Historie Ruska

V prvním díle se podíváme v našich médiích asi na dnes nejzmiňovanější zemi – Rusko. Největší zemi světa a svébytné, jediné slovanské impérium, které je široko rozkročené mezi Evropou a Asií.

Je to však i historie celé soustavy národů a etnik, ve které vždy měli a mají naprostou a dominantní převahu Rusové, kterým se díky své výbojné povaze a možnostem podařilo postupně obsadit a kolonizovat území sahající od východní Evropy, přes Asii, až po Aljašku v Severní Americe. Tu se sice nakonec rozhodli prodat USA, nicméně komunistům se podařilo po odstranění cara ke kolosálnímu impériu připojit ještě mnoho dalších okolních zemí a prostřednictvím loutkových vlád po II. světové válce i země východní a střední Evropy, s výjimkou Jugoslávie, která se rozhodla jít vlastní cestou a také Rakouska, jehož občané se většinově rozhodli komunisty nevolit, avšak rozhodlo se pro politickou neutralitu.

Rusko vždy patřilo díky své rozloze mezi velmoci a v dobách SSSR a první studené války tvořilo důležitou protiváhu USA. Ne sice vyspělostí své ekonomiky, ale množstvím jaderných zbraní. Po rozpadu Sovětského impéria a občanské válce v Rusku během které byl prezident Michail Gorbačov zatknut a zbaven moci se mnoho mění. Rusko hledá samo sebe a své místo  v novém světovém uspořádání. Jeho transformace začala, avšak nikdy nebyla dokončena tak, jako v jiných zemích východní Evropy. Novou nadějí se po létech krize, úpadku a balancováním mezi demokracií a autokracií stává nový prezident – Vladimír Putin, který začíná budovat nové Rusko.

To se sice daří úspěšně modernizovat a Rusové opět bohatnou (zejména někteří), avšak stále více se odklání od představ a očekávání USA a Evropy a posouvá Rusko směrem od Evropy k Asii. Napětí mezi Ruskem a NATO znovu stoupá, až v důsledku převratu na Ukrajině dochází k anexi Krymu – začíná nová studená válka. To již dosahuje vrcholu a vede k invazi na Ukrajinu a otevřený proxy-konflikt mezi NATO a Ruskem, do kterého však západ zatím přímo nevstupuje, avšak není vyloučena jeho eskalace.

Invazí na Ukrajinu se Rusko rozhodlo ukončit přešlapování mezi Evropou a Asií a pomoci návratu k bipolárnímu světu, ve kterém však mezi sebou již nesoupeří USA a SSSR, ale USA a Čína. Ačkoliv Rusko bylo vyloučeno z kolektivu západní koalice, zůstává i po rozpadu SSSR nadále významným světovým hráčem a také protiváhou USA v množství jaderných zbraní. V tomto ohledu roste význam Rusko-Čínského spojenectví, které se může stát nejen největší ekonomikou světa, ale i spojenectvím s největším potenciálem jaderných zbraní na světě, zatímco impérium USA bude nakonec i se spojenci tahat za kratší konec.

Izolace Ruska ze strany koalice západních zemí na jednu stranu přináší do větší či menší míry požadovaný efekt, oslabují Rusko hospodářky i kulturně, na druhou je i kontraproduktivní, protože způsobují růst a posilování Číny, která se tak stává hlavním soupeřem koalice.

Vikingové a Slované

500 | první písemné záznamy a Ruské zemi a Rusech

Po té, co budoucí oblast dnešní Ukrajiny opustily kočovné kmeny z předního východu, osídlili ji postupně z jihovýchodní Evropy slovanské kmeny – praotcové dnešních Rusů a Ukrajinců. Koncem prvního tisíciletí si přes celý kontinent východní Evropy od arktického pobřeží, až k Černému moři a pohoří Uralu vytvořili velmi rozlehlou říši, jejíž centrem se stal Kyjev.

Tato obrovská říše však pochopitelně nebyla nijak jednotná a součástí říše se stala různá knížectví. Z nich se později vyprofilovaly tři velké říše – Kyjevská země (centrální), Novgorodská země (severní), Velkoknížectví moskevské (severovýchodní). Mezi předky Rusů a Ukrajinců tak dochází k prvním bojům o moc v nichž Rusové začínají dominovat a Moskva začíná ovládat Kyjev.

862 | Vikingové a Slované (Rurikovci) zakládají Novgorodské knížectví

882 | Vikingové a Slované zakládají Kyjevské knížectví a osvobozují tamní lid od poddanství Chazarské říši

1000 | na severovýchodě vzniká Vladimirsko-suzdalské knížectví

1154 | Vliv severovýchodního knížectví je stále významnější, Rusové zde kolonizují původní ugrofinské obyvatelstvo a stále úspěšně konkurují Kyjevskému knížectví, kterého si i několikrát podrobují.

1169 | Kyjevské knížectví je definitivně ovládnuto a rozpadá se i pod nájezdy kočovných kmenů. Mnoho Slovanů migruje na severovýchod. Centrum moci východních Slovanů se tak přesouvá z Kyjeva do Vladimiru ve Vladimirsko-suzdalském knížectví.

Moskevská Rus

1263 – 1480 | Z Vladimirsko-suzdalského knížectví se vydělilo nové mocenské centrum v Moskvě, které se stává Moskevským knížectvím a od roku 1328 velkoknížectvím, jehož součástí se později stává i Novgorodské knížectví. Moskevská Rus je však formálně poddaným Mongolsko-tatarského chanátu, obrovské říše rozkládající se pod Ruskem, od Evropy k Číně.

1480 – 1547 | Zatímco rozpadlá Kyjevská Rus se stává součástí Litvy, Novgorodská země panstvím Německého řádu a jih začíná od Krymu (dosud téměř liduprázdné území) obsazovat Turecko, kníže Ivan III. sjednocuje všechna ruská knížectví a pokládá základy pro vznik velkého ruského impéria, které se stává již zcela svrchovanou a nezávislou světovou velmocí.

1522 | Války s Litvou končí smírem a Moskvané získávají zpět i některé oblasti Kyjevské Rusi.

Carské Rusko

1547 | Kníže Ivan IV. Hrozný přijímá jako první korunu cara a Moskevská Rus se formálně stává carskou absolutní monarchií. Prestiž a rozloha Ruska se zdvojnásobuje a stále roste, až postupně obsazuje Finsko, celou severní Asii od Uralu až po Japonsko.

1551 – 1700 | Nájezdy Tatarů a snaha ovládnout Rusko

Tataři z Krymského tatarského chanátu částečně zastavují další rozpínání se Ruska a roku 1551 podnikají vpád až do Moskvy, kdy její velkou část vypálili, až 80 tisíc lidí zabili a 150 tisíc zajali. Tataři se ještě dlouho pravidelně snaží Rusko ovládnout, avšak stále se menšími úspěchy.

1600 – 1612 | Snaha Polsko-Litevské Unie ovládnout Rusko končí neúspěšně. Fjodor I., syn Ivana Hrozného je však zabit a Rurikovci vládnoucí Rusům od roku 862 vymírají.

1613 – 1730 | Rusku vládne příbuzný rod Romanovců ze kterého je žena Ivana Hrozného.

1648 | Rusko kolonizuje Sibiř a dostává se až na Aljašku v Severní Americe, kterou kolonizují Angličané a Francouzi.

1654 – 1667 | Válka s Polskem o Ukrajinu končí dohodou a rozdělením Ukrajiny podél Dněpru mezi Polsko a Rusko.

1672 – 1725 | Vládne Petr I. Veliký. Po vítězství Ruska a spojenců nad Švédskem a jeho spojenci přijímá Rusko oficiálně název Ruské impérium a z cara se stává imperátor, což platí až do roku 1917. Petr zakládá Petrohrad, který se stává hlavním městem Ruska. Rusko se za jeho vlády stává velmi moderní a vyspělou zemí a hlavní evropskou velmocí.

Romanovci vládnou Rusku až do roku 1730, kdy vymírají. Dále vládnou potomci, kdy sňatek uzavírá nemanželská dcera Petra I. Romanova a vévoda z německého rodu Oldenburků.

1762 – 1796 | Vlády se ujímá osvícenská panovnice Kateřina II. Veliká, která sesadila násilím z trůnu svého manžela Petra III.

K Rusku jsou následně připojena další území, včetně Aljašky v roce 1799, Gruzie, Finska a Azerbajdžánu. Rusko se táhne od Japonska na hranice Moldavska na jihovýchodě a téměř až k Varšavě na severovýchodě. Roku 1812 Moskvu sice ohrožují vojska Napoleona, avšak Rusko je rychle odráží a žene zpět až do Francie.

1815  – 1917 | Polsko a Ukrajina součástí Ruska

Celé Polsko a celé území budoucí, dosud oficiálně neexistující Ukrajiny se po napoleonských válkách a uzavření míru stávají součástí obrovského carského Ruska, takže Rusko přímo sousedí s Německem (s výjimkou nejzápadnější části od Lvova, která nadále patří Rakousku).

1825 – 1917 | Sílí odpor proti carskému režimu

Povstání petrohradských pluků (Děkabristů) usilujících o změnu z absolutní na moderní konstituční monarchii je potlačeno. Potlačeny jsou i vzpoury ze strany dělníků, intelektuálů či potlačovaných neruských etnik. Jediným výsledkem byl vznik parlamentu (dumy) v roce 1905, který však moc panovníka nijak neomezil.

1853 – 1856 | Válka s Osmanskou říší podporovanou spojenci

Rusko se začíná znovu rozpínat, tentokrát směrem na Balkán, čím se však dostává do konfliktu s Osmanskou říší. Po třech letech je však poraženo, hospodářsky vyčerpáno a stává se zaostalým státem. Ve válce přichází o život na 600 000 lidí.

1861 | Je zrušeno nevolnictví a Rusko opět začíná hospodářsky růst. Vyspělé západní státy se mu však již nedaří dohnat.

1867 | Rusko prodává území Aljašky USA.

1904 – 1905 | Válka s Japonskem o Mandžusko a Koreu končí další porážkou Ruska.

Sovětský svaz

1917  – 1922 | Občanská válka

Změnu pád carského režimu přinášejí až komunisté v čele s Rusem V.I.Leninem, když během velké bolševické revoluce (puči) v Rusku ujímají moci. Občanská válka v Rusku mezi komunisty (bolševiky) a zbytkem společnosti (opozicí) trvá pět let a stojí až 12 milionů životů, včetně těch kdo zemřeli později v jejím důsledku. V roce 1918 je komunisty zavražděn i car Mikuláš II. se svojí rodinou. Do občanské války v Rusku se přímo zapojily i další země, včetně Československých legií, avšak cara se zachránit nepodařilo, stejně jako porazit bolševiky.

1918 – 1921 | Ruská sovětská federativní socialistická republika (diktatura Lenina, přibližně v hranicích dnešního Ruska s Moskvou, opět hlavním městem)

1922 – 1953 | Svaz Sovětských socialistických republik (diktatura Stalina)

Stalin připojuje k Rusku Ukrajinu, Bělorusko a zakavkazské země a vzniká tak SSSR. Gruzínec Josif Stalin Ruské impérium rychle modernizuje a ponechává i prostor pro kulturní emancipaci dalších národů v unii, avšak za cenu brutální likvidace jakéhokoliv mocenského a politického odporu.

1953 – 1985 | Svaz Sovětských socialistických republik (uvolňování režimu)

Po smrti Stalina se stává novým vůdcem Rus Nikita Chruščov, který je však jen pouhým stínem Stalina. Dokonce kritizuje jeho kult. Represe znatelně polevují, nastává ekonomické oživení a rozvoj kosmonautiky, proto je sesazen a na jeho místo zvolen v roce 1964 ho Ukrajinec Leonid Brežněv se kterým přichází normalizace, postupný útlum a stagnace, kdy se věci nijak zásadně nemění.

1985 – 1991 | Svaz Sovětských socialistických republik (dezintegrace režimu)

Novým prezidentem se stává naivní reformátor Rus Michail Gorbačov, který přináší podobně jako dříve u nás Alexandr Dubček vizi přestavby režimu na socialismus s lidskou tváří. Jeho snahy sice nevedou k invazi vojsk zvenčí, avšak k nové občanské válce ano. Gorbačov je zajat a demokratická revoluce potlačena zevnitř. Komunistické režimy ve východní Evropě se hroutí a SSSR také.

Ruská federace

1991 – 1999 | Jelcinova Ruská federace

Nový prezidentem je zvolen Boris Jelcin. Alkoholik, avšak ochotný ke spolupráci se západem. Rusko se pod jeho vládou liberalizuje, ale současně se propadá do stále většího sociálního chaosu a hospodářského úpadku provázeného bujením kriminality až vyhlašuje státní bankrot. Západ je s vývojem v Rusku přesto spokojen, neboť nepředstavuje žádné nebezpečí ani rivala. Rovněž tak ne Čína, která je stále rozvojovou zemí.

1999 – 2014 | Putinova a Medveděvova Ruská federace

Během vlády Vladimira Putina a Dmitrije Medveděva po roce 2008 se Rusko znovu zvedá a rychle modernizuje, životní úroveň roste a Putin se dlouhodobě ocitá na vrcholu popularity. Rusko však čelí množstvím teroristických útoků separatistů usilujících od odtržení okrajových republik. Roku 2014 se koná velmi úspěšná zimní Olympiáda v Soči.

2014 | Putinova Ruská federace

V důsledku státního převratu na Ukrajině si Rusko vzalo zpět Krym, který o 60 let dříve darovalo Ukrajině a v roce 2022 provedlo preventivní invazi také na Ukrajinu s cílem zabránit tomu, aby se NATO dostalo na Ukrajině až na jeho hranice.

Také Putinův režim zůstává věrný vládě pevné ruky a má stále podporu většiny obyvatel. Ti si jinou vládu mnohdy ani představit neumí a věří, že tak velkou zemi jako je Rusko je možno spravovat pouze autokraticky, nemá-li se propadnout do chaosu. Liberální demokracie je tak u většiny Rusů pokládána spíše za mocenskou slabost a za morální prohnilost. Navzdory tomu, že mnoho Rusů si je vědomo, že prohnilý režim je i autokratický, věří, že je stále lepší, než demokratický, který podle nich ohrožuje samotné základy jejich systému a který způsobuje morální rozklad západních zemí.