Víchová závěrem uvádí, že západní země při dosavadních dohodách s Ruskem udělali obrovskou chybu: „Uvěřili v mýtus, který o sobě Rusové sami šíří, a to o jejich neporazitelnosti nebo o stabilní a věčné zemi. Bohužel naše západní slavistika je těmito mýty velmi nakažená. Ale když se podíváte do historie, uvidíte, že Rusko tak věčné není,“ uzavírá.
Tak samozřejmě, nic není věčné, ani Rusko. Na druhou stranu, ani my ne. Myslím si naopak, že mnozí lidé na západě – a zejména u nás uvěřili v mýtus že eliminace Ruska má vojenské řešení. Souhlasím s tím, že Rusko je agresor a Ukrajina se brání. Pokud ale něco nemá vojenské řešení, pak je třeba jednat. V takovém případě je totiž lepší nespravedlivý a špatný mír, než ztráty, kterou nikam nevedou a jsou zbytečné. Ukrajina a západ ale svojí nepříliš chytrou politikou a neschopnou diplomacií sami zabředli do tohoto bahna ze kterého dnes neví jak ven. Tedy, pokud eliminace Ruska opravdu nebyla záměrem, který úplně nevyšel. Nakonec i myšlenka, že Rusko je možné sankcemi oslabit a izolovat se také ukázala spíše jako mýtus.
Jde tedy o to, kdo tahá za delší provaz v této přetahované o Ukrajinu ve které Ukrajina nebojuje jen sama za sebe, ale slouží USA jako prostředník pro eliminaci globálního vlivu Ruska, který určitě není žádoucí ani vyhovující. Zejména ve spojení s Čínou je to konkurence pro západ velice nepříjemná – jak vojensky, tak ekonomicky. Tohoto si je Rusko velmi dobře vědomo a tak nechce o tento vliv přijít. Ukrajina má sice nejsilnější armádu v Evropě, ale myslím si, že ani s pomocí západu mnoho šancí nemá a tahá spíše za o něco málo kratší provaz. Dříve či později tedy dojde na lámání chleba, ale pak už nejspíše nebude o čem jednat.
Ukrajina by mohla mít šanci snad jedině v případě, kdyby celý západ přešel na válečnou ekonomiku a zapojil se aktivně. To je ale velmi nereálné a konflikt by mohl snadno eskalovat k pocitu ohrožení ruské státnosti a k použití zbraní hromadného ničení. To je zase důvodem, proč západ nemá chuť do tohoto dobrodružství jít naplno (naštěstí, kromě některých válečníků jako je Vladimír Votápek, apod.).
Rusko tedy tahá za delší provaz. Sice možná jen o něco málo delší, ale delší. Nezvítězí rychle, ale pomalu a postupně – pomalu, ale jistě. A čím pomaleji, tím více krve to bude stát. Na obou stranách – ale s tím rozdílem, že Ukrajina do toho dává vše co má a přišla o své nejlepší vojáky, zatímco Rusko si svoje elitní prapory šetří a do bojů posílá hlavně lidi jiných národností – trestance a nerusy, kteří slouží potrava pro ukrajinská děla. Navíc jim často musí stačit jen technika, které se potřebují zbavit a které mají přebytky – tedy technika velmi zastaralá, až muzejní. Přesto jim stačí držet s ukrajinci a jejich západní výzbrojí krok – a hlavně se jim daří dlouhými, nekonečnými boji je náležitě vyčerpávat.
Že by měla přijít nějaká nová rozhodující ukrajinská ofenzíva, která např. osvobodí Krym si myslím, že není moc pravděpodobné. A pokud nějaká začne, tak spíše rychle zkrachuje a ještě letos na podzim bude de facto rozhodnuto. Pokud Zelenského v té době nesesadí jeho vlastní lidi. A pokud se přesto mýlím, přijde ukrajinská ofenzíva a bude velmi úspěšná? Ano, tady lze souhlasit s tím, že to rozhodně nebude znamenat konec všemu a to, že Rusko vyhlásí kapitulaci. Může to být jen dočasné přerušení bojů. Dokud totiž nedojde k oficiální dohodě a vyhlášení kapitulace, boje sice mohou ustat a vojska se stáhnout, ale válečný stav ve skutečnosti nadále trvá – a může trvat prakticky neomezeně dlouho.