Rozpad komunismu

K rozpadu socialismu došlo poté, co se velký bratr na věčné časy – Sovětský svaz, pod vedením Michaila Gorbačova rozhodl sám zrušit cenzuru, vedoucí úlohu komunistické strany a přestat podporovat režimy v jiných socialistických zemích. Nevím, jestli byl tak naivní a opravu věřil, že socialismus je slučitelný s demokracií a kapitalismem. Snad opravdu věřil v demokratický socialismus podobně jako Alexandr Dubček, i když slovo reformní komunista je asi do značné míry protimluv. Každopádně se tím dostal do pasti a způsobil nejen rozpad komunistických režimů, ale i SSSR, což si rozhodně nepřál. Za tu mu dnes mnoho Rusů nemůže přijít na jméno. Jeho zásluhy za jaderné odzbrojení a konec studené války jsou však nesporné.

Z mladých, zapálených a energických soudruhů na začátku 50. let se koncem 80. let stali usínající a unavení dědkové a komunismus byl již sám částečně před zhroucením. Nebyla tedy většinou ani nutná krvavá revoluce, ale stačilo se dohodnout na klidném předání moci. Většina komunistů s tím už počítala, že radikálnější reformu, kterou chystali, už nestihnou a tak převlékla kabáty a připravili se na nové roli v budoucím režimu.

Díky brutalitě totalitního režimu odolala demokratických snahám pouze Čínská komunistická vláda, která se poučila i z vývoje v Evropě a Rusku. Ponechala lidem možnost svobodného pohybu a zrušila socialismus, aby si zajistila podporu. A díky svým ekonomickým úspěchům dnes před ní slábnoucí západ padá na kolena a ona má ambicí stát se největší světovou velmocí. A Rusko? To se zmítá mezi Evropou a Čínou, protože Putinovi se příliš nelíbí ani krvavé represe ani liberální demokracie. Většina lidí v Rusku však nadále dává přednost stabilitě před demokracií a spokojí se svobodou podnikání a cestování.

Polsko – Revoluce dohodou

červen 1988 začínají velké většinou pokojné protivládní demonstrace podporované církví, které se šíří po celé zemi a stávají se jakýmsi folklórem
8.2.1989 zahájena veřejná jednání opozice s vládou, demonstrace pokračují
5.4.1989 ukončení jednání, legalizace opoziční Solidarity, zavedena svoboda tisku, stanovení svobodných voleb
5.4.1989 pád železné opony
červen 1989 – první svobodné volby a drtivé vítězství opozice
24.8.1989 premiérem Tadeusz Mazowiecki
1990 Lech Wałęsa prezidentem

Maďarsko – Reforma bez revoluce

27.9.1987 založeno Maďarské demokratické fórum
30.3.1988 založena antikomnistická strana Fidesz
22.5.1988 sílí reformní hnutí uvnitř Socialistické strany MSZMP – odvolán generální tajemník János Kádár
13.11.1988 založena antikomunistická strana SZDSZ
1.1.1989 povstání z roku 1956 se již nesmí nazývat kontrarevolucí, ale lidovým povstáním
28.2.1989 vláda rozhodla, že železná opona bude odstraněna, protože na její údržbu nejsou peníze
březen-červen 1989 – železná opona je postupně zcela odstraněna
2.5.1989 umožněn volný pohyb přes železnou oponu
6.7.1989 ve stejný den, kdy je rehabilitován vůdce povstání Imre Nagy, umírá János Kádár
16.6.1989 manifestační pohřeb Imre Nagyho, který byl popraven v roce 1958, v Budapešti se jej 11 hodin účastní 300 tisíc lidí. Vystupuje zde Viktor Orbán z Fideszu a ohlašuje novou svobodnou éru Maďarska
1.10.1989 je rozpuštěna stará velká socialistická strana MSZMP
7.10. 1989 vzniká nová malá reformovaná socialistická strana MSP
23.10.1989 v den výročí lidového povstání 1956 vstupuje v platnost vstupuje nová ústava a je vyhlášení Maďarská republika, která již není lidová
25.3.1990 koná se první kolo prvních svobodných voleb

NDR – Revoluce dohodou

15.1.1989 demonstrace v Lipsku
18.3.1990 první svobodné volby
srpen-říjen 1989 obyvatelé NDR okupují velvyslanectví v Praze a Varšavě ve snaze emigrovat na západ, poté co vláda NDR omezila návštěvy již svobodného Maďarska a možnost emigrace přes něj
září 1989 založeno Nové fórum – platforma disidentů
říjen 1989 demonstrace v Lipsku
7.10.1989 opětovné založení Sociálně demokratické strany (SDP),
40. výročí NDR – protesty v Berlíně
říjen – listopad 1989 – vláda přijala usnesení o volném pohybu osob přes hranice
4.11.1989 na Berlínském Alexanderplatzu demonstruje na 500 tisíc lidí
9.11.1989 pád Berlínské zdi – otevření hranic
28.11.1989 Kohlův plán na sjednocení Německa
3.10.1990 zánik NDR a sjednocení Německa

Bulharsko – Revoluce reformou

červen-srpen 1989 – sílí protesty proti vyhánění Bulharských Turků, mezinárodnímu postavení země, neúnosné ekonomické a ekologické situaci, reformní křídlo vzniká také uvnitř komunistické strany, které usiluje o vzdání se marxisticko-leninské doktríny
říjen – listopad 1989 režim potlačuje demonstrace v Sofii
10.11.1989 generální tajemník ÚV KSB Todor Živkov rezignuje
listopad 1989 – padá železná opona
prosinec 1989 – započata reforma komunistické strany, marxismus-leninismus opuštěn
14.1.1990 z ústavy byl vypuštěn článek o vedoucí úloze komunistické strany
duben 1990 – komunistická strana je přejmenována na socialistickou
červen 1990 – první svobodné volby
12.7.1991 zaniká Bulharská lidová republika a vzniká Bulharská republika, přijata nová ústava
říjen 1991 – socialistická strana definitivně ztrácí vliv

Československo – Sametová revoluce

10.12.1987 demonstrace v Praze u příležitosti Dne lidských práv
25.3.1988 demonstrace v Bratislavě
21.8.1988 výročí okupace, demonstrace v Praze
28.10.1988 70. výročí republiky, demonstrace v Praze
10.12.1988 40. výročí deklarace lidských práv, demonstrace v Praze
16.12.1988 ukončeno rušení zahraničního rozhlasového vysílání
15.-20.1.1989 výročí úmrtí Jana Palacha, demonstrace v Praze, poté petice „několik vět“
21.8.1989 výročí okupace, demonstrace v Praze
14.10.1989 obrodný proud ČSL, požadující demokratizaci strany a návrat ke křesťanským kořenům
28.10.1989 71. výročí republiky, demonstrace v Praze
12.11.1989 svatořečení Anežky České v Římě
16.11.1989 demonstrace v Bratislavě
17.11.1989 pochod v Praze na Národní Třídě k uctění památky Jana Opletala
19.11.1989 založeno Občanské fórum
20.11.1989 demonstrace se šíří po celé republice
20.-22. 11.1989 stávka vysokých škol
24.11.1989 generální tajemník KSČ Miloš Jakeš rezignuje
25.11.1989 prezident Gustáv Husák uděluje amnestii politickým vězňům, v Praze na Letné demonstruje 300 tisíc lidí
26.11.1989 v Praze na Letné demonstruje 300 tisíc lidí
27.11.1989 generální stávka
29.11.1989 KSČ ruší článek o výchově v duchu marxismu-leninismu
3.12.1989 jmenována nová komunistická vláda Ladislava Adamce
4.12.1989 padá železná opona – otevření hranic
7.12.1989 KSČ vyloučila ze strany Miloslava Štěpána a Miloše Jakeše
7.12.1989 vláda Ladislava Adamce rezignuje
8.12.1989 Občanské fórum navrhuje Václava Havla na prezidenta
10.12.1989 prezident Gustáv Husák jmenuje první ne zcela komunistickou vládu Mariána Čalfy a sám poté podává demisi
29.12.1989 Václav Havel zvolen prezidentem
28.3.1990 zánik ČSSR a vznik ČSFR
5.6.1990 první demokratické volby a vítězství OF

Rumunsko – Rychlá krvavá revoluce

16.12.1989 demonstrace Temešváru a později v Bukurešti, Brašově a Aradu, záminkou je podpora zakázaného kněze
19.12.1989 dělnická stávka
21.12.1989 rozšíření demonstrací po celé zemi, proti lidem zasahují tanky, celkem při krvavých střetech s armádou a policií zahynulo několik stovek lidí
23.12.1989 demonstranti obsazují televizi, rozhlas, státní úřady a ÚV KSR – prezident Ceaușescu prchá v helikoptéře, je vytvořena Fronta národní spásy na jejíž stranu se přidávají i bezpečnostní složky státu, prezidentský pár je dopaden a ještě večer po rychlém improvizovaném soudu popraven
23.12.1989 pád železné opony

Jugoslávie – Dlouhá krvavá revoluce

1987 – v komunistické straně se šíří velké neshody kvůli katastrofálním ekonomickému stavu země, ústava je porušována, Chorvatsko a Slovinsko se vydává cestou demokratické volby a kritizuje vedoucí úlohu komunistů, následují reformy ústavy
1989 úsilí o prosazení samostatnosti Slovinska
duben 1990 – první svobodné volby ve Slovinsku a v Makedonii
25.6.1991 Slovinsko a Chorvatsko vyhlašují samostatnost, následuje ozbrojení střet s Jugoslávskou vládou, v případě Slovinska dochází po dohodě k odkladu, avšak Chorvatsko je okupováno až do roku 1995
15.9.1991 Makedonie vyhlašuje samostatnost
8.10.1991 Slovinsko vyhlašuje samostatnost, která vstupuje v definitivní platnost po dohodě s Jugoslávií, které zprostředkovalo ES
3.3.1992 Jugoslávie se rozpadá a zaniká, Bosňané a Chorvati vyhlašují na základě referenda republiku Bosna a Hercegovina
7.4.1992 Srbové referendum neuznávají, vyhlašují vlastní republiku Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora) s prezidentem S. Miloševičem, začátek krvavé války
14.12.1995 uzavřena mírová dohoda
3.6.2006 zbytek Jugoslávie se definitivně rozpadá, Srbsko a Černá Hora vyhlašují samostatnost

Mongolsko – Sametová revoluce

leden 1990 – začínají masové demonstrace Ulanbaataru za rychlejší perestrojku
9.3.1990 komunistická vláda podává demisi
červenec 1990 – první svobodné volby, vedoucí úloha komunistické strany je vypuštěna, ale komunisté znovu vítězí
1996 – komunistická strana poražena a přechází do opozice

Albánie – Násilná revoluce

1990 masové demonstrace a stávky se postupně šíří po celé zemi
červenec 1990 dochází k rozkolu uvnitř komunistické strany
12.12.1990 ilegálně založena Demokratická strana
leden 1991 – demokratický pluralitní systém je legalizován, zavedena svoboda tisku
únor 1991 – demonstrace požadující svobodné volby
13.3.1991 první svobodné volby, ale vítězem je opět komunistická strana
1992 – nové parlamentní volby, komunisté přicházejí o moc

Sovětský svaz – Perestrojka a Glasnosť

březen 1985 – novým generálním tajemník ÚV KSSS zvolen Michail Gorbačov, který zahajuje reformy, která však narážejí na odpor
únor 1986 – na sjezdu ÚV KSSS Gorbačov přesvědčil o potřebě zásadních ekonomických reforem (Perestrojka) a také k větší otevřenosti (Glasnosť), stále však naráží na odpor
leden 1987 – zrušena cenzura, demokratizace a omezení moci komunistické strany
březen 1989 – konec podpory komunistických režimů ve východní Evropě, zrušena vedoucí úloha komunistické strany, v prvních svobodných volbách však získávají hlasy zastánci samostatnosti některých republik
1989-1990 roste nespokojenost s vládou jak u konzervativních komunistů, tak u příznivců ještě radikálnějších reforem v čele s Borisem Jelcinem, který usiluje o rozpad SSSR a o posílení svého postavení
červen 1991 – Jelcin zvolen prezidentem Ruska a konkuruje Gorbačovovi
19.-21.8. 1991 – konzervativní komunisté uvěznili Gorbačova na jeho chatě, neúspěšně se pokusili o puč, ale přízeň lidu a armády na sebe strhl Jelcin
25.8.1991 Jelcin a Gorbačov podepsali zákon odstavující KSSS v Rusku od moci
8.12.1991 Jelcin se na schůzce s Ukrajinských a Běloruských prezidentem dohodli na rozpadu SSSR
25.12.1991 Gorbačov podává demisi, stává se v Rusku viníkem rozpadu SSSR, kritikem NATO i Putina
31.12.1991 SSSR se definitivně oficiálně rozpadá a jsou zahájeny radikální reformy

Rusko – Mezi západem a Čínou

1992 Jelcinovy reformy narážejí na tuhý odpor, až dochází i k rozkolu ve vládě, šíří se korupce
21.8.1993 vzbouřenci ve vládě se neúspěšně pokoušejí provést puč a zbavit Jelcina moci, Rusko spěje k občanské válce
2.-3.10.1993 velké nepokoje v Moskvě, vyhlášen výjimečný stav, boje o televizi a radnici si vyžádaly desítky mrtvých
4.10.1993 armáda obsadila Kreml, sídlo prezidenta, ale boje si vyžádaly 190 obětí, Kreml je v plamenech
12.12.1993 konají se nové volby, ve kterých byl Jelcin poražen, zatímco uspaly komunisté i pravice
12.12.1993 koná se referendum o nové ústavě a ta posiluje pravomoci prezidenta
červenec 1996 – Jelcin znovu zvolen prezidentem díky oligarchům, kteří díky jeho vládě zbohatli
9.8.1999 Jelcin znovu odvolal premiéra a vládu a novým premiérem jmenuje Vladimíra Putina
31.12.1999 velmi neoblíbený Jelcin podává demisi a prezidentem se stává Putin
2000-2022 Putin stabilizuje ekonomickou situace a modernizuje Rusko, díky čemuž se stává velmi populárním, podporuje pravoslavnou církev i nostalgii po SSSR, Rusko postupně odklonil od směřování k západu a nasměroval ho spíše k Čínskému modelu kapitalistického státu s omezenou nebo chybějící demokracií, kritizuje jak západní demokracii, tak totalitní praktiky SSSR a buduje vlastní režim, kterému opozice říká „putinismus“

Ukrajina – Nekonečná revoluce

24.8.1991 vyhlášena samostatnost
1996 přijata nová ústava a zaveden poloprezidentský systém
2004 prezidentem je zvolen proruský V. Janukovyč, avšak opozice ho obvinila z volebních manipulací, nejvyšší soud výsledky voleb anuloval a v nových volbách je zvolen prozápadní V. Juščenko
30.9.2007 v parlamentních volbách vítězí strana V. Janukoviče, premiérkou je zvolena J.Tymošenková, která utvořila koalici s vítěznou stranou
16.9.2008 pád vlády Tymošenkové
prosinec 2008 obnovena koalice Tymošenkové a Janukoviče
2010 v prezidentských volbách jasně a právoplatně vítězí znovu proruský Janukovič, který se však snaží i přibližování vztahů k EU a usiluje o to, aby se Ukrajina stala mostem mezi východem a západem
21.11.2013 ukrajinská vláda se rozhodla z finančních důvodů a vzhledem k pomoci ze stranu Ruska podpis asociační dohody s EU odložit.
Podle průzkumu veřejného mínění, který zveřejnil Kyjevský Mezinárodní institut sociologie, 39% dotázaných podporovalo vstup Ukrajiny do EU, zatímco 37% dotázaných Ukrajinců podporovalo vstup do Eurasijského ekonomického svazu v čele s Ruskem.
22.11.2013 v Kyjevě se začínají objevovat demonstrace proti prezidentovi a země spěje k občanské válce
Rusko začíná významně intervenovat do vnitřních záležitostí Ukrajiny, aby zabránilo vstupu země do NATO a ta se stává bojištěm mezi Ruskem a NATO. Ukrajina na tom trvá a tak dochází k invazi ruské armády na území Ukrajiny – nejprve na Krym a o osm let později dále.

Čína – Komunismus bez socialismu

1989 násilné potlačení masových studentských protestů proti režimu v Pekingu, čínská armáda ihned umlčela volání po demokracii, avšak pokračovala v zahájených ekonomických reformách
2003 zahájeny také sociální reformy „Harmonická společnost“ který má spojovat socialismus a demokracii, podporu střední třídy, vládu práva a podporu tradičních náboženství, pokud neodporují idejím strany a nejsou loajální svým náboženským vůdcům – pozorovatelé říkají, že celý program reforem je pouze na oko a že se neuskutečňuje
2017 komunistická strana má v Číně stále masivní podporu a důvěru obyvatelstva, i když ne všichni jsou s její vládou zcela spokojeni, lidé jsou však hrdí zejména na ekonomické úspěchy, cení si možnosti svobodného cestování a svobodu slova až tolik neřeší
2019 Čína má ambici stát se světovou velmocí č. 1 za každou cenu, pokračují tvrdé, krvavé, násilné represe proti každému, kdo nesouhlasí s vládou, proti kterým je Putinův režim procházkou růžovým sadem, nejnovější technologie jsou masivně nasazování na sledování všech lidí

Přepisování dějin?

Po pádu komunismu se často mluví o přepisování dějin, které jsou dnes vykládány jinak, než dříve a někdy ani historikové nemají jednotný názor na to, co se stalo – zejména, pokud se historie stane předmětem aktuální politiky. Například pohled na husitství? Zcela jiný před válkou, jiný za komunismu a jiný dnes…  A přitom jde o stále stejnou dobu. A podobně budeme posuzovat možná i normalizaci nebo současnost. Jinak jí vidíme dnes, v jiném světle ji budou vidět naši potomci…

Jak posuzovat a vykládat historii, aniž by tento výklad nebyl příliš ovlivněn prismatem pozdější doby či současné politické situace? Je správné odstraňovat památníky a sochy dříve významných osobností, které ale mají být v důsledku pozdějších událostí zapomenuty a vyškrtnuty z dějin? Podle mého názoru je to sporné, historie je sice jednou daná, ale náš pohled na ní se může vyvíjet a měnit. Stejně tak, jako se můžeme dívat na své vlastní činy v minulosti dnes a jinak je budeme posuzovat, až budeme starší. Problém je, že pozdější náhled na historii nemusí být správnější a korektnější, než pohled na ní v dřívější době. Není nikde dáno, že pod vlivem budoucích událostí budeme historii chápat lépe, než dnes. Naopak – historie může být překroucena, ba dokonce upadnout v zapomenutí.

Jak nakládat s významnými osobnosti, kterých jsme si vždy vážili, ale pak se přišlo na to, že v pozdější době svého života se dopustili něčeho, co není dobré? Je správné je pro jejich pozdější činy z historie vymazat? Život člověka často není jednoduchý a i úspěšné, ctihodné a slavné osobnosti mohou mít ve svém životě světlá i temná období – zkrátka všichni jsme jen lidé, i ty které dnes stavíme na piedestal. Snad jen svatí jsou církví velmi podrobně lustrováni, než jsou prohlášeni za svaté. V běžném, světském životě to tak ale rozhodně nechodí. Máme zavrhnout Koněva, protože sloužil režimu, který jsme si v roce 1948 sami zvolili? Když jinak to byl třeba hodný, mravní, odvážný člověk? Nebo máme přestat poslouchat a vyřadit z vysílání Michaela Jacksona, protože se přišlo na to, že zneužíval malé děti?

Máme se obrátit zády proti někomu, u koho později zjistíme, že donášel STB, přestože dnes je to už úplně někdo jiný, obrátil se a dal se na cestu dobra? Má nás to zajímat? Máme se hrabat ve svědomí jiných lidí a posuzovat je? A jaké máme právo jiné lidi lustrovat a kdy je to opravdu nutné, aniž bychom neměli sami máslo na hlavě? Co když byl někdo dříve nezávadný, ale dnes je parchant, jen se zatím na to ještě nepřišlo a proto si užívá nezaslouženého úspěchu? Takových může být mnoho a o některých se to ani nedovíme… A navždy pro nás zůstanou významnými osobnostmi.

Podle mého názoru bychom měli být vždy korektní a nikdy nepřepisovat historii na základě pozdějších událostí. Je třeba ji vykládat striktně v časovém měřítku, podle toho, jak se události staly. Zasloužil se někdo o něco významného, ale potom se dopustil něčeho ohavného? Zasloužil se o něco dobrého, ale přitom sloužil zlému režimu? Pokud ano, nemělo by to být důvodem k vymazání nebo bagatelizování jeho úspěchů. Tyto úspěchy je třeba ponechat a to co přišlo poté, posuzovat jako zcela samostatnou kapitolu, která s tím, co dělal dříve nesouvisí. Zkrátka – nemíchat jablka a hrušky, různá časová období do sebe. Nakonec víme, že i sám člověk se může v životě měnit a to, kým jsme nyní, nemusí znamenat, že jsme tím byli i dříve a budeme tím i v budoucnu. Tak se z úspěšného člověka mravní zásad může stát ztroskotanec a naopak.