
Historie Německa
Historie Německa je velmi rozmanitá, neboť vychází ze společné historie germánských kmenů, které se zůstaly na území střední Evropy jako germánské etnikum. Odnikud nepřišly a severní Německo bylo jejich původní pravlastí, ze které se v důsledku své výbojnosti rozšířily do velké části Evropy a staly se nejmocnější národem, který často ohrožuje své okolí. Jeho identita je rozmanitá a do určité míry se tvoří dodnes, ale dohromady tvoří jeden německo-jazyčný celek. V něm Prusko, Bavorsko, Sasko a mnohé další části splynuly s celkem, který dnes nazýváme souhrnně Německo, jiné se však úplně nebo částečně formálně a politicky oddělily (jako např. Rakousko, Nizozemsko, Švýcarsko).
K historické zemi s názvem Prusko je třeba poznamenat, že je odvozen o prapůvodního baltského národa, který se před příchodem germánských kmenů usadil na pobřeží Baltského moře na území dnešního severního Polska. Ve středověku však jejich území kolonizovali Germáni a zahrnuli je do své říše. Původní baltští Prusové se tak postupně asimilovali s Germány a vymřeli. Pruská identita se někdy připomíná, podobně jako keltská, avšak oficiálně už dávno neexistuje. Germáni, kteří osídlili Prusko a později části Polska se slovanským obyvatelstvem a vytvořili zde svoji říši s názvem Prusko, pruskou národnost zdědili tak, že ji jednoduše převzali od původních obyvatel, ale ve skutečnosti s původním baltským národem neměli nic společného.
Germáni osídlili během svých expanzí velkou část Evropy, ale zatímco Prusko se stalo nakonec součástí Německa, oblast Nizozemí se osamostatnila a stejně tak východní oblast Rakous, kde se soustředila moc Habsburků, kteří o sjednocení s Německem nestáli (později s výjimkou nacistů). Z původních germánských kmenů se postupně vytvořily tyto hlavní středoevropské německo-jazyčné národnostní identity – Německá, Bavorská, Švýcarská, Rakouská a Pruská, respektive Němci, Bavorští Němci, Rakouští Němci, Švýcarští Němci a Pruští Němci. Němcům, kteří obývali původně slovanská území se říkalo Sudečtí Němci.
Vzhledem k tomu, že státní útvary Němců a pruských Němců splynuly dohromady a Prusko zaniklo, pruská identita byla zrušena spolu se zrušením Pruska. Protože šlo a jde o jedno velmi blízké a příbuzné germánské etnikum, nebyl s tím problém, takže dnes mezi Bavory, Sasy, bývalými Sudety či Prušáky apod. nevládne žádné větší etnické napětí (což se naopak o bývalých národech Jugoslávie říci nedá). Je to podobné jako mezi Čechy a Moravany či Moravany a Slezany. Germánské kmeny, které osídlily západní Evropu a Britské ostrovy daly vzniknout anglosaské identitě. Nizozemí a nizozemština tvoří přirozený jazykový přechod od dnešní němčiny k angličtině jako ke druhému a dnes už i významnějšímu jazyku.
Baltští Prusové si ale nikdy neudrželi vlastní stát, ani jazyk, na rozdíl od sousedních baltských národů Estonska, Litvy a Lotyšska, proto jako národ zanikli. Jednou z posledních připomínek na jejich stát je enkláva Kaliningrad, která ale dnes patří Rusku, přestože jde o zbytek historického územní Pruska. Prusové jsou smutným příkladem zániku jednoho národa, příkladem, který ale není nijak ojedinělý. V sociální evoluci národů se vždy prosadily a udržely jen ti nejsilnější. Zatímco slabší a menší zanikly, z těch největších se staly světové velmoci ohrožující ty menší a slabší. Sociální evoluce lidstva je jako přírodní výběr. Tady ale mezi sebou nebojují jednotlivé živočišné druhy, které se navzájem požírají, ale lidé, bojující o svá teritoria a moc. Celá historie lidstva je tak od svého počátku plná neustálých válek a bojů o sebeprosazení a vlastní identitu. V případě Německa tento boj vyvrcholil nacismem.
Ačkoliv se z německých Germánů stal velmi silný, mocný, schopný a vyspělý národ se velkým vlivem na celu Evropu po celou dobu své historie, kulturně a technicky vyspělá a vysoko rozvinutá země s bezpočtem vynikajících myslitelů, intelektuálů a umělců, stal se také národem, který je schopen klesnout až na samotné dno – včetně lidí s velmi dobrým vzděláním a charakterem. Jestli se to mohlo stát jen v případě Německa nebo zda je to nějaký obecný jev, ke kterému může dojít kdekoliv, není dodnes jasné. Dodnes neexistuje odpověď na to, jak mohla tak vyspělá a nebarbarská společnost klesnout tak hluboko, že tomu nebyla schopna zabránit.
Také současné, moderní Německo se s touto historickou vinou stále vypořádává a zdá se, že ani ono samo dodnes nechápe, co se stalo. Možná proto se snaží být vzorným příkladem a tahounem nejvyšších morálních hodnot, sype si popel na hlavu, přešlapuje na místě a snaží se být lídrem ve snaze o záchranu planety. Není však zřejmé, zda tudy vede cesta, neboť i v samotném Německu se začíná proti této politice zvedat odpor nejen na východě země. Co je moc, to je moc? Kam zavede Německo Evropu příště? Bude to světlý zítřek či úpadek? Nebo se Německo raději nechá rozpustit, aby mohlo nakonec zmizet z mapy? Němci na to stále hledají odpověď. Ostatně nejen oni. I my, kteří ale zase čekáme na to, co udělá tandem Německo-Francie, abychom pak mohli se zpožděním reagovat a kritizovat.
Prehistorie
40 000 př. Kr. | Nejstarší nálezy uměleckých děl (oblast však byla osídlena člověkem již v pravěku mnohem dříve)
1700 př. Kr. – 100 | Na území jižní Skandinávie a severního Německa se z pravěkých a starověkých kultur profiluje starogermánské etnikum. Jeho kmeny později pronikají na jih, západ a východ, kde se dostávají do kontaktu a často konfliktu se kmeny Keltů a Římany, kteří se snaží území tzv. Velké Germánie s výjimkou nejjižnějších částí neúspěšně dobýt.
100 – 481 | Germánské kmeny migrují i za Dunaj a profilují se z nich další kmeny jako Alamani, Frankové, Bavoři, Chattové, Sasové, Frísové, Sugambrové a Durynkové, Vizigóti, Ostrogóti, Vandalové, Burgundi, Langobardi, Sasové a Frankové. Některé pronikají až na Římská území, která jsou již křesťanská.
Francká říše (Francia)
481 – 843 | Prvním státní útvarem v Evropě po rozpadu Římské říše je říše germánů nazývaná Francká či Království Franků pod nadvládou germánské franské dynastie Merovejců a později Karlovců. Zpočátku jde o menší území v oblasti dnešní Belgie a Nizozemí, ale germánští Frankové k němu postupně přidávají rozsáhlá území dnešní Francie, Německa, Rakouska a Severní Itálie. Největší moci a rozsahu dosáhla říše za vlády Karla Velikého, jehož snahou bylo obnovení rozpadlé římské říše.
Dochází k rozšíření základní znalosti čtení a psaní pro nejbližší služebníky panovníka. Ve franských klášterech bylo vytvořeno nové písmo, ze kterého později vznikla malá písmena dnešní abecedy (latinky).
814 – 843 | Po smrti Karla Velikého dochází k bojům o dědictví, konfliktů se Španěly i papežem. Nakonec dochází k dohodě a rozdělení obrovské, těžko centrálně spravovatelné říše mezi tři dědice, syny Karla.
843 | Rozdělení Francké říše na Východofranckou – Království Ludvíka II. Němce (střední Německo), Království Lothara II. (západní Německo, severní Itálie a západní Francie), Království Karla II. Holého (zbytek Francie).
Dnešní východní Německo, Česko, Rakousko, Chorvatsko jsou začleněny pod ochranu říše.
900 – 1000 | Germánské kmeny se ve východofranckém království Ludvíka Němce sjednocují a profiluje se z nich německé germánské etnikum – německá identita. Dá vzniknout jednotnému Německému království, ale jen nakrátko, neboť se stane jádrem nové unie, která má ambici být jednou velkou říší.
Německé unie
Až do roku 1871 žádné jednotné Německo neexistuje – je rozdrobené na různá samostatná knížectví, vévodství, velkovévodství, svobodná města a království. Existují sice unie těchto a dalších zemí, avšak jde více-méně spíše o volné svazky nezávislých zemí, než jednotný státní útvar.
Unie Svatá říše Římská
962 – 1032 | Král Ota I. je korunován v Římě císařem a plně se tak ujal dědictví Karla Velikého. Unie postupně zahrnuje Německé a Italské království, České knížectví, České království, Burgundské království. Jádrem Německé unie se stává Německé království.
Unie se však časem rychle stává stále více jen formálním dlouhotrvajícím svazkem, který je oficiálně zrušen až v roce 1806.
1002 | Rozšiřování osídlení a expanze Němců do slovanských území Čech, Moravy a Polska (tzv. Sudetští Němci), jejich začlenění do Unie Svatá říše Římská
1217 – 1274 | křížové výpravy proti baltským Prusům
1226 | Řád německých rytířů dobývá Prusko. Počátek jeho kolonizace, germanizace, je založen Pruský německý stát.
1273 – 1378 | Rod Habsburků ze Švábska se stává korunovací Rudolfa I. Habsburského nejmocnější dynastií v říši vedle Lucemburků (Čechy, Polsko) a Wittenbacherů (Bavorsko). Moc Habsburků se soustředí v Rakousku a Slovinsku.
1350 | Evropu zachvacuje morová pandemie, umírá 1/3 obyvatel.
V Německu probíhá boj o vládu mezi jednotlivými šlechtickými rody, mnohá města si vydobývají samostatnost a vládnou si sama.
1517 – 1648 | Křesťanské války mezi podporovateli církve a protestanty
Reformace a protestanti – vznik křesťanského hnutí usilující o reformu v církve protestující proti zákazu reforem
1522 – 1545 | Martin Luther vydává svůj překlad Bible do němčiny
1526 | Habsburkové získali České království po bitvě u Moháče, která vedla k pádu Jagellonské dynastie, jež vládla v Čechách. Ferdinand Habsburský, který byl také uherským králem, je zvolen českým králem.
1526 – 1683 | Boj mezi Habsburky a Osmanskou říší o Uhry. Turci jsou nakonec poraženi v bitvě u Vídně. To umožnilo Habsburkům postupně získat kontrolu i nad většinou Uherska.
1618 – 1648 | Vznik hnutí protireformace a třicetiletá válka
Velká a dlouhá válka mezi Francií, Švédskem na straně protestantů a Habsburky na straně církve. Polovina obyvatelstva střední Evropy umírá.
1648 | Nizozemí a Švýcarsko vyhlašují nezávislost na Svaté říši římské
1756 – 1763 | Sedmiletá světová válka
Během války o moc a vládu se do války postupně zapojily různé země a i když konflikt nepřinesl velké územní změny, moc Habsburků byla oslabena a naopak moc Pruska byla na vrcholu. Polovina Německa (sever) a polovina Polska se stává součástí Pruska, Kladsko přestalo být součástí Čech. Politika a společenské poměry se výrazně mění.
1792 – 1815 | Válka mezi koalicí Pruska a Rakouska s Francií
Okupace vojsky Napoleona a rozpad Svaté říše Římské, porážka koalice a ztráta mnoha území.
V důsledku revoluční vlny ve Francii koná se v roce 1814 Vídeňský kongres, který stanovuje nové uspořádání Evropy, jehož cílem je nastolení absolutismu, stabilizace, normalizace, potlačování nacionalismu a revolučních nálad. Součástí je vytvoření volné unie 39 devíti německých států, které byly suverénní a měly různé formy vlády.
Unie Německý spolek
1815 – 1866 | Mezi nejvýznamnější členy unie jsou Rakouské císařství a Pruské království. V Prusku a Rakousku však patřila do spolku jen ta území, která předtím patřila do Svaté říše římské, tj. včetně Čech a Moravy. Unie zahrnuje i část Istrie. Svazek měl svého předsedu, kterým byl rakouský císař, společné instituce, jako byl Sněm a Spolková rada. Jinak má každý stát vlastní ústavy a zákony.
1819 | Rakousko, Prusko a některé německy státy zavádějí cenzuru
1848 | Revoluční hnutí požadující revizi nového uspořádání Evropy a stanovení nových hranic německo-jazyčného regionu. Cílem Němců bylo vytvoření Německa spojením všech německo-jazyčných regionů, jelikož ale poslanci z Rakouska trvali na zahrnutí celého území habsburské říše, byla zvolena varianta Německa bez východních rakouských regionů. Ani to však neprošlo.
1866 | Válka mezi Pruskem a Rakouskem o podobu Německého spolku. Prusko usiluje o nadvládu a centralizovaný stát, zatímco Rakousko prosazuje federaci. Konflikty končí rozpadem unie, porážkou Rakouska, jeho rozpadem na Rakousko-Uhersko a ztrátou Benátek. Většina německých království, knížectví a vévodství stojí na straně Pruska, včele s kancléřem Otto von Bismarckem.
Německé císařství (1. říše)
1871 – 1918 | Vznik prvního jednotného Německého státu
Sjednocení 25 německých a pruských království a vévodství a vytvoření jednotného Prusko-Německého státu, která sahá přes polovinu Polska až do Kaliningradu. Pruský král Vilém I. je korunován německým císařem. Otto von Bismarck je říšským kancléřem a zastává důslednou politiku germanizace a protikatolického odporu.
1914 – 1918 | Světová válka
Po porážce ve světové válce vypuká v Německu revoluce, kdy byl svržen císař a vyhlášena republika s parlamentním systémem. Komunisté jsou však potlačeni. Německo se musí vzdát svých kolonií a některých dalších území, zejména na ve prospěch Polska, stále však zahrnuje Slezsko a Pomořansko. Východní Prusko je samostatné.
Výmarská republika (2. říše)
1919 – 1933 | Němci nejsou spokojeni s novým uspořádáním, roste frustrace, nepokoje, pocit ponížení, ekonomika se propadá, země není schopná platit reparace, roste obrovská hyperinflace. Teprve koncem 20. let po provedení reforem se jí daří zkrotit, ale během světové krize znovu roste.
1923 | Vůdce nové extrémně pravicové strany nacionálních socialistů (NSDAP), Adolf Hitler se s Erichem Ludendorffem neúspěšně pokusili o převrat.
Komunisté a Národní socialisté mají stále silnější vliv.
1933 | V důsledku vítězství NSDAP ve volbách se ziskem 37% je její předseda Adolf Hitler jmenován německým kancléřem.
Německá říše (3. říše)
1933 – 1945 | Německo se stává pod vedením NSDAP po provedení násilného převratu nacistickým totalitním státem. Základní lidská práva jsou zrušena, komunistická strana je postavena mimo zákon. Všechny politické strany se musely buď sloučit s NSDAP nebo byly zakázány, včetně odporů a jiných organizací.
1934 | Jsou zřízeny ochranné oddíly SS, tajná policie Gestapo a koncentrační tábory pro okamžitý přesun všech nepřizpůsobivých nebo nežádoucích osob.
1935 | Přijetí protižidovských zákonů, kterým jsou okamžitě zbaveni občanských práv, německého občanství a je jim zakázáno vstupovat do manželství s Němci.
1936 | Uzavření mezinárodní nacistické smlouvy s Itálií a Německem o vojenské podpoře a spolupráci.
1938 | Německo, Itálie, Británie a Francie v Mnichově uzavírají dohodu o připojení Československých území obývaných Němci k Německu.
1939 – 1945 | Světová válka
Protektorát SSSR, USA, Británie a Francie
1945 – 1949 | Vítězné mocnosti se v Postupimi dohodly na přesídlení německého obyvatelstva z východoevropských zemí do Německa a o rozdělení Německa mezi sebe. SSSR získal pod svoji správu východ a severní část Pruska, USA jihovýchod, Velká Británie severozápad a Francie jihozápad. Polsku připadla jižní část Pruska a celý východ Pruska (Pomořansko, Slezsko).
Probíhají jednání a mocenské spory a jeho budoucí podobu. V důsledku začínající studené války však snahy o vytvoření jednoho Německého státu krachují a tak nakonec vznikají státy dva – prozápadní liberální a prosovětský komunistický. Podobně je rozdělen i Berlín.
Spolková republika Německo (SRN) /
Německá demokratická republika (NDR)
1949 – 1990 | SRN prochází hospodářským zázrakem, kdy se během pouhých 25 let ze spálené země ležící v troskách rodí jeden z nejvyspělejších a nejbohatších států světa. NDR se sice stává nejvyspělejší socialistickou zemí, avšak přesto daleko zaostávající a stagnující.
1958 | SRN je vedle Belgie, Francie, Itálie, Lucemburska a Nizozemska jedním ze zakládajících členu EHS – základů budoucí EU
Spolková republika Německo
1990 | I přes obrovské a masivní investice západu do bývalé NDR se nový zázrak již nekoná a východ dodnes stále výrazně zaostává za bohatším západem. Nadšení z opětovného sjednocení vystřídala deziluze, nostalgie a nárůst nespokojenosti.
Nové Německo i přesto dodnes zaujímá vůdčí roli v Evropě a tandem Německo – Francie tvoří hlavní motor ideologie a integrace EU. Nová ideologie založená na udržitelnosti, vyváženosti a korektnosti a růst migrace však vytváří nové sociální napětí a je dalším příčinou růstu nespokojenosti.