Opozice na Ukrajině se probouzí. Evropa také – ale jinak?

Na Ukrajině začíná sílit opozice proti prezidentovi Volodymyru Zelenskému a přestává se bát mluvit. Vůdkyně ukrajinské strany Baťkivščyna a bývalá premiérka Julija Tymošenková je zhrozena z nebývale otevřených výroků šéfa německé rozvědky Bruno Kahla a vyzvala k okamžitému uzavření příměří. Kahl se podle agentury DPA vyslovil proti míru na Ukrajině a podle něj, pokud bude válka ukončena do roku 2030, umožní to Rusku nasměrovat svou agresi proti Evropě.

Jinými slovy – je třeba udržovat napětí a prodlužovat válku co nejdéle, jinak Putin zaútočí i na Evropu? Už se v tom nějak přestávám orientovat, ale do hlav některých lidí opravu nevidím. Politici často říkají něco jiné a něco jiného myslí, protože je to z velké části divadlo pro voliče. Je ale možná pravda – pokud se do podzimu situace neuklidní – mohou být letošní parlamentní volby u nás hlavně o tom, zda chceme s Ruskem válku vést co nejdéle a eskalovat ji a přitom hovořit o tom, že to děláme právě proto, že chceme mír.

Nejen u nás, ale myslím si, že i v celé Evropě se bude ještě hodně mluvit o zvyšování výdajů na zbrojení, ale to všechno se skutečně týká dlouhodobého horizontu jak říká opozice, ve kterém rozhodně žádné přípravy na třetí světovou válku nechceme. V krátkodobém horizontu – což je to co Ukrajinu trápí nejvíce – jsou to ale jen prázdná a falešná slova. Tady skutečně nejde o zbrojení, ale o nějakou mírovou dohodu. Spíše se mi ale zdá, že více než mírovou dohodu chce koalice ochotných hlavně co nejdelší válku. Evropa tak nakonec možná bude první, kdo dohodu bude blokovat více, než samotná Ukrajina.

Někdy mám takový pocit, že Evropa je nemocná jakýmsi druhem masochismu, nejen pokud jde o zelenou dohodnu. Nebo, že jí záleží na ideologii více, než na Ukrajině samotné, protože její lídři jsou ideologií posedlí, stejně jako svojí vlastní moci a zveličenou představou o sobě.