Magie a informace

Zatímco naši předkové a prapředkové běžně praktikovali magické rituály, s příchodem křesťanství a ústupem pohanství význam a používání magie vymizel. Zdaleka ne ale zcela a magii používáme dodnes a ovlivňuje nás, aniž bychom si toho byli vůbec vědomi. Co to vlastně magie je a jak funguje? A proč je zatracována? Pojďme se tedy posvítit na černou, bílou, šedou i na docela všední působení magických sil, které jsou všude kolem nás.

Magie je stručně řečeno o vysílání a přijímání informací. Obvykle se říká energie, ale to není přesně, protože jde především o duchovní informace a ty jsou nehmotné. Nejde tedy o žádné duchovní energie v pravém smyslu slova, které by bylo možné měřit. Proto mluvíme pouze o informacích. Magie může také zahrnovat spolupráci s bytostmi z jiných realit a paralelních světů, jejichž možnosti práce s duchovními informacemi jsou mnohem větší. V případě, že vedle duchovních informace působí také energie, je tato pouze nosičem těchto informací a síla a koncentrace této energie se přizpůsobuje duchovní informaci.

Tam, kde existuje nějaká informace, existuje i éter. Éter je něco jako informační prostor, tedy vědomí ducha nebo chcete-li aktivní a tvořivý duch. Éter je nehmotný a neviditelný prostor vědomí ducha, který je nabitý energií. Éter bude neustále existovat, dokud bude existovat informace, která jej vytváří. I kdyby všechny světy hmotné i nehmotné zanikly. Éter může zaniknout pouze tehdy, pokud zanikne informace. Ta ale sama od sebe zaniknout nemůže, protože informace je věčná. Může být pouze vědomím ducha nahrazena jinou. Vědomí ducha tak nemůže být neaktivní, protože neustále tvoří tím, že existuje. A to dokonce i tehdy, je-li vědomí pasivní, zastřené či spící.

Dokonce i duch člověka, který spí produkuje chuchvalce neorganizovaných informací. Z nich se některé útržky uloží během spánku do paměti mozku a vybavíme si je jako sen. Ostatně ten se objeví okamžitě, pokud naše vědomí jen na okamžik přestane duchovní informace aktivně a logicky zpracovávat (mikrospánek). Nejde tedy o žádné produkty mozkové činnosti, ale o projev ducha. Mozek duchovní informace nevytváří, ale pouze přebírá a pracuje s nimi tak, aby mohly být prakticky použity a racionálně analyzovány (ať už je to nutné, nezbytné nebo zbytečné či nadbytečné). Mozek nevytváří žádné vědomí, ale je naopak pouze nástrojem vědomí, skrze které ovládá tělo.

Člověk není tělo, ale duch. A podobně vše, co existuje. Dokonce i hmotné neživé objekty mají svojí duchovní podobu a existují současně v nehmotných paralelních realitách, odkud je možné je znovu rekonstruovat a materializovat v některé ze svých původních fyzických podob. Ba dokonce veškeré informace o tom, co kdy existovalo, existuje a bude existovat jsou uloženy nezávislé na jakémkoliv úložišti a to v paměti ducha, která je věčná a může být i sdílená (jak to vidíme u proroků, jejichž schopnosti přesahují možnosti jasnovidců).

Magie (čarování) je stručně řečeno působení neviditelných duchovních a duševních sil – energií. Magie se obvykle dělí na bílou – na relativně bezpečnou a černou – nebezpečnou. Kromě toho máme ještě jakousi šedou magii, která je také velmi riziková. Každý, kdo se zabývá magií, musí si být vědom hranic jejího použití a rizik, která z toho mohou plynout. Při používání magie sice nemusíme, ale můžeme (a často k tomu dochází)  k interakci s jinými bytostmi z oblasti pro nás neviditelných – paralelních realit, neboť působení těchto sil nemusí být omezeno na nějakou dimenzi, realitu, paralelní svět. Skrze čarování tak člověk může záměrně, vědomě, ale i nevědomky vstoupit v kontakt s jejich energiemi a v důsledku toho pak tyto bytosti mohou požívat psychickou a mentální energii člověka pro své zájmy – mohou ho tzv. energeticky vysávat, mentálně a psychicky ovládat. Nebo se o to alespoň pokoušet.

Tak může vzniknout obsese, obsedantní stavy (obvykle klasifikované jako duševní porucha, nervová porucha nebo porucha osobnosti) nebo je tato energie použita k tomu, aby těmto bytostem usnadnila manifestovat se v naší realitě (pohyb předmětů, zjevení duchů). Člověk jim v těchto případech slouží jako zdroj energie, na který se mohou velmi snadno napojit i v případě, že neovládají tělo dotyčné osoby. Bytosti, které nejsou schopné nebo ochotné postoupit výše skrze očistné zóny, bývají uvězněné v sousedním paralelním světě a lidé jsou často jejich jediným zdrojem energie.  Kromě toho mohou člověka ovládnout i entity, které nikdy nebyly lidmi.

K černé magii patří přirozeně vzývají nejvyšších temných bytostí, obvykle známé jako satanské rituály. Opakem je pak bílá magie, kde jde o interakci s energiemi vyspělých duchovních bytostí. Bílé magie se praktikuje při náboženských obřadech, křtu, duchovní proměny svátostí, v léčení nemocných, apod. Rozdíl mezi černou a bílou magií je především ten, že ačkoli také černá magie může být stejně účinná, jako bílá, jsou věci, které lze získat jen prostřednictvím černé magie – tj. ty, které mají za cíl způsobit jinému škodu. A naopak, jsou věci, které lze získat jen bílou magií. Jsou ale i výjimky – bílou magií lze získat i věci škodlivé – v takovém případě sice člověku ublíží, ale ne proto, aby ho ovládly, ale aby mu přinesly ponaučení. Stejně tak může černá magie přinést dobré věci. Bohužel ty ale nejsou v tomto případě nikdy zdarma, ale vždy výměnou za jiné. Jak ale magie vlastně vůbec funguje? Magie znamená přenos duševní a duchovní energie – konkrétně přenos informace.

Pokud jde o tzv. šedou magii, při které pracujeme pouze s podvědomím, rozhoduje vždy náš záměr, jaké informace chceme použít a s jakými pracujeme. Pohybujeme se tak na tenkém ledě, kdy tato magie mlže být jak prospěšné, tak spíše škodlivá v důsledku naší nevědomosti. Například – chceme pomoci nemocnému. Náš záměr je sice dobrý a bohulibý a nemocnému skutečně pomůžeme, protože se uzdraví. Protože ale nemocný nemoc dostal proto, aby tím získal ponaučení a zkušenost, která by jej posunula dále, informace, která jeho způsobila jeho nemoc zůstala nevyužitá a přešla na nás. A když se tak stalo, způsobila, že jsme onemocněli my.

To, čemu se někdy říká karma není nic jiného, že kumulace a zpracovávání informací, které se bud zesilují nebo mizí a zároveň cestují od objektu k objektu, dokud se nezrealizují. Informace je jakýsi plán, která byl jednou vytvořen, vyřčen a čeká na svoji realizaci. Informace se musí vždy zrealizovat, její realizace může být pouze pozdržena a zadržena, nikoli však zcela zrušena. I tehdy, když se lidé např. usmíří a karma se vyruší, informace se realizuje – i když jen v symbolické a neškodné formě. Jsou však ale i lidé, kteří negativní duchovní informaci na sebe berou dobrovolně, aby jiní od ní byli osvobozeni. Tomu se říká zástupná karma. Podobně jednal i Kristus, který byl ochoten a schopen na sebe vzít duchovní informaci, ve které stálo, že lidský rod zahyne.

Informace je to způsob, jak vědomí, respektive duch pracuje, ovlivňuje a tvoří realitu. Stejným způsobem může duch dokonce ovlivňovat a vytvářet hmotné objekty, (Hmotná forma každého objektu je vždy až ta poslední – jeho podoba existuje ale i ve vyšších paralelních světech. Tj. rozpadne-li se hmotná forma objektu, v paralelní realitě nadále ještě dlouho zůstává a je možné tento objekt kdykoliv rekonstruovat i ve hmotně podobě. A nejen to – také i jakoukoli předchozí jeho hmotnou podobu). Výjimkou jsou pouze ty objekty, o kterých informace z informačního pole již vyprchaly, protože nemají žádnou souvislost s tím, co známe a žádná bytost se je už nepamatuje.

Zatímco formování objektů v paralelních realitách je rychlé a snadné, v naší realitě je to náročnější, a to obvykle i časově. Lze to provést i rychle, ale vyžaduje to velmi silný nosič duchovní energie, to je ovšem na hranici zázraku. Tímto způsobem lze nejen uzdravovat, křísit mrtvé, ale třeba i vytvářet a měnit fyzické objekty – tzv. čarovat. Vědomí má moc měnit jakoukoliv realitu. Při čarování si nejdříve představíme, co chceme vyčarovat a následně to vznikne v paralelním světě. Tím vyšleme informaci do prostoru všem atomům a částicím hmoty. Následně vyšleme vůlí informaci, o tom, že se má zhmotnit. Atomy se následně přeskládají a vytvoří objekt podle zadané informace. K tomu zbývá ovšem je „málo“ – mít vědomí na takové úrovni a tedy i schopnost je plně využívat. Není to nic nemožného a údajně je to prý v lidských schopnostech, ale každopádně ty leží dnes ladem, stejně jako 95% kapacity našeho mozku. Neumíme zkrátka tyto schopnosti aktivovat a používat.

Přesto to ale neznamená, že jako obyčejní lidé jsme ztratili veškeré magické schopnosti. Stále tu jsou a dokonce je někteří i vědomě používají, aniž by si třeba uvědomovali, že jde o magii.  Objevují se různá videa, ve kterých lidé čarují a provádí zázraky, o všem do jaké míry jsou některé skutečná, těžko říct. Je ale možné, že někdy jsou podobné schopnosti lidem propůjčeny, aniž by oni sami věděli, jak takové věci dělají. To je celkem pravděpodobné. Zrovna manipulace podvědomím jiných lidí není nic nového a až tak neobvyklého – prý je to dokonce velmi jednoduché a je možné se to naučit. Jiné lidi lze na okamžik ihned uvést do hypnózy a nařídit jim, aby dělali přesně to, co chcete, pak je probudit, aniž by si byli něčeho vědomi. Ale ani kdybych věděl, jak se to dělá, určitě bych vám to neprozradil – je jasné, že takové věci lze i snadno zneužít a člověk, který takové schopnosti má, nejenže nese odpovědnost za jejich používání, ale i za to,m kdo je prozradí. Je si totiž dobře vědom, že na tom závisí i jeho osud. Existují i děti, které umí uspat v jednom okamžiku různá zvířata najednou a ony sami nevědí,jak to dělají….

Zkrátka s realitou lze velmi lehce a snadno manipulovat, aby lidé dělali to, co od nich požadujeme a věřili tomu, čemu chceme, aby věřili. Nejsou třeba žádné čipy, satelity, složitá, vyspělá technika… Stačí pouhá magie. Ostatně podobných pokusů bylo provedeno úspěšně bezpočet. Magických technik by bylo možné snadno využívat například v medicíně, kriminalistice, psychologii, lékařství, historii a jiných vědách. Ostatně za dob Atlantidy a předpotopního světa byla magie často využívána. Těžko ale říct, zda to lidem bylo ku prospěchu, když nakonec tato civilizace sama sebe zničila… Nakonec je asi na jednu stranu i dobře, že dnešní věda kde čistě racionální cestou rozumu a logiky. Použitím magických technik se nám sice otvírají netušené obzory, ale zároveň se ocitáme nad hlubokou propastí. Magie je zkrátka něco, na jejíž používání a využívání naše současná civilizace není připravena. Na druhou stranu bez ní nebude možné nikdy cestovat časoprostorem a mezi různými paralelními realitami. Jednou, stejně jako tomu bývalo v pravěku, zcela jistě bude běžnou součástí našeho života v mnohem větší míře.

Pokud jde o přenos informace, existují na to různé magicky techniky, které pracují s podvědomím, kde tyto naše schopnosti dřímou. Je to vyvolávání hypnotických stavů, hypnotické regrese nebo napojování se na duchovní zdroje skrze meditaci, modlitbu či mantru, apod. Jsou ale i senzitivní lidé, kteří umí své mimosmyslové vnímání používat, aniž by nějaké speciální techniky používali, ať už tyto informace umí jen pasivně přijímat nebo i vysílat.

O jaké informace se jedná? Samozřejmě o jakékoliv. Vše co existuje je složena z informací, tyto informace mohou být kódovány a uloženy různými způsoby. Jsou to jakési otisky a matrice všeho, co kdy existovalo, existuje a bude existovat. Tyto informace mohou být uloženy všude, ať už v původní, harmonické struktuře, nebo porušené tak, že jsou nečitelné. S těmito informacemi pracují mágové, věštci, lidé v hypnóze, jasnovidci a proroci. Věštci k jejich čtení používají pomůcky (např. karty), jasnovidci se vidí přímo, často vč. svého vlastního osudu. Mágové mohou využívat i informací i bytostí z paralelních realit, i když tyto metody jsou velmi rizikové. Ve všech těchto případech získané informace nemusí být přesné a existují také informace, které jsou tzv. informačně blokované. V takovém případě k nim žádní lidé nemají přístup, protože je zakázán. Přístup také k zakázaným informacím se otevírá pouze ve výjimečných případech, jako je tomu u proroků, kteří nejsou věštci, mágové ani jasnovidci.

Nosičem nehmotných duchovních informací, kterými se projevuje myšlenka vědomí ducha, bývá nejčastěji slovo. (Proto se také říká, že na počátku bylo Slovo). Nejde jen o pouhou alegorii, ale je do doslova tak. Toto slovo však nemusí být nutně vyřčené – obvykle slovy ale v našem případě přirozeně nazýváme pouze vyřčené myšlenky (informace).

„Na počátku bylo slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně. A bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život. A život byl světlo lidí…“ (Jan 1,1-4)

Jinými slovy, na počátku byla informace, ta informace byla u vědomí ducha a ta informace byla vědomím ducha. V informaci vědomí ducha byl život. A ten život se stal světlem lidí, protože vše co existuje vzešlo z tohoto ducha na základě jeho vyslovené informace. Tato informace byla projevem jeho vůle a nemusela zahrnovat člověka. Dokonce mohla být i zcela jiná. Život je informace, která se může vyvíjet a reprodukovat, proto je jeho součástí také evoluce. Evoluce není opět nic jiného, než soustava informací, které dohromady tvoří předem daný, naprogramovaný proces. Tento proces může být ale narušován působením jiných informací, které mohou tento proces modifikovat, ať už jsou tyto informace záměrně organizované nebo ho životní formy absorbují z informačního pole přírody.

Vzhledem k tomu, že jde o procesy, informace a programy neviditelných a neměřitelných duchovních sil, věda s nimi nepočítá a proto nemá jiné vysvětlení než to, že jde o procesy zcela samovolné a náhodné. Jinými slovy, že život je soustava mnoha neuvěřitelně šťastných náhod. Je to sice vysvětlení šílené, extrémně bizarní, ale zároveň jediné vědecky možné. Navzdory tomu existuje i dnes mezi vědeckou komunitou obrovské množství lidí, kteří prostě nevěří tomu, co je oficiálně vyučováno a prezentováno často jako fakt. Jiné zase spekulují o dalších teoriích, které ale zpravidla otázku prapůvodu života nijak neřeší. Existují na to různé hypotézy, stejně jako na to, z čeho vznikl vesmír a co bylo před ním.

Schopnost za pomocí vůle tvořit a měnit svět mají všechny vyspělé duchovní bytosti zděděnou od tohoto vědomí, které se manifestuje skrze tyto bytosti. V omezené míře máme schopnost měnit sebe i svět skrze vůli, informace a slovo také my lidé. I když opravdu jen omezenou a nestáčí nám pouze mluvit a vysílat informace. Především ne v této fyzické realitě, kde je vše dlouhodobě zafixované extrémně vysokou hustotou energie, která tvoří nejen hmotu, ale dokonce i hmotu, která vytváří a zakřivuje čas a prostor a která člověka drží pevně ve své moci. Naše vůle musí být silnější – tím silnější, čím slabší jako lidé jsme. A čím slabší jsme, tím silnější potřebujeme nejen vůli, ale také víru. O vůli a víře se hovoří velmi často, ale v moderní době si už velmi málo uvědomujeme moc magie, sílu našich slov a jejich informací. Snad proto i s těmito věci zacházíme často až příliš lehkomyslně nebo je zneužíváme, aniž bychom si byli vědomi jejich dopadu. Zbytečně tak ubližujeme sobě i jiným a jak známo,  jednou vyřčené slovo není vždy lehké vzít zpět a vyslanou informaci (která už často žije svým vlastním životem), vzít zpět a zrušit.

Slovo může nést informaci, která je blahodárná, konstruktivní a pozitivní nebo informaci, která je destruktivní, zlá a škodlivá – vždy podle jeho původce. Dokonce i stejné slovo různou hodnotu informace. Na tomto principu funguje požehnání, prokletí či zaříkávání. Nejde o pouhé sdělení informací, ale o jejich předání za účelem změny stavu. Náš svět je pouze obrazem našeho vědomí – v první řade kolektivního, které se mění těžko (změnit matrix je těžké), v druhé řadě osobního. Rčení, že jsme to, co myslíme je do určité míry zcela správné, protože každá myšlenka je současně informace a informace je to, co mění duši i hmotu.

Aniž bychom si to uvědomovali, na stejném principu působí i placebo. Lék, který je sice jen placebo, tj. nemá žádnou fyzikální, ani informační hodnotu, tuto hodnotu získává od nás, protože věříme, v jeho účinek. Takový lék tak funguje stejně, jako ten, který tuto hodnotu dostal od někoho jiného – ať už je tam díky svému složení nebo díky tomu, že do něj někdo takovou informaci vložil. Ve výsledku je pak úplně jedno, jakým způsobem lék získal svoji pozitivní informaci, díky které působí, protože jak placebo-lék, který pozitivní informaci získal od pacienta skrze jeho víru, tak lék podle svého složení či informační preparát – všechny mají stejnou účinnost.

Mluvíme-li o tzv. informačních preparátech, kterých je dnes na trhu celá řada (patří mezi ně i homeopatika), jde o skupinu doplňků stravy, které mohou mít stejné léčivé účinky jako léky, ale nemohou být mezi ně řazeny, neboť jsou nosiči informací, které nepocházejí z jejich složení, nýbrž byly do nich vloženy jiným způsobem. Jinými slovy, tyto informace jsou do nich vloženy za pomocí magie (což je přirozeně sice velmi účinná, ale naprosto nevědecká metoda). Postupy vkládání těchto informací jsou velmi jednoduché, ať už skrze akustické vibrace, vizuální obrazy či 3D hologramy. Jde především o to, aby sestavy těchto vkládaných informací byly takové, aby daný preparát byl co nejúčinnější a nejvíce zacílený. A pak samozřejmě platíte případně třeba ještě za čistý alkohol, (který se často používá jako nosič informace), případně přidaný i extrakt z bylinek.

Tyto věci jsou ale samozřejmě vědecky zcela neměřitelné a tudíž i nekontrolovatelné – mezi kvalitními přípravky tak může existovat i mnoho falešných od různých šmejdů, neboť je to jako vše zkrátka byznys a jak jinak, každý chce vydělat. Takovým falešným přípravkům musíte pak vložit pozitivní informaci sami. Nehledě na to, že mohou být i škodlivé a obsahovat zlé informace. Negativní informaci (stejně jako jakékoliv jiné prokletí) lze odstranit tak, že do objektu vložíme novou informaci.

Možnosti ukládání informací nejsou neomezené a ani čas po který jsou uloženy není neomezený. Pokud chceme, aby objekt nesl více informací, musí být vloženy naráz, informace nesmí obsahovat žádný zápor a tyto informace si nesmí navzájem odporovat nebo jít proti sobě. Jinak se veškerá informační struktura molekul zhroutí a nosič informací nebude fungovat. Uložit lze maximálně několik desítek informací, pokud je jich více, jejich síla se tím nesnižuje. Záleží také na kvalitě nosiče, jak dlouho v něm vydrží a kdy vyprchají. Každý objekt je totiž neustále ovlivňován informacemi z okolí, byť jsou neorganizované – nasává je do sebe jako houba. Tak dochází k tomu, že původní informace podobně jako kov korodují a její molekulární struktury přestávají držet pohromadě.

Aby informace dlouho držela konzervovaná, musí být dostatečně silná a v kvalitním nosiči. Nebo jí musí být věnována soustavná péče. Je to podobné jako u květiny – v našem světě to není tak vidět, ale ve vyšší paralelní realitě je vliv informací markantní a někdy i okamžitý. Pokud máte květinu ve váze, ale nikdo jí nebude věnovat žádnou pozornost, brzy zvadne. Pokud jí naopak budete věnovat pozornost a těšit se z její přítomnosti, květina informaci o vaší pozornosti, přízni a lásce zaznamená a uloží v sobě. Tak vám vydrží dlouho. A ve vyšším paralelním světě dokonce trvalé a nikdy nezvadne. Ve vyšší paralelní realitě svoji podobu dokonce drží jen ty objekty, kterým je věnována pozornost, které jsou nějak používány nebo využívány – ostatní zaniknou. Stejně jako jakékoli informace, kterými se nikdo nezabývá a které nikoho už dlouho nezajímají. Pokud ale existuje jen jedna bytost, která tuto informaci nebo věc, ve které je tato informace uložena, používá nebo se jí zabývá, nezmizí.

Když tedy např. malíř na onom světě vystavuje své obrazy, ale ty nepřitáhnou pozornost a dlouho se na ně nikdo nepřijde podívat a také autor na ně zapomene, časem by ve výstavní síní našel na obrazech jen rozmazané šmouhy, pokud vůbec něco. zatímco v naší realitě – vzhledem k tomu, že hmota tu má extrémní hustotu lze archivovat kde co, i když to nikoho nezajímá, jinde to možné není. Na druhou stranu to ničí moly, hniloba a rez. Nebo vandalové…

Ve vyšší paralelní realitě neexistují žádné fabriky jako máme tady. Létající talíře i domy se tam staví zcela jiným, mnohem méně pracným a jednodušším způsobem. Opět se pracuje pouze s informacemi, které pak samy od sebe vytvoří potřebné stavební díly – navíc z čistých, naprosto dokonalých a univerzálních materiálů, které v našich podmínkách není možné žádným způsobem vyrobit. Mají se k tomu používat jakési informační matrice a nosiče informací, ale bůhví, co to je a jak to vypadá. Rozhodně se nikdy nic nespaluje, neznečišťuje, neprodukuje se žádný odpad.

Pokud mluvíme o nosičích informací, jsou to jen jakési prostředky, stejně jako vyřčené slovo. Na stejném principu funguje i genetická informace, jejíž nosičem je kyselina nukleová. Podle této informace buňky a molekuly vědí, jak se poskládat, aby vznikl funkční organismus. Protože je tato informace vysílané na velmi nízkých frekvencích, vědci ji byly sto vysledovat.  V našich podmínkách je jedním z nejlevnějších a nejlepších nosičů informace čistá voda. Velmi snadno je přijímá (i když netuším, jak dlouho je udrží). Tak funguje i tzv. živá voda, kterou známe z pohádek. Nebo v případě zázračně uzdravujících vod z poutních míst. Opět jde o obyčejnou vodu, do které však byla vložena duchovní informace. Respektive ne do této vody, ale do jejího pramene.

My lidé však vkládáme informace i do mnoha jiných věcí, nejen do lidé a živých objektů, ale i do věcí. Ano, i věci můžeme žehnat nebo proklet. I věc může být požehnaná (pak se z ní může stát talisman) nebo prokletá. Požehnaná věc pak výborně a bezchybně slouží svému majiteli, ale když je třeba auto prokleté, může mít každou chvíli poruchu nebo se v ně zabijete. Když něčemu dáme informaci, pak se všechny atomy a molekuly začnou touto informací řídit. Nebo jídlo, které je uvařené z láskou od maminky či manželky – či jídlo, které je požehnané. Protože obsahuje pozitivní duchovní informaci, bude více duchovně posilující, než jídlo z jídelny nebo restaurace, ve které jde majitelům a kuchařům hlavně o to, co nejvíce vydělat nebo splnit povinnost. Třebaže je jinak chutné.

Nebo co udělá lékař, když mu řeknete, že nemůžete spát? Asi to, co dělá ze všeho nejraději a nejčastěji – předepíše vám léky. To je pro lékaře největší profit s nejmenší námahou a ztrátou času. Bez hledání a řešení příčiny tlumíme následky. A přitom to, že nemůžete spát je pouze výsledkem, že ve vašem organismu jsou uloženy negativní informace z vašich vlastních myšlenek a myšlenek jiných lidí. Ty pak vedou k emočnímu stresu a ten následně k psychosomatické poruše. A ta zase může vést k narušit PH organismu, způsobit metabolické poruchy, hormonální disharmonii, nadměrné uvolňování volných radikálů – zkrátka spustit celou řadu na sebe navázaných procesů, které vedou až ke skutečné nemoci jako je cukrovka, vysoký tlak, rakovina, alergie, kožní problémy, infarkt myokardu, mozková mrtvice, ateroskleróza atd. Někteří odborníci odhadují, že dokonce až 80% nemocí je psychosomatického původu, kdy stav duše mění stav těla. Zbytek jsou ostatní vnější nemyšlenkové toxické zátěže – paraziti, bakterie, viry, chemické látky, těžké kovy, záření apod. Mě osobně toto číslo přijde jako nadsazené, ale určitě na to mnoho je. Pamatujme ale, že i nemoc způsobená genetickou zátěží je pouze způsobem přenosu negativní informace. Gen = uložená informace.

Při alegorické přeměně vína a chleba během bohoslužby kněz žádá Boha o požehnání těchto darů, čímž je do těchto pokrmů vložena vysoká duchovní informace, takže konzumace těchto věcí je rovněž velmi posilující a navíc také očišťující. Pouze ale tehdy, je.li člověk schopen tyto informace přijmout. Nechat si požehnat můžete cokoliv, tedy i pokrm. Ne každý však duchovní energie z talismanů a požehnaných věcí může čerpat stejným způsobem a na některé lidí tyto věci nemají dokonce žádný vliv. Záleží to na jejich pokoře, upřímnosti a otevřenosti. Podobně se snižuje účinek nejen informačních přípravků, ale i jakýchkoliv léčiv, pokud jim člověk nedůvěřuje nebo je dokonce povědomě odmítá. Vysílá totiž duchovní informaci svému tělu, aby je odmítlo. Na podobných principech funguje také křest. Není to je symbolické iniciační přijetí nového člena do duchovního společenství. Je to zároveň požehnání. Samozřejmě, člověk později může tuto milost zahodit a přestat z ní čerpat, může jí také odmítnout. Vždy tu funguje i princip svobodné vůle.

Informaci můžeme vkládat nejen do věcí a bytostí, ale dokonce i do situací. Takto vyslaná informace se uloží jednak ve vaší osobní paměti, jednak v paměti kolektivního podvědomí, ze kterého si např. i podvědomí spící osoby půjčuje archetypální obrazy (které popisují snáře). Např. čím více lidí bude věřit, že se ten a ten den něco stane nebo že se stane něco, když se stane něco jiného, tím silnější účinek tato informace bude mít nejen na toho, kdo ji vypustil, ale na každého kdo ji přijal. Ba dokonce i na toho, kdo jí nevěří a odmítá přijmout. Ne nadarmo se říká, že víra i hory přenáší. Pokud k realizaci nedojde, nemusí to znamenat, že informace už přestala existovat. Pouze stále visí v éteru a čeká. Tak se někdy někdy může realizovat i s velkým zpožděním, ba dokonce jinak, než jsme předpokládali a v jiné datum, než jsme čekali. Může k tomu dojít dokonce v době, když už na to nikdo nebude myslet a nikdo nebude vědět o co jde. Pak se objeví třeba v podobě nehody, tornáda, výpadku proudu, onemocnění, nového viru, bacilu, apod… Je třeba si uvědomit, že veškerá negace je v našem světě výsledkem negativní duchovní informace v jakékoliv podobě a vyslaná v jakémkoliv čase. Čas a forma realizace. tu nehraje podstatnou roli.

Tento popis působení negativních informací je ale stále velmi zjednodušující. Informační pole není množství nějakých jednoduchých informací, ale nejrůznějších, nejrozmanitějších obrovských struktur informací, které se dostaly do éteru v různých dobách od miliard jiných lidí. Jsou tu proto, že stále čekají na své uskutečnění – respektive na to, že se tyto mentální a emocionální formy vybijí, podobně jako těžké mraky před bouřkou. Duchovní informace mají pochopitelně vliv nejen na náš svět, ale zejména ve vyšších paralelních realitách. Protože hmota je tu mnohem méně hustá, duchovní informace ovlivňují a formují tyto světy mnohem snadněji a rychleji. Ty negativní se však drží pouze v nižších paralelních světech, neboť jsou natolik těžké a husté, že do vyšších realit nevystoupí. Ty jsou tak formovány pouze pozitivními informacemi (duchovními energiemi).

Informace samozřejmě nejsou omezeny ani časem, ani prostorem, ba dokonce se mohou velmi snadno šířit i mezi paralelními světy. V důsledku toho nás mohou ovlivňovat i bytosti z těchto světu a vše, co se tam děje. Někdy se může stát, že ačkoliv se člověk nepohybuje a netrpí žádnou poruchou nálad apod. ho z ničeho nic přepadne zcela bez zjevného důvodu tísnivý, nepříjemný pocit. Děje se tak proto, že ačkoli tělesně je člověk omezen na existenci jen v tomto světě, o jeho podvědomí to neplatí. A protože podvědomí zachytí nějakou nepříjemnou nebo silně negativní informaci, tak může ovlivnit i tělesné emoce a pocity, případně vyvolat předtuchu, pocit nebo tušení. Pokud například budete někoho sledovat zezadu, jeho podvědomí přijme informaci, že ho sledujete a přejde do vědomí jako pocit či tušení. Co takový člověk udělá? Většinou se ohlédne. Nebo náhle získáte pocit, že je někdo s vámi, i když nikde nikdo není. Vaše podvědomí totiž přijímá informaci, že je s vámi duch a sleduje vás. Pokud je pocit příjemný, je to duch dobrý, pokud je nepříjemný, je to nevítaná společnost, která možná zkoumá možnosti, jak se k vám dostat nebo jak vás využít.

Informace mohou za určitých okolností, pokud jsou dostatečně emocionálně nabité, pohybovat i hmotnými předměty. působit prudké změny teplot místa, pachové či akustické vjemy, kouřové clony, apod. Bez ohledu na to, zda tyto stavy způsobují informace bytostí z paralelního světa, dynamizované děje z minulosti vtisknuté do prostoru nebo třeba i člověk sám – respektive informace z jeho podvědomí. Tak může třeba spadnout obraz, prasknout sklo, hodiny se zastaví, apod. Známé jsou ale i případy vědomé telekineze – pohybu předmětů silou vědomí. Všechny tyto věci působí pouze síla myšlenky a emoce. Tedy duchovní, fyzikálně neměřitelná energie. Tato síla za určitých okolností umožňuje transformovat, modifikovat a měnit i naší fyzickou realitu a někdy může být i extrémně silná. Známe jsou i případy hrubého fyzického napadení těmito entitami z paralelního světa a to i v případě, že tyto entity mají stále pouze nehmotnou formu. Síla myšlenka a emoce však působí stejně, jako kdyby hmotnou formu měly. Např. pokud vás v bundě pokouše démon, může se stát, že vaše bunda bude netknutá, zatímco vaše ruka pokousaná do krve.

Zajímavé také je, že i lidé nebo třeba celá letadla, lodě apod. mohou náhle beze stop zmizet do paralelní reality. Na světě prý kdysi existovaly průchozí brány do vyšších dimenzí, které i dnes mohou za určitých okolností fungovat. Člověk jim může projít – dokonce aniž by něco musel zpozorovat – na druhém konci vyjde v jiném času nebo na jiném místě, které je jinak vzdálené třeba desítky kilometrů daleko. Cestování časem ale ani v tomto případě není možné doslova – to k čemu dochází je pouze deformace času a jeho výpadky. (Tj. během průchodu branou plyne čas jinak a proto se deformuje či zakřivuje, takže když z brány vyjdeme a my jsme během cesty ztratili jen 10 minut, ve skutečnosti uběhla třeba celá hodina). Do jaké míry jsou tyto průchody způsobeny časoprostorovými anomáliemi a do jaké míry byly uměle vytvořeny, je otázkou. Časoprostor je zkrátka plastický, elastický a někdy se z nevysvětlitelných důvodů různě deformuje, natahuje a prohýbá. Mimozemšťané měli kontaktérům sdělit, že je způsobují také antihmotové zbraně, které se dodnes nacházejí na dně oceánu z dob atlantských válek. Dodnes prý jsou částečně ještě funkční. Také sdělili, že podobné prastaré brány a tunely se nacházejí v celém vesmíru, ale ani oni neví, kde se vzaly, zda je někdo vytvořil nebo existovaly odpradávna. Předpokládají, že je vytvořily pradávné kosmické civilizace. Dodnes je ale mnozí používají k cestování mezi realitami a prostorem jako jakési „kosmické metro“.

Samozřejmě existuje také telepatický přenos informací. Dnes se takto dorozumívají jen zvířata, aniž by používala myšlenky a řeč. Pokud vydávají zvuky, je to jen doplněk jejich komunikace, nikoliv základ, tak jako u člověka. Také lidé kdysi dávno tuto schopnost měli, než se propadli do nižších realit kde byli nuceni začít rozvíjet jazyk a řeč, stejně jako se naučit písmo, které převzali od zástupců mimozemských kultur, které tehdy ještě trvale sídlily i na Zemi. Ve vyšších paralelních světech to funguje podobně jako dnes u zvířat. Lidé se mohou, ale nemusí dorozumívat akusticky. A tím, že používají telepatii, nepotřebují pochopitelně ani jiné komunikační prostředky.

Magické praktiky samozřejmě nejsou jen požehnání či prokletí, ale třeba i uhranutí. Opět v pozitivním či negativním smyslu slova. Tímto způsobem ale nedochází k přenosu duchovní informace akusticky, ale vizuálně. Zvláště maličké děti, které ještě nejsou schopné racionálně uvažovat a bránit se různým vnějším vjemům, tyto informace snadno absorbují. Každý vjem či pohled, který není pozitivní jim může ublížit tak, že je dlouhodobě poznamená a uloží se v jejich podvědomí, později může způsobit nemoc nebo i poruchu osobnosti. Také z toho důvodu, se nejmenší děti nikdy nebrali do společnosti cizích lidí nebo lidé zakrývali kočárky. Stačí i zamračená tvář nebo ošklivý pohled. Vše děti nesmírně citlivě vnímají. Jsou jako houby, které do sebe nasávají vše co vidí a slyší a později to i napodobují, aniž by mezi tím nějak rozlišovaly.

Duchovní informace jsou všude kolem nás, ať už visí v prostoru a čekají na své uskutečnění nebojsou uložené v nějakém živém nebo neživém objektu. Většinou jde o chaoticky uspořádané chuchvalce různých informací, které dohromady nedávají žádnou silnou pozitivní, ani negativní informaci. Čím silnější, jasnější, konkrétnější jsou, čím je jejich struktura organizovanější, tím výraznější vliv mohou mít. Když citlivý člověk vstoupí např. do prostoru, který je nabitý výrazně negativní informací, ihned to na sobě ucítí. Například prostor bývalého koncentračního tábora je dodnes plný negativní informace. A naopak, podobně člověk ucítí také pozitivní informaci z prostoru – například v chrámu. Ať už tato informace volně visí v prostoru nebo je také uložena v okolních objektech. Delší pobyt na takových místech pak může v člověku zanechat otisk těchto informací. Informace se otisknou i z objektu na objekt, např. pokud položíme jednu věc na jinou. Stejně jako z člověka na člověka, když se objímají a mají spolu fyzický vztah. Informace na navzájem přenášejí a kopírují. Pozitivní informace člověka posílí, negativní a chaotické mu uškodí a okradou ho o energii.

Mnozí lidí věří, že nezáleží na tom, s kým mají sex, pokud je ten člověk fyzicky přitažlivý, Netuší, že od toho člověka přebírají i neviditelné duchovní informace, které se v něm ukládají, jakýsi otisk jeho duše. A nejen to, kromě informace od tohoto člověka přijímají i ty, s kterými ten člověk spal, takže pokud měl X nesympatických partnerů, přebírají otisk od nich všech. Sexuálně závislí lidé někdy proto také končí jako alkoholici, kteří mají „vypitý“ mozek se sníženými duševními a mentálními schopnostmi. Pokud od něho dostaneme ručně napsaný dopis, přijmeme nejen informace ze slov, ale i ty uložené v papíru – to z e-mailu ani SMS možné není, proto je jejich informační hodnot daleko nižší. Pokud je grafolog senzitivní, pozná člověka nejen podle analýzy písma, ale i podle informace z papíru. Podobně, jako když senzibil pozná povahu člověka z fotografie. Ostatně lidé si běžně vybírají člověka podle vzhledu. Ne všichni však vždy v důsledku toho, že z něj umí podvědomě číst a přijímat informace. Mnozí jen podle toho, že se jim líbí.

Každý, kdo se trochu zajímal o numerologii ví, že i každé písmeno nebo číslo v sobě obsahuje duchovní informaci (i když se jí často mylně říká energie). A když se sestaví dohromady, vytvoří novou informaci. Podobně každé slovo, každé jméno nebo např. datum, v sobě nese zakódovanou duchovní informaci. Je prý dokonce součástí karmického řetězce, takže není náhodné, kdo jak se jmenuje nebo kdy se narodil. Nebo kdy se co stane. V dávných dobách se těmto věcem věnovala velká pozornost. Všechny tyto informace pak člověka zpětně ovlivňují. S trochou nadsázky bychom mohli o magii říct, že život je magie a magie je hra informací.

Pokud se dlouho zdržujeme v místech s negativní informací nebo nějak obcujeme s lidmi, kteří jsou nosiči negativních informací, ovlivní nás to. Zejména děti jsou na to citlivé. Tady je velmi důležité být chráněn pozitivní informací a její energií. I když někdo např. i prokleje člověka, který je chráněnou silnou pozitivní informací, tato negativní vyslaná informace je nemůže nahradit a zachytit se. Odrazí se zpět k tomu, kdo jí vyslal. Informace, která se vrátila pak může způsobit nemoc, často rakovinu. Je to jako když člověk vystřelí paprsek negativní energie, ten se odrazí a smrští do klubíčka, ze kterého vyroste nádor. Jediná možnost, jak zabránit tomu, aby se k nám informace vrátila a poškodila nás je uvědomit si svůj čin, litovat ho a někomu důvěryhodnému se se svým činem svěřit či úmyslem (ano i pouhý zlý úmysl vytváří negativní informaci). Pokud jsou splněny podmínky upřímné lítosti a třetí osoby, která informaci dále nerozšíří a nechá si ji pro sebe, pak vyslaná informace ztratí sílu. Sice se k vám v nějaké symbolické podobě vrátí, ale nebude mít žádný, nebo zcela  zanedbatelný účinek. Není nic objevného, jen základy magie.

Nemoc často není nic jiného, než důsledek působení negativní informace, ať už je vyslána cíleně, záměrně, nebo s ní přicházíme do kontaktu v lidech, předmětech a potravinách, které jsou negativními informacemi kontaminovány. (Slyšel jsem ale dokonce o tom, že existují lidé, kteří jsou chráněni jakousi obzvláště silou pozitivní informací, že přežili i řadu neuvěřitelných nehod a událostí, které by jiné dávno zabili. Nebo, že i přesto, jak neuvěřitelně riskují, nikdy se jim nic nestalo. Nebo že lidé, kteří jsou takto chráněni a mají imunitu proti všem nakažlivým nemocem…).

Všechny informace, ať už visí v prostoru nebo jsou uloženy v objektech se mohou navzájem ovlivňovat, podle své povahy (náboje) se spojují, kumulují a vytvářejí silnější informační proudy, Nebo naopak se odpuzují, navzájem nahrazují a neutralizují. Nezáleží jen na povaze informací, ale také na povaze příjemce informace – na stupni vědomí, duševního nastavení a duchovních kvalit člověka. To, že podobné přitahuje podobné funguje i mezi informacemi a na základě toho pak mezi lidmi vznikají sympatie a antipatie. Není to nic jiného, že interakce mezi těmito duchovními informacemi. A jestliže je pro většinu lidí např., pobyt v negativně nabitém prostoru může být nepříjemný, pro lidi, kteří jsou nositeli negativní informace bude naopak příjemný. Tito lidé se zase nebudou cítit dobře v prostoru, který je nabit pozitivní energií. Např. vůně kadidla, která je nositelem očišťující informace jim může způsobovat velmi nepříjemné pocity, až na zvracení.

Mimochodem, tady se dostáváme k tomu, co je vlastně v mnoha případech alergie a jak vzniká. Když se člověk v životě setká s něčím, co mu ublížilo, nebo s něčím, o čem si jen myslí, že mu to ublížilo a věří tomu. uloží se v jeho podvědomí tato informace a tak pak působí a kopíruje se dále. I toto je součást genetické informace, tzv. dědičného hříchu. Protože je tato informace v nás stále uložena, setkání s alergenem nám znovu ublíží, i když to nemá žádný reálných základ a nikomu jinému stejný alergen vůbec nijak neublíží.

A jak věci fungují jako zdroj informací? Jak jsem řekl, do všeho se ukládají nějaké informace, ze všeho co myslíme a co děláme. Třeba koupíme-li používanou věc z bazaru. Tato věc v sobě nese spoustu informací o tom, kdo jí dříve používal. Někdy se dokonce stává, že když pacient dostane krev či orgán jiného člověka, přebírá tím informaci o jeho povaze a ta se stává jeho součástí. Proto někteří s náboženských důvodů odmítají transplantace nebo transfúze a raději zemřou. Nebo když po někom zdědíme dům. V jeho zařízení a jeho zdech jsou uloženy informace o všem, co se v něm kdy dělo. Pokud jsme dostatečně citliví, můžeme tyto informace číst již po pouhém doteku třeba na jeho zeď. Ty mohou přicházet jak vizuálně, tak akusticky. Většina z nás ale takové schopnosti nemá. Může se ale zcela výjimečně a vzácně stát, že je nějaká věc nabitá velmi silnou negativní informací (například člověk, který ji vlastnil utrpěl šok a zemřel). Když se pak takové věci dotkneme, můžeme dostat zpočátku i silný výboj, které je podobný elektrickému a na okamžik přijmout velmi nepříjemnou negativní informaci o emoci, která člověka během jeho šoku ovládla. Je to podobné, jako byste se na okamžik stali tou osobou.

Zejména ale citliví lidé získávají podobné skryté duchovní informace prostřednictvím svého podvědomí, které není uzavřeno v naší realitě. Bez rozdílu toho, na jakém nosiči jsou uloženy. Spíše jde o to umět s nimi pracovat, uměl je analyzovat, dešifrovat a rozpoznávat, které informace odpovídají věcem, které se skutečně stali, lidem, kteří skutečně existovali či existují… Nemusí být těžké duchovní informaci získat, ale zařadit ji do kontextu. Ostatně i pouhé sny jsou pouze informacemi. Protože jsou však neuložené a nezpracované, jsou organizovány chaoticky nebo vytváří samovolně konstrukce podle zafixovaných kolektivních matric archetypů (které popisují snáře). Sny si můžeme představit jako jakési chuchvalce informací, zatímco informace jako krásné a geometricky přesné útvary (takto skutečně vypadá struktura molekul pod mikroskopem, pokud objektu vložíme pozitivní informaci).

Obzvláště těžké je získávat informace z budoucnosti, neboť budoucnost je pohyblivá a v informačním poli existují všechny verze budoucnosti. Pouze některá se jeví aktuálně jako pravděpodobná a jiná méně. Je to jako předpovídat počasí. Přesto i věštění budoucnosti (pokud není prorockým darem) není vhodná činnost. Proč? Protože tímto způsobem přijímáme informace, které ještě více znásobují pravděpodobnost toho, že se stane to, co bylo předpovězeno. Svým způsobem je to tak věc velmi kontraproduktivní a do jisté míry z nás dělá loutky, protože takto sami sebe ovládáme. Je sice pravda, že naše životy jsou z části již naplánovány, nicméně nic jako osud neexistuje. A pokud je něco naplánováno, pak proto, že je to pro náš prospěch a není smyslem se tomu snažit vyhnout.

Tak jako každý objekt může být nosičem informací, které do sebe nahrává, absorbuje a přijímá, tak se ukládají informace i o všech těchto objektech, tedy všem živém i neživém. Říká se mu kolektivní podvědomí, informační pole, akašická kronika či protonace. V okultní a mystické literatuře používají autoři různé termíny. Obvykle se uvádí, že toho informační pole může mít jakoukoliv vizuální podobu – ta je pouze jakýmsi hologram, ale především zdroj informací časoprostorové sítě – tj.něčeho, co obepíná celý vesmír. Tedy alespoň tento hmotný. Vesmír však ve skutečnosti nemá žádné hranice a plynule přechází do vyšších paralelních dimenzí, kterou je pro nás neviditelné – tj. nemohli bychom je vidět, ani kdybychom dalekohledem dohlédli až na konec vesmíru.

V informačním poli se však ukládají pouze takové informace, které jsou relevantní, zatímco ostatní postupně blednou a mizí. To znamená, že tu můžeme najít jen takové informace, které mají souvislost s něčím z dnešní doby nebo s tím, co známe, že existovalo kdysi. Většina informací nám tak zůstává ukryta. Buď proto, že zmizela nebo proto, že k nim nemáme přístup. Takové informace pak můžeme získat pouze zprostředkovaně od bytostí z jiných realit a nezbývá nám, než jim buď věřit nebo nevěřit. Bohužel, ne všechny tyto zdroje jsou spolehlivé. Informační pole (akašická kronika) je hojně využívané jakési infocentrum vesmíru, není to však žádný centrální archiv, kde se skladuje i to, co dlouho nikoho nezajímalo nebo informace, které jsou na vyžádání dostupné neomezeně pro nejširší veřejnost. Ptáte se, jak je možné, že informace z akašické kroniky mizí, jestliže jsou věčné? Samozřejmě, informace je věčná, ale ne nosič, na kterém je uložena. A také časoprostorová síť, do které se otiskuje vše z kolektivního vědomí, je pouze nosič. Není-li informace uložena v akašické kronice, je možné ji získat pouze z vědomí ducha – z duchovní paměti. To ale není běžně možné a lidem je to umožněno je ve vzácných, ojedinělých případech a dočasně.

Chtěl bych se ještě zmínit o etické otázce v souvislosti s magií. Zvláště pokud jde o obchod z duchovními hodnotami a informacemi, podobně jaký kdysi praktikovala i katolická církev, když nabízela odpustky za úplatu. Svědomí nám říká, že když je nějaká informace dostupná zdarma, je nemravné s ní obchodovat nebo ji využívat ke zvyšování zisku. Jenže i kněží musí z něčeho žít a i léčitelé a výrobci léčebných přípravků musí z něčeho existovat. I když stále platí okřídlené rčení – zdarma jsi dostal, zdarma dávej, je jasné, že tak jednoduché to není, vzhledem k tomu, že každý musí z něčeho existovat. Je to tedy spíše otázka osobního svědomí, jaké částky si kdo naúčtuje a do jaké míry tyto částky odpovídají jeho skutečně vynaložených souvisejícím nákladům. Záměrně podtrhuji souvisejícím, protože samotná informace by skutečně měla být stále zdarma. Kdyby tomu tak nebylo, nejenže by se účinek této informace mohl snížit, ale nakonec by se obrátila proti těm lidem, kteří ji chtěli zneužít pro své obohacení. Nikomu by nemusela pomoci a zůstala by nerealizovaná. A protože by zůstala nerealizovaná, zůstala by viset na tom, kdo je vypustil.

Vidíme tedy, že s duchovními informacemi nejenže nelze obchodovat, pokud se nemají stát černou magií, ale i to, že magii nelze vědecky akceptovat i z jiných důvodů, jako je právo. Kdyby se tak stalo, lze si jen těžko představit vědeckoprávní chaos při posuzování trestných činů provedených za pomocí magie. A nemuselo by jít jen o násilné trestné činy. Už jen otázka řešení autorských práv by byla  těžko řešitelný m problémem. Ve středověku se čarodějnictví velmi často řešilo a padaly za něj tvrdé tresty. Vzpomeňme jen na nechvalně známé čarodějnické procesy v Salemu, v Nové Anglii – jeden z nejtemnějších bodů americké historie. Jak soudy a na základě jakých důkazů, postupovaly… Jednak to bylo naprosto šílené a za druhé to nebylo ani jinak možné. A nejen v Salemu, ale všude… Proč? Mnoho lidí dnes nechápe, že něco jako inkvizice – náboženská čarodějnická justice mohlo existovat, ale černá magie byla ve středověku a raném novověku skutečný problém. Existovalo velké množství tajných okultních spolků a sekt.

Naštěstí s postupem doby jsou lidé rozumnější (i když někdy i otupělejší) a opatrnější. Lidí, kteří se dnes zabývají černou magií je mnohem méně a ti, kteří se jí zabývají, činí tak skrytě a sofistikovaně, takže je není možné odhalit, ani usvědčit. Mnohdy se skrývají za vědecké výzkumy, filosofické a zájmové spolky, apod. Navíc mají široce odstupňované členství a stupně zasvěcení, takže jejich užšího kruhu vůbec nelze proniknout. Doba se od osvícenství zkrátka změnila. Dokonce dospěla až k tomu, že tyto věci dnes nejsou vědecky uznávané, stejně jako jejich účinek, takže nejsou ani postihnutelné. Jejich úlohu přebírají v moderní době tzv. ilumináti a mystické lóže. Běžní lidé se těmito věcmi nezabývají.

Jiná věc je šedá magie a esoterika – na venkově se v dobách nedávno minulých našlo mnoho lidí, kteří nějakým způsobem praktikovali magii. Lidé, kteří se jí dnes zabývají tak často činí i jen z komerčních důvodů, pro své obohacení a osobní rozvoj – a zákazníků mají nekonečnou řadu, zejména mezi politiky a vlivnými osobnostmi, do kterých bychom nikdy neřekli, že takových služeb využívají. Málokdo ví, že ačkoli komunisté propagovali ateistickou ideologii, která byla součástí marxismu-leninismu, sama STB (tzv. Hudova skupina) se tajně zabývala výzkumem paranormálních jevů. Tyto snahy jsou široce známé v případě nacistů, ale v případě komunistů se o tom nikdy příliš nemluvilo. Ve své době to bylo i přísně střežené tajemství – podobně jako jsou utajené dnes tyto výzkumy ve spolupráci s mimozemšťany.

Je někdy tak trochu spíše už veřejným tajemstvím, že také dnes se výzkumem paranormálních jevů vážně zabývají mnohé vlády, státní orgány a početné skupiny vědců a vědeckých komunit. Vzhledem k tomu, že magické praktiky a vše co souvisí s paranormálními jevy je považována za šarlatánství nebo minimálně za nevědecké a neodporné postupy či za pavědu, z pochopitelných důvodů o tom všichni, kdo se těmito jevy zabývají neradi chlubí. Důvodem je to, že nechtějí, aby se o nich mluvilo jako o šarlatánech, z obavy dehonestace a snižování jejich kreditu a důvěryhodnosti. Pokud nemají rovnou přísně zakázáno o tom hovořit – dodnes jsou tyto činnosti utajované. Nejen v Americe, v Rusku, Británii, ale i mnoha dalších zemích Může to souviset i s politickým bojem, kde by mohlo zveřejňování výsledků takových výzkumů přinést politickým soupeřům náskok a výhodu. Svět sice už dávno není to co byl za dob studené války, ale dodnes to hraje významnou roli a ani zdaleka jsme stále nedospěli k tomu, aby o těchto věcech bylo možné veřejně hovořit.

Moderní společnost je tak velmi pokrytecká – na jednu stranu existuje nějaká oficiální vědecké doktrína, která je mnohdy dokonce považována za nedotknutelnou a nezpochybnitelnou, na straně druhé tu máme utajované výzkumy, zesměšňování těch, kdo by o jejich výsledcích chtěli promluvit, jejich umlčování nebo dokonce záhadná úmrtí lidí, kteří o nich možná chtěli podat důkazy. Daleko nejcitlivější a nejstřeženější jsou ale právě výzkumy a projekty ve spolupráci s mimozemšťany. Ačkoli (nebo právě proto že) důkazů a svědectví o pozorování mimozemšťanů jsou hlášeny tisíce a jen tajné podzemní trezory v Británii obsahují tuny tajných materiálů.

Zpět ale k magii práce z informacemi. Pokud jde o získávání informací z éteru, není ani tak důležitá technika, kterou je lze získat, pokud se člověk zbytečně nevydává všanc jiným bytostem, což je nesmírně riskantní a hlavně – strašně hloupé a naivní. Informace obvykle přicházejí v formě 3D obrazů, člověk má pocit, jakoby se ocitl uvnitř děje. Pokud je v hypnóze, je to dokonce úplně stejné, jako kdyby tu událost sám prožíval (respektive znovu prožíval). Senzibil vidí jakési hologramy různých dějů na blíže neurčených místech a v blíže neurčených časech. Není obvykle těžké popsat to, co vidí.Těžší je specifikovat, o co jde. Nejtěžší je tato místa přesně lokalizovat a ještě těžší je určit dobu a čas, ve které se děj odehrává. Někdy je dokonce výjimečně i nemožné tyto věci vystopovat, takže i když senzibil vidí požadovanou událost, místo kde se odehrála a lidé, kteří se jí účastnili, nepodaří se je dohledat. Zejména pokud senzibil tato místa a konkrétní lidí vůbec nezná.

Zcela zvláštní kategorií magie a působení duchovních informací jsou takové, které jakoby tvoří náš osud. I když máme svobodnou vůli a osud neexistuje, jsou věci, které jsou předem určené, dané a dokonce i věci, které se průběžně jakoby záměrně mění, takže budí dojem neuvěřitelné shody náhod. Je ale zřejmé, že o žádné náhody nejde, pouze netušíme, kdo a jak jejich běh ovlivňuje, když se například něco co se mělo stát nestane, protože se záhadně stane něco jiného, apod. Tady vidíme, že naše životy jsou řízeny ještě z oblasti paralelních realit, respektive vyšší inteligencí. Bohužel tyto věci nelze nijak prozkoumat, ani vysvětlit a tak pro nás zůstávají záhadou. Stejně jako skutečnosti, jejich poznání patří mezi záměrně vyloučené a zakázané. Snad je to proto, že jako lidé nemáme mít právo znát všechno a mít vliv na všechno.

Život je zkrátka hra, divadlo a jeviště zároveň. Máme svobodnou vůli, avšak ta je velmi omezená. Jsme v zajetí svého osudu, avšak protože máme svobodou vůli, můžeme ho do jisté malé míry i sami měnit. Nebo ho můžeme měnit i více, ale je prostřednictvím magie. Pokud o změníme černou magií, docílíme změny, ale ta rozhodně nebude k našemu prospěchu. A protože nikdy přesně nevíme, co je skutečně dobré, je někdy lepší se vyhnout konkrétní prosbě a žádat jen o to, aby se stala Boží vůle.

Svět je něco je testovací plocha, velké divadlo, ve kterém jsme herci a režiséři zároveň. A navíc je tu i mnoho dalších hráčů, kteří nejsou vidět… Je to fér? Asi ano, vzhledem  k tomu, že nejde o sportovní utkání. V životě jsou totiž jen některá pravidla jasně daná, zatímco jiná se mohou měnit. Je to totiž zároveň i jedna veliká show. I když život musíme brát vážně, nesmíme ho brát zase příliš vážně. Musíme si ho vážit, ale nesmíme být ani otroky svých představ o tom, jak by co mělo vypadat…

Jednou lidstvo určitě dospěje do toho stavu duchovního probuzení a vědomí, že se magie stane uznávanou vědou, o jejímiž základy budou obeznámeni ii děti. Nebude to však už černá magie, která zahubila minulou civilizaci, ale magie zaměřená na čisté vědomí ducha, nikoliv temné bytosti, které odpradávna lidstvo ovládaly. Bude to však nejspíše až na Nové Zemi. Všichni pak budou vědět a znát, jaké jsou síly, které jim ubližují, jaké jsou ty, které jim prospívají a jaké jsou ty, kterým ubližují sami sobě. Každý bude vědět, jak negativní informace vytvářejí karmické řetězce, tedy karmu, kterou není možné najednou zrušit, dokud si jí každý poctivě neodžije, aby splatil do posledního haléře – vše, co dluží, odčinil vše zlé, co udělal, zneužil a využil ve svůj prospěch.

Tehdy už nikoho určitě ani nenapadne něco ukrást, někoho podvést a udělat vědomě cokoliv zlého, protože si každý bude vědom duchovních následků. Nebude třeba žádných soudů, policie ani kriminalistiky. Žádného orgánu, ani systému, který by společnost hlídal a ochraňoval. Tedy přesně tak, jak už to dávno funguje v jiných vyspělých civilizacích ve vesmíru, ve vyšších paralelních realitách. Mimochodem, víte jak je to u krádeže, při níž je odcizen předmět, který je nosičem vysoce pozitivní informace a je tak pod ochranou světla? Víte, co se stane s těmi, kdo se dopustí svatokrádeže? Všichni předčasně zemřou. Alespoň podle zkušenosti jasnovidců. Tak dopadne každý, kdo je prokletý nebo sám na sebe kletbu přivolá.

Takto záhadně už mnohokrát vymřeli dokonce i celé, rozvětvené rodiny, včetně amerického prezidenta Kennedyho. V tomto případě je ale možné, že něco věděl o tajných projektech a výzkumech ve spolupráci s mimozemšťany a existovala obava, že je vyzradí světu. Zemřel za velmi záhadných okolností, souhrou zvláštních náhod a událostí (podobně jako František d’Este, synovec císaře Františka Josefa a následník trůnu). V obou případech se mohlo jednat o prokletí lidí, kteří je nenáviděli a kteří se dokonce mohli zabývat černou magií.

Tyto okolností mohou dokonce vypadat tak (a často vypadají), že lidé dělají něco, co obvykle nikdy nedělají, zachovají se velmi zvláštním, neobvyklým způsobem, který vypadá velmi nelogicky a iracionálně – jakoby tito lidé byly očarování, na dálku zhypnotizování, pod magickým vlivem. Takové magické techniky jak na dálku ovládat i celé masy lidí, skutečně existují. Ostatně vidíme to někdy i u politiků a nejvyšších představitelů, když dělají, proklamují nebo vyžadují úplný opak, než to, co dělají. Nebo když prosazují něco, co je naprosto nesmyslné, nehorázné a přitom jsou přesto schopni na svoji stranu získat masy lidí ve zvláštní symbióze s voliči. Jsem přesvědčen o tom, že všechno není jen pouhá psychologie a davová psychóza. Ostatně, když se díváme na dnešní způsoby (ne)řešení migrace, jsou často více, než záhadné.

Proto je důležité, aby zejména vlivní a důležití lidé byli pod ochranou vyšších sil a Američani dokonce i dnes v moderní době stále při inauguraci prezidenta žádají oficiálně Boha o jeho ochranu, i když jsou USA dávno sekulárním a nenáboženských státem. Americká ústava se dokonce dodnes odvolává na Boha a jeho zákony – něco, co je v našem moderním pojetí ústavy již zcela nepředstavitelné. Je ale samozřejmě otázka, do jaké míry to ti lidé myslí vážně a do jaké míry je to jen pouhá součást zvyků, tradic a ceremonií.

Pokud jde o paranormální jevy z hlediska působení negativních informací, lidé se často nejvíce zajímají o různé démony, strašení či duchy. Možná to sem úplně nepatří a hodně už jsem se tomu věnoval kdysi na svém webu Onen svět. Některé věci by tam bylo asi třeba upřesnit nebo poopravit, ale myslím, že je stále aktuální. V každém případě mi to nedá se u tady k tomu, co nazýváme démony, strašením a duchy vrátit, protože to úzce souvisí s projekcí negativní informace. A to docela neobvyklou, silnou a výraznou.

Pokud vyšleme negativní informaci, vytvoří se v paralelním světě mentální fantomická forma, která ale obvykle rychle zanikne. Pokud je však zesílená emocí, změní se fantomická forma v démonickou a ta jen tak nezmizí nezmizí. Naopak se osamostatňuje od svého producenta (zdráhám se říci – tvůrce) a předstírá život. Ve skutečnosti je démon jakýsi mentálně-emocionální robot, který může růst, jak přitahuje podobné formy v éteru se kterými se spojuje. Tyto formy se pak mohou dokonce zhmotňovat v naší realitě tak, že je není možné rozeznat od skutečných a živých bytostí. Nemusí tedy jít jen o beztvaré amorfní formy, ale i dokonalé hologramy.

Tak se rodí viry a někdy i bakterie, hmyz a paraziti v člověku. Jednoduše se zhmotní z paralelního světa. Viry jsou jen zhmotnělé negativní informace odpadlé z našeho vědomí. Mají podobný původ a dělají podobnou práci jako démoni v paralelním světě. Jsou to jen stíny nás samých, které se osamostatnily předstírajíce život. Věda netuší, odkud se viry vzaly a berou, ale ti, kdo se zabývají kvantovou fyzikou, paralelními světy, duchovním přenosem informací a parapsychologií, věří, že je to tak. Výjimečně se dokonce mohou zhmotnit i velké formy v podobě různých nestvůr, příšer, apod. Možná jste někdy slyšeli příběhy, že se s nimi někteří lidé setkali nebo je viděli. Dokonce se našly i jejich stopy, otisky, zranění, která zanechaly lidem, apod., ale nikdy nebyly nalezeni a dopadeni. Ve skutečnosti nejde o žádná zvířata, ani živé bytosti, ale o démony, jakých jsou nižší paralelní světy plné – tyto reality jsou známé v náboženském pojetí jako „peklo“.

Démoni na sebe berou podobu z kolektivního vědomí představivosti lidí – tedy podobně, jak když člověk sní. Jejich charakteristickým rysem je, že tak jak náhle proniknou do našeho světa, tak i rychle zmizí či střídavě mizí a pak se zase objevují. Když mluvíme o zhmotnění démonů do naší reality, neznamená to, že by se skutečně do té míry zmaterializovali (takový případ není znám), ale to, že jsou viditelní tak, že jsou k nerozeznání od hmotných objektů. I když nejsou hmotní, mohou jak jsem řekl vyvinout i neobyčejnou fyzickou sílu a produkovat jakoukoli podobu, od vizuální, přes akustickou, čichovou až po hmatovou.

Berou na sebe podobu stejným způsobem, jakým se tvoří naše sny když spíme. Čerpají ji s kolektivního vědomí lidské představivosti, takže mohou mít podobu zcela realistickou nebo velmi fantastickou. Často se tedy zjevují tak, jak si lidé představují nestvůry. tyto procesy v tomto případě ale nikdo neřídí – jsou zcela samovolné, stejně jako formy a postavy v našich snech. Pokud má někdo to (ne)štěstí, že se setká s démonem, je to totéž, jako kdyby se setkal z hologramem postavy ze svého děsivého snu, který se vyprojektovala v prostoru, s projekcí své vlastní myšlenky či s projekcí myšlenek a emocí jiných lidí. Jsou to výjevy z našich vlastních děsivých snů a fantazií. O tom, jak neuvěřitelně bohaté je kolektivní vědomí lidské představivosti a fantazie, není třeba mluvit. Velmi výrazně k tomu přispěli i filmaři, zejména v hororových filmech. Ani netuší, že těmto bytostem vytvořili podobu nejen na filmovém plátně, ale také doopravdy a někteří lidé budou mít tu čest se s těmito bytostmi osobně setkat po odchodu z této reality.

Protože nejde o skutečné bytosti, ale jen o stíny těch, kdo jim nevědomky dali sílu, nemají ani vědomí. Jsou to neobyčejně mocné emoční struktury, které ale někdy i velmi dobře imitují inteligenci. Kdyby lidé tušili co dokáže vyprodukovat jejich nenávist, zloba nebo strach, určitě by mnohem více nad svými emocemi, slovy a skutky uvažovali. Zatímco v této realitě jsem proti nim až na vzácné případy chráněni, na onom světě je možné se s nimi v temných světech setkat běžně. Mohou tak trýznit ty, kteří je stvořili nebo ty, kteří je svými emocemi přitáhli a vyživují. Démoni se negativními emocemi živí, pokud dlouho hladoví, ztratí sílu a zmizí. Obvykle tedy jen tak nezmizí, protože díky lidem rozhodně nehladoví a mají se stále čím živit. Tyto formy vytvářejí iluzi pekla, které pochopitelně nestvořil Bůh k trestání lidí, ale které je produktem lidí.

Pokud se tyto formy výjimečně projektují do naší reality, bývá to obvykle v místech silné koncentrace negativních informací. Například proto, že se tam prováděly magické rituály, docházelo tam k vraždám, bojům, týrání, znásilnění, ke strašným nehodám či vůbec tam, kde lidé umírali a trpěli při tom. Nebo již byli mrtví, ale stále připoutaní ke svému tělu a trpěli posmrtným šokem a stresem, co je velmi časté. Obvyklá místa jsou bývalá bojiště, hladomorny, satanské chrámy, věznice, pochybné ústavy, márnice, hřbitovy, velmi staré budovy, místa častých nehod, apod. Všude tam se nejčastěji vyskytují uložené silně negativní informace, které mohou produkovat démony, které se projektují do našeho světa. Nestává se to často, ale stává se to. Umírá-li těžký zločinec a nelituje svých činů, tyto bytosti jsou obvykle první, které po své smrti spatří, protože už na něj hladově čekají, aby si sním hrály a čerpali z jeho emocí. Kdyby tušili, jací přátele na ně čekají, byli by tak zděšení, že by se ihned napravili.

Projektovat se mohou i informace, které nejsou negativní, ale jsou dostatečně silné. I tak ale nejsou obvykle příjemné, mohou lidi vystrašit a jsou rušivé a obtěžující. I takové informace uložené v objektu nebo lokalitě mohou být natolik silné a dynamizované, že způsobují audiovizuální či pachové efekty. Znovu můžeme např. slyšet zvuky či vidět zjevení původních majitelů domu, historické událostí v krajině apod. Tyto hologramy se mohou neustále dokola promítat a opakovat jako nahrávka na prasklé gramofonové desce dokonce i stovky let, než se vybijí, vyhasnou a samy zmizí. Ani tomto případě ale nejde o žádné strašení a činnost duchů (to je jiný případ), ale jen o pouhou a neškodnou reprodukci záznamu. Tyto jevy ustanou, pokud je dům zbourán nebo jsou tyto staré informace přepsány jinou informací, která je dostatečně silná, aby ji překryla.

Podobně se však někdy mohou projevovat i duchové a nemusí být vždy jednoduché zjistit kdo nebo co tyto jevy způsobuje. Jsou i duchové, kteří se sami velmi aktivně snaží vzbudit pozornost žijících lidí, ať už k tomu mají jakýkoli důvod – snaha je ochraňovat, upozornit na sebe, že stále existují, snaha ubližovat nebo si jen dělat legraci. Každý duch není stejný a má jinou povahu, podobně, jak když byli lidmi. Pamatuji se, když jeden známý, silný kuřák, který mě často navštěvoval a  i u mě často kouřil. Dá se říct, že pomalu nevydržel delší dobu bez cigarety. Když zemřel, ještě zřejmě na mnou jako duch občas chodil, i když jediné, jak jsem jeho přítomnost poznal byl zápach kouřového dýmu. I když od té doby u mě už nikdy nikdo nekouřil a ani já ne a byt jsem už od té doby stokrát vyvětral a nikdo u nás nekouřil ani nebyl. Navíc tento kouř jsem necítil jen já. Zajímavé je, že se mi ale i párkrát stalo, že jsem cítil vůni květin, přestože jsem v pokoji žádné neměl.

Podobně jako duchové lidí nejsou ani padlé andělské bytosti tím, co lze přímo zařadit mezi působení negativní informace. Naopak jde o ty, kteří je záměrně sami vytvářejí. Tyto bytosti jsou neuvěřitelné mocné a dovedou tak působivé triky a kousky, na kterými skutečně zůstává rozum stát. Zejména působivé jsou představení, kdy si duch hraje s hmotou jakoby to byla pastelína a původní tělesnou dokáže dočasně zcela změnit (metamorfóza). Pokud je někdo posedlý tak, že je takovou bytostí zcela ovládaný, mluvíme o pravé obsesi. Osvobodit posedlého z moci takové bytosti může pouze Bůh, přičemž člověk – obvykle kněz – slouží pouze jako prostředník. Ne vždy je ale vymítání úspěšné, buď selže kněz nebo není dovoleno posedlého osvobodit, protože si to posedlý sám nepřeje a je tzv. s ďáblem kamarád. Dobrovolně umožňuje, aby cizí bytost jeho tělo používala a demonstrovala svoji moc.

Není jasné, kdy a za jakých okolností se duchové lidí mohou nějakým způsobem projevovat v naší realitě. Je zřejmé, že se takto projevuje jen nepatrná část z nich. Co jim tuto schopnost propůjčuje. Ostatně na poli paranormální jevů je stále hodně záhad, o kterých se lze jen dohadovat. Nicméně o duchách, kteří působí jako strážní andělé je známo, že se takto zjevují a to nejrůznějšími způsoby a formami. Je třeba uvážit, že i samotná duše člověka projevuje někdy neuvěřitelné schopnosti. Jsou to případy, kdy podvědomá informace člověka může jak telekineticky působit na hmotné předměty, tak vyvolávat holografické projekce, které vypadají, jako by byly skutečné. Praktickým výzkumem těchto jevů (zejména telekineze, hypnózy, umírání, telepatie, přenosu a působení duchovních informací) se zabýval už za první republiky známý a populární český léčitel, parapsycholog, sochař a řezbář Břetislav Kafka. Mimochodem jeho sochy najdeme dnes v karlínském kostele Cyrila a Metoděje u vchodu.

Jinak informace se mohou dokonce projevovat i na mrtvém těle člověka, který zemřel. Lidé, kteří zemřeli se nikdy od svého těla neodpoutávají najednou, ale jsou s ním ještě částečně jeden až dva týdny po smrti spojeni. Odpoutávají se od něho podobně postupně, jako se k němu připoutávají při inkarnaci. Pokud se tedy mrtvému tělu něco děje, může dotyčný duch stále cítit bolest. A naopak, pokud duch trpí, přijímá tuto informaci i jeho původní tělo, které pláče, přestože je mrtvé… Zkrátka z oblasti paralelních světa, ať už jde o naše vlastní podvědomí, kolektivní vědomí či o jiné bytosti působí mnoho informací, sil a energií o nichž toho stále víme jen málo. Skeptiky ale někdy skutečně přesvědčí až to, když se s nimi sami osobně setkají. Jenže ani jejich svědectví nejsou dostatečná k tomu, aby jim věřili ostatní skeptici.

Pokud jde o používání černé magie v dnešní době už samozřejmě není trestné, není právně postižitelné, protože není ani dokazatelné a jednoznačně prokazatelné. Tyto praktiky nikdy ale nezmizely a nikdy se nepřestaly zcela používat. Pouze se o tom přestalo mluvit… Nebo se o tom mluví, ale pouze v médiích, které nezapadají do hlavního proudu a jsou odmítána jako konspirační, alternativní nebo dokonce dezinformační. Na veřejnoprávních kanálech o nich sotva uslyšíme. Oficiálně všechny tyto věci byly zcela popřeny a vytlačeny do oblast pavědy a šarlatánství. Důvod je jednoduchý – nikdo neví, co s nimi. Jejich vliv nelze jednoznačně prokázat tak, aby ho nebylo možné vysvětlit žádným jiným způsobem. Proto se vždy dává přednost logickému a racionálnímu vysvětlení, i kdyby bylo nejméně pravděpodobné. Tak se někdy objevují racionální vysvětlení, která jsou úplně od věci a na první pohled krajně nepravděpodobná. – například to, že obrovské piktogramy v obilí vytvořily větry či gravitace. Nevím jestli jsou v takovém případě příznivci klubu skeptiků spokojení více, než při vysvětlení, že jde o paranormální jevy. Asi ano.

Prof. Peter Staněk poznamenává, že současná věda je z velké části poplatná politice a komerčnímu výzkumu. Hledání pravdy je pro ní až na druhém, méně důležité místě: Jejich většinový vztah k paranormálním jevům  trefně popisuje jeho přirovnání:

Když se vědci doví, že v koupelně je kůň, drtivá většina z nich se zasměje a ani se tam nejde podívat, protože je jim jasné, že v koupelně nemůže být žádný kůň. 10% vědců se přijde přesvědčit a začne provádět důkladnou analýzu toho, jak kůň vypadá, jaká má kopyta, atd. Ale pouze 1% vědců se přijde do koupelny podívat a začne pátrat potom, jak se tam dostal.

Existuje pravidlo, že za všech okolností má přednost racionální vysvětlení a pokud se jen trochu nějaké najde, je obvykle pokládáno za jediné možné. Snaha vše vysvětlit racionálně je někdy až naprosto křečovitá a šílená.  Je jasné, že taková racionalita už si sama protiřečí a hraničí s bláznovstvím. Pouze ve výjimečných případech, kdy se opravdu nepodaří žádné najít, je věc prohlášena za neobjasněnou a neidentifikovatelnou či neidentifikovanou. Problém snad je jen ten, že přestože takových věcí a událostí je jen malý zlomek, je jich i tak už až příliš mnoho… Proto ještě častěji jsou takové věci raději ignorovány, popírány a zesměšňovány a nikdo s nimi nechce mít nic společného.

Tyto věci tak lidi často hluboce rozdělují – na jedné straně máme fanoušky záhad, kteří ve všem vidí něco zajímavého a tajemného, že to nemůže mít žádné racionální vysvětlení, na druhou stranu mnoho lidí, kteří se těchto věcí až panicky bojí a za každou cenu trvají na racionálním vysvětlení a vše, co je za hranicemi jejich racionálního světa jim přináší pocit obrovské nejistoty a ztráty pevné půdy pod nohama.

Někteří z těchto lidí dokonce pak ani po své smrti nevěří, že zemřeli. A ti, kteří již tento fakt připouští, stále nevědí co si počít a zůstávají vězni sousedního paralelního světa, zcela bezradní a neschopni si svoji situaci nějak racionálně vysvětlit – tak jak to vždy dělávali. Nejsou schopni postoupit dále, jak silně jsou svázáni s tím, co znali, s lidmi, které znali, s majetkem, který vlastnili či s požitky, kterých si jako lidé užívali. Domnívají se, že to je jejich končená a pokud ještě zcela nepropadli beznaději a letargii, zoufale se snaží na sebe upozornit žijící lidi (i když je většinou kromě senzibilů a médií nikdo nevidí, neslyší, ani nevnímá). Tedy snad kromě toho, že vám na chvíli zalehne nebo zapíská v uchu a prožene se skrze vás duch…