Jiný názor nesmí být trestný čin, i když je nám nepohodlný
To mě také velmi trápí, že společnost zůstává enormně rozdělená a nikdo nikoho neposlouchá, ale co s tím můžeme dělat? Společnost se zkrátka mění a i mě na sociálních sítích za šíření mých názorů několikrát nezdůvodně zablokovali – vím ale, že kdybych tam dával obrázky roztomilých zvířátek, určitě by se to nestalo. Vím že nejsem sám, každý z nás, kdo šíří něco, co někomu může být nepříjemné a protivné dnes může být prostě na soukromé platformě jednoduše zablokován. Je to cancel culture v praxi. Cenzura dnes funguje tak, že sice není státní, ale je soukromá a nemá žádná jasná pravidla. Nebo ano, ale jen na papíře.
Proto už jsem to vzdal a tak píšu sem, na svůj blog. Ale říkám si, že možná je to i dobře – na co neustále komentovat něco, co stejně nemohu změnit? Dnes je doba, který se vykecává a píše kde kdo, vyjadřuje se ke kdejaké pitomosti, zaujímá k ní postoj a něco komentuje. Kdo nezaujme jasný postoj, nedá lajk a nevymezí se, jakoby nebyl. A přitom si každý vede svůj monolog, nikdo nikoho neposlouchá, jen se snaží ohánět kolem sebe, onálepkovat, pozurážet a umlčet všechny, kdo myslí jinak. Je to něco, co už je únavné, vyčerpávající a zbytečně to jen člověku bere čas.
S novým rokem jsem se tedy rozhodl komentování věcí omezit, zastavit se, vrátit se zpět a věnovat se více tomu, co mohu skutečně ovlivnit. Nechám pisálky být a nehodlám už komentovat kde jakou blbost, která je dnes hrozně důležitá, ale za týden o ní už nebude nikdo vědět. Nebo nebude nikoho zajímat. Demokracie se změnila ze souboje myšlenek do souboj emocí. Žijeme v době nadpisů, nálepek, zkratek, krátkých jednovětných informací, úderných sloganů a krátkých klipů mezi kterými neustále skrolujeme. Toho se účastnit nechci.