Od té doby, co americký psycholog a sexuolog John Money v 50. letech poprvé vymyslel použil termín „gender identity“, začali ho používat další a další lidé v jiných jazycích, aniž by ale vlastně všichni věděli, co tento termín má označovat. Ani čeština nemá pro toto slovo dosud vymyšlený český překlad a proto se stále mluví jen o pohlaví a o změně pohlaví. Doslovný překlad je „rodová identita“ – gender = rod (v gramatickém smyslu slova). Změna pohlaví však ve skutečnosti není možná, neexistuje žádný způsob, jak udělat, aby se muž stal ženou a ženou mužem. Lékařská věda dokáže tělo muže pouze upravit a přizpůsobit tak, aby se podobalo tělu ženy, aby muž co nejvíce vypadal jako žena a naopak. Navíc, invazivní pokusy na „předělání“ pohlaví jsou rizikové a nedůstojné, což je důvodem, proč se od takových způsobů začíná ustupovat.
Termín gender identity ve skutečnosti znamená vnitřní pocit člověka, sociální konstrukt, tedy to, jak se člověk identifikuje. V důsledku tlaku aktivistů a ideologů ale vznikla nová ideologie, která začala lidem vnucovat představu, že gender je důležitější, než pohlaví a že o tom, jaké má člověk pohlaví rozhoduje jeho gender – jeho sociální role a pocit sebeidentifikace. Vznikla tak představa, že existuje mnoho druhů pohlaví. Slovo gender zní v češtině opravdu hrozně a neumíme ho přeložit. Nejlepší by tedy bylo asi říkat rodová identita, kulturní pohlaví, sociální pohlaví, případně pocitové pohlaví. Když už tento termín chceme dále používat.
To, že ani média dodnes nemají jasno v tom jaký je rozdíl mezi pohlavím a genderem dokazuje to, že často hovoří o „změně pohlaví“ nebo říkají např. „muž, který se narodil jako žena…“ – čímž vyjadřují že došlo ke změně pohlaví. Ve skutečnosti došlo pouze ke změně genderu, protože dotyčná si uvědomila, že se necítí jako žena, ale jako muž. Její pohlaví však zůstává stále stejné. Jde o tzv. genderovou dysforii, jejíž příčiny nejsou dosud probádané, nicméně někteří ji nepovažují za duševní poruchu, ani za poruchu osobnosti, ale o přirozený jev. O to, co je přirozené a co je porušené se stále vedou diskuse a na tom, co je porucha a co je varianta prožívání stále nepanuje shoda – to je však jiná otázka.
Názor že pohlaví je možné měnit ale mezitím už hluboce zakořenil tak, že i média ho dnes považují často sa samozřejmou věc. Také umělá inteligence vám nejspíše odpoví stejným způsobem a až když budete trvat na tom, že se neptáte na změnu genderu, ale pohlaví, „zamyslí se“. Ostatně, kolikrát slyšíme, že někdo změnil pohlaví? Nebo že pohlaví je mnoho? Jde o stále dokola opakované nesmysly, které se šíří mediálním prostorem a přejímají je i seriozní novináři a veřejnoprávní média. Např. v níže uvedeném článku s nadpisem „Ke změně pohlaví bude stačit kladný posudek lékaře“. Stále se hovoří o tom, jakoby pohlaví bylo možné měnit nebo že se někdo narodil jako něco jiného, než je. Ve skutečnosti tedy nejde o změnu pohlaví, ale o změnu sebeidentifikace, tedy genderu. Proces změny genderu se nově nazývá tranzice a ten, kdo touto změnou prošel se nazývá trans:
- transmuž = žena, která se identifikuje jako muž (nikoli muž, „který se narodil jako žena“)
- tranžena = muž, který se identifikuje jako žena (nikoli žena, „která se narodila jako muž“)
- člověk, který věří (cítí), že není ani jedno nebo je obojí se dnes obvykle nazývá jako fluidní nebo nebinární
Myslím si, že by se u nás mělo důsledněji rozlišovat mezi pohlavím (to, co je dáno biologicky) a tím, jak se kdo identifikuje (genderem). Protože se to nedělá je podle mého názoru to, co lidi nejvíce dráždí – to, že jim lže, že hra, která se hraje není férová a upřímná. Podobá se to jakési prapodivné hře, kdy máme bukový les, ale listy buků ostříháme a vytvarujeme tak, že vypadají jako lístečky břízy. Na jejich kmeny a větve pak nalepíme kůru břízy a řekneme – tady máme břízy. Hle – došlo ke změně buku na břízu. Tyto buky jsou nyní břízy. Kdo by to zpochybňoval, je stromofob a může se dopustit přestupku. Absurdní? Ano, ale přesně tak se chováme, když ideologie zastíní zdravý rozum. Děláme, že jsme v tomto případě zvítězili nad přírodou a poručili jí.
Kdyby pohlaví skutečně bylo možné změnit, pak bych s tím neměl vůbec žádný problém, protože ta změna skutečně proběhla. Došlo k metamorfóze a něco nebo někdo se změnilo v něco či někoho jiného. Proč si ale lhát, že pohlaví je možné měnit nebo dokonce že pohlaví určuje gender? Podle mého názoru by bylo správné trvat i nadále na dvou kategoriích – muži a ženy, protože pohlaví jsou ve skutečnosti jen dvě, zatímco genderů může mít nekonečně. Neměli bychom tedy mluvit o změně pohlaví, ale o změně sebeidentifikace. Stará pravidla by tedy měla platit i nadále – pokud je např. někdo muž, ale identifikuje se jako žena, měl by spadat i nadále do kategorie muž – podle pohlaví, nikoliv genderu. Pokud ale řekneme, že gender je důležitější, než pohlaví, dostáváme se do nějaké kulturní revoluce, která by znamenala vše od základu změnit. Tedy nejen vizáž a jméno v občance.
Samozřejmě, aktivisté mohou namítat, že není důležité, co člověk je, ale že je důležitější, jak se kdo cítí. S tím lze souhlasit – je to ale stejné, jako když řekneme, že nezáleží kolik vám je let, ale na kolik se cítíte. Z hlediska vašeho pocitu může být skutečně důležitější, na kolik se cítíte, ale to, kolik vám skutečně je let je faktem, který nelze měnit jednoduše tím, že změníme rodné číslo a datum narození jako když změníme jméno. Jinými slovy – můžete si o sobě myslet co chcete, ale přírodu a čas nepodvedete. Trendem moderní doby však je, že pocity a představy jsou pro lidi stále důležitější. Dokonce tak, že se nebojí je pokládat za fakta a lhát si – virtuální svět pokládat za reálný. Jakákoliv informace, které chtějí věřit, se pro ně stává faktem.
Je tedy potřeba vrátit se znovu na pevnou zem a začít přemýšlet – jinak si vytváříme chaos, ze kterého nevyjdeme a budeme řešit věci, které žádné řešení nepotřebují, zatímco věci, které je třeba nutně řešit budou zůstávat neřešené. Jinými slovy – není čas zabývat se blbostmi. Ústavní soud nám dává prostor k tomu, abychom tu blbost už jednou provždy sami vyřešili, protože on o tom rozhodovat nechce a ani nemůže. Rozhodl o tom, že člověk má právo na to, aby ho nikdo nepředělával, ale nemůže rozhodovat o tom, zda je možné pohlaví měnit.
Zůstává tedy jedna z mnoha důležitých otázek – jak těmto lidem pomoci se integrovat do většinové společnosti tak, aby to současně nezasahovalo do práv jiných, zejména žen a jejich práv na soukromí a intimitu či na to, aby neměli ve sportu nekalou konkurenci mužů, kteří věří, že jsou ženami. Ochrana práv žen by totiž měla být stejně důležitá, jako práva transosob. Práva transosob nelze nadřazovat nad práva žen tím, že muže, kteří se považují za ženy budeme řadit do stejné kategorie, jako ženy, což se už dnes – bohužel – často děje. Vůči ženám jako slabšímu pohlaví je to skutečně nefér – i když takový muž bude mít kladný posudek lékaře.
Stát by nově měl registrovat občana podle jeho genderu (podle toho, jak se identifikuje), nikoliv podle jeho pohlaví. Jak to ale bude fungovat a jak se s tím politikové popasují, teprve uvidíme. Není divu, že se jim do této bizarní a složité diskuse nechce – vzhledem k rozhodnutí ústavního soudu se jí ale nevyhnou.