Ještě v 19. století v tom byl velký rozdíl – stejně jako v češtině rozlišujeme mezi mluvit ke komu a mluvit s kým. Během 20. století se ale verze s to začala používat i ve významu mluvit s někým a dnes je velmi běžná, zejména v hovorovém jazyce a v britské angličtině. Nicméně také forma s with je běžná, ale používá se hlavně v americké angličtině a je pokládána za formálnější, tradičnější.
Je to tak trochu zvláštní vývoj, protože ve většině případů jsou naopak Britové velmi konzervativní a udržují tradiční formy jazyka, zatímco Američané jsou liberálnější, uvolněnější a progresivnější ve vztahu ke svému jazyku. Toto je ale ukázka výjimky, které je součástí pravidla. Ve 20. století začala britská angličtina upřednostňovat kratší a přímější výrazy. „Talk to“ znělo jednodušeji, univerzálně — hodilo se i tam, kde šlo o dialog. Tak se z původně „jednosměrného“ výrazu stalo neutrální všeobecné spojení. Americká angličtina naopak zachovala původní jemný rozdíl, protože má silnou tradici rovnosti v komunikaci. Forma s with zní méně hierarchicky, víc jako dialog mezi rovnými…
Ve škole se ještě v 19. století učilo, že:
“You talk with friends, but you talk to servants or children.”
Postupně se ten společenský kontext ztratil, ale zvyk říkat talk with pro „konverzaci“ zůstal zakořeněný. Nicméně většina škol u nás se učí pravidla a zvyklosti současné britské angličtiny, proto se učí jen forma talk to, speak to, chat to… Pokud jste ale z češtiny nebo jiných jazyků u dialogu zvyklí používat s, nemusíte se touto zvláštní anglickou novodobou anomálií řídit. Můžete říkat klidně talk with a chybu rozhodně neuděláte.