Víra a náboženství – poznámky

1075678_481590181957369_403918878_n

Největším nebezpečím vedle islamistů je pro lidstvo ortodoxní, fundamentální ateismus, který se zvláště v Evropě šíří velmi rychle. Je často ukryt v masce demokracie, pokroku, svobody, humanismu, multikulturalismu a korektnosti.

Někteří lidé jsou tak urputní bránit se myšlence, že existují zázraky, že jsou schopní vymyslet i nesložitější teorie, jen aby ho analyzovali a vysvětlili. Věří, že jejich rozum může pochopit a ovládnout vše. Neumí si představit, by existovalo něco, co jejich rozum schopen analyzovat není. A přitom i sama láska a život jsou zázrak. Zázraky se dějí každý den a jsou všude kolem nás. Stačí tak málo – dívat se kolem sebe.

Tito lidé se bojí, co by se stalo, kdyby přestali naslouchat jen svému rozumu a otevřeli své srdce. Jsou sevřeni strachem o své já – své milované, všemocné ego. Jsou tak hluší a slepí, že respektují jen to, co mohou ovládnout, analyzovat a podrobit si. Neumí si představit, že by existovalo něco, co je přesahuje a je silnější, než oni. Jsou tak plni strachu, že jsou ochotni bojovat proti existenci Boha až do posledního dechu. Nebo do té chvíle, kdy je potká něco hodně ošklivého.

Mnoho lidí se domnívá, že kdyby Bůh existoval, nestalo by se to či ono. Je to proto, že si pouze neuvědomují, že Bůh první krok k opětovnému navázání spojení už udělal a nyní je řada na nich. Netuší, že nemusí udělat nic jiného, než přijít a říci: odpusť. Kdo nechce, neuvěří, ani když uvidí. Až uvidí, bude vymýšlet důvody, proč to, co viděl, je něco jiného, než je a proč to, co viděl, nemůže být pravda. Důkazy často nehrají roli. Ten, kdo nechce uvěřit, jich bude mít vždy málo.

Mnoho lidí stále hledá pro víru důkazy. Co je ale důkaz? Záleží na tom, co je pro vás dostatečným důkazem a co ne – to je subjektivní. Mnoho lidí např. uvěří v mimozemšťany až teprve tehdy, kdy k ním přijdou do bytu, představí se jim a osobně jim potřesou rukou. Stejně tak Ježíš. A možná i potom, co by to udělali, tak tito lidé budou pochybovat a hledat nějaké logické vysvětlení – např. že měli psychózu a že je smysly klamou. A že setkání, které prožili byl jen výplod jejich mysli. Zkrátka neuvěří, ani když uvidí. Víte kolik nevěřících lidí ani po své smrti nevěří, že už zemřeli a bloudí tady stále? Ne a ne pochopit, že už jsou po smrti a nemají tady co dělat…

Mnoho lidí se zcela upnulo na svůj „zdravý“ logický rozum. Vše vsadili na sílu, moc a inteligenci člověka. Ve skutečnosti člověk bez Boha nemá vůbec žádnou moc. Ateisté uctívají člověka, víru v sebe a víru v rozum. Jen to ale je jiná forma náboženství. Náboženství, jehož středem je člověk, kterému se klanějí. Také ateismus je jedním z podvodů, kterým ďábel obalamutil lidstvo – nejenže jim vsugeroval, že neexistuje on, ale vsugeroval jim dokonce i to, že neexistuje ani žádný Bůh. Richard Dawkins, nejvýznamnější vědec – velký popularizátor Darwinovy teorie, který je ateista, spatřuje v náboženství analogii počítačového viru šířícího se mezi lidskými mozky. Bohužel, je to právě naopak.

Ten vir, který se rozšířil je ateismus, protože dříve ateisté neexistovali. Tento vir pak ještě více umožnil, že se lidé uzavřeli ve své pýše a aroganci. Ve skutečnosti se nedá vše rozumově vysvětlit a člověk může pochopit jen to, co mu Bůh dovolí a jak daleko ho On sám pustí. Člověk není středem vesmíru, ba dokonce ani pánem sebe. Vždy má jen takovou moc, sílu a poznání, jaké mu Stvořitel umožní.

Když se mě lidé ptají, jakému Bohu sloužím, mám na to jednoduchou odpověď – Bůh je 1/ láska, 2/ všechno ve všem, 3/ inteligentní bytost. Kdyby nebylo Boha, který vše tvoří, nebyli bychom ani my. Je to málo? Nelze popírat Boha a ospravedlňovat to nějakým špatným náboženstvím, protože náboženství ve skutečnosti tvoříme my všichni. Náboženství není instituce, ale projev vztahu k Bohu a společenství věřících. Podobně jako kultura je naším projevem stylu života. To je něco, co je pro nevěřící jen těžko pochopitelné. Nedovedou si představit, že i oni jsou součástí Boha.

Kdyby Ježíš neexistoval, jak ateisté nevěří, určitě by nikomu nevadil, ani nebyl trnem v oku – byl by každému lhostejný, ale báli se ho komunisté a bojí se ho všichni, kdo preferují život ve lži a nemají čisté svědomí, všichni z něho mají hrozný strach, i když se tváří, že v něho nevěří – a nakonec, měli ho i všichni ti, kteří v jeho době měli pocit, že pobuřuje lid, je radikál, extrémista a nepřizpůsobivý, protože je usvědčuje ze lži – těm všem už tehdy byl trnem v oku a dlouho hledali nějakou záminku, aby ho zlikvidovali, přestože nic špatného neudělal – ale on věděl, jak to musí dopadnout a dopadne – proto přišel, aby ukázal, že láska je silnější, než všechno zlo světa a že smrt je pouze iluze, pokud člověk žije v lásce.

Komu nestačí jako důkaz příroda kolem něho a věří, že všechno vzniklo náhodou, věří že náhodou vzniklo i to, co vytvořil člověk. Je-li totiž tvůrce a autor produktem náhody, pak je náhoda i to, co vytvořil. Ten, kdo náhodě připisuje nejvyšší moc, tvrdí, že náhoda je nejvyšší inteligence a síla. Že může stvořit i člověka a má nad ním moc. Ve skutečnosti ale není náhoda nic. Není to bytost, inteligence, není to žádná veličina.

Je lépe jít sám, než jít s davem špatným směrem. Touha někam patřit je ale přesto velmi silná. Důsledkem této touhy je náboženství. Náboženství je projev vztahu člověka k Bohu, tak jako manželství je projev mého vztahu k mé ženě. Může být dobré i špatné. Může být láskyplné i plné neštěstí. Může být naplněním člověka i otroctvím. Tak jako svátost manželství a svatba je vstupem do vztahu se ženou, tak svátost křtu je vstupem do vztahu s Bohem. Už to není jen nezávazný vztah na psí knížku, ani flirtování.

Náboženství je hnutí lidí sdílejících a vzývajících stejnou víru a stejné hodnoty. Jeho podstata není ideologická ani institucionální, byť vykazuje znaky instituce. Je to hnutí, které je zcela svobodné. Pokud tyto principy popírá, je založeno na ideologii a jde o sektu. Takové hnutí není náboženstvím, ale pouze organizovaným společenstvím, které využívá náboženských potřeb lidí, aby jimi manipulovalo. Důvody mohou být různé. Nejčastěji proto, že sám vůdce sekty je osoba trpící poruchou osobnosti, avšak lidé mu uvěřili. Pochybná ideologie je mor, který přesahuje všechny hranice. Může nakazit jak politická hnutí, tak náboženská, i jakákoliv jiná.

Církev je společenství duchovní, nikoli světské. Do světského společenství může vstoupit kdokoliv, i zločinec. Do duchovního nikoliv. Církev = sdílení víry, nikoliv instituce. K tomu, aby zanikla církev je třeba zničit víru a vymazat ji ze srdcí lidí. I to je částečně možné. Ale i kdyby se antikrist stavěl na hlavu, pořád zůstanou jedinci, u kterých se to nikdy nepodaří, protože jsou chráněni vyšší silou. Proto stojí v proroctví, že na konci světa bude církev rozvrácena, ale přesto nikdy nezanikne a ani síly pekelné ji nepřemohou.