Tajemství biologického programu

1075678_481590181957369_403918878_n

Nic nevznikne samo od sebe, ani biologická životní forma. Evoluce je pouze proces – program, který byl nastartován v okamžiku vytvoření této formy, nikoli to, co tuto formu samo vytvořilo. Základem biologické formy či programu je genetický kód (na Zemi ve formátu DNA a RNA) – jednoduše řečeno – informace ze které buňky vědí jak se poskládat, aby vznikl požadovaný organismus. Ani počítačový program se ale nevytvoří sám od sebe – také se musí naprogramovat a jeho základem je zdrojový kód. Nejinak je tomu i u evolučního biologického programu.

Biologický program má schopnost se sám vyvíjet a reprodukovat. Podobnou schopnost může mít do určité míry i program počítačový (z toho byl odvozen název počítačový „vir“). Biologický program je ovšem mnohem složitější a komplexnější, než počítačový a jeho vytvoření je také mnohem náročnější. Velmi náročná je i úprava tohoto kódování, neboť vyžaduje velké znalosti. Neodborný zásah může způsobit nekontrolovatelné řetězové reakce, tělesné a biologické mutace a degenerace.

Bezpečně upravovat mohou tento kód pouze jeho autoři a tvůrci. Třebaže se o to snaží i lidé a také jiné, negativně založené bytosti, které se od pradávna snažili člověka ovládat a jeho kód přizpůsobovat ke svému obrazu. Jakmile se jim to podařilo, došlo i k omezení schopností člověka. Existuje názor, že tyto kódy již byly vytvořeny jako dokonalé a evoluce není důsledkem jejich zdokonalování ale pouze důsledkem automatické reakce evolučního programu. V něm nedochází ke skutečné evoluci, ale pouze k adaptaci životních forem podle potřeb a měnícího se prostředí.

To by znamenalo, že žádná evoluce de facto neexistuje a žádná forma, protože již je dokonalá, žádnou další genetickou modifikaci nepotřebuje. Pokud by to tak bylo, pak je jakákoliv neodborná genetická modifikace je nesmírně nebezpečná a znamená jen jediné – její znehodnocení. I když vnější forma se zdá krásnější, odolnější, trvanlivější, může to být jen klam. Na druhou stranu, pokud je došlo k poškození kódu, bylo by teoreticky možné je genetickou modifikací „opravit“. Samozřejmě opět odborným zásahem, nikoli experimentováním pokus – omyl.

Ať už je ale evoluce vývojový nebo nebo pouze adaptační proces, je to pouze proces, který byl skutečně nastartován až po vytvoření programu a netýká se věčné, duchovní, životní podstaty, ale pouze její biologické a tělesné formy. Tento program nevytvořila evoluce, ale inteligentní autor – duchovní bytost reprezentovaná bytostí, které říkáme tvůrce životní podstaty – tvůrce, který tvoří sama ze sebe, neboť je sama touto životní podstatou. I zde se hovoří o duchovní evoluci a formách vědomí – ovšem to je již zcela něco jiného…

Genetický kód je nosičem informací o tom, jak která biologická forma bude vypadat a do jisté míry i o tom, jaké bude mít předpoklady, povahy, dlouhý život, vady, nemoci… Genetické vady jsou právě důsledkem zavirování a poškození tohoto kódu, což není nic jiného, že to, co nazýváme „dědičný hřích“ . Více či méně poškozený kód totiž máme kvůli jeho dědičnosti všichni.

Když se podíváme na rozličnost života a jeho forem, na množství druhů tvorů, jejich tvary či barvy, musíme uznat, že ti, kdo vytváří kódy programu pro jejich vývin, musejí mít nesmírně velkou fantazii. A nejen to, i smysl pro humor. A nejsou to je barevné rybičky nebo chameleoni měnící barvy, i lidské tělo patří k mistrovským dílům. Zvláště ženské.

(více o tom, kdo a jaké bytosti tyto programy vytváří, najdete na paralelni-svety.avalon24.eu)

PS: Kdo říká, že to vše je výsledkem evoluce, náhod a náhodných procesů, má ještě bujnější fantazii. To už by bylo snadnější si přestavit, že výsledkem náhod se postaví sám od sebe počítač a naprogramuje si nějakou zábavnou hru.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *