logo

NOVÝ SVĚTOVÝ ŘÁD – NOVÝ VĚK – ILUMINÁTI A MIMOZEMŠŤANÉ – PARALELNÍ SVĚTY – POSMRTNÝ ŽIVOT – PARAPSYCHOLOGIE A METAFYZIKA – OKULTISMUS – NÁBOŽENSTVÍ A FILOSOFIE – ESOTERIKA – MYSTIKA

Satellite view of the earth partly in shadow

Vítejte na stránkách Avalonu. Pokud vás zajímá spiritualita, posmrtný život, esoterika a vše co se týká přechodu Země do Nového věku lidstva, transformace vědomí a změny matrixu – jste na tom správném místě.

Co je realita a kdo ji utváří?

Jak vznikal náš matrix ve kterém žijeme? Dává nám svobodu, nebo nám spíše nasazuje pouta a nutí žít ve lži? Na tyto otázky hledalo lidstvo odpověď od doby pádu prvních lidí, kteří odešli (nikdo je nevyhnal) z ráje, když neuvěřili skutečné realitě a toužili vytvořit lepší – tu svoji, do které se potom zapletli. Dnes už lidé dávno zapomněli, co je pravda a co je skutečná realita. Nevědí kdo jsou, odkud jdou a kam. Nevědí proč jsou, proč je svět, ani z čeho vznikl vesmír. Už od pradávna byli cílem manipulátorů a nejrůznějších, dobře myšlených, absurdních i přímo zlých manipulací. Ani současnost v tomto není výjimkou – lidé stále hledají skutečnou realitu a způsob, jak se vymanit z okovů falešného matrixu, jak se vykoupit ze svého otroctví.

Dnes už nám dávno nevládne církev, ani náboženství, jejich úlohu však převzala média. Tak jsme svědky neustále mediální války na všech frontách, které někdy probíhá je jako nevinná výměna názorů a cílem přesvědčit jiné, jindy jako agresivní propaganda. Netýká se jen našich soupeřů, ale i nás samých. Máme s nimi bojovat, vymezovat se vůči nim a celému světu? Máme bojovat s falešným matrixem? Nebo se raději uzavřít do svého soukromého života a starat se jen a pouze o sebe – či pouze plnit očekávání jiných? Asi žádný extrém není dobrý, stále musíte dělat kompromisy, nikdy nejste imunní vůči tomu, co se děje a kdy musíte zajmout postoj, i když se vám třeba ani nechce. I když to uděláte třeba jen sami pro sebe.

Na druhou stranu většina z nás nemá tak velký hlas, aby mohla cokoli změnit, pokud se ale spojíme, mámě větší šanci. Nemám rád fanatismus, populismus ani lacinou agresivní politiku založenou jen na emocích. Nemám ale ani rád přílišný ignorantský pragmatismus, laciné konspirační teorie, ani přílišné spoléhání se pouze na racionalitu a rozum. Snažím se vždy najít zlatou střední cestu a přitom nedělat kompromisy tam, kde to není nezbytně nutné. Nesnažím se dělat nikdy nic za každou cenu. Mým mottem je, že není všechno nikdy takové, jak to vypadá. Proč?

Protože realita je pouze náš výtvor – výtvor naší mysli. Jak na individuální, tak na kolektivní úrovni. Stejně jako matrix, který jsme si vytvořili. Každý z nás může mít pravdu, podle úhlu našeho pohledu, avšak nikdo z nás jí není a nikdy nebude schopen popsat a obsáhnout celou. Skutečná změna přichází zevnitř, změnou vědomí a je to dlouhodobý proces, třebaže procitnutí na začátku může být náhlé. Chtít bojovat násilím, to je jako bojovat s větrnými mlýny. Každý z nás ve skutečnosti žije ve své vlastní realitě, každý z nás je střípkem, obrazem a odrazem kolektivní reality a současně tím, kdo ji spoluvytváří. Tak, jako všichni žijeme v jiném paralelním světě a hledáme k sobě cesty, tak i celá naše kultura a civilizace žije v určitém paralelním světě, který může být zcela jiný, než u civilizace, o které třeba dodnes nic nevíme nebo dokonce ani to, že existuje. Kromě lásky neexistuje žádná objektivní realita.

Ze všech stran můžeme slyšet co je pravda, co je správné, jak bychom měli žít a dokonce i co bychom si měli myslet. Je jen na nás, jak se tím vším necháme ovlivňovat, či do jaké míry chceme být ve vleku matrixu, který si vytvořila naše civilizace. Samozřejmě, je nemožné odpojit se zcela od matrixu. Nikdo z nás se asi nemůže odstěhovat na pustý ostrov a být zcela nezávislý. Vždy vstupujeme a musíme vstupovat do vztahů, i když se nám ne vždy líbí, protože si to okolnosti vyžadují. Nikdo z nás se nemůže vymanit ani ze své karmy, protože tu máme o značné míry společnou. Nikdo se nemůže vysvobodit tak, že by byl zcela svobodný, protože to není v moci člověka. Přesto se realita stále mění a náš matrix se pomalu bortí tím, jak se transformuje celý náš svět.

Transformace (změna matrixu) probíhá částečně sama na základě změny našeho vědomí, které vytváří a mění realitu. Transformace není nic jiného, než proměna naší reality. Ta se neustále mění s tím, jak se zrychluje čas. Vše se zrychluje, doba i její proměna. Nikdo ale nemůže sama sebe transformovat, může udělat ale to, že se jí nebude bránit. Jak si jí nebránit, jak se jí co nejvíce otevřít a jak jí neklást překážky? Na to neexistuje jednoduchá odpověď. Neexistuje žádná zázračná, rychlá změna vědomí ani žádná zázračná, bezpracná cesta změny vědomí. Vše je postupná změna a vývoj. Důležité je chtít. To je vlastně vše co potřebujeme.

Pokud chceme poznat, kdo je Stvořitel, jaký je jeho plán s námi, proč jsme a proč on chce, abychom byli, a kdo on vlastně je, máme vlastně vše, co potřebujeme. Vše ostatní pak přichází od něho, on nám dává školení a lekce tím, že nás seznamuje s lidmi, které máme poznat, a přivádí nás do situací, které potřebujeme zvládnout a ze kterých se máme poučit. Tímto nás připravuje na transformaci, abychom ji mohli a byli schopni projít. Pokud máme to chtění, touhu, vůli a především víru, nic jiného nepotřebujeme. Jen vytrvalost. Dokonalost není náš cíl, dokonalost a transformace – to je neustálý a nekonečný tvůrčí proces.

Negativní realita a všechno zlo, katastrofy, nenávist, pohromy – to je důsledkem toho, že lidé se transformaci brání a kladou ji překážky. Ty se pak hromadí tak dlouho, dokud nedojde k nějakému neštěstí, o kterém si pak lidé myslí, že je náhoda nebo boží trest. Není to ani jedno, ani druhé. Je to jen přirozený výsledek jejich zatvrzelosti, pýše a ignoranci. Myslím si, že pokud se chceme transformovat, změnit sebe i svět, je nejdůležitější v nás samých odstranit všechny překážky, které tomu brání. Překážky kolem sebe, až potom. Naše realita je obrazem nás samých a našeho myšlení.

Změna matrixu není možná náhle – musel by to být jedině nadpřirozený zásah či milost. Podle proroctví k tomu sice skutečně má dojít, ale již nyní se na to můžeme připravit a snažit se matrix měnit. Třeba i jen zábavnou formou. Ne tím, že si budeme dávat závazky nebo říkat jiným, co mají dělat. Jsou dva největší omyly a těmi jsou: fanatismus nebo naopak přílišné spoléhání se na rozum. Skutečná změna je dar. A není to ani emoční, ani rozumová věc. Je to věc čistě duchovní.

Čemu se věnuji na svém webu?

V úvodní části shromažďuji a dávám do souvislostí všechny dostupné informace o mimozemšťanech a jejich poselstvích, která byla postupně od konce 40. let předávána lidstvu prostřednictvím kontaktních osob s tím, co známe z Bible, ze Starého i Nového zákona. Druhá část webu se týká informací ohledně konce světa, transformace a začátku nového věku lidstva. Nakonec přidávám shrnutí a zamyšlení nad probíhající duchovní transformací, globalizací, projektem někdy zvaným Nový světový řád a jeho osudem, včetně poselství mimozemských lidí, která se týkají událostí konce věku a transformace.

Další, ústřední část, začíná kategorií Paralelní světy, ve které shromažďuji všechny informace a svědectví, které se týkají života člověka po smrti, paralelních světů a realit, které jsou mimo možnosti vědeckého výzkumu i mimo schopnosti našeho vnímání. Jde o výběr mých poznámek vesměs z 90. let, které jsem si dělal sám pro sebe (nakonec internet jsem ještě ani neznal). Tato sbírka je tvořena převážně z poselství andělů, lidí, kteří prožili klinickou smrt a především lidí, kteří byli dočasně vzati anděly na exkurzi do vyšších světů a paralelních realit, jak ve světech posmrtného života, tak jiných inkarnačních světů. V této sekci se věnuji životu v paralelních světech antihmoty. Původní texty jsou záměrně sestaveny z části do formy rozhovoru. Ten je z části reálný, z části jsou otázky vymyšlené. Vstup na některé stránky zde je chráněný heslem. Stejně tak kategorie Esoterika, kde se věnuji spiritualitě, mystice a náboženství a původní položky kategorie Parapsychologie a Metafyzika. Ostatní jsou volně přístupné. Mnoho článků jsem na původní web doplnil z novějšího blogu, takže tyto na sebe nemusí navazovat a některé myšlenky se mohou opakovat. Tyto texty jsem sepsal až o několik let později a nebyly součástí starých stránek.

Ke stránkám zůstává připojen i blog s komentáři a poznámkami na aktuální témata, která hýbala světem v letech 2014 – 2016.

Mlha zahaluje svět

Poslední roky jsem vnímal jako docela vyhrocený boj světla a temnot – až do tzv. brexitu a nezvolení Clintonové prezidentkou (2016), což bylo svým způsobem malou čárou přes rozpočet plánům globalizátorů a elit liberálních demokratů. Ti se rozhodně nevzdávají ani dnes, přesto mám pocit, že se ukazuje, že probouzejících se lidí je stále více. Nová socialistická liberální ideologie, jejíž kouzlu podlehlo díky mediální masáži tolik lidí, již ale dávno zapustila kořeny a rozhodně mrtvá není – byla možná jen dočasně poněkud jakoby oslabena (i když i to může být pouhé zdání a opak pravdou). Mnoho lidí v ní vidí „moderní svět“ – je to prý modernita, kterou umí využít jen schopní, zatímco ti neschopní se modernímu světu neumí přizpůsobit nebo trpí různými fóbiemi a proto jsou frustrovaní. Neuvědomují si ale, že to není otázka schopných a neschopných, ani nějaké fóbie, ale systému a ideologie, která je chybná.

Každý rozumný člověk ví, že moderní svět nemůže sloužit pouze elitám, bankéřům, finančníkům, celebritám, managerům, doktorům, magnátům, politikům, soudcům, těm, kdo ráno snídají v Paříži, v poledne obědvají v New Yorku a večeří v Sydney. Globalizace nemůže sloužit jen elitě, ale i střední třídě, ba dokonce i té nižší. A nemůže sloužit ani nejrůznějším menšinám, ale také – a především – většině. A zrovna tak nemůže sloužit jen velkým nadnárodním koncernům, ale i místním výrobcům tak, aby jim mohli konkurovat. Není možné, ale tolik lidí žilo na hranici životního minima, sbíralo víčka pro postižené a dávalo do kasiček na potřebné,  zatímco jiní si své miliardy ukrývaly v daňových rájích. Aby se na jedné straně točily miliardy a na druhé lidé neměli ani z čeho zaplatit nájem. Není možné, aby globalizace likvidovala střední třídu, zvyšovala zisky bohatých a snižovala je u těch chudých. Globalizace sice podporuje obchod a úspěšné, je velmi výhodná pro bohaté, ale zároveň způsobuje politickou nestabilitu, krizi demokracie, úpadek hodnot a migrační krizi.

Místo toho, aby se elity globalizaci snažily regulovat, usměrňovat a maximálně zpomalit, aby byl čas vytvořit nový funkční světový systém pro všechny, tak naopak globalizaci všemi silami podporují a urychlují, čímž přispívají k tomu, že likvidují demokracii, na kterou se paradoxně odvolávají. Proč? Protože globální svět bez demokracie neznamená nic jiného, než globální totalitu. A na globální demokracii již není čas se připravit, neboť demokracii založenou na tradičním rozdělení světa nelze jen tak přetvořit v globální systém. Tady mají mnohem větší příležitost ty spodní a temné proudy společnosti, aby znovu uchopili moc. A bude-li demokracie dostatečně oslabena, tak klidně i moc globální, pro kterou jsou jakékoliv hranice jen zbytečnou překážkou.

Nejsou to populisté, kdo rozdělují společnost – ti jsou jen reakcí na tuto chybu a nastavují nám zrcadlo, do kterého se elity odmítají dívat, zatímco oni jsou zahleděni do politické korektnosti, které říkají „obecně přijatá pravidla chování“ a každý, kdo je poruší, má být podle nich trestán, neboť porušuje pravidla ideální, moderní, inkluzivní společnosti a tím se vyčleňuje od globálního světa, jehož pravidla byla stanovena intelektuálními, ale přezíravými elitami.

Žijeme nejen v časech krize identity, ale i krize hodnot a ideálů a tím potažmo i krize demokracie, o které se mnozí domnívají, že jedině ta liberální je ta správná. Jenže co je vlastně tak vychvalovaná liberální demokracie a jak se liší od té tradiční? Pochopitelně tím, že ta liberální je zatížená sociálně inženýrskou ideologií a ideologií politické korektnosti – je to tedy již jen odvar skutečné demokracie ve které žádná ideologie neurčuje, co je správné. Jinými slovy je to demokracie elit a těch, kteří v globalizaci spatřují především výhody nebo si dokonce ani žádné ohrožení demokracie nepřipouštějí a neuvědomují.

Zatímco v dřívějších dobách, ať už to bylo osvícenství, baroko, romantismus, první republika či komunismus, vždy existoval nějaký ideál, vize, jednotící prvek společnosti, něco, k čemu se upínala, k čemu směřovala, tak dnes nic takového neexistuje a proto se společnost fragmentuje – od rodin až po nejvyšší patra politiky. Nejenže chybí duchovní spojovatel, ale často i ideový. Lidé neví, kudy kam, nemají jasno kdo jsou a kam směřovat. Nebo jasno mají, ale každý si to představuje úplně jinak. Co má smysl? Kdo jsme my? A co je vůbec státnost a co naše identita ve světě, který ohrožuje chaos v důsledku globalizace? Kam má naše země a náš svět vůbec směřovat. Jaké je naše místo ve světě, který se tak rychle změnil a mění? Jsou hodnoty, kterým jsme věřili ještě vůbec platné? A mají být vůbec ještě platné? A má smysl se tímhle vším ještě vlastně zabývat a nestačí je konzumovat?

Vždy mě nejvíce fascinují ti, kteří bojují za demokracii, pravdu a toleranci s transparenty nálepkující a odsuzující všechny, kdo mají o demokracii, pravdě a toleranci jinou představu. Lze vůbec ve jménu demokracie svrhnout prezidenta nebo vládu, které byla předtím demokraticky zvolena? V demokracii je normální, když má každý jiný názor. Pokud ale likvidujeme samotné pilíře demokracie ve jménu jiné, nové demokracie, pak se nabízí otázka, kde je vlastně hranice mezi pučem a revolucí a nakolik je nová vláda legitimní. Nelze stávající demokraticky systém – i pokud je chátrající nebo zkorumpovaný – jen tak jednoduše nahradit násilím jiným a zajistit plnou legitimitu nové vlády, jestliže část obyvatel se postaví proti tomu. Každá revoluce se snadno může změnit v občanskou válku nebo trvalou krizi a vyústit ve vojenský režim.

Svět se probouzí a jde jen o to, jak bolestivé bude jeho probuzení a jak bolestivý bude přechod do nové reality, do Nového věku – nejhorší scénář by byla samozřejmě jaderná válka, pokud se jí elitám v zákulisí podařilo rozpoutat, respektive nějaká přírodní pohroma. Už dnes se totiž rodí Nová Země… Bez ohledu na to, jak temná budoucnost před námi ještě je nebo může být. Probouzení se stále většího počtu lidí z letargie dává naději, že ten přechod do Nového věku nakonec nebude tak otřesný, jak by mohl být, respektive že se tyto události odehrají až v době našich potomků a nás se vlastně ještě bezprostředně netýkají. Je jasné, že jaderná válka by změnu matrixu výrazně urychlila, ovšem za velmi velkou cenu.

Žijeme v době významných změn, jejichž dopad si dnes možná ani nejsme schopni uvědomit, přestože stále více lidí tuší, že se hraje o hodně a že začíná jakási nová éra lidstva. Staré pořádky a falešný matrix se ještě nějakou dobu budou udržovat, až nakonec i ony padnou. Byť třeba i za cenu radikálních a prudkých změn a byť s sebou strhnou i mnoho těch, kdo jsou s nimi až příliš svázaní a nebudou je za žádnou cenu ochotni opustit… To ale neznamená, že situace již není vážná – naopak. Pro ty, kteří jsou bdělí nebude velký problém rozpoznat pravdu, ovšem všichni ostatní – a budou to masy lidí – budou mít velký problém, budou zmatení a nebudu vědět, čemu věřit. Celý svět se zahaluje do stále hustší mlhy, která ale jednou ustoupí. To už ale bude jiný svět. Pro někoho vyjde slunce a nastane krásný, jasný den – probudí se ze špatného snu, na Nové Zemi, pro jiného vyjde rudý měsíc a nastane temná noc – upadne do děsivé noční můry zvané Nový světový řád.

Lži budou v masce pravdy a nepřátelé budou v masce přátel. Antikrist bude ten, kdo bude všem vydáván za vzor, masivně podporovaný médii a celebritami. A stejně tak i jeho ideologie a nové, sjednocené, globální, multikulturní náboženství.  To se bude chtít tvářit  jako velká pokroková kulturně-duchovní revoluce světa – i když je to podvod. Zajistí však, aby Země byla na okamžik předána vládci temnot a on měl možnost zmocnit se všech, kdo mu uvěří. Čím více lidí se však duchovně aktivuje, tím rychleji se zrodí Nová Země, která se oddělí od falešné reality, která se jako mrtvý paralelní svět rozpadne.

Dnešní svět se dávno nedělí na pravici a levici, ale na svět staré doby a svět nového věku. Rozeznat, co už patří starému světu a co novému, není lehké, protože to, co je staré se často tváří jako nové a to co je nové, bývá prezentováno jako něco, co patří do minulosti. Jak ve věcech světských a sekulárních, tak duchovních a náboženských. Mlha zahaluje celý svět, ale nemusí být zlověstná. Záleží jen na nás. Je jen předzvěstí velkých změn. Pro každého může mít jiný význam. Může to být mlha naděje a porážky zla, ale i mlha strachu a konce světa. Konec světa to bude, ale ne zcela. Bude to konec světa tak, jak jsme ho znali. Je to doba hledání vlastní identity a odpovědi na nejzákladnější otázky o smyslu života a našich skutečných hodnotách. Nikoli těch, které se nabízí nebo vnucují. Tato mlha jako síto procedí vše, aby oddělila zrna od plevele a vytvořila dva paralelní světy. Tak bude Nová Země oddělena od té staré, která ještě nějakou dobu v současné dimenzi také potrvá, ale pak zanikne. Obě reality se již začínají oddělovat, v důsledku čehož bude rozdělení mezi lidmi stále větší a konflikty stále častější a hlubší, až nakonec to bude boj člověka proti člověku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *