Už v dobách kdy začínaly chytré telefony s aplikacemi a sociální sítě a když jsem viděl cestující ve veřejné dopravě s očima upřenýma na displej, říkal jsem si, že tady je něco špatně a časem se to ukáže. Lidé, mladí i starší se mezi sebou přestali bavit a někdy nemají ani čas sledovat, kudy jdou, protože displej sledují i za pochodu. Není to jen závislost na věci jako takové, ale právě na kontaktech, které tam máme. Problém je ten, že je jich sice hrozně moc, ale jsou jen virtuální. To psychiku člověka nemůže nezměnit, ať už jde o žáky nebo samotné učitele. Dospělí jsou prý odolnější, ale i tady sledujeme prudký nárůst psychických a stresových poruch jakoby bez zjevné příčiny.
Znamení doby - konec starého věku a nový věk, transformace vědomí
