Je vám divné, že některá slova se v názvech českých obcí a měst opakují a přemýšleli jste někdy, co znamenají? Obce a města odstávala své názvy v dobách kdy vznikla, tedy před stovkami let a tehdy samozřejmě i čeština byla jiná, než dnes. Pro vyjádření charakteristicky místa někdy používala jedno slovo nebo název podle něho vytvořila. Používala slova, která se dnes už nepoužívají nebo používají, ale mají už jiný význam. V názvech ale zůstala dodnes. Jiná města byla raději přejmenována, protože s proměnou jazyka nebo kultury získaly jejich původní názvy poněkud hanlivý nebo dokonce vulgární význam, i když ve starší češtině vůbec sprostý nebyl. Ne ale vždy, žádná politická korektnost tehdy neexistovala a lidé si rozhodně nebrali servítky – ani při kreativním vytváření názvů. Takže i naopak, jména obcí, která byla tehdy hanlivá dnes hanlivá nejsou nebo význam těchto slov už neznáme vůbec. Jak se význam slov mění vidíme třeba na slově brambory. Dříve to byly zemáky, zatímco brambory byli branibořané, přistěhovalci z Braniborska.
Z důvody změny významu slov nebo citlivějšímu vnímání lidí byl proto např. Prasetín přejmenován na Prosetín, Hloupětín na Hloubětín, Chlupatá ves na Meziluží, Hlupohlavy na Úpohlavy, Ženská Bída na Výšinka, Žabeční Lhota na Zábešní Lhota, Bláznov na Blažnov, Prášivá Lhota na Česká Lhota, Sračkov na Malou Lípu, Mrdákov na Mrákov, apod. Ta, která zůstala jsou např. Hrob, Močovice, Pičín, Šukačka, Kokotín (kokot = kohout, tj. dnes by bylo kohoutov)…
Níže uvedené názvy označují většinou geografickou polohu, další jsou odvozené od slov ze staré němčiny a germánštiny (Liberec, Trutnov), od jména tamního hradu (Nymburk, Rumburk, Hradčany, Těšín), od místního panského rodu či církevního řádu, případně podle charakteristiky nebo činnosti obyvatel daného místa.
Hrdlořezy od hrdlořezů přepadávajících a podřezávajících ty, kdo tudy projížděli
Všetaty, které bychom dnes přeložili jako Všichnizloději, stat = zloděj)
Postoloprty podle opravářů bot (postoly prtati = opravovat boty)
Říčany byly zase osídleným řečištěm, místem – lidí žijících u řeky
Sokolov podle místního starousedlíka, rytíře a poustevníka zabývajícího se chovem Sokolů
Třinec – místo porostlé rákosím, od slova Trsť (rákos, třtina), Trstnec (Rákosov)
Otrokovice podle neplnoletého šlechtice, kterému se říkalo otrok (dnes má toho slovo jiný význam)
Humpolec – místo humpolů (břídilů)
Beroun – místo kde se chovali (a stále chovají) medvědi (z němčiny)
Karviná – karvín, karwina (karwa=kráva, ze staré polštiny)
Chomutov podle Chomúta, jehož jméno také nebylo lichotivé – znamenalo nešiku, neohrabance
Bosonohy jsou podle lidí chodících bos
Boží Dar – němečtí horníci pojmenovali samým nadšením své bohaté naleziště stříbra Gottesgab, tedy Boží Dar
Chropyně je zase označení pro ženu, budižkničemu – jestli je název tohoto městečka podle majitele pána Chropa, respektive Chrapouna nebo kde o nějakou dámu, není jasné. Možná tam žili také samí darebáci a lenoši
Veltrusy byly dříve Velprdy, ale v obou případech to znamená vesnice ukecaných a klevetivých lidí
Kosmonosy zase byly vesnicí vlasatých lidí (vlasonošů), myšleno ale spíše ironicky
Holohlavy byly pak osadou potulných mnichů s holými hlavami
Dušníky jsou podle dušníka, tj. poddaného darovaného šlechtou církvi se záduším, tedy s nějakým majetkem určeným k modlitbám za duše šlechticů
Pardubice – ani v tomto případě není jasný původ názvu, usuzovalo se, že je odvozeno od zdejších mnichů s Polska, ale to je jen teorie
Daskabát je podle „dáš kabát“ – podle místa kde působily lapkové – název obce by dnes asi zněl něco jako Navalprachy
Podobně i obec Cukmanti (z němčiny stáhnout kabát), tedy „strhni, sundej kabát“ německy. Název obec Hleďsebe zase vybízí k ostražitosti právě asi vzhledem k loupežníkům (ves se totiž předtím jmenovala Hrdlořezy)
Mnichovice byly zase místem kláštera sázavských mnichů
Přibylov sice není ve vyjmenovaných slovech, ale je od slova přibýt – ke Skutči totiž přibyli nové domky – dříve toto neosídlené místo bylo ale nazýváno Stračín (Popraviště)
Původ jména Klecany není zcela jasný, ale pokud bychom se měli držet staročeštiny, pak by to možná nemělo nic společného s klecemi, ale s kulhavými lidmi (klecati = kulhat)
Škudly jsou podle dodnes používaného slova škudliti – tedy ves šetřílků a škudlilů či nějakého škudlila
Vševily jsou podle slova vila, tedy blázen, šašek – prostě sami blázni nebo samí šaškové
Podobě Pročevily – proče je další, ostatní – tedy ves ostatních bláznů nebo dalších šašků či ves dalšího blázna
Vrdy také není lichotivé jméno – je od slova vrdati, tedy koktat a vrd byl koktavý člověk, takže jde o ves koktavých lidé nebo nějakého koktavého člověka
Krchochleby jsou zase od slova krchý (levý) a leba (lebka), mohlo tedy jít o osadu nějakého člověka s hlavou nakloněnou vlevo nebo křiváka který kuje pikle a dělá nějaké levárny či vůbec o obec nějakých křiváků
Podveky jsou zase od slova poděvěk (slaboch, zoufalec), tedy asi ves zoufalců
Zbi znamenalo bez, takže jména obcí Zbizuby, Zbihlavy či Zbinohy dává tušit než šlo o nějaké mrzáky – ale že by byly bez hlavy asi ne, ledy bez rozumu, v přeneseném smyslu
Zlatníky jsou zase naleziště zlata či místo zlatokopů
Kralupy – etymologický původ jména není úplně jasný, ale je možné že pochází od lidí, kteří kradou drůběž nebo loupají kůru stromů
Rataje jsou podle slova rataj (oráč), takže ves oráče nebo oráčů
Podobně Bečváry, ty jsou podle slova Bečka, tedy bednářů vyrábějících sudy
Moravany jsou podle lidí přišlých z Moravy
Osvětimany zase lidí z Osvětimi
Asi nejhorší název jaký existoval pro obec už ve své době byl Mrchojedy, kterých bylo dokonce hned několik – jak poznáme i dnes, šlo patrně o chudáky, kteří pojídali mršiny, dokonce prý i lidské ostatky. Některé obce se prý už tehdy přejmenovali na Mrkvojedy, Mlékojedy či Múkojedy, čili ty, kteří jedí mrkev, mléko či mouku (inu, byl asi hladomor, zejména v dobách morových epidemií).
Obec Patokryje je zase podle těch, kdo prchali a ukrývali se ve zdejší tvrzi (kryli si paty)
Zmíněná Šukačka je od slova šuka (koza), tedy místo kde byl chov koz
Obce Prašivá či Svrabov dává tušit, že šlo o nemocné lidi
Názvy obcí Peklo, Hrob, Most, Nebesa, Ráj či Onen Svět jsou slova, která se používají dodnes ve stejném významu…
Názvy jako Čelákovice, Včelákov (dříve Hora Čelákovská), ale i básník Čelákovský (který z Čelákovic nebyl) patrně odkazují na jedno slovo, ale jestli má nějakou souvislost se včelami, čelem, čeládkou není vůbec jasné. To se nepodařilo doložit.
Rajhrad zase podle pána Ráje – Rájův hrad
Malou záhadou je název města Dvůr Králové či Hradec Králové, dříve jen Hradec, ale poté co se stal věnným městem českých královen dostal přívlastek „Králové“. Proč králové a ne tedy královen, je otázka. Jenže také Mnichovo Hradiště má stejnou mluvnickou záhadou – dříve se totiž nazývalo Hradiště Mnichové…
Podobná záhada je ale např. i Mladá Boleslav, kterou založil kníže Boleslav, řečený mladý. Mělo snad tehdy v češtině město ženský rod nebo se město řeklo jinak?
U některých názvů si bohužel nejsme vůbec jisti, od čeho jsou odvozeny. Např. Vysoké Mýto (Mejto) – to byla mýtina, ale i mýto. Může být drahé, ale i vysoko položené (ale spíše drahé).
Většina měst a obcí u nás byla zakládána ve 13. století, v době, kdy se České země staly královstvím, kdy se začalo klima oteplovat (stejně jako dnes) a lidí rychleji přibývalo. Původně nehostinná, vlhká, bažinatá krajina s chladným podnebím, porostlá hlubokými lesy a hvozdy, řídce osídlená, s divokou přírodou, jen s několika málo knížecími městy a hradišti se začala měnit. Obyvatel přibývalo a ti zakládali nové osady, sídla, obce a města. Aby je bylo kde v divoké přírodě založit, kácely a vypalovaly se lesy – proto někdy názvy měst právě lesy, bystřiny, bažiny, ústí, soutoky, zátoky, zalesněné kopce, brody, hory, louky, luhy, mokřady, křoviny a jejich mýcení či úpravu dodnes připomínají (praha, chrast, chlum, klatovy, třebíč, třebová, šumava, blansko, prosek, žďár, kladno…).
Některé obce se rozrostly do velkých měst, jiné zůstaly na svém a některé dokonce zanikly. Názvy některých míst a obcí (nebo jejich pravopis se v čase mohl měnit a i ve stejné době ty stejné vesnice mohly být nazývány různými jmény. Někdy tak jejich názvy vznikaly chybami v zápisu, v důsledku chybného překladu apod. Jednotná mluvnice neexistovala a každý si psal tak, jak uměl a jak se naučil. Většina lidí stejně byla negramotných. Není vždy jasné, zda je starší český nebo německý název a které je od jakého přeložen nebo zda jde o kombinaci a zkomoleninu. Řídíme se tedy nejstaršími doklady a porovnáváním s charakteristikami místa. Sledujeme, jaká osobní jména se dávala lidem. Nejrůznější zkomoleniny, které neoznačují nic nebo nabyly úplně nového významu (např. Králíky nemají s králíky nic společného)…
Ještě dodejme, že zdrobnělina se vytvořila přidáním koncovky -ec (dodnes se zachovalo např. u chlap – chlapec), větší zdrobnělina koncovkou -ek. Geografický název osady je vedle názvu podle majitele osady nejčastějším způsobem pojmenování měst a obcí. Podívejte se, co ve staré češtině znamenají názvy měst z nichž některé se opakují:
městec – městys
hradec – menší hrad, pevnost
hrádek – malý hrad
frýdek – chráněná zátoka (z němčiny)
místek, místko – místečko
klášterec – menší klášter
trutnov – tichá niva
sedlec – od slova sedlo (= sídlo, osídlené místo)
řetová – ves na návrší připomínající zadek
řetůvka – holý kopeček připomínající zadek
řitka – holý vršek připomínající zadek (ritka)
zákřovice – (dnes Zákřov), místo za křovím
srní – místo s množstvím srn
jičín – místo s množstvím divoké zvěře (tehdy dičín)
vídeň – lesní potok
vídeňka – lesní potůčel
rokycany – louky se stromovím vrb (rokyt) – totéž viz jména Rokytka, Rokytná či Rokytovce
konětopy – hluboké bažiny, ve kterých se topí i koně
sběř – hejno,. zástup
větrov – návětrná oblast
hůrka – menší hora, kopec
kostrčany – místo připomínající oblast nad zadkem (kostrčí)
jelení – místo s množstvím jelenů
nasavrky – deštivé vrchy či mokré kopce (z němčiny)
písek – rýžoviště zlatého písku
lysá (nad Labem) – lysá, holá místa u Labe (bez porostu)
kopřivnice – místo plné kopřiv
smržovka – místo s hojností smržů (hub)
brtnice – místo s dutinami stromů ve kterých včely shromažďovaly med (brtníky)
jemnice – místo s množstvím jam (= jamnice)
rychvald – bohatý les (z němčiny)
nejdek – nová střecha hradu (novostřešnov, z němčiny)
benátky – místo na vodě
suchdol – suchý důl, dolina
lanžhot – zemská stráž (z němčiny)
rýmařov – římské město (z němčiny)
dubí – místo v dubových lesích
houska – husička (húska), podle kopce připomínajícího husí krk
kost – kost, symbol pevnosti hradu
slatiňany – slatinné místo, slatinné mokřady, slatiny
role – orná půda (souvisí s rolník)
ostroh – ostruha, skalní výčnělek
hluk – hluk vydávající hlučná voda
sedlice – sídliště (příp. usazeniny)
sedlo – sídlo, osídlené místo (příp. také usazenina)
hlubočepy – místo čerpání vody z velké hloubky
žabovřesky – žabinec
volary – zálesáci, lidé žijící v lese (z němčiny)
kamenice – kamenná spíže, komora
pustá – prázdná
jablonec – malá jabloň, jabloňový sad
jablonné – jabloňové sady
šenov – louka, niva (z němčiny)
osek – osekané místo, průsek
rožmitál – údolí růží (z němčiny)
borovany – borové lesy
znojmo – zřejmě od slova „znoj“ – ve slovanštině s významem vyprahnuté, vysušené místo (jako praha), ale v češtině již naopak ve významu bláto, mokřad, jaký byl význam slova v 11. století není jasné
bzenec – místo porostlé bezem
pečky – vyčnívající místa z bažin (pičiti se = vyčnívat)
pičín – vyčnívající místo z bažin (pičiti se = vyčnívat)
třemošná – místo porostlé střemchou (střemešná)
nýrsko – obnovená osada
kamenice – kamenitá oblast
doksy – temné bažiny
skalice – skalnatá místa
bor – borový les, borovice
zruč – bystřina, kde voda zurčí
kdyně – mokřina
telč – dvůr chovatele telat (teleč)
bechyně – odedávna bývalé místo
strážnice – strážnice, strážní hrad
ledeč – ladem ležící půda
polná – obdělávaná pole
náměšť – naplavenina (namiesti = nahromadit, namést, navát, naplavit)
jílové – oblast s jílovou zeminou
jablunkov – celnice, „poplatkov“
rudná – naleziště rudky, červené hlinky
jilemnice – jilmový les
sviny – svinice, místo chovatelů prasat (trhové – pořádající trhy)
planá – holá pláň
šluknov – místo zarostlé rákosím (z němčiny)
Karlovy Vary – vary (vroucí vody) krále Karla
modřany – modřiluhy (= modré lihy)
Mariánské Lázně – podle obrázku Panny Marie u pramene
pohořelice – vyhořelé místo nebo podle pána Pohořela
lomnice – lomná říčka, do níž se házel popel (nad Popelkou)
dubňany – dubové lesy
dobruška – dobrá vesnička, pole
letohrad – nový, nehistorický název pro Kyšperk o okolní obce
dobřany – místo s dobrou půdou
sedlec – osídlené sedlo, údolí
žamberk – mírný kopec (z němčiny)
sedlčany – osídlená sedla, údolí
podbořany – místo pod borovým lesem
podhořany – místo pod horami, horou
holice – holina, holé, bezlesé místo
vodňany – místo uprostřed vod (rybníků)
mníšek – malý mnich
brod – přechod přes mělčinu řeky
kraslice – kopec s jehličnatými stromy (z němčiny)
šenov – krásná niva (z němčiny)
kravaře – místo chovatelů krav
napajdela – napajedla pro velbloudy karavan kupců
vimperk – zimní hora (z němčiny)
blatov – blátivé, bažinaté místo
blatná – blátivá, bažinatá lokalita, místa
kaplice – kaplička
bystřice – bystřina
příbor – svobodný hrad (z němčiny) při borovém lesu
kostelec – kostelík, obec s kostelem
polička – rovinka či rovinatá políčka
police – rovina
duchcov – místo duchů
újezd – objížděné místo (obdobně jako polsky powiat) či vesnice a pole na konci slepé cesty
úvoz – není asi dnes název žádné obce, ale byla to hluboko vyježděná cesta
lovosice – lovecké revíry
stříbro – naleziště stříbra
choceň – hocen (= chtěný, zvolený, vybraný)
lipník – místo s množstvím stromů lípy
roztoky – soutoky (řek a potoků)
tábor – jméno mu dali husité, kteří si tu udělali tábor (podle biblické hory Thabor u Nazaretu)
týn – ohrazené území
týnec – menší ohrazené území
lysá – lysé, bezlesé místo
přelouč – přelauč (místo kde se chodilo přes louky)
veselí – místo, kde se pořádaly kratochvíle a zábavy
hlinsko – naleziště kvalitní hlíny pro keramiku
vrchlabí – místo na vrchním, horním toku Labe
hlučín – místo porostlé křovinami hlohu
krupka – podle „krupý“ (= prudký svah)
zábřeh – místo za břehem řeky
žatec – místo kde se sklící žeň
paka – ves na opačné straně (Nová Paka)
mohelnice – podle potoka Mogylnica (=vody tekoucí pahorkatinou)
studénka – studánka
frýdlant – střežené místo (z němčiny)
praha – vypálené nebo vyprahlé, vysušené msto (pražiti = pražit, pálit, vypalovat)
ostrava – podle řeky Ostravice (=ostrý, dravý proud řeky)
prosek – průsek, prosekané místo
žďár – vypálené místo
žďárec – menší vypálené místo
žehrov – vypálené místo
rožnov – růžový palouk
ostrov – zavodněná luka
bruntál – údolí radosti
rakovník – luh, ostrůvek porostlý mechem a vrbovým porostem
louny – slapy, proudy vody (lúny)
mělník – kopec s rozmělněných hornin
blansko – mokřinaté pastviny na vykáceném lese (blana)
bohumín – krásné místo
slaný – podle slaného pramene místní Slánské hory ze které se získávala sůl
přerov – příkop se stojatou vodou
sušice – suché místo (na soutoku řek)
teplice – místo s prameny teplé vody
lanškroun – zemská koruna (z němčiny)
týniště – ohrazená území
kolín – podmáčení místo zpevněné kolením
štěstí – ščetie (bažinatý terén zpevněný kolením – kůly)
plzeň – bažinaté, vlhké místo (plz = bažina, plzeti = mokvat)
plzenec – menší bažinaté, vlhké místo (plz = bažina, plzeti = mokvat)
třebíč – mýtina, vyčištěný prostor (třebiti, triebiti = vyčistit, vyšlechtit, vytříbit)
třebová – mýtina, čištěná prostora (třebiti, triebiti = vyčistit, vyšlechtit, vytříbit)
třeboň – mýtina, vyčištěné místo, nebo podle pána Třebeka
bílina – prázné, bezlesé místo (= bielina)
skuteč – od skutče = řady skuč / kuč (skuča, kuča = chalupa), nebo také po pánu Skutkovi
chrast, chrást, hvozd – hluboký, rozsáhlý les
tanvald – jedlový les (z němčiny)
chrastava – oblast pokrytá hlubokými, rozsáhlými lesy (není jasné ??)
opava – vodnaté místo
náchod – průchod, (hraniční) přechod
brandýs – místo u vody (brandejs, též osobní jméno)
brno – brnno = blátivé místo (brn = bláto)
chrudim – chřadnoucí, zpustlé místo
hostinné – cizí místo (host = cizinec)
klatovy – pahorkatina
jihlava – řečiště (jihelnice, jihla = podle názvu pro řeka nebo pojmenování této řeky)
kladno – les s vysokými stromy (kláda = vysoký strom)
kladsko – dtto nebo podle tamního hradu z dřevěných klád
liberec – bohatá hora (Richnberk – Liberk, z němčiny)
svitavy – čisté, průzračné místo
šumava – krajina s hlubokými lesy (šuma = les)
lhota – lhůta (dokdy ves nemusela platit daně)
chlum – zalesněný kopec
chlumec – menší zalesněný kopec
krumlov – křivolaké místo
úvaly – podle úvalu = vymletého údolí
poděbrady – místo podél brodů (pode-brody) –
/ možný i když méně pravděpodobný je i výklad podle slov ztratit (podieti) a brada, tedy vesnici, kde se muži holili, což nebylo ve středověku běžné a tak prý vznikly i názvy obcí Podělusy, Poděvousy a Paďousy /
Dalším nejčastějším pojmenováním obcí vedle popisu místa byl název odvozený od majitele osady, respektive majitele tamních pozemků, radů, hradišť a jiných nemovitostí. Většinou tedy šlechtice, urozeného pána, církevního představitele či jiného významného člověka.
Např. pána Zla – Zlín, pána Krna – Krnov, hradního pána Děky – Dačín (dnes Děčín), pána Dáka nebo Dače – Dačice, pána Mališe – Mališice (dnes už Malešice), vladyky Dobřiecha – Dobříž, pána Prachaty – Prachatice, pána Buče – Bučovice, pána Tušena – Tušenovice (dnes Tišnov), pána Choda – Chodov, pána Vlacha – Vlašim, pána Kadana – Kadaň, pána Brúma – Broumov, knížete Nezamysla – Nezamyslice, pána Jurka / Jireka – Jirkov, pána Smíchovského – Smíchov, velmože Přibyslava (jemuž přibývá sláva) – Přibyslav, pána Boska – Boskovice, pána Mikula (Mikuláše) – Mikulov, pána Nerada – Neradice (dnes Neratovice), dvůr pana Krále – Králův Dvůr, pána Praskače – Praskačka, pána Sezimy (nevlastního syna Vítka z Prčice, z rodu Vítkovců) – Sezimovo Ústí, pána Rosy (Rostislav a Rostimír) – Rosice, pána Jana Niřanského – Nýřany, pána Třeška – Třešť, pána Kojety – Kojetín, pána Kundráta – Kuneše ze Smoly – Kunovice, rytíře Odolena (toho, který odolal) ze Střízovic – Odolena Voda, pána Úsopka – Hustopeče, podle Jindřicha Zdíka – Zdice, pána Davela – Davlice (dnes Ďáblice), pána Paseka, Paska – Paskov, pána Slavika – Slavičín, rytíře Hrona z rodu Načeraticů – Hronov, pána Třebechy – Třebechovice, podle císaře Františka – Františkovy Lázně, pána Hostivara (hostitele) – Hostivař, pána Modry – Modřice, pána Uněhosta – Uhnošť, pána Heřmana – Heřmanův Městec, pána Cháji – Chýně, pána Protivy – Protiván, pána L’utomysla – Litomyšl, podle knížete Břetislava – Břeclav, pána Vratislava (vracejícího slávu) – Vratislav, Wroclaw, pána Hoře (Hořislav či Hořimír) – Hořovice, pána Krna – Krnov, pána Sucha – Sušice, pána Uniče (dobráka) – Uničov, pana Biela – Bílovice, podle biskupa Bruna – Brušperk, podle pána Chotěbora ze Vchynic – Chotěboř, pána Černěše – Černošice, podle pána Vrše z Lechova jsou i Vršovice, pána Hrozňaty – Hroznětice, pána Kúřima (kuřáka) – Kouřim, pána L’utova – L’utovel (dnes Litovel), pána Šlapana (pošlapaného, ušlapaného) – Šlapanice, pána Výška – Vyškov, pána Hodoně (Hod(i)slav, Hoděmysl) – Hodonín, pána Ivana – Ivančice, biskupa Pelhřima – Pelhřimov, pána Tacha – Tachov, pána Pika (Pieky) – Pičín, pána Strašena (odstrašujícího zlé démony) – Strašnice, pána Strašaty – Strašecí, pana Stocha – Stochov, pána Luhače – Luhačovice, pána Ždislava (Židlocha) – Židlochovice, pána Zbýše (Zbyhněv, Zbymír, Zbyslav) – Zbýšov, pána Motze (Matthiase) – Močovice,pána Soběslava (sama sobě slavného, pánem) – Soběslav, pána Semila – Semily, pána Litumíra – Litoměřice, podle Adama Josefa z Lichtenštejna – Adamov, pána Klimka (Klimenta) – Klimkovice, knížete Vrace (Vratislava) – Vracov, pána Sezemy (=starousedlíka) – Sezemice, pána Holiše (holohlavého) – Holešov, pana Huly – Hulín, Holešovice, pána Prasety – Prasetín, pána Mila (Miloslava) – Milovice, pána Tacha – Tachov, pána Kyje – Kyje, pána Čáslava – Čáslav, pána Jindřicha Vítkovce – Jindřichův Hradec, pána Buška – Buškova Ves (dnes Buštěhrad), šlechtice Litvína (= Lidumila) – Litvínov, pána Prostěje / Prostimíra – Prostějov, pána Výška – Vyškov, knížete Jaromíra – Jaroměř, pána Budivoje – Budějovice, pána Roudného – Roudnice, pána Vsaty – Vsetín, pána Kroměžiře – Kroměříž, bojovníka Žižky – Žižkov, pána Olmúta – Olomouc, knížete Nezamysla – Nezamyslice, pána Pribrama – Příbram, pána Beneše – Benešov). Také u Turnova se předpokládá, že pochází s osobního jména Turen (siláka, silného muže).
Tak jako názvy obcí, podobně se tvořila i osobní jména a příjmení lidí, podle nějaké jejich vlastnosti, povahy, charakteristiky či místa ze kterého pocházeli. Ale to už je zase trochu jiný příběh. Také v těchto případech si ne vždy můžeme odvodit které jméno co znamená nebo podle čeho vzniklo, protože neznáme přesně význam všech staročeských slov.
Zajímá vás stará čeština? Podívejte se třeba sem:
- https://proofreading.cz/perlicky-z-historie-cestiny-1-dil-zmena-v-casovani/
- https://vokabular.ujc.cas.cz/listovani.aspx