Na Lipavského praskl citát o věšení kapitalistů. Chyba, přiznal po letech.
Já mám takový pocit, že když budeme šmejdit po společenských sítích, polovina lidí této republiky bude předem diskvalifikována k tomu, aby zastávala jakýkoliv významnější post.
To mi připomnělo příběh o cizoložné ženě, kterou chtěl Mojžíšův Zákon kamenovat:
Učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu, kterou přistihli při cizoložství, před Ježíše s cílem ho usvědčit.
Otázka farizeů: Zeptali se Ježíše: „Mistře, tato žena byla dopadena v cizoložství při činu. Mojžíš nám v Zákoně nařídil takové ženy ukamenovat. Co říkáš ty?“.
Ježíšova reakce: Ježíš se sehnul a psal prstem na zem. Když ho nenechali, aby se od nich vzdálil, vzpřímil se a řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí kamenem první“.
Po jeho slovech se jeden po druhém začali stahovat, starší napřed, a odešli.
Závěr Ježíše: Když zůstal Ježíš sám se ženou, vzpřímil se a zeptal se jí: „Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?“ Když odpověděla „Nikdo, Pane,“ řekl jí Ježíš: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš!“.
Otázkou zůstává, jak kdo se dokáže ke svým hříchům postavit čelem. Ale i když se kdo přizná a omluví, stín minulosti a nedůvěra na něm stejně ulpívá. Nakonec to vidíme i na prezidentu Pavlovi za jeho činnost před mnoha lety, kterou už si mnohonásobně odčinil. Stále to ale nestačí. Člověk se může stále měnit, vyvíjet, může časem zmoudřet a zcela svoji osobnost změnit. Ani to ale úplně nesmaže hříchy minulosti a i když jsou to třeba malichernosti, oponenti je budou neustále připomínat a předhazovat vám je.
Samozřejmě také záleží na tom, jak dostatečně se k tomu člověk dokáže postavit čelem. Na druhou stranu je asi hloupost sypat si demonstrativně na hlavu více popela, než je třeba, pokud víme, že ne všechno, co na nás oponenti práskají je pravda nebo když víme, že to co na nás hází, je skutečně malichernost. Pak zase není komu a proč se omlouvat. Oponenti vždy využijí každý váš přešlap a hřích. Třeba i z dávné minulosti vám připomenou i to, na co jste již dávno sami zapomněli. A jak by bylo vlastně správné reagovat?
Upřímně řečeno, cokoli uděláte bude stejně v očích vašich oponentů špatně. Pokud vás nemají rádi, ať už jim ukážete vstřícnost a omluvíte se nebo neuděláte nic – výsledek bude stejný. Bohužel, nejen do politického boje patří kamenování a vzájemné předhazování si hříchů. A politika je jen pro silné žaludky, ostré lokty a hroší kůži. Bez toho a dobré výřečnosti tam raději ani nechoďte. Prosadit se mohou jen psychopati nebo psychicky a emocionálně silně odolné osobnosti. A čím stoupáte na žebříčku výše, tím větší tlaky musíte snášet. Na vrcholu pak fouká nejvíce.