Christine Jorgensen, americká klubová zpěvačka a herečka, se totiž narodila v mužském těle.
Takže progresivismus se profiluje jako nové náboženství? Ženská duše se inkarnovala do mužského těla?
No i kdyby tomu tak bylo, tak by to určitě nebylo samo o sobě příčinou nějakého utrpení. Mužské tělo není nic méněcenného. Myslím si, že je to spíše porucha sebeidentifikace v mozku, než chyba inkarnace. Ať tak či onak, tzv. tranzice, tedy změna pohlaví, je nesmysl. Biologické pohlaví nelze změnit. Nelze žádným způsobem předělat ženské tělo na mužské a naopak. Pokud by se tedy ženská duše inkarnovala do mužského těla, je to stále muž – a není to ostuda. Možná je to proto, že má akceptovat mužskou roli a naučit se v novém životě žít jako muž. Stejně tak jako když se obyvatel původně planety YX narodí na Zemi, je to už pozemšťan.
Já jsem sice jako muž zcela spokojen, ale kdybych měl nějaké pěkné a zdravé ženské tělo, nemyslím, že by to bylo špatné. Mnohem horší by bylo, kdybych neměl nohy nebo se narodil slepý. Ale i s tím bych se musel popasovat. Štěstí není ve vnějších okolnostech – je v hlavě člověka, v nastavení jeho mysli. Kdo se narodí jako optimista s pozitivním přístupem k životu, dokáže se vyrovnat i s překážkami a nevymýšlí si hlouposti. Kdo má povahu depresivní, rozhodí ho kde co a trpí, i když k tomu třeba nemá ani důvod. A možná kvůli tomu vyzkouší i několik různých identit. Progresivní psychologové ho v tom rádi utvrdí a podpoří. Utvrdí ho v tom, že má takové pohlaví, jaké věří, že má. Největší problém je právě v tom chaosu, že člověk neví, co vlastně je, protože řeší každou blbost – neví, kde mu hlava vlastně stojí. Rozebírá každou myšlenku a pocit, až mu v hlavě přeskočí. Uvěří, že je vlastně asi někdo jiný, než je, nebo než si původně myslel že je.
Inu, za horizontem událostí je všechno možné. Je to svět fantazie. Tady jsme ale stále na Zemi. Ať se to tedy komu líbí nebo ne, není na výběr více pohlaví, než jen dvě, ani si ho člověk nemůže vybrat podle svého pocitu – taková je realita. Toto není svět fantazie. Je biologicky dané, zatímco gender je jen výmysl – umělý sociální konstrukt nebo pocit. A inkarnace duše do těla s jiným pohlavím je víra, která nemění stav věci.
Vypadá to, že progresivní ideologové se tak naklonili doleva, že za práva lidi s poruchou identity až tak nebojují, ale spíše si je berou jako rukojmí a využívají je ve svém politickém boji. Skoro se to zdá jako projev zoufalství a řekl bych, že je to jedna z věcí, které lidi na nich hodně štve a která způsobila i to, že demokraté v USA nakonec prohráli volby. Ostatně oni v této nesmyslné a bláznivé politice kulturní války dále pokračují a tak není divu, že se z této blamáže dodnes nevzpamatovali a jsou v krizi. Věřili, že jim boj za práva lidí s genderovými poruchami přinese body, ale je to spíše naopak.
V Evropě to zkoušejí také. Stále věří, že tato politika vymývaní mozků mladým lidem a braní si postižených za rukojmí je správná. Oni ve skutečnosti usilují o to, aby lidí s poruchami identity bylo co nejvíce, aby měli z jejich strany maximální podporu. Věří, že čím více voličů ze strany postižených bude, tím spíše jim to pomůže svoji politiku prosadit. Neuvědomují si ale, že ještě větší počet lidí tím odradí. Počet lidí s poruchami identity také v důsledku jejich politiky sice strmě stoupá, ale stále jich není tolik, aby jim to pomohlo změnit politické proudy a kulturní válka je do značné míry jen zástupná věc.
A co sami lidé s poruchami identity? Ti slouží spíše jako otloukánci v politickém boji a na mediální scéně. Jejich problémy ve skutečnosti nikdo seriozně neřeší – a pokud ano, tak se o tom nemluví. Nakonec psychologů a psychiatrů je obrovský nedostatek – nejen pro ně, ale i pro lidi s jinými poruchami osobnosti… Stačí jen když se podíváme na to, kolik psychopatů máme i na politické scéně. Výsledkem toho je pak i politika, kterou sledujeme. Mnoho lidí se dnes stěžuje na Trumpa a politiku republikánů. Nevidí ale to, že za ní stojí selhání demokratů, kteří se pohroužili do progresivismu a vzhlédli se v nové formě komunismu.
Samozřejmě, protistrana mlže namítnou, že právě konzervativci téma kulturní války používají k upevnění své politické moci z čehož obviňují Roberta Fica – ale každý ať si udělá obrázek sám. Ať tak či onak, myslím si téma kulturních válek je opravdu důležité a hýbe společností – a tak není divu, že se ho politici chápou a chtějí ho využívat ve svůj prospěch. I když jim jde spíše o moc? Nebo ne? Kdo ví, do hlavy nikomu nevidíme. Progresivismus je ale do jisté míry právě to, co způsobilo i v Evropě nárůst populismu a tzv. krajní pravice. Není to náhoda, ani za to nemůže Rusko. Může za to hlavně genderová a multikulturní ideologie s podporou migrace. To naši západní kulturu vede pomalu a postupně k rozkladu.