Na světě existuje asi 7 000 jazyků, ale velká většina z tohoto počtu jazyků je pouze lidová, hovorová a až dosud nikdy nebyla kodifikována. Jen několik stovek z nich má plně standardizovanou, jednotnou písemnou podobu. Další jsou kodifikovány pouze částečně, např. pro účely školní výuky či administrativu. Např. romština nebo rusínština jsou jazyky, které se používají v různých zemích. Ačkoliv některé jejich verze mají již určitou standardizaci pro školní výuku a písemné dokumenty, stále neexistuje jednotná, univerzální písemná podoba pro celý jazyk. V některých zemích se vytváří kodifikace pro určité dialekty, ale stále není univerzálně přijatá žádná jednotná písemná norma, žádná jednotná gramatika.
V některých případech jazykové varianty mohou být tak rozmanité, že není snadné najít jednotnou standardizovanou formu. Kodifikace písemné podoby jazyka je vždy složitý proces, který vyžaduje úsilí lingvistů, historiků a vlády, aby jazyk mohl být zachován pro budoucí generace a pro efektivní komunikaci v administrativních, vzdělávacích a dalších institucích.
V Evropě už všechny významnější jazyky prošly procesem kodifikace a mají jednotnou, spisovnou, psanou podobu. Přesto ještě evropské existují jazyky s více než milionem uživatelů, které jí dosud ještě nemají vůbec nebo jen v omezené podobě a proce standardizace nebyl dosud dokončen.
Katalánština (9 milionů mluvčích)
Katalánština je oficiálním jazykem v Katalánsku, Valencii, na Baleárských ostrovech a v Andoře. Ačkoliv má katalánština velmi silnou standardizaci (zejména ve Španělsku, kde ji určuje katalánský Institut oficiálního jazyka), existují některé regionální rozdíly v gramatice, výslovnosti a pravopisu, které nejsou sjednoceny. V některých oblastech, jako je Valencie, se používají regionální varianty pravopisu, které nejsou v souladu se standardní normou.
Albánština (7 milionů mluvčích)
Albánština je jazyk kterým se mluví v Albanii a Kosovu, ale i v některých dalších zemích, kde je albánština rozšířena (např. v Makedonii, Černé Hoře a Turecku). I když má albánština standardizovanou písemnou formu, stále se objevují rozdíly v gramatice, výslovnosti a slovní zásobě, což znamená, že neexistuje úplná jazyková jednotnost.
Lombardština (3 miliony mluvčích)
Lombardština je jazyk používaný v Lombardii (severní Itálie). Ačkoli je jazyk uznáván jako samostatný, jeho standardizace je omezená. Existuje mnoho dialektů lombardštiny, které se mohou lišit jak ve výslovnosti, tak v gramatice. Mnohé regionální varianty lombardštiny nejsou plně kodifikovány a liší se pravopisem a slovní zásobou.
Galicijština (3 miliony mluvčích)
Galicijština je jazyk používaný ve Španělsku (zejména v regionu Galicie). I když má galicijština standardizovanou písemnou formu, existují i v tomto jazyce varianty pravopisu a gramatiky, které nejsou sjednoceny. V některých oblastech se používají odlišné pravopisné konvence, což ukazuje na stále existující nedostatečnou kodifikaci.
Fryština (2,5 milionu mluvčích)
Fryština je germánský jazyk, který se mluví hlavně v Nizozemsku a Německu, zejména v oblasti Fríska. Existují různé dialekty frýštiny, které se liší v pravopisu a gramatice, a i když existují snahy o standardizaci, některé varianty jazyka nejsou plně kodifikovány. Neexistuje jednotný pravidelný pravopis, který by byl uznáván na celém území, kde se fryština používá.
Romština (2 miliony mluvčích)
Romština je jazyk, kterým mluví romská komunita v Evropě. Tento jazyk má velkou jazykovou rozmanitost, protože existuje mnoho dialektů a variant napříč Evropou. Ačkoli existují pokusy o standardizaci některých variant romštiny v některých zemích, proces kodifikace je stále v počátcích a v současnosti stále neexistuje jednotná standardní forma.
Makedonština (2 miliony mluvčích)
Makedonština je jazyk používaný především v Severní Makedonii, ale i v některých regionech sousedních zemí. Má oficiální písemnou formu, ale existují rozdíly mezi regionálními variantami. Některé části gramatiky a pravopisu nejsou plně standardizovány.
Valaština (2 miliony mluvčích)
Valaština je jazyk, který je používaný v několika východoevropských zemích, jako je Rumunsko a Moldávie, přičemž se dělí na několik dialektů. Tento jazyk, který patří do románské jazykové rodiny, není plně kodifikován a má velkou variabilitu. Existují snahy o jeho standardizaci, ale proces kodifikace stále není zcela ukončen.
Sardština (1,5 milionu mluvčích)
Sardština je jazyk, kterým se mluví především na Sardinii (Itálie). I když existuje několik standardů pro sardinštinu, její kodifikace není jednotná. Sardština má mnoho dialektů, a proces standardizace je stále v běhu. I když existuje oficiální verze pro regionální administrativu, některé dialekty sardinštiny nejsou plně kodifikovány, a jejich použití závisí na regionu.
Velština (1 milion mluvčích)
Velština je jazyk používaný ve Walesu (část Spojeného království). Tento jazyk má silnou standardizaci, ačkoli existují určité regionální rozdíly v pravopisu a gramatice, které nejsou sjednoceny.
Bretonština (200 000 až 1 milion mluvčích)
Bretonština je keltský jazyk používaný ve Francii, konkrétně v regionu Bretaně. I když se používá v některých školách a kulturních institucích, jeho standardizace a kodifikace není jednotná. Existují různé varianty pravopisu a dokonce i různé gramatické formy, které jsou používány v závislosti na oblasti. V současnosti probíhají snahy o revitalizaci jazyka, ale stále chybí plně kodifikovaný systém.
Maltština (500 000 mluvčích)
Maltština je oficiálním jazykem Malty, a je jedním z mála semitských jazyků, které používají latinku. Má silnou standardizaci, ale i tak se objevují regionální rozdíly.
Afrika, Asie a Amerika
V Africe je situace horší a spoustu menších jazyků je zde dosud nekodifikovaných. Ale i některé jazyky, které mají desítky milionů uživatelů dosud nebyly úplně standardizovány a proces kodifikace stále probíhá. Ještě horší situace je v Asii, kde nemají jednotnou spisovnou podobu ani takové jazyky jako je Hindština či Bengálština, kterými mluví stovky milionů lidí. Respektive mají jakou-takous spisovnou podobu, ale ta je v různých regionech odlišná a nelze určit, jaká je vlastně ta „správná“. Podobná situace je i u mnoha dalších asijských jazyků se desítkami milionů mluvčích.
Velká variabilita je obecně problém velkých jazyků, jejichž mluvčí jsou v různých zemích a není tu žádný výrazný společný určovatel jednotné spisovné normy jazyka. Vidíme to i na světových jazycích jako je americká španělština, americká portugalština či angličtina obecně.
Španělština je jedním z největších jazyků v Latinské Americe. I když má formální kodifikaci ve španělsky mluvících zemích (zejména prostřednictvím Španělské královské akademie), v Latinské Americe existuje obrovská rozmanitost tohoto jazyka. V různých zemích a oblastech mohou být významné rozdíly v gramatice, slovní zásobě a výslovnosti, které nejsou vždy součástí oficiální kodifikace. Přesto se regionální variace většinou neodchylují od základních pravidel kodifikované formy a daří se jí držet.
Francouzština má silnou tradiční kodifikaci díky institucím, jako je Francouzská akademie, která má za úkol standardizovat a chránit správnou francouzštinu. Stanovuje pravidla pro pravidla gramatiky, pravopis a slovní zásobu. I když má francouzština velkou variabilitu regionální variace se stále drží základních pravidel kodifikované formy. Francouzská akademie a další jazykové instituce se i nadále snaží o udržení jazyka ve své formální podobě. Existují i snahy prosazovat tzv. mezinárodní francouzštinu, které jsou pokusem o jednotnou a neutrální formu jazyka, která by byla přijatelná pro všechny mluvčí francouzštiny po celém světě.
Portugalština má rovněž silnou standardizaci, ale stejně jako u španělštiny, existuje velká variabilita. Regionální variace ve portugalštině (například mezi Brazílií a Portugalskem) mají vliv na výslovnost, slovní zásobu a některé gramatické jevy, ale i přesto se stále více-méně drží základních pravidel standardní kodifikované formy jazyka, která byla kodifikována prostřednictvím Instituto Camões v Portugalsku. V roce 1990 byla zavedena pravopisná reforma, která měla za cíl sjednotit pravopis mezi Brazílií a Portugalskem. Reforma zmírnila některé rozdíly v pravopisu, ale některé variace mezi oběma zeměmi stále přetrvávají.
Angličtina je jedním z nejvíce rozšířených jazyků, ale i ona právě proto (nebo i přesto) čelí různým regionálním variacím, které nejsou v souladu s nepsaným akademickým standardem. Angličtina má v různých zemích svoji vlastní standardizovanou formu, které zahrnují vlastní pravidla pro pravopis, gramatiku a slovní zásobu. Kromě toho jsou tu varianty angličtiny, které nemají žádný standard a jsou součástí neformálního jazyka a dialektu. Angličtina jako celek je silně kodifikována na akademické úrovni, ale vzhledem k její globální šíři a velkému počtu dialektů a variant se dosud nepodařilo angličtinu kodifikovat jako jednotný spisovný jazyk – na rozdíl od španělštiny, portugalštiny a francouzštiny.
Takové snahy však na úrovni škol a vzdělávacích institucí stále existují a jejich cílem je zavést do praxe jakousi mezinárodní spisovnou angličtinu, které se říká International English, nebo také Global English. To je termín, který označuje variantu angličtiny, která je používána pro mezinárodní komunikaci a záměrně se vyhýbá regionálním rozdílům. Jejich cílem je vytvořit formu angličtiny, která je neutrální, snadno srozumitelná pro mluvčí z různých částí světa a nepreferuje žádnou z variant. Tuto mezinárodní „spisovnou“ angličtinu vyučuje i většina škol u nás.
Ne každému jsou ale snahy o prosazování mezinárodní angličtiny příjemné. Pro mnoho mluvčích angličtiny je jejich národní verze angličtiny důležitá pro kulturní identitu. Mnozí se proto staví proti jakékoli formě unifikace, která by znamenala ztrátu specifických kulturních rysů.
Jazyky jsou navíc velmi dynamické a neustále se vyvíjejí. Globální angličtina by se tak mohla rychle vyvíjet směrem k novým variantám, což by ještě více ztížilo její standardizaci a místo jednotné světové angličtiny by se angličtina rozpadla na různé samostatné jazyky. I když tento přirozený trend brzdí moderní komunikační technologie, je tento vývoj pravděpodobnější, než vznik globálního standardu.