Demokracie » Zralost ke svobodě

Co říkáte na spojení TV Prima a CNN? Do roka by měl u nás začít totiž vysílat po ČT24 další zpravodajský kanál. Česká televize a všichni liberálové mají už vítr z toho, zda to nebude příliš velká konkurence a zda jejich vysílání nebude konzervativní a tak nebude narušovat  liberální pohled na svět. Ono spojení je to docela zvláštní, protože CNN je liberální TV, zatímco Prima je spíše konzervativní, nicméně se zdá, že tady jde především o obchod. Co z toho vyleze, uvidíme. Prima říká, že to bude něco jiného, než ČT24. O tom, jak drtivou převahu mají u nás liberálové se socialisty svědčí i to, že v nabídce skoro všech poskytovatelů satelitních a internetových televizí najdeme vždy liberální CNN, zatímco konzervativní Fox News nenajdeme u nás v nabídce nikde. Přitom jde o největší americkou TV, zatímco CNN je až třetí.

Strážci demokracie také bijí už na poplach kvůli tomu, že nejbohatší Čech – Petr Kellner a jeho skupiny PPF kupuje TV Nova. Česká veřejnoprávní média už spekulují o tom, kam to povede a zda zůstane zachována objektivita zpravodajství a nedojde k manipulaci. Naproti tomu vůči veřejnoprávním médiím se snáší stále větší vlna kritiky za to, že se považuje za strážce demokracie, hraje si na objektivitu a vnucuje divákům svůj pohled na svět. Obhájci veřejnoprávních médií zase říkají, že jejich úloha strážce demokracie je u nás nezastupitelná a že možná bez nich by to šlo rychle z kopce, takže takového hlídacího psa všichni potřebujeme.

Já si to nemyslím, naopak se zastáncem, že k demokracii patří ještě vyšší podíl svobody než tu, kterou tu dnes máme a kdy jsme povinni platit si strážce demokracie, i když ho třeba ani nesledujeme. V USA to neexistuje, veřejnoprávní služba tu má zcela marginální význam a nikdo není nucen k tomu, aby si jí platil, pokud ji nesleduje. Ba co více, žádný TV kanál nebo rádio není nikým peskován za neobjektivitu, nikdo ho nehlídá, žádná státní rada, nebo dozor. Nikdo se nestydí za to, jaké názory prezentuje a komu straní – je to zcela legální. Každý ví, že když sleduje ten či onen kanál, televizi, rádio, sleduje médium, které je příznivcem někoho či nějakého směru, politického názoru…

Kritici namítají, že tak to u nás být nemůže, protože česká demokracie a Češi na to nejsou dostatečně zralí. Je to podobné jako s přímou demokracií ve Švýcarsku, která u nás také není aplikovatelné, protože opět – český volič na ní není dostatečně vyspělý a proto potřebuje své politické zástupce a nemůže volit přímo. Nebo je to podobné jako se sociálním pojištěním, které je u nás nejen povinné, ale i vysoké. A zde nemají lidé na výběr, nemají svobodu naučit se sami hospodařit se svými penězi a potřebují k tomu stát, který jim dělá chůvu.

Demokracie samozřejmě znamená odpovědnost. Jenže, jak se jí člověk může naučit, jestliže k tomu nemá svobodu? Nemá svobodu si namlet hubu, narazit a poučit se. Nemá šanci dospět, protože je neustále voděn za ručičku a je mu říkáno, co má dělat? Česká společnost je podle mého názoru nejen silně rovnostářská, ale i socialistická – a nezměnilo se to ani po roce 1989. Zkrátka socialismus je stále velmi populární – i v době, kdy komunismus dávno v Evropě zanikl. I sociální pojištění je svým způsobem povinná solidarita, pokud nejste hlavně příjemcem, ale spíše dárcem. Ale proč ne, pokud se na tom demokraticky shodne většina z nás, že chce silně sociální stát, nemám nic proti tomu. Je to věc názoru a národní shody a patří to k demokracii, stejně jako rozhodnutí, jak má tato demokracie vypadat a fungovat.

Ne nejsem pravičák, spíše se pokládám za střed. Někdy kvituji nápady levice, jindy pravice. Ale, že by měla být společnost méně regulovaná a v některých případech tak více svobodná, to si myslím. Toho stínu nesvobody, který zde máme i 30 let po revoluci bychom se mohli už dávno zbavit. Možná pak by nám přestali i někteří lidé diktovat, jak máme žít. Jaké máme mít žárovky, záchodové mísy a co si máme myslet o tom, o čem čteme a slyšíme, ty neustále spory o to, kam vlastně patříme, zda děláme nebo neděláme v EU ostudu, místo toho, abychom byli hrdí na to, že nepatříme nikam a že jsme sami sebou. A že si nepotřebujeme dokazovat svoji orientaci, někoho o ní přesvědčovat, že jsme hrdý, sebevědomý národ, který se nebojí říci svůj názor bez toho, že přijde o svoji dobrou image. Že jsme národ, který nepodléhá žádné propagandě, zastrašování ani strašení před někým, který se chystá nás znovu obsadit a podobné nesmysly.

Zrušení TV rady i koncesionářských poplatků (resp. jejich ponechání na základě dobrovolnosti) by byl první krok. Já osobně bych se přihlásil k jejich placení a platil bych je jako dosud, byla by ale opravdu fajn ta svoboda a možnost volby – ne povinnost, že mi to stát nařizuje. Stejně jako placení pojištění – platil bych si ho dál, ale uvítal bych možnost ho kdykoliv zrušit, jak já budu chtít, aniž by mi do toho stát mluvil. Když se totiž lidé naučí odpovědnosti, naučí se vážit si jeden druhého a spoléhat se jeden na druhého. Ne na to, že všechno udělá stát, který si platíme jako dojnou krávu, aby se o nás staral dokonce i v případě, že nám bude radit, co bychom si měli myslet.

„Referenda se ve Švýcarsku konají poměrně často a tato země je již jimi proslulá. Každý, kdo chce švýcarský model (anebo jeho určitou modifikaci) zavést i v jiné zemi, se ohání právě tím, jak to v zemi helvétského kříže všechno funguje a že švýcarské demokracii a její pověsti ve světě referenda a aktivní politická kooperace občanů nijak neškodí.

Hlavní vadou na kráse těchto řečí je však samotný fakt, že Švýcarsko je unikátem. Ba co více, je unikátem neopakovatelným a nepřenositelným. Je to dáno historickou tradicí zdejšího specifického politického systému tvořenou stovkami let. Tamní lidé jsou zde zkrátka jinačí. Jsou pyšní na to, jaká jejich země je, dělají vše pro dobro, výjimečnost a blahobyt svého státu. Nasvědčují tomu i výsledky mnohých dalších referend z minulosti.“

Více Reflex


Samozřejmě, že jsou jinačí, každý národ je jiný, to však neznamená, že jen ti vyspělejší občané mají právo rozhodovat, zatímco ti méně vyspělí mají být stále utvrzováni v tom, že nejsou dost vyspělí, že jsou méněcenní a že na to nemají. S tím rozhodně nesouhlasím. Jistěže ve Švýcarsku je to dlouhá tradice, ale nikdy není pozdě tuto tradici založit i u nás. Vše má svůj začátek, který může být i těžký, ale tak to bývá. Každý by měl být pyšný na svoji zemi a dělat vše pro její dobro – ne se za ní stydět, přenášet odpovědnost na neschopné zástupce a nadávat na ně. Jinak budeme stále jako ve školce, i když už bychom mohli být alespoň na základní.

A že ve Švýcarsku lidé hlasovali pro zachování koncesionářských poplatků, jak se tím chlubí i naše veřejnoprávní televize? Pokud u nich funguje lépe, než u nás, proč ne – v každém případě je to rozhodnutí lidí, ne něco, co je nařízené shora. Švýcarsko je zkrátka v demokracii mnohem dál a spoustu věcí tu funguje lépe. Určitě moc dobře vědí, proč nikdy nevstoupili do EU a svoji nezávislost a neutralitu si stovky let velmi bedlivě hlídají. Naproti tomu mnozí lidé u nás jsou ochotni i sama sebe vyměnit za nějaké výhody jako prodejná žena.

Na světě je docela málo zemí, které jsou malé, ale současně velmi sebevědomé, jednou s takových anomálií je Švýcarsko, ale třeba i Dánsko. Když se podíváme jak velký podíl na rozhodování zde mají jejich obyvatelé, jak zde funguje demokracie, měli bychom se z toho poučit. Je to zcela něco jiného, než u nás, něco, čemu se my ani nepřibližujeme.

Demokracie je názor většiny, ať už většiny parlamentární (liberální demokracie) nebo lidu (lidová demokracie). Pravda se ale s názorem většiny nesmí zaměňovat. Hlas lidu není hlasem Božím, to však neznamená, že by demokracie neměla platit. Otázka je pouze ta, jak daleko lid připustit přímo k rozhodování a nakolik mít systém, který je spravován skrze prostředníky a lid na něj nemá přímo vliv. Přímá demokracie vyžaduje vyšší odpovědnost každého. Zastupitelská pak tuto odpovědnost převádí na zastupitele, takže lidé nemohou rozhodovat přímo. To je však do jisté míry frustrující, bere lidem možnost, aby se naučili větší odpovědnosti a vytváří rozdělení společnosti na ty dole a ty nahoře – pocit, že někdo lidem vládne.

Demokratický blok říká – jednání o referendu nikdy nesmíme ani připustit – podívejte, jako to dopadlo v Británii. Kdyby tam lidé neměli možnost rozhodovat, bylo by všechno v pořádku. Je ale takové myšlení demokratické? Není demokracie právě vláda lidu? Samozřejmě, že ano, ale ne jednou tak a podruhé onak – jak se to hodí. Když se to hodí a očekává se, že se lidé rozhodnou správně, referendum se povolí a když se to nehodí a očekává se opačný výsledek, řekneme, že referendum je nedemokratické a tedy nemožné. Co to je a kdo tady tedy rozhoduje? To je důvod, proč jsem příznivcem především lidové – tedy přímé demokracie. Přes liberální – tedy parlamentní demokracii by měly být řízeny pouze odborné věci. O všech ostatních by měli lidé v hlasování rozhodovat přímo – nikoliv skrze své volené zástupce.

Urputně bráníme liberální zastupitelskou demokracii a bráníme se lidové – přímé demokracii, takže mezi elitou a zbytkem máme příkopy, které jdou jen těžko zasypat. Volič, který může vše ovlivňovat pouze skrze volené zástupce, musí být nutně frustrován z toho, jak náročné a zdlouhavé jsou všechny demokratické rozhodovací procesy. Navíc právě v případě Evropská unie na spoustu věcí nemá vůbec vliv, protože EU má své vlastní autonomní orgány, které nepodléhají vůli voličů. A pokud podléhají, je jasné, že vzhledem k tomu, že každá země nemá jeden hlas, ale podle počtu svých obyvatel, jsou malé země v nevýhodě. Kdyby tady nebyla právě tahle nespravedlnost, nikdy bychom ani nemluvili o nějaké motoru EU – Německo – Francie, ale unie by skutečně patřila všem stejně. V tomto případě jde ale podle mého názoru ještě navíc o mocenský pakt – ne o rovnocenné postavení všech, bez ohledu na jejich velikost.

Bohužel si myslím, že bez přímé demokracie a bez změny hlasovacích pravidel nebude žádná reforma možná. Současné snahy EU přiblížit se více lidem nejsou více, než kosmetické úpravy. Je to jakási snaha o perestrojku. Elity si to začínají uvědomovat, ale zároveň mají z demokracie strach. Stejně jako globální hráči, kteří z globalizace nejvíce profitují. EU je v současné době takové zkostnatělé monstrum vzdáleně připomínající blok socialistických „demokratických“ států RVHP.  A ti co brání demokracii mi připomínají blok spojenců, kteří naopak prosazování demokracie brání. Kdo ví, zda nás tedy nečeká v budoucnu nějaké nová revoluce. Do té doby tu bude stále napětí mezi tzv. demokraty a tzv. populisty. A vlastně to není nic jiného, než spor v to, jak má demokracie fungovat… A kolik prostoru ponechat lidem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *