Mysleli jste si, že města v USA jsou propojená hustou sítí ekologických rychlovlaků konkurujících letecké přepravě znečišťující ovzduší? Ne, USA jsou sice nejvyspělejší zemí světa, není ale žádným tajemstvím, že železniční doprava pro osobní představu je zde velmi zaostalá – jde prakticky o velmi minoritní záležitost. Železnice se dnes ve Spojených státech používá ve většině případů jen pro levnou nákladní dopravu.
Také elektrifikace železničních tratí je tu velmi nízká. Elektrifikované tratě tvoří méně než 1 % z celkového rozsahu železniční sítě. Většina železniční dopravy v USA je poháněna sice ne už parními, ale dieselovými lokomotivami. Na druhou stranu podobná situace je (snad tak ještě s výjimkou Brazílie) v celé Severní a Jižní Americe. V Kanadě je pak prakticky celá síť bez elektřiny. Nejvyšší rychlost na neelektrifikovaných tratích v USA je pro osobní vlaky jen 127 km/h, zatímco nákladní vlaky obvykle jezdí v rozmezí v rozmezí 80-97 km/h.
Hlavním příkladem elektrifikovaných tratí v USA je zatím spíše jen severovýchodní koridor (Northeast Corridor) provozovaný společností Amtrak, který zahrnuje trasy mezi městy Boston, New York, Philadelphia, Baltimore a Washington, D.C. Jde zároveň o první vysokorychlostní trať – vlaky tu mohou jezdit rychlostí až 240 km/h (tedy ve srovnání s evropskými a asijskými rychlovlaky je to stále pomalé).
Pravým opakem je stejně velká Čína, která se rozhodla jít jinou cestou a nespoléhat se na leteckou a automobilovou dopravu. Téměř 3/4 všech železničních tratí je zde elektrifikováno. Čína investovala značné prostředky také do modernizace a rozvoje své železniční sítě, včetně vysokorychlostních železnic, které jsou téměř všechny elektrifikované. Má tak největší síť vysokorychlostních železnic na světě, které jsou plně elektrifikované a dosahují rychlostí přes 350 km/h. Nadto staví tratě pro vlaky nové generace, které dosahují ještě mnohem vyšších rychlostí. (Pro srovnání – u nás, ve střední Evropě, ale i v Rusku je elektrifikována více než polovina všech tratí).
Podobnou cestou jako Čína jde i Rusko, které je dnes ve výstavbě a provozu vysokorychlostních tratí mnohem dále, než my (ačkoliv mnozí Rusko ve své hlouposti neustále zesměšňují, že tam nemají ani splachovací záchody). Rusko aktivně rozvíjí svou síť vysokorychlostních tratí a modernizuje stávající železniční infrastrukturu. Vysokorychlostní vlaky sítě Sapsan v Rusku dosahují rychlostí až 300 km/h. Tyto vlaky jsou vybaveny moderní technologií, komfortními interiéry a poskytují rychlé spojení mezi hlavními městy a oblastmi s vysokou hustotou dopravy. U nás podle vyjádření ministerstva dopravy nebude v provozu páteřní síť vysokorychlostní železnice dříve než v roce 2050. Tedy 87 let po Japonsku – když vše půjde podle plánu a nedojde k žádnému zdržení.