Víme, kdo jsme?

309

Smrt je jako narození a narození jako smrt. Zatímco se jedni radují, druzí truchlí a vždy obráceně. Když se narodíte, radují se ti, kteří jsou tu a truchlí ti, které jste opustili. A když se zase vracíte, truchlí zase ti, které upouštíte zde a radují se ti, ke kterým se vracíte. Kdyby všichni lidé tušili, že hranice, která dělí živé a mrtvé je stejně fiktivní a imaginární jako čas a prostor…

Truchlit je v pořádku, ale truchlit tak, jakoby ztráceli někoho, koho už nikdy neuvidí, to je opravdu hloupé a jen to ukazuje na to, že neví, kdo vlastně jsou. Jsou tělo nebo nebo ti, co mají tělo? A přece je to tak zásadní otázka, na kterou nedokážou odpovědět. Kdo jsou? Tak samozřejmá věc dokáže dokonce zaskočit i věřící. Jakoby Bůh byl někde v nekonečnu, ten, koho je třeba jednou dosáhnout a přitom je tady. A všude. Stále s námi a my v něm.

Realita není něco co lze dělit na vyšší a nižší, dokonalou a méně dokonalou, to jsou jen imaginární představy, kterými si pomáháme a které nám neumožňují vidět dále. Neexistují žádné paralelní světy ve smyslu výše-níže, tam či onde. Lidé se domnívají, že je tu nějaká velká propast mezi oběma břehy, ale není. Je to jen důsledek změněného stavu vědomí, které dočasně neumožňuje spojení obou realit. Reality časoprostoru a hmoty, s realitou věčnosti, snů a fantazie, světem, kde žádné konstanty neplatí. Je to důsledek našeho pádu temnot a zároveň prostředek, jak si uvědomit skutečné hodnoty.

Vesmír tu není proto, aby nás věznil a zlo tu není proto, aby nás mučilo. Temný vesmír je tu proto, aby nás ochránil před ještě větším zlem a zlo aby nás obrátilo na cestu dobra. Všechno má smysl, náhoda neexistuje. Až přijde čas, oba světy se opět spojí a bude jen jedna Země a jedno nebe.

Bude to tehdy, až tato realita ztratí smysl a vyčerpá se. Tehdy, až už nebude nikdo, komu by její existence mohla ještě pomoci. Pak se každý vrátí natrvalo tam, odkud přišel – celý svět. Kromě těch, kterým už nemůže pomoci nic, protože se stali natolik dementní, hluší a slepí, že uvěřili, že zlo a zvrácenost je právě to, co hledají, co jim dá sílu a skutečný život – co je osvobodí. Jim nepomůže skutečně nic. Nanejvýš snad nějaký jiný temný svět, pokud vesmír, který by jim dal šanci ještě bude existovat. Ale to co bude po skončení našeho věku v tomto časoprostoru, to už je jiný příběh.

Poslední soud – to je však zánik veškeré hmoty. Bez ní nemá nikdo šanci, protože temné duše nemohou už existovat nikde jinde než přežívat izolované v karanténě temného vesmíru hmoty – uzavřené v časoprostoru. Jen pro ně byl hmotný svět vytvořen. Proto, aby jim dal ještě šanci. Vyhnání z ráje můžeme chápat jako trest. Jenže ani trestanec není ve vězení proto, aby byl vězněn, ale proto, aby měl možnost nad sebou přemýšlet a změnit své postoje. A tak být znovu očištěn.

Ráj, to je svět v neporušeném světě antihmoty (astrálu), která nevytváří žádný čas a prostor, a kde nikdo, kdo není dokonale očištěn, nemůže existovat na trvalo. Proto se vrací až hluboko do hmotných světů časoprostoru,  je-li to nutné. Svět antihmoty, to jsou však i světy šedi a temnot, ve kterém uvíznou všichni, kterým se nepodařilo své myšlení změnit. Někteří tu uvíznout jen krátce, jiní jsou tu dlouho a někteří i celou věčnost.

Pak tu máme i svět nehmotný, svět jednoty, kde není žádné ty a já, muži ani ženy. Není to svět bez identit různých bytostí. Je to svět, kde všechny bytosti tvoří jednu jedinou. Jedno vědomí. Těžko si umíme představit svět antihmoty, i když na své nejnižší úrovni duplikuje náš svět hmoty. Ovšem svět nehmotný si nemůžeme představit vůbec – možná je mimo možnosti nejen racionálního chápání, ale chápání vůbec. Jaký je to vlastně svět a je to i náš svět? Nevíme. Někteří věří, že ano. Jiní naopak říkají že je to svět jiných, vyšších – prastvořených bytostí, které vše řídí, vytváří světy antihmoty a z této substance i světy hmoty a časoprostoru. Že je to vlastně Bůh, který se takto projevuje v různých identitách, a Kristus či archandělé jsou jednou z nich.

Podobné hovoří prý i lidé jiných inkarnačních, mimozemských světů z jiných časoprostorů, jako Plejády či Andromeda. Co přesně tento svět je ale nevědí přesně ani nejvyspělejší mimozemští cestovatelé časem a paralelními světy. V literatuře sice někdy najdeme nějaké popisy návštěvníků z těchto světů, ale je otázka, zda se tomu dá věřit. Na důvěryhodnosti popisů tohoto světa (kterých je poskrovnu) se podepisuje i fakt, že se od sebe dost liší. Prostě nevíme a možná se to nikdy nedovíme, protože to není svět pro nás.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *