Tradice a diverzita

Ideologie progresivismu, která se postupně zrodila z politické korektnosti je založena na diverzitě. Jak se tato ideologie projevuje na pohledu na tradiční role pohlaví a jak byly tyto role nahrazeny novým sociologickým konstruktem, kterému říkáme gender? Tím vším bych se chtěl zabývat v následujících kapitolách Gender, sex a identita.

Co myslíte, existovala někdy válka mezi pohlavími? Nebo blížíme se ní? Jakub Zelenka se ve svém komentáři k současné situaci zabývá tím, jak se muži a ženy z generace Z se od sebe vzdalují, zamýšlí se nad příčinami a nad tím, do jaké míry za to může feminismus a genderová ideologie.

Já si myslím, že žádná válka nikdy neexistovala ani nebude, ale je jasné, vždy vždy nějaké napětí existovalo. A také, že vše se mění. Tak se změnil pravěký matriarchát na patriarchát, ve kterém se zrodil náš současný lidský rod, ale je možné, že ten se někdy zase změní na matriarchát. Určitě hrají rolí ideologie i feminismus. Spekulovat o tom, zda to dnes mají těžší muži nebo ženy je možná zbytečné, protože vždy záleží, co konkrétně máme namysli. Jistě jsou věci, ve kterých to mají muži lehčí a jiné, které jsou jednodušší pro ženy (např. studium na vysoké škole, kde stačí se s lektorem vyspat a hned mají zkoušku úspěšně složenou). Ženy mají spoustu výhod, které mohou úspěšně nabízet a prodávat, na druhou stranu muži mají zase jiné výhody, zejména fyzická síla a schopnost racionálnějšího pohledu tím, že nejsou tolik zatíženi vrtkavými emocemi.

Ženy byly mnoho stovek a tisíců let pod nadvládou mužů, využívány i zneužívány, ať už jako sexuální otrokyně či pomocnice v domácnosti. S postupující liberalizací a emancipací se to však změnilo, takže naopak dnes se mnozí slabší muži dostávají pod pantofel žen, kterou jsou společensky velmi obratné a schopné, ale o domácnost zájem nemají a rodina jim také nic neříká. Jinými slovy – v podstatě žádné muže nepotřebují. Nemusí jít ani o feministky, soudružky, ani jiné nějaké ideoložky. Ženy si vystačí samy a v partnerském vztahu stále častěji preferují nikoli muže, ale ženy a stejně tak muži, kteří jsou otrávení z žen preferují v partnerském vztahu muže. Jinými slovy ženy zjistily, že s ženama je to lepší a muži pochopili, že s muži je to lepší.

Globální oteplování nabralo tempo a komunita LGBT se úspěšně rozrostla i o nová pohlaví, identity a trendy. Do jisté míry se staly skutečně i módou, zejména u lidí, kteří si sami se sebou nevědí rady a skutečně mají problém odpovědět na otázku, co vlastně jsou nebo kdo a co je vlastně přitahuje. Stali se chráněnou skupinou postižených lidí, kteří nejdříve stávali tečem posměchu, ale dnes spíše útoků. V zoufalství tak vytvořili novou duhovou ideologii, jejíž základem se stal tv. coming out (odvaha přiznat, že mě přitahuje stejné pohlaví) a pýcha na to, že jsem takový, nestydím se za to, ale chlubím se tím. Jinými slovy, jakési křečovité vystavování na odiv vlastní sexuální odlišnosti, aby se stalo normální. I když se normální nikdy stát nemůže a vždy pravděpodobně budou tito lidí v menšině, zoufalé vytrubování soukromých věcí na veřejnost jim dodává větší pocit sebevědomí.

Určitě je naprosto v pořádku, že homosexualita už dnes není trestným činem, stejně jako svobodné vyjadřování v pochodech hrdosti (na to má každý právo). Na druhou stranu si myslím, že by tak měla zůstat nezákonná reklama na homosexualitu a gender a tématika LGBT by měla úplně zmizet ze školních osnov aby takto nebyl dětem blbnout hlavu. Jak známo příklady táhnou a děti by neměly být vedeny k tomu, že vybírat pohlaví a orientaci je nějaká přirozená věc a pokud nejsou spokojení, není problém to změnit.

/ Ve volbách by to určitě mělo být jedno z důležitých témat – i když si nedělám žádné iluze, že by to bylo reálné prosadit (vzhledem k silné progresivistické a neoliberální většině společnosti). Vnímání toho, co je hezké a normální se rychle mění. Globalizátorům a ideologům se  úspěšně daří měnit vkus a hodnoty společnosti – zejména mladých lidí, kteří jsou velmi snadno ovlivnitelní a manipulovatelní. Ostatně žijeme v době, kdy bizár a nevkus vládne světem a co je více vyšinuté, to je úspěšnější. /

Mezi lidmi, kteří zůstali heterosexuálními muži a ženami (nebo se tak narodili) ale nikdy nedošlo k žádné válce pohlaví, ale spíše ke vzájemnému odcizení a nezájmu, podobně jak vidíme polarizaci v celé společnosti, kdy dochází o odcizení mezi různými vrstvami společnosti, které spolu nejsou schopné – a už ani nemají zájem – komunikovat. Ve skutečnosti ale vše tvůrčí a životodárné vzniká ze spojením protipólů. Naopak rozpad vzniká z nepochopení toho, že rozdílnosti mezi protipóly není něco, co je špatné, škodlivé, ale naopak nutné a prospěšné, neboť protipóly spolu nemají soupeřit, ani se navzájem ignorovat, ale doplňovat se.

Liberalismus je dobrý a prospěšný, pokud nepřekročí určité meze a nestane se ideologií, které důležitost rozdílů mezi pohlavími začne ignorovat, začne si myslet, že pohlaví je ve skutečnosti jen ideologický konstrukt, takže je možné si ho vybírat a podle libosti měnit a také že genderové role jsou pouhé stereotypy, které je nutné v rámci absolutní rovnosti vyrovnat a zničit. Je to vlastně útok na samou podstavu identity člověka a základu společnosti, který je rodina, nikoliv nějaké její komunitní varianty. Ideologie, která má za cíl nastolit absolutní rovnováhu a rovnoprávnost i za cenu povinných kvót na zastoupení žen ve vedení společností, která začne platit podle nařízení EU od roku 2026. Při výběru uchazečů tak na první místě bude podstatné pohlaví – nikoliv osobnostní či profesní kvality uchazečů.

Vidíme tedy že důvod, proč dnešní mladí muži stále více tíhnou ke konzervativismu a návratu ke starým hodnotám, zatímco ženy k liberalismu je do určité míry opodstatněný. Emancipace a feminismus byly velice prospěšné v dobách, kdy pomáhaly ženám osvobodit se od nadvlády mužů. Dnes ale vidíme, že jsou za svým zenitem a začínají přinášet více škody, než užitku. Situace se totiž pomalu začíná obracet a důsledek toho je rodící se maskulinismus, hnutí frustrovaných mužů nenávidějící ženy. To v podstatě není nic jiného, než býval feminismus – hnutí frustrovaných žen nenávidějících muže.

Myslím si ale že je to jen zárodek a netroufal bych si vůbec tvrdit, zda půjde o začátek nějakého většího hnutí, i když dnes vidíme, že hnutí mužů bojujících za svá práva je stále silnější. Stále jde jen o jakýsi underground, který nemá žádnou podporu liberálních médií a už vůbec ne lidskoprávních organizací, které se stále soustředí především na ochranu žen a jejich práv – viděli jsme to i v případě tzv. istanbulské dohody, která primárně a exciplitně zdůrazňuje ochranu žen. Naopak maskulinismus je v rámci genderové ideologie pokládán za nebezpečný extrémismus, často související s fašismem. A nejen on, za nebezpečný populismus a extrémismus jsou pokládány také snahy na ochranu tradiční rodiny.

Pokud nám jde skutečně o rovnoprávnost, neměli bychom tedy být zaslepeni nějakou ideologií, nepřijímat žádné ideologické dokumenty a úmluvy, ani kvóty. Pochopit, že rozdíly nejsou naším nepřítelem, ale jsou tu proto, že každému z nás je dán jiný úkol. Ostatně na tom je založena i naše kultura a tradice, která není žádným sprostým slovem neb přežitým stereotypem, kterého je nutné se zbavit. Naopak. Je třeba znovu pochopit smysl a význam rozdílů, tradiční role a úlohy. Neznamená to, že jedno pohlaví by mělo ovládat jiné nebo to, že úloha jednoho pohlaví je důležitější, než opačného. Ani to, že v tom není žádný rozdíl. Nakonec mnohokrát skloňovaná diverzita je jednou z nejdůležitějších evropské hodnot. Jenže diverzita skutečně znamená rozdílnost a rozdílné role – nikoliv stereotypy. Bohužel diverzita je sice jakási nová modla, ale zároveň je chápána jako rovnost, která znamená stejnost a potlačení rozdílů ve prospěch celku. To je ale zásadní chyba.

Diverzita neznamená posilování multisexualismu, multignederismu či multikulturalismu tak, aby celek byl co nejvíce pestrý. Pestrost však neznamená prospěšnost. Prospěšnost nevzniká z diverzity, ale na základě výběru podle kvalit, nikoliv podle toho, jaké kdo má pohlaví, národnost či sexuální orientaci. Co myslíte, když sestavíte tým, kde budou všechny národnosti, rasy, pohlaví a sexuální orientace vyvážené, bude to lepší, než když vybereme lidi na základě zkušeností, osobnostních a profesních kvalit? Asi i malé dítě by vám řeklo, že ne. Možná, že si to dokonce nemyslí ani ti, pro které je diverzita modlou. Pokládají ji ale za natolik důležitou, že její násilní prosazování má smysl i na úkor kvality. Proto milují kvóty a prosazují legalizaci nelegální migrace. Oni opravdu věří, že je to správné a že diverzita znamená rovnost a posílení lidských práv. Diverzita celku ale nevede k rovnoprávnosti jednotlivců,

Rovnost platí pouze před zákonem ve smyslu rovnoprávnosti, nikoli ve smyslu diverzity celku nebo stejnosti rolí pohlaví. Není možné plést dohromady rovnoprávnost a stejnost. To jsou dvě úplně odlišné věci, proto tradice a tradiční role nijak rovnosti neodporují. Neomarxisté však rovnost pochopili jako stejnost a proto došli k názoru, že tradice jsou přežitek a stereotypy, stejně jako tradiční role a že nejlepším způsobem boje proti nim je posilováni diverzity tak, aby dosud převládající tradice a kultury byly eliminovány a potlačeny. Proč myslíte že se neomarxistům a liberálům ve skutečnosti příliš bojovat s nelegální migrací nechce a raději by jí ještě naopak legalizovali a posílili?

Nejraději by vytvořili zárodek úplně nové komunistické společnosti ve které by snad rodinu měly nahradit nové komunity, které budou tvořeny různými pohlavími a různými kulturami, což by sice způsobilo chaos, ale v důsledku toho by získali důvod, jak společnost více ovládat a kontrolovat. Formovat tak, jak to odpovídá jejich představě o rovném a udržitelném světě. To by v jejich vidění měl být nový, skutečně rovnoprávný a spravedlivý svět. Že je to pomatenost, šílenost a zvrhlost? Ne, oni si to opravdu nemyslí. Myslí to vážně a o nás si myslí že obhajujeme starý svět, který už neexistuje. Tuto větu jsem od nich slyšel už mnohokrát a opakují ji stále dokola. Je tak jakási jejich mantra. Oni milují direktivy, tabulky, kvóty, přerozdělování, řízení, nařizování, regulace, směrnice a ideologie. Mají spoustu hloupých a nebezpečných nápadů jak zlepšit svět.

Často se říká – kdo chce kam, pomozme mu tam. Možná mají pravdu že obhajujeme něco, co už neexistuje, ale přesto asi není třeba jim v tom pomáhat. Náš svět to není a nikdy být nemůže. A dokud to půjde, budeme bránit starý svět – i kdyby už neexistoval. Demokracie nám to zatím ještě stále alespoň trochu i přes jejich klacky pod našima nohama umožňuje a mělo být to být i hlavním tématem každých voleb. Pamatujme na to. Zejména, pokud projde manželství pro všechny či možnost adopce dětí homosexuálními páry, istanbulská úmluva či migrační pakt. Nebo zelená dohoda, která zničí naše zemědělství a donutí nás konzumovat hmyz, způsobí, že individuální doprava bude nedostupná nebo která zlikviduje konkurenceschopnost Evropy, zdraží naprosto vše nebo nám dokonce znemožní prodávat a pronajímat naše nemovitosti. Zkrátka je toho víc, než dost a mezi ideology je nemálo psychopatů, kteří chtějí zlepšovat svět bez ohledu na důsledky.

Válka pohlaví je v každém případě podle mého nesmysl, i když se tam může na základě negativních společenských jevů jevit. Pokud snad opravdu máte pocit, že jste v nějaké válce, pak nejste na žádný vztah připraveni. V takovém případě by měl člověk nejdříve ukončit válku sám se sebou. Až pak bude připraven pochopit někoho jiného a jeho motivace. Vědět, co hledá a co je ochoten akceptovat. Dokud to neví, sám na sebe si plete bič a bude vždy přitahovat stále stejné typy lidí aby mu dali novou lekci.