Zdá se mi, jakoby se Tomáš Halík stále více propadal do svého vnitřního, ideálního světa a všude kolem sebe stále více viděl nepřátele, kteří mu jeho svět chtějí vzít, takže on musí bojovat. Všude kolem něj se z temnot vynořují mloci, démoni a zlá temná monstra. Z jeho slov čiší ani ne tak nějaká láska a naděje, jako spíše strach, zoufalství a nenávist. Nepochybuji ale o tom, že jeho víra je ryzí a čistá, že to myslí jen tak dobře, jako nikdy jiný na celém světě. Možná si o sobě i myslí, že on je ten čistý a ryzí muž víry s povoláním novodobého mesiáše (nebo s mesiášskými sklony), zatímco Trum je pravý opak – Satan v podobně člověka, který přišel na Zemi, aby ovládl lidstvo.
Kdyby takové černobílé vidění měl nějaký mladý, zapálený křesťan a fanatik, nedivil bych se tomu. Pokud má podobný náhled člověk, který je pokládán za jednu z největších duchovních křesťanských kapacit a filosofů, nerozumím tomu. Jeho věrní duchovní intelektuálové, kteří sdílejí jeho vnitřní svět, mu asi ale rozumí. Narativ tohoto druhu – černá a bílá, dobří a zlí, Bůh nebo Satan a nic mezi tím, to je právě to, co společnost rozděluje, vytváří napětí a vede k válkám. Sám bych volil Trumpa a za křesťana se pokládám. Jsem tedy špatný, zlý nebo hloupý? Nevěřím tomu. Jen si myslím, že je to zkrátka za současné situace o něco lepší varianta.
Svět opravdu není černobílý, jak se snaží Halík stále prezentovat. Trump není Bůh ani ďábel. A stejně tak ne Kamala Harris. A nemyslím si to ani o demokratech, liberálech a progresivistech – strany ďábla to určitě nejsou, i když za současné situace bych je nevolil a volit nebudu. Nevidím žádný důvod, aby všichni křesťané museli být stejného politického myšlení jako je to možná ve světě Tomáše Halíka.
Je to přitom škoda – některé jeho názory jsou velmi správné a také skutečně velmi křesťanské. Na druhou stranu si sám protiřečí a vytváří si démony tam, kde ve skutečnosti žádní nejsou. Jen v jeho vlastní mysli. Jeho prezentace víry a křesťanství je hodně kontraproduktivní – mnoho lidí spíše odradí, než by je zaujala. Je to zvláštní směs víry, odpuštění, lásky, zloby, mesiášství, strachu, povýšenosti, naděje a nenávisti, to vše zabalené do mnoha výzev, vzletných slov, obrazů a obratů. Ale třeba si každý vybere něco. Nebo – každého osloví něco jiného. Na mě to ale dobře nepůsobí. Ne věrohodně. Čím usilovněji se Halík snaží, tím méně.
Možná na sobě nese příliš velké břemeno ocenění, která obdržel a pocit velké odpovědnosti před lidstvem. A také těžké břemeno tíhy světa a potřeboval by, aby mu s ním někdo pomohl. Když vidím jak zápasí s obrovským temným démonem Trumpa, jak se usilovně modlí, ale jak ho stále ohrožuje, je mi ho docela i líto. Sám na druhou stranu říká, že Trumpa přežije. Já mu to přeji. A rozumím jeho hlubokému zklamání z amerických voleb, že nevyhrál jeho favorit – ale tak to někdy chodí. Také my, kdo jsme nebyli příznivci Bidena, jsem tuto dobu museli přežít. A zvládli jsme to.
Ale ano, je asi pravda že západní svět se začíná obracet do liberalismu a globalismu zpět ke konzervativismu a nacionalismu. tyto dvě vývojové fáze se znovu střídají. Politická korektnost a nárůst progresivismu byl jakýmsi novým vrcholovým stádiem. Vím, že Halíkovi se to nemusí líbit protože je přesvědčením liberál (ač křesťan), ale pro mě je to naopak naděje, že by mohlo dojít k určité korekci, která je nezbytná. Ostatně, svět na tento obrat čeká dlouhých 40 let a celou tu dobu v západních zemích měl liberalismus hlavní slovo.
Také rozhodně nesouhlasím s tvrzením, že USA jsou tak bohatou zemí, že se tu má každý dobře a je zajištěn tak, že ve skutečnosti nemá žádný důvod k nespokojenosti a že ta je pouze dílem populistů, kteří ji rozdmýchávají. Naopak finanční situace běžných Američanů je čím dál horší, na rozdíl od stále bohatších elit. Pravda je i to, že Demokratická strana se soustředila především na woke ideologii, zatímco tento problém pominula – přitom hlavně to rozhodlo o tom, jak volby dopadnou. Těžko říct, jestli si to Halík neuvědomuje, jestli to záměrně přehlíží nebo zda je pro něj důležitější woke kultura.
Nepochybuji ale o tom, že sám je velmi dobře zajištěn a z úspěšného prodeje svých knih či přednášek na prestižních univerzitách a fórech či z řady mezinárodních ocenění má jistě velmi solidní příjmy a jako chudý duchovní určitě nežije (nakonec to dnes není možná skoro nikdo z církevních prelátů). Mám navíc takový pocit, že jeho názory jsou více levicově progresivní, než konzervativní. Jako vysokoškolský profesor by mezi levicové progresivní kruhy nejen amerických intelektuálů a univerzit určitě perfektně zapadl. Pro běžné, obyčejné lidi to ale určitě není – ty člověk jeho typu jen těžko může oslovit. Bez ohledu na to, zda jsou křesťané, nebo ne.
Lidé jako Halík mají velké, vznešené myšlenky, mluví o lásce a porozumění, mají velké duchovní ego, ale obyčejní lidé jsou pro ně spíše hloupý, nevzdělaný plebs. Davy, na které se oni dívají svrchu. S blahosklonností sobě vlastní. Možná že ne tak zcela a trochu se mýlím, ale zdá se to tak. Zejména, pokud se vyjadřuje pohrdavě o těch, kdo nevolili Kamalu Harrisovou. Ne, politika do náboženství moc nepatří – nejde to dohromady. Vždy, když se tyto věcí v historii světa míchaly dohromady, církev z toho nevyšla příliš dobře.
Právem kritizujeme, jestliže se církev přidává na stranu nacionalistů a krajní pravice. Stejným způsobem bychom se ale měli dívat na církev i v tom případě, pokud se její vrcholní představitelé takto ostře vymezují a vyzdvihují krajní levici či woke kulturu. Tomáš Halík je ale více politický aktivista, než kněz – jemu to to vlastní. Pro progresivní intelektuály jsou slova zástupce progresivního křídla církve požehnáním, ale církvi jako takové podobní lidé dělají spíše medvědí službu. Ale samozřejmě – už slyším progresivisty, jak totéž říkali i o Dukovi. Ne náhodou Halík proti Dukovi brojil celé léta a Duka si ním nevěděl rady, takže mu udělil i oficiální pokárání. I církev je poměrně hodně rozštěpěná na progresivní a konzervativní křídlo – po vzoru občanské společnosti v USA i Evropě.
Papež František je s přibývajícími léty spíše vrtošivý, nevypočitatelný a i když byl dříve hvězdou progresivistů, v posledních letech několikrát dal zpátečku a své progresivní příznivce velmi nemile zaskočil, takže se proti němu musel ostře vymezit i Tomáš Halík, který mu neváhal poslat oficiální protestní nóty. I když jinak na něj nedal nikdy dopustit a dodnes jeho slovy často argumentuje – tedy, pokud se mu to hodí.