Iracionální realita

Má naše realita nějaký racionální základ nebo žijeme v realitě která je zcela iracionální? Tedy nezávisle na tom, že my jsme si ji jako lidstvo „racionalizovali“ a snažíme se jí zkoumat na základě faktů? A není možné, že je vše jen fikce a projekce někoho jiného? Hra ve které nevědomky hrajeme nějakou danou roli, zatímco vše kolem sebe pokládáme za skutečnost?

Stále více lidí, zvláště v moderním a technicky vyspělém světě, věří, že svět  a realita, ve které žijeme má racionální základ. Zkrátka, že všechno má lze racionálně vysvětlit působením našich či přírodních sil, které  podléhají neměnným zákonům. Ba dokonce, že vše vzniklo racionálním způsobem. Ale co když je to všechno úplně jinak a žádné neměnné přírodní zákony neexistují? Vědci dnes už ale přesto začínají spekulovat, zda vesmír není jen hologram – tedy fiktivní, virtuální prostor a zda tedy naše realita není jen jakási hra jejíž jsme účastníky. Jenže, pokud by se na to skutečně přišlo, znamenalo by to obrovskou revoluci, protože věda by musela přiznat, že naše realita nemusí mít racionální základ a že to dokonce může být jen zhmotnělá myšlenka. Co to může znamenat? To, že zázraky ve skutečnosti nejsou tak zázračné a že k jejich vyvolání a narušení přirozeného běhu přírodních zákonů stačí jen málo, pokud je myšlenka a víra dostatečně silná.

V Bibli čteme, že Ježíš konal zázraky – měnil vodu ve víno, poroučel větru a dešti, chodil po vodě, křísil mrtvé… Jaké tedy muselo být jeho spojení s Bohem, jestliže mohl usměrňovat přírodní zákony? Mnozí říkají, že musí být mimořádně silné a že není v moci člověka konat zázraky. Jenže pak Ježíš říká: „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko, řekli byste této moruši: ‚Vykořeň se a přesaď se do moře!‘ a poslechla by vás. A kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko, poručili byste třeba celé hoře a ona by se přemístila…“ Jak to tedy je? V jeho době prostí lidé prostě většinou uvěřili, pokud by ale tyto věci konal dnes, lidé by pochybovali určitě více. Nebyly to všechno triky? Mají racionální vysvětlení? Nejde o hologramové projekce? Zemřel Ježíš doopravdy, nebyla to pouze mozková smrt?

Máme již technologie, které umí zázraky předstírat. A také jsme možná zjistili, že mezi zázraky a racionalitou možná nemusí být žádná ostrá hranice, nicméně časoprostor stále ohýbat neumíme, stejně jako manipulovat s realitou. A také ještě nemáme technologie, které by nám umožnily nesmrtelnost či to, abychom během vteřiny dokázali léčit jakoukoliv nemoc či křísit mrtvé. Zkrátka to, co bylo zázrakem kdysi dávno, dnes už umíme a možná jednou budeme umět i to, co pokládáme za zázrak dnes. A možná dokonce jednou budeme tak daleko jako Ježíš, že k zázrakům nebudeme potřebovat vůbec žádné technologie, podobně jako ty nejvyspělejší vesmírné bytosti již pro cestování časoprostorem nepotřebují žádnou techniku a „dopravní prostředky“. Od toho nás však ale nejspíše dělí ještě miliardy let vývoje nebo zázračná událost určitých kvantových skoků ve vývoji našeho vědomí.

Mnozí věří, že Ježíš nemůže svoje slova o moci víry myslet vážně a že jde jen o nějaké básnické obraty. Podobně jako že i proroctví jsou jen literárními, uměleckými díly. Jenže máme mnoho svědectví a důkazů, že i dnes existují mnozí jiní lidé, kteří dělají podobné zázraky, které se dosud nepodařilo vědecky vysvětlit. Dokonce je prý dělají i velmi malé děti a ony sami nevědí, kde tuto schopnost vzaly. Pokud je to pravda, o čemž nepochybuji, není singularita nejen něco, co je nedosažitelné, ale něco, co je přirozeným stavem, který jsme ovšem dávno ztratili od dob, kde začala existovat smrt a kdy se naše realita rozpadla na světy živých a světy mrtvých mezi kterými neexistuje možnost racionálního spojení. Od té doby začal nad člověkem vládnout stav negace a omezenosti. A také zatemnění ducha, protože člověk ztratil vědomí o tom kdo je, dokud přišel a kam směřuje.

Život je jako placka, jejíž vršek je všední svět racionality, na čem však tato placka leží nebo na čem je uchycena? To je iracionalita — nemá žádné logické vysvětlení. Zkrátka jeho původ je podle mého názoru iracionální. Či možná přesněji paranormální, protože slovo iracionální často evokuje něco, co je nesmyslné, bláznivé. Ve skutečnosti je to jen za hranicí možnosti rozumového pochopení. Slovům jako je nesmyslnost nebo nerozumnost sice obvykle přikládáme negativní význam, avšak s pouhé absence možnosti pochopit něco rozumem nelze jednoznačně vyvozovat nesmyslnost. Může to být skutečně jen něco co je mimo rozsah mysli a proto vytváří různě izolované myšlenkové světy.

Věříme, že všechno vzniklo z velkého třesku — tady však racionalita končí a objevuje se před námi jiná – paranormální a paralelní realita. Jak mohlo vybouchnout nic? A jestliže to něco bylo, co vybouchlo ve vesmír a vytvořilo naší realitu, co to bylo a kde se to vzalo? A navíc, že to obsahovalo v koncentrované podobě veškerou hmotnou existenci a inteligenci, veškerou energii? Najednou vidíme, že vědecky nevíme vlastně nic a dostáváme se na hranici nehmotného světa, kam věda dále nemůže. Nakonec, nevíme ani to, z čeho se skládá 95% hmotného vesmíru, který je podle vědců tvořen jakousi neznámou, tajuplnou temnou hmotou a energií. A k tomu uvažme, že je tu podle nich stovky miliard galaxií z nichž každá má stejně tolik hvězd – tj. hvězd je tu více, než počet zrnek pouštích na všech pouštích světa. A o počtu planet ani nemluvě. Vzdálenosti jsou tak nepředstavitelné, že i nejvyšší možná teoreticky dosažitelná rychlost – světlo – je překonává v řádu miliard let, takže vesmír, který pozorujeme už dávno nemusí existovat a vidíme jen jeho dávnou minulost.

Navzdory neuvěřitelnému pokroky vědy se stále nemůžeme shodnout, co je vlastně evoluce a život? A probíhá evoluce skutečně sama od sebe? Co jsou vlastně viry, když nejde o nejmenší organismy? Často se říká, že to jsou jakési odlesky života na rozhraní mezi živým a neživým – jinými slovy, že to nejsou živé organismy, ale ani neživé. Nemáme v tom tedy trochu zmatek? Představme si evoluce jako kouli, kterou hodíme do prostoru. Ta koule je sice neživá, jako vir, jenže se automaticky začne přizpůsobovat vnějším okolnostem – začne měnit svůj tvar, barvy, vzhled… Je to automatický proces nebo ne? Dokonce ji časem vyrostou končetiny a mozek, až začne zkoumat sama sebe. Anebo vlastně ta koule není tak úplně mrtvá, když se dokázala i zcela viditelně oživit? Nikdo dosud takovou zázračnou kouli nedokázal vyrobit, aby takto reagovala na podněty. Ano – tu koule vlastně reprezentuje život. Koule, které nikdo neví kde se vzala a jak to dělá, že se automaticky přizpůsobuje okolnostem v procesu, kterému říkáme evoluce, o které věříme, že existuje, ale vůbec nevíme na jakém principu funguje. Viry nejsou nic jiného, než jakési malé kuličky – úlomky z této koule, které dělají totéž – už se přizpůsobují okolnostem, jsou stále krok před námi – myslícími a inteligentními bytostmi, přestože ony samy nemají ani miniaturní mozek a vlastně vůbec nic, co by jen připomínalo nejprimitivnější organismus. Tak jsou to živé bytosti nebo nějací roboti? A pokud to druhé, kde se vzaly a kdo je vytvořil, když si počínají naprosto cíleně a inteligentně.

A tady se dostáváme k paradoxu života. Na počátku všeho musí být něco nebo někdo, z čeho to pochází. Vše má nějaký původ. Buď je to nějaký tajemný stvořitel, kterého ale jeho samého nikdo nestvořil – což je právě ten paradox, nebo nějaká jiná alfa a omega, ať už ji nazveme jakkoli. Výsledek je ale stejný. Pokud chceme zkoumat to, co je prapříčinou všeho, dojdeme vždy k něčemu nebo někomu, co samo už nemůže mát žádný původ. Logika žádná – pouze iracionální realita. Logicky přece nemůže existovat nic, co by nemělo nějaký původ – nepocházelo z něčeho. Jak by mohlo existovat něco, co nemá žádný původ, co vzniklo z ničeho? A může vůbec existovat nic? To je další nelogická věc. Je to podobné, jak kdyby někdo chtěl, aby z vesmíru byly odstraněny všechny planety, hvězdy, černé díry, mlhoviny, prostě vše, co tak je. Pak by totiž zmizel i vesmír a prostor by zanikl. Jinými slovy nic není schopné existence, i kdyby v něm měla existovat jen myšlenka, která by to držela pohromadě – ta ovšem zase musí mít svůj původ… A je těžké si racionálně a logicky představit, že by pocházela z něčeho co je neživé.

Vědci často dělají jen to, že staví dům a vybírají se jen to, co do sebe zapadá. Co ne, to vypouštějí, ignorují, nebo si to vysvětlují tak, aby to do sebe racionálně zapadalo. Ve skutečnosti je to však pořádně děravý a staticky labilní dům, na který však už dávají omítku a tapety, abychom si vůbec mohli udělat nějakou racionální představu o tom, co pořádně neznáme. Věda tu nemá žádný, pevný, nezpochybnitelný racionální základ, pokud jde o vznik vesmíru, o otázku z čeho, proč a jak vznikl. A přesto jsou na tomto plovoucím základě vystavěné celé vědecké teorie a hypotézy, včetně evoluce, které dnes už pokládáme téměř za samozřejmost a odvíjíme od nich způsob způsob myšlení.

Ateisté říkají, že hmota je věčná, protože se po rozpadu mění v energii. Ale v jakou energii? Já věřím, že každá energie se jednou vyčerpá.To co zůstává je pouze éter, duchovní prostor vědomí, protože jen to vytváří energii, která se pak může zhmotnit. Tak jsem přesvědčen, že vznikl i vesmír. Nikoliv z ničeho, ale z vědomí ducha – z myšlenky. Samo nic není schopné bytí, natož aby mohlo něco vyprodukovat. Každé vědomí je součástí nejvyššího vědomí v tomto éteru a vědomí je život v nespočtu forem a podob – všichni jsme jakousi součástí jedné globální, inteligentní bytosti, od buňky, přes žížalu po archanděla.

Na počátku je vždy nápad a vůle, takže vše co existuje je naprogramované a sám život je inteligentní, samoreprodukovatelný, autoimunitní, autoadaptabilní, autoevoluční smart systém. Nepochybuji o tom, že je rozeset po celém kosmu, možná i v takových podobách a na tak nehostinných místech, která bychom neočekávali. My lidé a naše DNA je pak jen jeho z mnoha součástí. Dává nám zcela automaticky to, co si zasloužíme a to, co potřebujeme — i když si myslíme, že ne. Vytváří nám zrcadlo vlastního bytí. Zdá se to jako neskutečně geniální projekt, ve kterém nic není náhoda, vše má stejnou cenu a svůj smysl a vše do sebe zapadá.

Jak mohou třeba zvířata cítit, že přijde zemětřesení, když to neumí předpovědět ani nejdokonalejší přístroje? Jak čápi přesně trefí ke své partnerce do svého hnízda po tisících kilometrech letu bez navigace? A proč má každá ryba či pták jiné zbarvení a kdo je tak vybarvil a pomaloval? Jak se může automaticky změnit zabarvení a vzhled živočicha, aby se přizpůsobil vzhledu svého okolí? Náhoda? Pokud existuje evoluce, určitě to tedy nebude náhodný, ale velmi sofistikovaně naprogramovaný proces. Jinak bychom třeba měli oči na zadku, hlavu pod koleny, přirození tam, kde je hlava, apod. A ryby by neměly krásné barevné pruhy, ale čmáranice jako od sprejera. Ovšem dříve, než by náhodou vzniklo, tak by se to zhroutilo, protože náhoda není schopná nic organizovat, natož programovat. Jinak by dokázala postavit alespoň hrad z písku pro děti, protože všechna zrnka písku by se náhodně takto poskládala. A takový hrad z písku, to musí být pro náhodu hračka ve srovnání se naprogramováním života, který se dostane tak daleko, že začne myslet a zkoumat sám sebe.

Sledujme proto znamení doby, protože ať už se děje cokoliv — nebo ať už to způsobuje cokoliv, zcela jistě to není žádná náhoda, ale působení neviditelných sil. Určitě to není konspirační myšlenka, je to jen něco, co může odporovat racionalitě. Pokud ale dokážeme překonat hranice své racionality, otevře nám před námi zcela jiný svět — svět bez hranic, ve kterém je i nemožné možné a ve kterém se dějí i zázraky. Bez toho, že bychom museli podléhat bludům a pověrám. Proč? Protože rozum je to, co nám brání chápat to, co nelze pochopit rozumem.

Národy, kultury, světy, planety a možná i vesmíry vznikají a zanikají, avšak život je věčný. Pokud se ho lidé sami nevzdají, protože i když je život věčný, nikdo k němu není nucen – je to dar.On je všude a ve všem, nemůže ho nic pohltit, ani temnota, protože ta je ve skutečnosti jen nedostatkem světla, podobně jako zlo je nedostatkem dobra. Neexistuje žádná jeho protiváha.

Duch není závislý na hmotě, ani to není její produkt, i když vědci stále budou hledat a nikdy nenajdou to, co hledají. Jak mozek vytváří vědomí – protože jej nevytváří. Vědomí je duch, který mozek používá jen proto, aby mohl používat tělo. Je to také Duch, ze kterého vše pochází a ke kterému se vše navrací. Vše co existuje je jeho projekce – jakýsi obrovský hologram. Veškerá hmota a energie. Zároveň je tento Duch nositelem tvůrčí inteligence.  Předtím, než vznikla hmota, čas a prostor byl Duch a bude i potom, co všechny světy zaniknou. Žádná prázdná, hloupá nicota a náhoda. Nicota neexistuje, protože „nic“ není schopné existence – vždy je něco z něčeho, nikdy ne něco z ničeho.

Toto Něco je zcela iracionální povahy, ne, že byl nebylo rozumné, ale proto, že není rozumem uchopitelné – je mimo logiku. Tvoří vše ke svému obrazu a tak poznává samo sebe. Je to věčná duchovní evoluce a my jsme její součástí. A navždy budeme – pokud se této tvorby chceme účastnit. Je to jen na nás, zda nabídku s pokorou přijmeme nebo zda si chceme raději vytvářet vlastní zákony a tvořit svět ke svému obrazu, který odporuje Bohu a jeho zákonům. Máme svobodou vůli, takže můžeme jít i proti proudu. I když se tak řítíme do propasti.

Co je skutečnost a pravda? Podle mého názoru není skutečnost to, co naměříme, ale to, co vnímáme. A to může být pokaždé trochu něco jiného… Realita je ve skutečnosti velmi tvárná. Proč? Samozřejmě proto, že i ta, kterou vnímáme jako konstantní, pevně danou, logickou a racionální je ve skutečnosti pouze obraz, který si uložil do paměti náš mozek. Pouze obraz reality, který je takový, jak byl naším mozkem interpretován a analyzován. Mozek je však pouhý nástroj pro praktické použití – to znamená, že s ním nelze dokonale určit co je objektivní realita a co ne. Navíc může být snadno manipulován, pokud je vystaven takové realitě, kterou nedovede správně uchopit, logicky analyzovat a interpretovat.

Právě to se děje v době kdy člověk spí a kdy jeho vědomí putuje v realitách, které nejsou fyzické. Z toho pak vznikají různé bizarní sny. Střípky světa vyšších realit zpracované mozkem, který umí ale správně interpretovat jen to, co zná z našeho světa. Ze svých snů tak většinou nepoznáme, co jsme skutečně dělali a kde jsme byli, zatímco naše tělo spalo. Vědci předpokládají, že sny jsou něco, co vyrábí mozek, není to ale úplně přesné. Tak jako to, že mozek je to, co vyrábí naši identitu. Mozek je pouze nástroj, nikoliv producent našeho já. Mozek myšlenky ani sny nevyrábí. Jediné co dělá, že je zpracovává, analyzuje, třídí, připravuje k použití a používá. Zatímco myšlenky přijímá od vašeho ducha, případně jako vnuknutí od jiných duchů, do snů se zároveň i projektují i vjemy z nefyzické reality, se kterou si ale neví rady. K nim se přidávají samozřejmě i data uložená ve vaší paměti, co jste dělali a s čím jste se setkali, ale i obrazy z možné budoucnosti. Duch zkrátka není nikdy uzavřen v časoprostoru a mozek to obrovské množství dat není schopen logicky zpracovat, protože ta část mozku, kterou používá vaše vědomí spí. A tak vzniká obrovský chaos, přesto však ne zcela neřízený.

Aby mozek mohl všechny tyto vjemy nějak uchopit, vypůjčuje si různé představy objektů a aktivit, která zná a z nich si vytvoří nějaký, byť nesmyslný děj a postavy v něm. Některé tyto „výpůjčky“ – fantomy kolektivního podvědomí, se objevují tak často, že nás mohou upozorňovat na to, co se skutečně dělo, děje nebo dít bude. Jejich popisem se zabývají snáře. Sny proto mohou být nesmyslné, ale může v nich být zakódován i racionální obsah, který je třeba rozluštit. Mozek funguje podobně jako počítačový program. Nevyrábí žádná data, ale zpracovává a interpretuje obsah, který mu dodáme nebo který získá. Pokud ho počítač momentálně nepoužíváme, přeskupuje si ta data sám, podle svého na základě toho, co zná. Neustále se čistí a vylaďuje. Mozek je také pouze stroj – nemá vědomí.

Někteří nevěřící vědci jsou také toho názoru, že člověk je pouze jakýsi robot či stroj, protože nemá žádného nesmrtelného ducha, který by ho oživoval. Do jisté míry mají pravdu – člověk je uměle vytvořená bytost. Má však vědomí, svobodnou vůli a schopnost sebereflexe. Takovou bytost ale nikdo jiný, než vyšší bytosti nedokáže vytvořit. Také člověk může získat technické schopnosti jak vytvořit dokonalého biorobota – není to tak velké sci-fi, jak si myslíme. Mnohé vyspělé civilizace to umí. Schopnost vytvořit ale duchovní bytost se svobodou vůlí – tj. biorobota, kterého oživuje duch mají ale jen tyto bytosti, respektive Bůh, který se skrze ně projevuje.

Zvířata však nepatří do této kategorie. Také ona mají částečně individuální vědomí, i když ještě není schopné sebereflexe a jejich svobodná vůle je omezená. Jsou to nižší formy života a projev evoluce. Jejich vědomí je zatím sdílené, kolektivní, tj. jde o jednu bytost, která je fyzicky rozdělena do několika stejných tvorů. Čím jsou tyto bytosti na vyšší úrovni individualizace jejich vědomí, tím má jedna bytost méně tvorů, ve kterých se projevuje. Na konci vývoje pak má každá bytost pouze jedno tělo, ve kterém se projevuje. I tak ale všechny tyto bytosti s individualizovaným vědomí jsou součástí jedné, vyšší bytosti. Proto bylo řečeno, že všichni jsme údy téhož těla. Pozorovali jste někdy hejno ptáků nebo rybiček, kteří tvoří hejna a ani by se domlouvali, třeba v jednom okamžiku náhle všichni směr? Je to proto, že jde ve skutečnosti o jednu bytost v mnoha tělech.

Život není racionální a logický, to je my se domníváme, že vše je možné analyzovat a tak ovládnout. Že i Boha je množné vtěsnat do představy. Bez ohledu na to, zda do představy vědecké či náboženské. Záleží jen na tom, jak daleko se nám Bůh sám dá poznat, tj. jak transformuje naše vědomí, abychom došli v našem poznání dále. Je to zcela mimo možnosti vědy a rozumu. Tím, že jsme jako lidstvo ztratili vědomí o Bohu, uzavřeli jsme se v racionalismu a logice. Takto jsme si vytvořili falešný matrix světa, jaký ve skutečnosti vůbec neexistuje. Své rozumové schopnosti jsme rozvinuli na maximum možného, ale ty duchovní zcela zakrněly.

Často se mluví o tom, že Věk Vodnáře přinese transformaci vědomí, ale já myslím, že to není přesné. Lépe by bylo říci, že přinese probuzení ze spánku. Opravdu to ale záleží jen na nás. Vodnář na lidstvo vylije svého ducha a jak se s tím vyrovná, to je jiná otázka. Nebude to už žádné lovení ryb, jako doposud, žádné obracení někoho na víru, žádné náboženství a trpělivé vedení člověka. Tentokrát to bude skutečně masová záležitost. Vodnář není ten, kdo by se s věcmi páral. Tedy žádné city a  křesťanská láska jako u Ryb. Vodnář je excentrický, přímočarý, svérázný, ale ví co chce a jak toho dosáhnout. Hodí neplavce do vody a tak ho naučí buď plavat nebo ho utopí. Vodnář symbolizuje dobu, kdy se civilizace opět začíná duchovně probouzen z dlouhého spánku a kdy se pověry, tmářství, čarodějnictví a černá magie mění ve vyšší formy spirituality jako je esoterika či mystika.

Okultismus a z něho vycházející duchovní nauky (stejně jako např. astrologie) není věda, tj. okultní informace jsou takové, které jsou vědeckými postupy neověřitelné nebo neměřitelné. Okultní zdroje informací jsou takové zdroje, které nejsou známé nebo ověřitelné. Informace z nich mohou být pravdivé, ale i zkreslené, mylné nebo nebezpečné a podvodné. Informace čerpané z okultních zdrojů či od neznámých entit je třeba vždy vnímat s určitým odstupem, nikoliv automaticky jako samozřejmé pravdy jak to činí mnozí lidé, kteří jsou nadšení z toho, že objevili jiné reality a bytosti, které s nimi komunikují. I když mohou mít pravdu a nejde jen o jejich bludy, tyto entity nejsou z našeho světa a mohou se vydávat za kohokoliv – dokonce mnohem snadněji, než lidé. Lidé jsou často až neuvěřitelně naivní a důvěřiví, pokud jde o komunikaci s nimi. Vše je tedy samozřejmě založeno především na tom, čemu a komu kdo chce věřit.

Ostatně toho také využívají i mnozí podvodníci – šarlatáni, kteří schopnosti čerpat a přijímat okultní informace nebo schopnosti komunikovat s bytostmi z jiných realit jen předstírají, ve snaze rychle zbohatnout nebo si z lidí třeba jen vystřelit. Další skupinou jsou jsou pak lidé, kteří upřímně věří tomu, že tyto schopnosti mají a sami sebe o tom přesvědčili, i když žádné nemají. Těch, kteří takové schopnosti skutečně mají, není zase tolik. Okultismus, do které můžeme zařadit třeba i alternativní medicínu, často jako magnet přitahuje lidi, kteří touží rychle zbohatnout. Těží z toho, že poptávka po takových službách je vysoká a především – toto podnikání není obvykle nijak regulováno a nikým kontrolováno. Trochu nadsázky můžeme říci, že tyto služby může nabízet kdokoliv, i  ten kdo nic jiného neumí. Podobně jako třeba politika přitahuje jako magnet lidi, kteří sice nic jiného neumí, ale umí na veřejnosti dobře mluvit, slibovat a přesvědčovat.

Lidé však komunikovali s bytostmi, které nejsou z tohoto světa odnepaměti. Pouze v poslední době kdy nastoupila doba osvícenství, rozumu a poté ateismu se o těchto věcech přestalo mluvit a začalo se vše pokládat za žvásty, výmysly, podvody a halucinace. Bible dokonce mluví o tom, že těsně před koncem starého věku masově přibude lidí, kteří budou mít schopnost s bytostmi z jiných realit komunikovat a budou mít vize.

‚V posledních dnech, praví Bůh, vyliji svého Ducha na všechny lidi. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci uvidí vidění, vaši starci budou mít sny. Jistěže na své služebníky a služebnice v těch dnech vyliji svého Ducha a budou prorokovat. Ukážu zázraky na nebi a znamení na zemi, krev a oheň a oblaka dýmu. Slunce se obrátí v tmu a měsíc v krev, než přijde veliký a zjevný Hospodinův den. Každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, však bude zachráněn.‘

Skutky 2:17-21 B21

Že by podobnost čistě náhodná se symbolem vodnáře vylévajícího svého ducha na lidstvo? Určitě ne. Každé náboženství a kultura používá jiné symboly, jinou řeč a má jiné tradice, ale v mnohém až neuvěřitelně mluví o stejných věcech. Ať už jde o dávné bytosti, které navštěvovaly Zemi, bohy, kteří se jednou vrátí, potopu světa či příchod nového věku.