Historie Zakarpatí
Dějiny malého národa Slovanů, kteří se nikdy neemancipovali – jejich území pokaždé patřilo někomu jinému, takže stále hledají svojí vlastní národní identitu a mají trauma z toho, že nevědí, kdo jsou. Nejraději vzpomínají na Československo. Ostatní – Maďaři, Němci, Turci, Rusové, Ukrajinci je vždy jen utiskovali.
Další názvy: Podkarpatská Rus, Karpatská Rus, Uherská Rus, Zakarpatská Ukrajina, Karpatská Ukrajina
Kdy a kam Podkarpatská Rus patřila
871 – 894 | Velkomoravská říše
894 – 906 | Uherské knížectví
981 – 10?? | Kyjevská Rus
10?? – 1914 | Uherské království
1490 – 1526 | Unie Česko – Uhersko
1526 – 1541 | Habsburská říše
1541 – 1699 | Osmanská říše
1699 – 1867 | Rakouská monarchie
1867 – 1918 | Rakousko-Uhersko
Emancipace Uhrů a jejich částečná suverenita. Společná zůstává jen osoba panovníka, zahraniční politika, armáda a finance.
1914 – 1918 | okupace Ruskem
1919 | Huculská republika – pokus o vyhlášení vlastního státu, nebyl však nikým uznán
Americká národní rada Rusínů uzavřela s Masarykem dohodu o připojení okupovaného Zakarpatí k novém státu – Československu. Názor nebyl jednotný, ale většina hlasovala pro tuto variantu.
1919 – 1939 | Československo
1939 – 1943 | Boje mezi Československem a Maďarskem o Zakarpatí
1944 – 1945 | okupace Německem a poté osvobození SSSR a násilné převzetí moci
Eduard Beneš s podstoupení Zakarpatí SSSR souhlasí, aniž by o tom hlasovala Československá vláda. Více než 1/5 Rusínů emigruje do Československa.
1945 – 1991| Sovětský svaz
1991 | Ukrajina
Po rozpadu SSSR se Zakarpatí zůstalo součástí samostatné Ukrajiny, i když Rusíni žádali Václava Havla o znovupřipojení k Československu. To však již samo bylo na cestě k rozpadu. Ukrajina nadále pokračuje v útlaku Rusínů, takže někteří ze rozhodli opět pro emigraci. Kyjev ignoruje autonomii Zakarpatí, i odmítá uznat rusínskou národnost.
Jazyk Rusínů – Rusínština, vyjma první Československé republiky, nikdy nebyl uznáván jako úřední ani spisovný a to ani u Rusínů žijících na území Slovenska po druhé světové válce. To se změnilo až teprve v 90. letech. Přesto ale dnes už drtivá většina Rusínů uvádí jako svoji národnost Ukrajinskou a jako svůj rodný jazyk Ukrajinštinu, kterou se učili ve škole. Je to ale spíše výsledek Sovětské a Ukrajinské výchovy a také stud se přihlásit k Rusínské národnosti oficiálně. I když je Rusínština na první poslech velmi podobná Ukrajinštině a je pokládána za její nářečí, pro Čechy nebo Slováky je ale mnohem srozumitelnější, než Ukrajinština. Rusínská nářečí jsou si velmi podobná a mají čtyři různé formy – Ukrajinskou, Polskou, Slovenskou a Jugoslávskou. Všechny mají od roku 1992 spisovnou podobu. Každá forma je ovlivněna místním jazykem.