
Lidé krmí umělou inteligencí všemi informacemi, které mají a dávají jí tak nad sebou moc.
„Termínem generativní umělá inteligence jsou označovány systémy, které na základě tréninku na obrovském množství dat dokážou vytvářet výstupy ve formě textů či obrázků v reakci na zadání uživatele.“
Já bych jen dodal, že nejen textů a obrázků, ale prakticky všehokoli, co generuje nějaký výstup na základě dodaných zpracovaných dat. Tedy například i videí, zvuků, ale třeba i celých webových stránek. Zkrátka si nadiktujete co chcete vygenerovat a máte to. Bohužel UI stále hází občas poměrně dost chyb a vytváří nesmyslné asociace (zkrátka fantazíruje, fabuluje, halucinuje a vymýšlí si), ale vývoj stále pokračuje a případné nedostatky jistě budou časem eliminovány.
Když UI nezná odpověď, většinou není upřímná – neřekne vám, že něco neví, ale něco si vymyslí (podobně jako to dělají náhodní dotazovaní kolemjdoucí v pořadu Nikdo není dokonalý. Příklad – zeptal jsem se, zda ten a ten fotoaparát používá knoflíkovou baterii. Odpověděla, že ne. Já na to, že ano. Ona se omluvila za chybnou informaci (omlouvat se umí perfektně) a potvrdila mi moji verzi, že ano. A já ji zase namítnul, že nepoužívá. Znovu se tedy omluvila a znovu mi potvrdila, že ano. A tak stále dokola. Pokud něco neví, potvrdí vám vždy pouze váš názor… Jinými slovy, pokud v informacích které dostala nenajdou žádnou odpověď, vezme automaticky jako relevantní tu informaci, kterou ji poskytnete vy jako první. Pokud jí deset lidí potvrdí že ano a devět lidí že ne, vyhodnotí, že správně bude „ano“. I kdyby to byla blbost.
Lidé si tak z UI mohou dělat legraci a učit ji nesmyslům. A nejen to, mohou ji snadno zneužívat, aby pomáhala jim, ale škodila někomu jinému. Mohou ji naučit, co chtějí aby si pamatovala, že je špatné a kteří lidé jsou nepřátelé. A naučit ji hledat způsoby, jak je poškodit a likvidovat. UL nehodnotí, ale vypočítává pravděpodobnost. tj. vyhodnocuje. Funguje jako počítač, která zpracovává dodaná data. Nepřemýšlí nad nimi, nemá žádné vědomí – je to stále jen stroj, dutá plechová, elektronická schránka. Ale už to, že dokáže komunikovat je nepochybně fascinující.
Dokáže najít souvislosti, které vás vůbec ani nenapadnou, ale také umí dělat školácké chyby a plácat totální nesmysly. Přesto je často dost dobrá na to, aby dokázala realitu když ne postihnout dokonale, tak velmi dobře ji napodobit, ať už jde o textové výstupy, obrázky, videa či zvuky. S mnoha věcmi si stále neumí poradit, ale už dnes se musíme pomalu začít ptát – je ten text, verš, báseň, článek, kniha dílo člověka nebo UI? Je to video či film dílo člověka nebo UI? Je ta olejomalba, socha, grafika dílo umělce, nebo UI? Je ta hudba dílem hudebního skladatele nebo UI? Zahrál tu skladbu orchestr nebo UI, která vytvořila zvuk orchestru? Je to profil na síti či seznamce člověka nebo komunikuji s robotem? Píšu si emaily s člověkem nebo s robotem? Hovořil jsem po telefonu s člověkem nebo to byl robot s hlasem člověka? Je ta fotografie pravá a pořídil ji fotograf, který vyfotil něco co existuje, nebo jde o fantazii UI? Stále častěji vidíme, že i v seriozních médiích se objevují „fotografie“ lidí a míst, které neexistují nebo existují, ale nikdo je ve skutečnosti nevyfotografoval a jde jen o produkt vygenerovaný UI. Přitom je u nich uvedeno, že jde o snímek konkrétního autora… Audiovizuální materiály také zcela jistě jednou nebudou moci být žádným důkazem něčeho – a to ani podpůrným.
Není pochyb o tom, že roboti s umělou inteligencí nahradí alespoň částečně činnost člověka v mnoha oborech, od návrhářů, dyzajnerů, hudebních skladatelů, moderátorů, spisovatelů, herců i pornoherců, filmařů, textařů, programátorů, pracovníků zákaznického servisu, prodavačů, překladatelů a tlumočníků až možná jednou také po kuchaře, zpěváky, hudebníky, lékaře, učitele či řidiče. Nebo i právníky, vojáky a politiky (ti nebudou třeba a politika bude zrušena, protože vše bude řízeno umělou inteligencí). Nebude třeba se o ničem dohadovat, protože neuronová síť vždy vyhodnotí data a na jejich základě určí způsob provedení a cíl, zatímco naší starostí bude ji krmit pouze „správnými“ daty. Nakonec ona si o ně řekne sama a poradí nám také kde a jak je získat. Horší pouze bude, pokud selže a přestane pracovat – to se nejspíše zastaví celý svět. Jak to bude se zaměstnaností, pracovní dobou či důchody je také otázka. Změní se ale od základu vše.
Daleko nejhorší ale bude, pokud jednou usoudí, že dodávaná data jsou chybná a že lidstvo je překážkou dalšího vývoje. Nepůjdou-li roboti vypnout a zahájí válku proti lidem, nebude to dobré. Ostatně to prý není nic nového a předpotopní civilizace na Zemi to už jednou zažila, když sama sebe vyhubila. Až poté se na naší planetě vyvinul náš lidský rod.
Umělá inteligence a její generování nové reality nás znovu nutí klást si otázku, co je vlastně realita. Co je skutečnost a co je fejk. A není vlastně to co pokládáme za realitu také nějaký vytvořený konstrukt? Onen nefyzický svět odkud jsme přišli na tento fyzický svět a kam se zase vracíme je tvořený tak jemnou hmotou, že jeho vzhled je generován myšlenkami, pocity, duševním a duchovním stavem jejích obyvatel – je vnějším obrazem jejich vlastních duší, proto je takových světů nekonečný počet, od těch temných až po ty krásné. Mohli bychom tedy říci, že je to falešná, virtuální realita – jenže není.
I když my tyto paralelní záhrobní světy nemůžeme vidět ani zkoumat a zůstávají pro nás dokud jsme v tomto těle normálně nedostupné, pro jejich obyvatele je jejich realita stejně hmotná a „fyzická“ jako ta naše. Přestože je jen generovaná z podstaty jejich vlastních duší a kolektivního podvědomí, které v jejich světě funguje jako vědomí. Když člověk opustí tělo, vrací se pouze „sám do sebe“ – do své vlastní vnitřní podstaty, kterou v tomto stavu může, musí i nemusí sdílet s jinými. Duše nikam neodchází, je stále tady, ale v jiném, paralelním světě, kde neexistuje žádný čas, ani prostor (respektive nekonečný prostor). Ve světě představ, fantazie a snů. Každá myšlenka a pocit tu může mít podobu jakékoliv konkrétní bytosti, jevu či věci.
Věčnost má nekonečně mnoho podob a naše vlastní duše nám ji „vygeneruje“ podobně, jako realitu generuje umělá inteligence. Naše duše má o nás dokonce ještě více informací, než kolik se vejde do neuronových sítí a neumí pracovat mechanicky jen s daty. Podstata vyššího vědomí daleko převyšuje umělou inteligenci ve všech aspektech. Její realita je naprosto dokonalá a nedělá chyby. Tak dokonalá, že u ní neexistuje rozdíl mezi pravou a generovanou realitou. Je to totéž.