Slovo úvodem

Vítejte na alternativním webu Avalon24 — Znamení doby. Tyto stránky se zaměřují na souvislosti mezi historickými událostmi, špinavou politikou, manipulacemi, zkorumpovaným systém, ale i jeho budoucí proměnu, kdy se rozpadne a začne Nový Věk lidstva. Nevíme, kdy se to stane, ale věříme, že k tomu skutečně dojde, jak je v proroctvích.  Jak říkáme ve vyznání víry: Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku. Vítejte na webu, na kterém prezentuji informace a názory bez cenzury – zatím je to stále ještě možné, i když možná není tak daleko doba, kdy bude i u nás svoboda slova omezena mnohem více, než je dnes. Využívám tedy možnosti, že žijeme v relativně svobodné zemi a toho, že už tak dlouhou dobu si užíváme relativně klidného a šťastného období. Sociální sítě raději nepoužívám – nerad bych aby mi pak zablokovali bez důvodu a vysvětlení můj účet jako se to nedávno stalo panu kardinálovi poté, co si jen dovolil uvést na pravou míru papežova slova ohledně práv homosexuálů.

Zatímco dříve byla svoboda slova omezována za účelem ochrany socialistické společnosti, socialistických hodnot před lživou propagandou a manipulacemi ze západu, dnes se dostáváme znovu do situace, které se tehdejšímu vztahu opět začíná vzdáleně podobat. Svoboda slova je opět omezována – tentokrát za účelem ochrany demokratické společnosti, liberálních  hodnot před lživou propagandou z východu a před manipulacemi. Kdo kritizuje liberální hodnoty a nejde s davem, je automaticky označován nálepkami. Také v EU mají liberální hodnoty naprostou převahu, proto také EU učinila z práv migrantů a homosexuálů jeden ze základních pilířů tzv. evropských hodnot. Hodnot, o kterých říká, že jsou křesťanské, ve skutečnosti jsou však pouze liberální – křesťanské až na posledním místě. A když už nemůže prosadit kvóty, tlačí na prosazení tzv. migračního paktu a na to, aby kritizování migrace (homosexuálů či jiných menšin prozatím ne) bylo trestným činem. Opravdu se chceme navracet do minulosti a budovat novou společnost, ve které bude každý preventivně chráněn před škodlivými myšlenkami nebo dokonce hlídán či snad dokonce trestán za kritiku a nepřijatelné myšlenky?

Odkud mají neziskové organizace podporované vládami tu pravomoc a drzost určovat jaké stránky jsou nevhodné a umísťovat před ně varování? Je to podobné, jako když sociální sítě mají tu drzost sledovat komunikaci jiných lidí, zasahovat do ní, korigovat, mazat a přidávat do ní své komentáře. Je to podobné, jako kdyby vám někdo drze na váš dům připevnil ceduli – „pozor – tento člověk je možná nebezpečný a měli byste si na něj dát pozor. Opravdu chcete zazvonit na jeho zvonek?“. Je skutečně nutné takto vychovávat dospělé lidi a sledovat je? V jaké společnosti to žijeme? Jistě se shodneme na tom, že bojovat proti falešným zprávám je třeba – podle mě je to možná ale pouze vzděláváním a vedením ke schopnosti vlastního úsudku – nikoliv tím že stát bude prostřednictvím neziskových organizací nebo sociálních sítí občany sám hlídat a chránit. Kdybychom o sobě netvrdili, že jsme liberální společností, mohli bychom to vzít jako fakt, že je svoboda naše slova takto omezována.

To, co kritizuji je spíše ono pokrytectví. Je jasné, že k ochraně naší svobody je nutné to, abychom se části své svobody vzdali. Problém je jen ten, že když to přeženeme, těžko si můžeme nadále říkat svobodná, demokratická společnost. Vždy to bude platit jen do jisté míry – tedy podobně, jako u autoritativních režimů. Vyhánět ďábla ďáblem je opravdu ten nejméně efektivní způsob boje se zlem. Svobodu a demokracii nemůže diktovat a vytvářet stát shora jako to dělá EU, ale chytří, moudří, odpovědní a vzdělaní lidé jí musí sami utvářet zdola. Pokud tato základna neexistuje, dobrý systém fungovat nemůže. Ostatně, o tom jsme se přesvědčili, když jsme svobodu a demokracii chtěli exportovat do jiných zemí a domnívali jsme se, že odstraněním diktátorů vznikne svobodná a demokratická společnost. A pokud přece ano – vidíme, že se dlouho neudrží, pokud jí nechráníme našimi vojsky. Ani složitá soustava brzd a protivah nemůže zabránit nehodě, pokud tato zařízení obsluhují idioti a psychopati. Zkrátka mezi svobodou a nesvobodou je jen tenká čára… Svoboda není něco, co jsme si jednou vydobyli a už tu bude navždy. Každý den o ní přicházíme, aniž bychom to tušili tak, jako pomalu koroduje kus plechu až se jednou s překvapením, „nečekaně“ rozpadne. Do té doby si asi většina z vás bude myslet, že jen straším konspiračními teoriemi a dívám se na svět příliš negativně.

Nový věk se ale pomalu blíží a již vidíme znamení doby (obrovská přelidněnost, kulturní a mravní úpadek, globální oteplování, přírodní katastrofy, zbraně hromadného ničení), i když ještě věci nenabraly spád a starý systém stále drží jak-takž pohromadě. A možná že i ještě dlouho bude, než to praskne a ukáže se pravda, před kterou nebude moci nikdo utéct. I když ani nevíme, jak se to stane. Duchovní transformaci o které se hodně mluví, si každý představuje trochu jinak, stejně jako si každý představuje jinak vzkříšení mrtvých. Nakonec i Boha si každý představuje jinak. Věříme v něco, co si jen stěží dovedeme představit. Věříme ale, že transformace je hlavně proměna myšlení lidí, když poznají, co je skutečně důležité, co je život a kdy se budou moci toho, co bylo škodlivé, vzdát.

Jsme na to připraveni? Asi ani zdaleka ne. Alespoň většina z nás ne. Tento svět je velmi krásný, i když je značně narušený, nestabilní a hodně zkažený. To všechno však zanikne a skutečná krása se teprve ještě ukáže. Kéž bychom ji poznali, nelekli se jí a neukryli se před ní. Život na Nové Zemi, v Novém Věku si nikdo zasloužit nemůže. Člověk si ho nemůže nárokovat, získat ho jako odměnu za své zásluhy. Může ho jen přijmout nebo odmítnout. Není v lidských silách změnit svět a navrátit se do ráje. Není v lidských možnostech dosáhnout věčného života, zachovat civilizace napořád, nikdy nezemřít. Přesto je to možné a časoprostor je jen pouhý hologram. Lidská identita sice může mít svůj konec, rozpadnout se a zaniknout, ale ve své podstatě je život ve skutečnosti věčný, pouze se mění jeho formy a podoby, kterých je daleko víc, než jen tušíme a než si vůbec umíme představit. Každý kdo přijímá život a nejde proti němu, stává se součástí tohoto věčného běhu. Každý je určen a povolán k věčnému životu.

Starý věk už prakticky skončil, ale nový ještě zcela nezačal. Myslím, že je to mimořádné a přelomové období ve vývoji nejen naší společnosti, ale celé lidské civilizace, ve kterém se dnes nacházíme. Již před lety skončila éra stability, kdy bylo vše jasné a dané a začalo velké období chaosu, tříbení a třídění. Skončil věk Ryb a začal Nový věk — Věk Vodnáře… Či spíše možná bychom měli říci končí a zároveň začíná, protože data nelze asi přesně určit a doba, kdy se věky časově překrývají může být dlouhá.

S naším civilizací jsme došli daleko. Naše věda dosahuje svých limitů, většina z nás ve vyspělém světě žije v blahobytu tak, jako nikdy předtím. Dosáhli jsme ekonomického růstu a vyspělosti, kterou si před pár desítkami let nikdo nedovedl představit, duchovně jsme se však o moc dále stále neposunuli. Dosáhli jsme jakéhosi limitu materiálního vývoje a limitu udržitelnosti a dnes je náš rozvoj jakoby zacyklen do sebe. Je to ale jen zdání, protože před námi je nová etapa. Nyní konečně zbývá dosáhnout i té poslední a nejdůležitější mety, která přinese transformaci našeho vědomí – změnu našeho matrixu, materialistického paradigmatu na celostní, tedy nejen materiální, ale také široce kvantový, duševní a spirituální, osvobozený od finančních a mocenských zájmů. Překonání materialistického pohledu na svět bude velkou revolucí, která zahájí zcela nový věk lidstva. Bude to první krok k návratu do ztraceného ráje, neboť ateismus, gnosticismus a náboženský fanatismus, materiální nerovnost, mocenská politika či závislost na energiích zcela zaniknou. Lidstvo v té době také objeví (či mu bude zjeveno), že energie je ve skutečnosti zdarma, že její zdroje jsou neomezené a že není třeba drancovat přírodu. Stejně jako to, že je možné díky této energii vytvořit lodě schopné cestovat časoprostorem a vytvářet umělou gravitaci.

Když mluvíme o duchovní transformaci vědomí, neznamená to jen transformaci intelektuální a znalostní, ale celkové povznesení vědomí na vyšší úroveň, tedy také pokud jde o míru sebereflexe, pokory a ochoty vzdát se toho, co nám brání opustit staré vzorce našeho způsobu života a myšlení, do značné míry determinovaného a omezeného věcmi a jevy materiálními. Duchovní transformace vědomí je tedy věc velmi komplexní a dlouhodobá. Nejde však jen a pouze o vývoj vědomí, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale do značné míry o návrat k původnímu, neporušenému stavu, kdy jsme ještě nebyli lidmi, ale žili jsme v souladu s Božským řádem. Jde tedy o docela významný skok, jehož projevem je disharmonie, chaos, tak jako se práší a vzniká nepořádek vždy, kdy se rodí něco nového, co zůstane, až nepořádek bude odklizen a spolu s ním vše, co této rekonstrukci vědomí jakoby bránilo.

Vědci se netají tím, že život jednou zanikne – to že se na této úrovni stane naše planeta neobyvatelnou. Možná dlouho předtím, že sama zanikne, až ji sežehne slunce. Globální oteplování to však pravděpodobně způsobí daleko dříve. Není otázka,  co bude příčinou toho, že se Země stane neobyvatelnou dříve, než jí sežehne Slunce, ale kdy se to stane. Na výběr máme nespočet možností, od technické havárie, zbraní hromadného ničení, přes pád asteroidu, pandemie smrtelné nemoci, globální oteplování, po útok mimozemšťanů či kombinace různých faktorů… Zkrátka nevíme, co ukončí starý svět, zároveň ale věříme, že naše civilizace přejde do jiné dimenze a bude pokračovat dále, jak opět stojí v proroctví. Ráj nikdy neexistoval na této Zemi, ani existovat nebude – je to pouze náš přechodný domov a navíc je existence lidstva na této planetě jen pouhým zlomkem času. Uvažme, že pokud Země existuje jeden den, pak člověk je zde možná jen jednu vteřinu z této doby… A možná, když to bude hodně dlouho, tu ještě čtvrt vteřiny vydrží.

Pokora je nesmírně důležitá – i kdybychom byli na vrcholu rozvoje, stále nebudeme nic – jen zrnko prachu. Naše chybné činy a myšlenky ale mohou časoprostor tak narušit, že nám přinesou i materiální katastrofu. Nemyslím si, že Bůh někoho trestá – to je skutečně pouze básnická zkratka pro neposlušné děti. My sami si to způsobíme a ukončíme starý svět ještě dříve, než by k tomu došlo normálně. Podobně, jako se to stalo Atlantidě nebo Sodomě a Gomoře. Nový bude ale už pokračovat pro každého jinde – v jiné realitě a v jiné dimenzi. Pak si uvědomíme, že tento život byl jen krátkou epizodou toho všeho. Epizodou, ve kterém jsme možná udělali dobrá rozhodnutí, nebo i velmi chybná, protože jsme měli pocit, jakoby vše patřilo nám a jako bychom tady měli být věčně.

Asi nejzajímavější způsob ukončení starého světa (a podle mě i pravděpodobný) by byl ten, kdyby po celém světě nastali tak jasné, viditelné a pádné úkazy, které by nebylo možné nijak vysvětlit a jednoduše popřít. Např. hromadná veřejná demonstrace mimozemšťanů. Bylo by opravdu nanejvýš zajímavé sledovat, jak by se k tomu kdo postavil. Nepochybuji, že i potom by se našlo mnoho lidí, kteří by vše vysvětlovali jako hologram, masovou halucinaci, apod. Náš racionální matrix by byl ale natolik otřesen a narušen, že by to skutečně znamenalo zánik starého světa. Jsem přesvědčen toho, že ti, kdo chtějí současnou podobu světa skutečně zachovat co nejdéle a za každou cenu – aby si udrželi svoji moc – se právě něčeho takového bojí jako čert kříže. A ještě více se bojí toho, že něco takového vůbec nemají pod kontrolou a že o tom nerozhodují oni. Vždyť pravda je velmi nebezpečná věc. A co kdyby ji lidé poznali? Otázkou jen je, zda se skutečně více bojí ztráty své moci nebo chaosu, paniky a možného rozpadu společnosti… Nejspíše obojího. Nakonec, možná i Vatikán ví o posledních událostech více, než se zdá – nejen díky zjevením Panny Marie.

Tak si ale říkám, jak by se k nám chovali naši předkové ve středověku, kdybychom je z budoucnosti navštívili a nabídli jim osvětu, zavedení demokracie a kdybychom je poučovali o lidských právech. Nejspíše by se s námi vůbec nebavili, prohlásili by nás za posly ďábla či buřiče lidu. Ale možná, kdybychom jim nabídli nové, modernější zbraně a technologie výměnou za jejich součinnost při našich vědeckých výzkumech a plánech na ovládnutí společnosti (což bychom jim samozřejmě neřekli) – naši nabídku by rádi přijali. Ne nepodobně totiž jednají i ti, kteří takto jednají s našimi potomky s budoucnosti či mimozemšťany. Chtěli bychom v našich kosmických lodích cestujících časoprostorem vůbec v našem středověku, u našich prapředků vůbec provést nějakou veřejnou prezentaci, chtěli bychom se jim představit a jednat s nimi? Nebylo by to jako jednat s barbarem – nevyčkávali bychom raději na okamžik, až budou připraveni k tomu, abychom se s nimi setkali? Právě tak totiž jednají s námi ti, kteří jsou ve svém vývoji stovky, tisíce či dokonce miliony let před námi. V takovém případě možná pro ně znamenáme tolik, co hmyz či zásobárna materiálu. Rozhodně ale ne partnera ke komunikaci.

Jak dlouho budeme ještě hrát hru na hledání mimozemských civilizací a přitom utajovat to, co je dnes už veřejným tajemstvím? Jak dlouho bude nutné udržovat tento falešný matrix aby nevznikl chaos, panika a nezrodila se zcela nová civilizace – nový věk? Těžko říci, každopádně je jasné, že čas se rychle krátí. Ať už se k tomu rozhodnou pozemšťané nebo je v tomto rozhodnutí předběhnou nepřátelští či přátelští mimozemšťané. Myslím si, že tak jednoduché to ale nebude a spouštěcím momentem bude nějaká událost globálního významu, když se ukáže, že dále tyto věci již nebude možné zametat pod koberec. I po velkém odhalení si však staré struktury budou chtít za každou cenu udržet svojí moc a provedou svůj poslední zoufalý a dlouho plánovaný pokus – vytvořit za pomoci mimozemských technologií novou a globální totalitu o které proroctví mluví jako o velkém soužení a pronásledování a o vládě šelem nad Zemí, které mezi sebou vedou boj. I ta však povede nakonec ke krachu.

Až přijde čas, pravda jistě vyjde najevo. Do té doby zcela jistě klidné časy nebudou a budeme svědky mnoha přelomových a revolučních změn. Tedy přesně tak, jak bylo prorokováno. Začíná velmi napínavá, vzrušující epocha plná změn, proti které bylo divoké 20. století jen předehrou. Tedy napínavá – jak se to vezme. Nejsme samozřejmě jen pozorovatelé, jsme prozatím i účastníci…