Přechodníky jsou tvary sloves, které zkracují větu, aniž bychom museli používat více slov. Nejsou rozhodně nějakou zvláštností v češtině a v některých jiných jazycích jako Polština, či do určité míry i Jihoslovanských, se dodnes aktivně a běžně používají. Naopak čeština od nich už začátkem 20. století začala opouštět a ani umělá inteligence si s nimi dnes už neporadí. Proč se přestaly používat, to není přesně jasné, ale tak šel asi přirozený vývoj. Vlastně ani nevíme, do jaké míry naši předkové skutečně přechodníky používali v hovorovém jazyce. Máme sice hromadu archaických textů, ale samozřejmě žádné zvukové nahrávky z té doby, takže se můžeme jen dohadovat i jak se změnil přízvuk češtiny, dikce či výslovnost jednotlivých písmen. Pokud ale některé jiné slovanské jazyky běžně přechodníky používají v hovorové řeči i dnes, můžeme se domnívat, že podobně tomu bylo i v češtině.
Protože přechodníky jsou spíše archaickou záležitostí, většina lidí nezná jejich správnou podobu. Neznamená to, že by se přechodníky zcela v běžném jazyce přestaly používat, ale často si vystačíme jen s jedním „univerzálním“ tvarem končícím na -íc pro všechny rody a všechny časy. Je to sice gramaticky špatně, ale univerzální tvar dnes už běžně používáme jak v hovorovém, tak bohužel často i ve spisovném jazyce, kde nemá co dělat a slyšíme to i u profesionálních moderátorů veřejnoprávních médií.
Co tedy s tím? A měli by se ještě dnes žáci učit tvary přechodníků? Nebo přišel čas opustit 200 let stará pravidla, změnit českou gramatiku a reflektovat vývoj českého jazyka? Když se podíváme na pravidla přechodníků, zdají se složitá, proto si myslím, že je lepší se jazyk vždy učit na praktických příkladech, než biflováním gramatiky. A často zjistíme, že to až tak složité není a někdy je to i docela intuitivní. Ani přechodníky tedy ve skutečnosti nejsou žádná hrůza. Podívejme se na jejich správné použití. Chceme-li nahradit přechodníky, můžeme samozřejmě uvedené příklady vyjádřit různými způsoby, ale nikdy nám na to nestačí jen jedno slovo a někdy nemusí být význam jednoznačný.
Také anglicky bychom mohli v přítomném čase použít pouze jedno slovo – Carrying a heavy bag…
- Nesa těžkou věc, bolí mě ruka. (já muž)
Zatímco nesu těžkou tašku, bolí mě ruka. - Nesouc těžkou věc, bolí mě ruka. (já žena / dítě)
Zatímco nesu těžkou tašku, bolí mě ruka. - Nesouce těžkou věc, bolí nás ruka.
Zatímco neseme těžkou tašku, bolí mě ruka. - Nes těžkou věc, bolí mě ruka. (já muž)
Zatímco jsem nesl těžkou tašku, bolela mě ruka. - Nesši těžkou věc, bolela mě ruka.
Zatímco jsem nesla/o těžkou tašku, bolela mě ruka. - Nesše těžkou věc, bolela nás ruka.
Zatímco jsme nesli těžkou tašku, bolela mě ruka.
Také tady anglicky se velmi často použije v přítomném čase použít pouze jedno slovo – Looking out of the window…
- Dívaje se z okna, vidím auto.
Když se dívám z okna, vidím auto. (já muž) - Dívajíc se z okna, vidím auto.
Když se dívám z okna, vidím auto. (já žena / dítě) - Dívajíce se z okna, vidíme auto.
Když se díváme z okna, vidíme auto. - Dívav se z okna, zahlédl jsem auto.
Když jsem se díval z okna, zahlédl jsem auto. - Dívavši se z okna, zahlédla/o jsem auto.
Když jsem se dívala/o z okna, zahlédla/o jsem auto. - Dívavše se z okna, zahlédli jsme auto.
Když jsme se dívali z okna, zahlédli jsme auto.
I u slovesa BÝT velmi často v přítomném čase požijeme v angličtině jedno slovo – Being an expert in the field…
- Jsa odborníkem v oboru, poskytuješ cenné informace.
Jako odborník v oboru, poskytuješ cenné informace.
Protože jsi odborník v oboru, poskytuješ cenné informace. - Jsouc odbornice v oboru, poskytuješ cenné informace. (já žena / dítě)
Jako odbornice v oboru, poskytuješ cenné informace.
Protože jsi odbornice v oboru, poskytuješ cenné informace. - Jsouce odborníky v oboru, poskytujete cenné informace.
Jako odborníci v oboru, poskytujete cenné informace.
Protože jste odborníky v oboru, poskytujete cenné informace. - Biv odborníkem v oboru, poskytuješ cenné informace.
Jako bývalý odborník v oboru, poskytuješ cenné informace. - Bivši odbornice v oboru, poskytuješ cenné informace. (já žena / dítě)
jako bývalá odbornice v oboru, poskytuješ cenné informace. - Bivše odborníky v oboru, poskytujete cenné informace.
Jako bývalí odborníci v oboru, poskytujete cenné informace.
Zajímá situace je u dnes již ustáleného spojení „soudě podle“ (soudím-li podle). Tady je jako univerzální přechodník obvykle použit mužský tvar jednotného čísla, ať už hovoří žena, muž nebo skupina osob. Správně je však tvar „soudě“ jen pokud hovoří muž. Pokud by hovořila žena nebo dítě, měly by říci „soudíc podle“ nebo, pokud by hovořila skupina lidí, tak „soudíce podle“. Samozřejmě, pokud by šlo o minulý čas, musel by být tvar přechodníku ještě v minulém čase.
Mimochodem, víte, že čeština do jisté míry používá také různé časy, jako mnoho jiných jazyků? I když oficiálně v češtině existují jen tři časy – minulý, přítomný a budoucí, je to hlavně pro zjednodušení gramatiky a není to tak úplně pravda a i čeština je v časování tvořivá a flexibilní (udělám, budu dělat, budu mít uděláno, udělal jsem, mám uděláno, byl, býval byl, slíbil, byl slíbil, býval slíbil, byl býval slíbil). Je ale pravda, že předminulý čas je podobně jako přechodník dnes už zastaralý a mezi prvním a druhým časem budoucím se v češtině nerozlišuje (jako např. v jihoslovanských jazycích).
Čeština má také podobně jako jiné slovanské jazyky, italština, portugalština či španělština poměrně volný slovosled, takže si s pořadím slov můžeme hrát, přehazovat je a tak zdůrazňovat to, co chceme vyjádřit. I když utvoříme větu s velmi neobvyklým a bizarním pořádkem slov, nemusí to být ještě gramaticky špatně. Naopak angličtina, němčina či francouzština má pevnější pravidla – tak takové hrátky nejsou příliš možné a jsou chápána jako proti gramatickým pravidlům či konvencím.