Události 2019 – Střet zájmů a závist

Včera se opět konalo hlasování o vyslovení nedůvěry vládě toho ošklivého Andreje Babiše, což, zdá se, už je u nás takový oblíbený folklór – když už nejsme schopni nic dělat, budeme hlasovat. Bez ohledu na to,, že neexistuje žádný plán B, ochota převzít případně moc a odpovědnost. Ba co více – ani hlasování samo „demokratické“ opozici příliš dobrou známku nepřineslo, neboť i když disponovala 92 hlasy, nakonec jich hlasovalo z jejich tábora jen 85. Za to jsme si ale mohli užít „morálního gesta“ v podobě 17 hodin planého žvanění ve sněmovně. Žvanění, ze kterého jsme nebyli o nic chytřejší, než dříve. Když uvážíme, jaký hodinový plat poslanci mají a kolik jich tam bylo, lehce si spočítáme, kolik jsme my – daňoví poplatníci – za toto morální gesto zaplatili.

Ne, nejsem fanoušek Andreje Babiše, jeho vládě bych nevystavil nejlepší, ani nejhorší známku, ale možná tak průměr. Ovšem ve srovnání s tím, co nám tu předtím předváděla ODS, je to pořád o 70% lepší. Bohužel, demokratická opozice se nezmůže na nic více, než na okopávání kotníků a očůrávání patníků, což je asi jako jít s prakem na mamuta. Jejich příznivcům taková morální gesta možná budou imponovat, ve skutečnosti je to ale spíše výraz zoufalství. Zoufalství z toho, že nejsou schopni vyvinout žádnou skutečnou sílu a alternativu, která by mohla Babiše ve volbách porazit. Nepatřím do tábora demonstrantů a miliónů chvilek pro demokracii – celé mi to připadá jako zbytečné a prázdné divadlo, která má pramalou hybnou sílu – spíše jen na symbolické úrovni.

Pokud by ale přece jen dalo vzniknout nějaké platformě, která bude mít širší program, než „antibabiš“ – pak bych to jen uvítal. K tomu jsem však značně skeptický. Program „antibabiš“ totiž nejenže Babišovi neškodí, ale naopak ještě jeho pozici posiluje – stejně jako Zemana program „antizeman“. Jistě, demonstrovat je demokratické právo i v zemi, kde svobodné volby a soutěž existují, ale přece jen je to velmi málo. Ukazuje to sice na živou občanskou společnost, ale rozhodně ne na vyspělou. Takto se ve svobodné zemi měnit poměry nedají, pokud se tato síla netransformuje do politických hnutí schopných reálně něco změnit. Je to jako výkřik do tmy. Opravdu bych raději žil v zemi, kde se poměry mění politickou soutěží a praktickými kroky, než morálními gesty zoufalství, prázdným žvaněním, okopáváním kotníků a očůráváním patníků.

Opozice a její příznivci, jak už je její program, přirozeně jen kritizuje, ukazuje náš, jak klesá podpora ANO, jak se stává stranou důchodců, co všechno dělá špatně a vůbec – jak velká katastrofa vláda ANO pro naší zemi je. Jistě, v něčem má opozice pravdu, v něčem ne. Ovšem samotná zdrcující kritika pro převzetí moci opravdu nestačí. A protože opozice zatím ničeho jiného schopná není, nezbývá ji nic jiného, než dělat to, co dosud – okopávat kotníky a očůrávat patníky. A hlavně – čekat na svoji příležitost, ale se štěstěna opět nakloní na jejich stranu a lidí se vládou ANO unaví. Špatná zpráva pro ANO je, že jeho podpora už není tak pevná, jako dřív a mírně klesá, dobrá zpráva je, že při tomto hlemýždím tempu poklesu nejenže může v klidu dokončit volební období, ale dokonce znovu vyhrát volby i v roce 2021 a stále v čele s Andrejem Babišem. Byť tentokrát s mnohem menším náskokem a potenciálem vládnout.

Ne, tak daleko do budoucnosti samozřejmě nevidím, ale taková verze budoucnosti se mi jeví jako velmi pravděpodobná. Že by byl Babiš souzen nebo dokonce odsouzen, to je velmi nepravděpodobné. Jistě, střet zájmů tu být může, ale půjde těžko právně dokázat, stejně jako to, že úmysly obcházet zákony, protože Babiš spíše jen – podobně jako mnozí jiní – legálně využil špatně nastaveného systému, který ovšem sama EU nehodlá měnit. Místo moralizování a morálních gest by určitě bylo lepší změnit systém tak, aby k podobným problémům v budoucnosti nedocházelo a aby úspěšní lidé, kteří chtějí vstoupit do politiky a udělat něco dobrého pro zemi, nemohli být napadání pro střet zájmů a nuceni k tomu, aby svůj majetek prodali nebo z politiky vypadli.

Pokud je někdo úspěšný a bohatý, neměl by to být důvod nazývat ho automaticky „oligarchou“ a bráněno mu vstupu do politiky. V opačném případě boj proti oligarchii a střetů zájmů vyvolává oprávněné podezření, že velkou roli v něm hraje obyčejná lidská závist. A tady je velmi těžké rozklíčovat, do jaké míry jde skutečně o střet zájmů a do jaké míry o závist méně úspěšných politiků. Často to může být kombinací obojího.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *