Populace a migrace

Oblastem světa s nejvyšší růstem obyvatel dlouhodobě a stabilně vévodí Afrika, zejména střední. Od sledovaného roku 1960 se zde ve všech zemích zvýšil počet obyvatel o stovky procent. V roce 1960 ještě téměř liduprázdný kontinent dnes doslova praská ve švech a životní podmínky má vesměs bídné. Není proto divu, že Afrika se stále více tlačí do vyprazdňující se Evropy. Tento trend bude s klimatickou změnou nepochybně ještě zesilovat a bude jen na Evropě, zda ji jednou v budoucnu nečeká kolaps a rozvrat. Růst populace se Africe zřejmě rozhodně nezastaví ani do roku 2050 a i v této době bude stále ještě poměrně  vysoký – kdy se zastaví a kulminuje je zatím v nedohlednu. Jediné oblasti, které se dostali do TOP je Melanésie (soubor malých ostrovních státečků v Oceánii) a soubor několika států tvořících oblast střední Asie (bývalého SSSR). Populace je udávána v milionech.

vrchol růstu % růst % růst % populace populace
2020 2050 1960 2050
Střední Afrika 3,45 (1995) 3,13 2,2 32,2 406,4
Východní Afrika 3,03 (1985) 2,7 1,69 83,4 846,3
Západní Afrika 2,87 (1980) 2,59 1,74 85,6 773,3
Melanésie 3,14 (2000) 1,99 1,04 2,7 18,2
Severní Afrika 3,03 (1980) 1,78 1,05 64,2 373,6
Střední Asie 3,28 (1960) 1,6 0,88 23,6 104,1

Další oblasti tvoří nejvíce zemí. Jde o státy s průměrným růstem, ale zřejmě ani u nich nedojde k zastavení růstu populace do roku 2050. V té době však již bude jen velmi malý a očekává se, že nedlouho potom kulminuje, zastaví se a populace se bude snižovat.

vrchol růstu % růst % růst %  populace populace
2020 2050 1960 2050
Austrálie 2,39 (1955) 1,37 0,51 12,7 38,1
Jižní Afrika 3,39 (1990) 1,27 0,53 18,7 85,5
Západní Asie 2,88 (1980) 1,24 0,82 90 504,5
Jižní Asie 2,46 (1985) 1,11 0,47 592,6 2476
Jihovýchodní Asie 2,87 (1960) 0,94 0,25 215,6 789,7
Střední Amerika 3,25 (1965) 0,88 0,27 49,6 210,3
Jižní Amerika 2,8 (1960) 0,75 0,15 149,2 491,1
Karibik 2,08 (1965) 0,54 0,03 21 47,7
Severní Amerika 1,88 (1960) 0,53 0,22 194,2 421,4

A konečně oblast s nejnižším růstem populace. Tím je již dlouhodobě zejména Evropa a východní Asie (což je dáno ale částečně Čínskou politikou jednoho dítěte). Nelze přímo říci, že by se Evropa přímo vylidňovala (s výjimkou Ukrajiny, Pobaltí či Bulharska), ale pouze se navrací do stavu z roku 1960 s tím rozdílem, že zatímco tehdy byla v populaci převaha juniorů, nyní to bude naopak převaha seniorů. Představu vylidňování však podporuje zvětšující se rozdíl mezi stagnující Evropou a přelidňujícími se ostatními částmi světa. Více než polovinu východní Evropy tvoří populace Ruska.

Růst v Evropě je tradičně a dlouhodobě velmi nízký a vidíme, že ani v dobách největší populační exploze nebyl nijak velký a kromě východní Evropy nikdy meziročně nedosáhl ani jednoho procenta, přestože zejména západ tvořil nejbohatší země a lidé si mohli velké rodiny dovolit. V současnosti nejrychleji na celém světě klesá populace ve východní Evropě a tento trend trvá od pádu komunismu v roce 1990 kdy počet obyvatel v těchto zemích dosahoval vrcholu. Nic na tom nezměnilo ani to, že tyto země jsou od této doby materiálně mnohem bohatší. Velmi slabý růst dnes zaznamenává pouze nejbohatší evropské země západní a severní Evropy, které jsou cílem masových migračních vln. Zdá se ovšem, že ani migranti nemohou trend zvrátit, přestože nejen Německo takový plán mělo.

vrchol růstu % růst % růst % populace populace
2020 2050 1960 2050
Severní Evropa 0,69 (1965) 0,44 0,12 82,1 113,1
Západní Evropa 0,95 (1965) 0,25 – 0,16 152,1 194,3
Východní Asie 2,42 (1970) 0,17 – 0,56 801,4 1553
Jižní Evropa 0,88 (1955) – 0,12 – 0,57 118 136
Východní Evropa 1,44 (1955) – 0,25 – 0,44 253,5 259,7

Němci doufali, že trend vylidňování nejen zvrátí, ale zachrání i svůj pracovní trh. Nedorazilo však dostatečné množství těch, kdo by chtěli pracovat nebo by měli nějakou kvalifikaci. Většina naopak čekala pečené holuby létající do úst a navíc se ukázala, že mají jen pramalou ochotu vzdát se své kultury, svých hodnot a představ o životě. Stali se tak ohrožením bezpečnosti, naší kultury i ekonomické stability, zatímco vysávají rozpočet státu a vylévají si svoji frustraci z nenaplněných představ o pohádkovém životě ve vyspělé Evropě. Představy, že Evropu spasí migranti tak berou za své. Zdá se, že budou větším problémem, než přínosem a že Evropa jen zbytečně podporuje přirozený trend, který by byl ale mnohem pomalejší, kdyby byl regulovaný, nebyl podporovaný, legalizovaný a urychlovaný. Vzdává se tak dobrovolně své vlastní kultury, neboť migranti budou postupně pronikat do demokratického systému a začnou stále více ovlivňovat naše tradice a způsob života, který je právě založen na svobodě a demokracii, zatímco pro ně je hlavním zákonem poslušnost, která je neslučitelná se svobodou a do značné míry i s demokracií.

Útěchou nám může být, že nás chudších východoevropanů se tento problém netýká, protože naše země vesměs nepatří mezi jejich cíl. To se však časem změní, jakmile jejich cílové země vyhlásí stop stav a požádají o uplatnění povinné solidarity. Bude aktivován přerozdělovací systém, který se už nejmenuje kvóty, ale offset. Ten sice na rozdíl od původně navrhovaných kvót umožňuje i jinou formu pomoci, zejména vykoupení se za každého nepřijatého migranta vysokou finanční částkou, ale je jasné, že my budeme další na řadě. Migrant bude nucen zůstat v zemi, kde mu to bude nařízeno, protože bude mít digitální identitu a jinde podporu nedostane. Další útěchou nám může být, že prý údajně máme právo žádat o dočasnou výjimku,  pokud budeme mít na svém území dostatečné množství migrantů jiných (tedy zejména z Ukrajiny). Jak dlouho ale u nás Ukrajinci zůstanou nebo jak dlouho jim zůstane status migranta, je otázka.

Dříve nebo později se tedy s povinností přijímat migranty konfrontováni budeme a bude jen na vládě, zda bude tuto povinnost ignorovat i za cenu sankcí nebo zda třeba dokonce vyhlásí referendum o vystoupení z EU, pokud se do té doby v důsledku migrace nerozpadne sama. A samozřejmě bude hlavně na voličích, jakou politickou reprezentaci bude v těchto případech volit. Ostatně nebude to problém jen u nás, vidíme už dnes, že v západní Evropě hlasy pro strany, které podporují radikální kroky k omezení nelegální migrace, která je dosud více méně tolerována – ne-li dokonce, podporována. Podobný problém mají ale všechny vyspělé státy, také Austrálie či USA. Zatímco v Evropě vládnou vítači, Austrálie naopak nebere ohledy a v USA je to půl na půl. Tady je to tak ožehavé téma, že je mnohem důležitější než Ukrajina.

Přesto existují u nás lidé, zejména v TOP09, kteří hovoří jen o využívání téma migrace pro strašení voličů a získání jejich hlasů. Nechtějí vidět, jak vážný problém to skutečně je, ani to, že jednou se bude týkat také nás. Těžko říci proč – zda tomu skutečně nevěří, anebo zda si naopak posilování migrace přejí, ale stydí se to takto otevřeně říci. V cizině ovšem takové hlasy z úst některých liberálů a socialistů skutečně zaznívají a tak lze nabýt podezření, zda nemají stejný pohled i někteří u nás.

Na závěr se ještě podívejme na Českou republiku. U té se dlouhodobě žádné výraznější změny nedějí a už desítky let je počet jejích obyvatel obdivuhodně stabilní. To se nezmění nejméně do roku 2050, kam až daleko vidíme. Česká republika se rozhodně nevylidňuje – pouze dlouhodobě stagnuje. To ale znamená, že průměrný věk populace se rychle zvyšuje. Průměrný člověk už není mladíkem a starý člověk není výjimkou, jako v 50. letech, kdy byli soudruzi v plné síle, ale je dnes člověkem ve středním věku. Po roce 2050 se však stane postupně seniorem, zatímco mladý člověk bude výjimkou.

Populace mladých lidí schopných mít nějaké děti se bude stále zmenšovat a pak už počet obyvatel ČR nebude stagnovat, ale půjde velmi rychle dolů. Česká republika začne skutečně rychle vymírat. To bude ale až za desítky let a do té doby bude zůstávat počet obyvatel ještě na současné úrovni. Podobný osud postihne celou Evropu, která se vylidní. Učitelé a vychovatelé se „změní“ na pečovatelky a zdravotní sestry, školy a školky, se změní na domovy pro seniory a domy s pečovatelskou s službou. Otázka je, zda peníze které se přesměrují ze školství na sociální služby budou stačit a zda i počet pracovníků v sociálních službách bude dostatečný, protože lidí v produktivním věku bude výrazně méně, než seniorů. Bezdětní senioři budou zcela závislí na pomoci státu, který ale po nich obvykle bude dědit jejich majetky.

Tlak na nelegální migraci bude možná tak extrémní, že jednotlivé státy budou uzavírat své hranice a povolávat armády, aby je bránily za použití ostrých nábojů, protože jiné oblasti světa budou extrémně přelidněné a trpět hladomory. Zejména pokud budou klimatické změny příliš velké. Nebo budou muset být hranice zcela uvolněny a dán průchod nelegální migraci, která ale bude v Evropě působit chaos a rozvrat, nejen to, že tradiční evropská kultura se stane menšinovou.

vrchol růstu % růst % růst %  populace populace
2024 2050 1960 2050
0,82 (1955) 0,08 0,08 9,39 10,58

Zdroj: https://www.worldometers.info/

Ještě nedávno někteří předpokládali, že světová populace dosáhne svého vrcholu kolem roku 2050. Dnes se mluví o roku 2100. Jak to bude je ale velká otázka, protože vliv na to může mít mnoho věcí. Je ale zřejmé, že jednou vrcholu dosáhne a pak bude setrvale klesat, což bude důsledkem přirozeného stárnutí. Loni (2023) se prý poprvé stalo, že seniorů nad 65 let věku bylo na světě víc než dětí mladších 5 let, a jsou teď nejvíce rostoucím segmentem světové populace. Počet lidí nad 80 let se pak podle projekce z dnešních 143 milionů dostane v roce 2050 až na trojnásobných 426 milionů.