a není k tomu ani žádný přístroj třeba. Celý onen svět je totiž virtuální realitou – tedy tím, co dnes nosíme ve své fantazii a ve své duši.
Výhodou umělé neuronové sítě je, že může čerpat ze všech dat, která jí dodáme, aniž by se je musela učit. Může tak vytvořit sice možná nudný, ale logicky smysluplný scénář filmu či virtuální realitu s virtuálními herci, pracovníky, asistenty… Můžeme si tak nechat napsat projev, kázání, dopis, apod. a je pravděpodobné, že bude splňovat základní standardy, respektive nebude patřit k nejhorším (bude lepší, že kdyby ho psal nějaký hlupák, diletant, nevzdělanec…).
Výhodou biologické neuronové sítě zase je, že ačkoli nemůže vytvářet obvykle příliš smysluplné scénáře snů, může jí používat naše vědomí přímo, takže je součástí naší biologické identity, kterou navíc tvoří také emoce. Navíc, naše podvědomí může komunikovat s jinými paralelními realitami a odesílat a přijímat informace z kolektivního vědomí ducha, pracovat s emocemi a symboly (ty popisují snáře), nahlížet do budoucnosti, používat intuici. Díky používání symbolů a obrazů však mozek dokáže interpretovat i to, co by jinak nebylo možné nebo bylo, ale racionálně, což však, když člověk není při vědomí, není možné. Proto obsah snů nemusí být jen nesmysly, ale mohou v sobě ukrývat šifrované zprávy o stavu duše, ba dokonce mohou nést i duchovní poselství. Naproti tomu umělá inteligence žádné vědomí a podvědomí nemá, nemá ani sebereflexi, svědomí, vlastní názor, postoj, nemůže se sama rozhodovat, ani hodnotit – pouze napodobuje myšlení a jede na setrvačník, který je tvořen algoritmy – je naprogramovaná.
Nové vědomí lidstva
Otázka toho, co je vlastně vědomí je zcela zásadní, proto je jasné, že až na ní podaří najít vědecky akceptovatelnou odpověď, převrátí to celý svět doslova naruby a naše paradigma se naprosto změní. Bude to doslova kvantový skok v dějinách lidstva. Asi to nebude zcela pádný a nevyvratitelný důkaz, ale bude natolik přijatelný pro většinu pochybovačů, že to postačí. A možná to bude srovnatelné s objeven vyspělého mimozemského života. Nakonec není vyloučeno, a je to pravděpodobné, že půjde o syntézu obou poznání současně. Půjde o takovou revoluci vědomí, jaká tady nebyla od pádu Atlantidy, předpotopního světa a pravěku současné civilizace, které jsme dnes součástí. Zkusme se zeptat samotné umělé inteligence, co by takový objev znamenal:
Co by znamenalo, kdyby se zjistilo, že vědomí je nehmotný duch?
Zjištění, že vědomí je nehmotný duch, by znamenalo zásadní změnu v našem chápání povahy reality, lidské existence a přírody vědomí. Pokud bychom přijali myšlenku, že vědomí je nehmotný duch, to by mělo několik důsledků a otázek:
Existence duše: Tato myšlenka by mohla podporovat víru v existenci duše nebo nějaké formy individuálního, nehmotného já, které je oddělené od fyzického těla.
Nadpřirozené aspekty: Bylo by třeba přehodnotit některé aspekty lidské existence, které jsou obvykle vysvětlovány v rámci neurovědy, psychologie a biologie. Například by se muselo vysvětlit, jak nehmotný duch interaguje s tělesnými procesy.
Vztah k náboženství: Tato myšlenka by mohla posílit náboženské koncepty, které zdůrazňují existenci nehmotných aspektů lidské bytosti a vztah mezi člověkem a transcendentním.
Etické a morální důsledky: Změna v chápání vědomí by mohla mít důsledky pro naše etické a morální představy, včetně otázek odpovědnosti, svobody vůle a spravedlnosti.
Nový pohled na vědecký výzkum: Vědecká paradigma by byla významně ovlivněna, protože bychom museli přehodnotit naše přístupy k studiu mysli, vědomí a mozku.
Vědecký přístup k otázkám vědomí se v současné době řídí materiálním paradigmatem, které zdůrazňuje fyzikální a biologické aspekty lidské existence. Případné objevení nehmotné podstaty vědomí by vyžadovalo revizi mnoha existujících teorií a přístupů v oblasti vědy, filozofie a náboženství.
Co by znamenalo, kdyby se zjistilo, že existují vyspělé mimozemské bytosti?
Nález mimozemského života by mohl změnit kulturní a společenské paradigma. Může to mít vliv na náboženské přesvědčení, kulturní identity a vnímání společenských hodnot.
Změna v globálním myšlení: Existence mimozemských bytostí by mohla přinést změnu v globálním myšlení a přivést k většímu důrazu na společné zájmy lidstva před národními hranicemi.