Vážíme si své kultury?

Sledoval jsem včera debatu poslanců při hlasování o tom, zda má být Velký pátek svátkem kdy je pracovní volno či ne. Docela mě překvapilo, že bylo dost těch, kteří říkali, že to není třeba, protože Velký pátek je svátek náboženský, křesťanský a že je to spíš nevhodné, protože většina z nás jsou stejně ateisté a protože vidíme, jak se náboženství bijí mezi sebou. Je to názor velmi rozšířený, ale to je na tom právě to smutné. Že si již neuvědomujeme, odkud naše hodnoty, kterými se často oháníme, pochází a jaké mají kořeny.

Naše kultura je postavena na Desateru, které i když ho zdaleka nedodržujeme, jak bychom měli, pokládáme jeho základní přikázání morálky za tak samozřejmé, že se domníváme, že jde o jakési univerzální hodnoty, který vyznává každý nebo kterým každý rozumí. To je ale velký omyl. Naše kultura vychází z náboženských tradic a kořenů, ať se nám to líbí nebo ne nebo už v Boha dávno nevěříme. Tento morální kodex nevymyslel člověk, ani se k němu nedopracoval vývojem. Byla to tvrdá práce proroků a božích služebníků, kteří měli za úkol pozvednout pozemskou rasu na vyšší úroveň a vyvést ji z pravěku barbarství a nejhlubšího primitivismu.

Dnes se mnozí diví, jak mohl někdy fungovat Starý zákon a připadá nám otrocký, nekřesťanský. Tehdy byl však nutný – jediné co platilo byla ruka trestajícího Boha. Až příchodem Krista mohl být nahrazen laskavým Bohem. Cesta k poznání laskavé tváře Boha byla dlouhá, trnitá a z velké části je výsadou naší kultury. Ani si uvědomujeme,  že to že dnes křesťanskou morálku přijímáme alespoň z části za svou – není žádná samozřejmost. Nekřesťanské kultury laskavého Boha sále ještě hledají, zatímco my jsme na něj již zapomněli a kořeny těchto hodnot si nechápeme.

Proto je pro nás jen těžko pochopitelné, že Islám stále žije v archaické době před starým zákonem a mentalita těchto lidí je zcela jiná, pokud dosud hodnoty křesťanské civilizace alespoň trochu nezačali chápat. Podobně judaismus, ten je však již dále, neboť stojí již na předkřesťanském Starém zákoně. Naopak od východních náboženství bychom se mohli poučit. Zatímco jim nebylo dáno poznat laskavou tvář skrze Krista přímo tak jako nám, jejich proroci je skrze cestu osvícení a sebepoznání k ní přivedli tak blízko, že to může být inspirací i pro nás.

Žádné náboženství není majitelem pravdy a lásky ani otrocký systém. Majitelem pravdy, otrokářem či otrokem se každý stává jen sám ve své mysli, bez ohledu na vyznání nebo toho, zda je věřící či nevěřící. To co člověka skutečně zotročuje není náboženský ba ani společenský systém, ale jeho vlastní mysl. Systém je pouze obrazem toho, jak správně pochopil to, co mu bylo dáno. Krize dnešního islámu je jen jakýmsi voláním o pomoc lidí, kteří pro sebe nevidí jinou cestu, že dobývání a ovládání jiných. Je to proto, že cesta jejich proroků je buďto slepá nebo nepochopená.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *