Mnozí lidé věří, že je možné změnit pohlaví.
Já si myslím, že téma „změny pohlaví“ není u nás silně sexualizované, jak se uvádí v článku, ale spíše ideolizované – tedy ve vleku ideologie. Jak jinak si vysvětlit, že tolik lidí tak silně touží mít jiné pohlaví, než je to, se kterým se narodili? A není to reklama na „změnu pohlaví“? Problém je už ten, že pohlaví změnit nelze – žádná taková změna není možná a neexistuje. Ať už s operací nebo bez operace. Je to neustále opakovaná dezinformace, která se pořád dokola objevuje i v seriozních denících, navzdory tomu, že stanovisko odborných kruhů je opačné. Pohlaví nelze žádným způsobem měnit (což je mimochodem i důvodem proto, že od operací se upouští a nevyžadují se – jsou nejen rizikové, ale i zbytečné a marné – zkrátka nesmyslné).
Jinou záhadnou věcí je ona touha mnoha (zejména mladých) lidí po jiném pohlaví, která skutečně zaznamenala značný nárůst, jakmile lidé uvěřili tomu, že pohlaví je možné skutečně měnit. Lidé jednoduše této masové dezinformaci podlehli a ačkoli vlády jinak vedou boj proti dezinformacím – tuto klidně a nekriticky přejímají jako nějakou vědecky ověřenou pravdu. Tedy místo toho, aby nasadily všechny prostředky na to, aby tuto dezinformaci uváděly na pravou míru. Raději se však zabývají tím, jak lidem „změnu pohlaví“ co nejvíce usnadnit a dále jim lžou, že je to možné.
Kdyby se totiž lidé dověděli, že to možné není, rázem by podobných žádostí o změnu ubylo a zůstali by jen ti, kteří touto poruchou identity skutečně trpí. U nich jde ale mnohdy spíše o případ pro psychiatra. Navíc, i kdybychom připustili, že se nějaká žena narodila omylem jako muž (nebo obráceně), není to stále důvod pro změnu biologického pohlaví, jestliže není možné. A není ani důvod požadovat po státu, aby taková osoba byla uznána jako ženou. Rozhodně si nemyslím, že by ženské tělo bylo horší než mužské a naopak.
Já jsem se narodil jako muž a cítím se jako muž. Kdybych měl ale ženské tělo – určitě bych se kvůli tomu nehroutil a vůbec bych neměl problém s tím, kdyby mě i ostatní identifikovali mylně jako ženu. Podstatné by totiž pro mě bylo ne to, zda chodím na pánské nebo dámské záchody nebo jak mě lidé chápou to, že je mé tělo zdravé. Jako muž bych necítil žádným odpor k tomu, abych alespoň částečně přijal ženskou roli a hrál jí. I když by to bylo pro mě alespoň zpočátku možná velmi nezvyklé, určitě by to nebyl žádný nepřekonatelný problém. Nejenže bychom nešel na operaci, ale ani bych do sebe nenechal cpát hormony a odmítal bych i jakoukoli jinou „léčbu“ podporující tzv. tranzici. Ani bych se nijak nepokoušel předělávat a upravovat svůj vzhled. A ani by mě nenapadlo požadovat po společnosti a po státu, aby měl uznali jako člověka, který má jiné pohlaví, než ve skutečnosti má.
To jaké má člověk pohlaví opravdu nepovažuji za podstatné a za prioritu. Každý je fyzicky takový, jaký se narodil. Přijmout to a respektovat je cestou ke spokojenosti. Vnitřní duševní štěstí závisí na úplně jiných hodnotách, než jsou vlastnosti tělesné schránky. Dokud to lidí nepochopí, budou stále nespokojeni. Jestli snad nespokojenost ještě může být do určité míry pochopitelná je to, když někdo trpí nějakou vážnou tělesnou nemocí – tady mám soucit s člověkem, který se s tím nedokáže vyrovnat a obdivuji ty, kteří i přes své tělesné postižení dokážou najít své vnitřní štěstí a vyrovnat se s tím. Porucha identity ale není tak závažná věc. Je-li jinak člověk fyzicky i duševně zdráv, není úplně podstatné, zdá má tělo ženy nebo muže. Stále je člověkem – ne zvířetem. Pokud porucha identity je poruchou duševní, je třeba léčit duši a ne předělávat tělo či vymýšlet pro takové člověka nové, speciální pohlaví, aby se začlenil do společnosti a cílit se spokojený.
Ta urputná snaha mít jiné tělo, než které mi dala příroda mi přijde nejen neopodstatněná, ale i hloupá, umanutá a psychicky vyšinutá. A média se na této psychické úchylce stále neustále točí tak, že aktivisté kvůli tomu neváhali vymyslet desítky nejrůznějších genderových identit a plést jimi mladým lidem jejich mozky, že ani nevědí, jaké pohlaví by si vlastně měli z tak široké nabídky vybrat, aby se cítili dobře.
Tak si říkám, kdy toto blbnutí lidi přestane bavit a jak dlouho se tím budou ještě bavit? Jak dlouho lidé budou aktivistům a médiím lidé tyto bludy věřit?