Jsou tu znovu Velikonoce a to je doba kdy se stále častěji vedou diskuse o tom, zda šlehání žen pomlázkou je správné nebo nesprávné a nemělo by se zrušit. Ukazuje se, jak je to pro některé lidi důležité téma, i když si myslím, že máme mnoho důležitějších věcí, které bychom měli řešit. Ale dobrá.
Musím se přiznat, že i když jsem poměrně konzervativní a mám vztah ke tradicím a pochopení pro ně, šlehání žen pomlázkou nebo jejich polévání vodou jsem také nikdy jako kluk nechápal. Proč bych měl běhat za holkama a šlehat je? Co udělaly? Mohou za něco? Prý aby neuschly a byly plodné… Říkal jsem si – co je to za blbost, proč by měly usychat? Zkrátka vůbec jsem tomu nerozuměl anebo mi to nikdo neuměl pořádně vysvětlit. Když jsem to neudělal, byly některé holky zklamané, čemuž jsem také nerozuměl. Prostě jsem se od svých vrstevníků vždy hodně lišil a jen těžko jsem s nimi hledal společnou řeč. Nikdy jsem netrpěl ale kvůli tomu žádnými depresemi nebo výčitkami – zkrátka vždy jsem si raději šel po svém. Někdy jsem až příliš o všem přemýšlel – byl jsem takové přemýšlivé, zdánlivě zakřiknuté dítě.
Postupem času jsem tedy přišel na to, že existují tři druhy žen – těch, které to nemají rády a je jim to nepříjemné, ty, které dělají že to nemají rády, ale těší se na to a ty, který dávají najevo, jak se už nemohou dočkat. Ty, které to vyloženě rády neměly byly tehdy ještě v mém okolí výjimkou, dnes se však zdá, že jich je skutečně o poznání více. Zjistil jsem, že nemá žádný smysl bojkotovat nějakou tradici, kterou jiní mají rádi, že nemá smysl dělat nějakého pozéra nebo ignoranta a že není žádný důvod někoho nepotěšit, pokud mu to udělá dobře. Že je dobré rozlišovat v jaké společnosti se člověk pohybuje a umět se přizpůsobit, pokud je to pro dobro věci, člověka to potěší, nic to nestojí a nikomu to neublíží. Od té doby mi nedělá problém vyšlehat ty, které se na to těší a vynechat ty, které se toho skutečně bojí nebo mají nějaký psychický problém. Nebo jim to také nic neříká.
Naučil jsem se, že každý je zkrátka jiný a lidové tradice nemají obvykle jiný smysl, že je společenská zábava – že ve skutečnosti nejde o to, aby ženy neuschly a byly dlouho plodné. Dnes už to vím – musel jsem na to ale přijít sám a pochopit, proč to lidé dělají. Kladl jsem si ale úplně stejné otázky jako někteří z dnešní generace mladých lidí se kterými se o těchto zvycích nejspíše také nikdo nebaví a ve škole řeší hlavně genderové role a práva LGBT menšin.
Pokud jsem ve společnosti a kultuře, která něco slaví a provozuje nějaký zvyk, nemám problém slavit také a přizpůsobit se místní tradici. Nedávám najevo ostentativně, že jsem někdo jiný a že mě jejich kultura nezajímá. Bavím se s nimi, protože vím, že je to jen hra a o nic nejde. Nediskutuji s nimi o tom, proč by se ten či onen zvyk neměl dělat, proč není korektní, správný atd. Vím, že by mě vůbec nepochopili a naopak by si mysleli, že se straním nebo že jsem povýšený. A taky vím, že máme opravdu důležitější věci, které je třeba řešit, takže diskuse o tom, jaké tradice a zvyky jsou korektní a jaké ne je malicherná, trapná a zbytečná. Hlavně, že někoho baví a pokud nemusím někomu dávat najevo, že mě otravuje, nemám problém mu vyjít vstříc, i když mi to samotnému nic neříká. Potěším rád každého, vyjdu každému vstříc. Neřeším gender, ani vyváženost genderových rolí, nejsem nijak zaujatý. Je mi to opravdu jedno.
(Pokud žena očekává, že jí podržím dveře, rád to udělám, pokud je jí to nepříjemné, můžu je jí klidně zavřít i před nosem. Pokud si chce sednout na místo, které ji uvolním, prosím. Pokud je jí to nepříjemné, že jí pouštím nebo nechce sedět – nenutím jí… Atd. V Polsku či v Maďarsku je například dodnes zvykem ženy líbat na ruku. Kdyby to bylo u nás, už slyším od příznivců kultury woke jak je to ponižující, maskulinní a trapné se takto k ženám chovat. Ostatně proto si prosadili i to, aby ženy nemusely mít příjmení na koncovku -ová, protože to vnímali jako projev vlastnictví ženy. Asi by nejraději byli, kdyby se ženy staly mužem. A muži ženou – pak by byli konečně spokojeni.)
Také si myslím, že tyto zvyky nikoho neruší, takže pokud je někdo nechce dodržovat nemusí, stejně jako nemusí držet vánoce, pokud nemá důvod. Proč je brát lidem, které baví nebo v nich dokonce vidí nějaký hlubší smysl? Proč s nimi diskutovat o tom, že by jich měli zanechat? Já tu přece nejsem od toho, aby někomu radil, co má slavit a jak. Bylo by to podobné, jako kdybych mu říkal, že hudba kterou poslouchá je hrozná a neměl by to dělat a místo toho mu vnucoval zpěváka, který se líbí mě.
Pokud někdo řeší velikonoční lidové zvyky, kdo ví, jestli za půl roku nebude řešit otázku, jak by se měli korektně slavit vánoce a zda by se neměli třeba přejmenovat na sněhové svátky? Nakonec, slyšeli jsme, že ani vystavování jesliček a betlémů vůbec není korektní a správné, protože je to urážející pro ty, kteří preferují jiný způsob slavení nebo dokonce Vánoce neslaví vůbec. I když mě pomlázka také nic neříká – tohoto bych se dožít nechtěl. Raději – ať žije zábava.
Dokud se lidé umí bavit a nepotřebují sklouzávat k nějakému bizáru a adrenalinu, vím, že je svět alespoň trochu normální. Horší bude, když budou všichni vážní a ustrašení z toho, co zase přijde. A jaro by mělo být svátkem radosti a optimismu. Zejména poté, co jsme o den dříve oslavili porážku smrti a vzkříšení. V tomto smyslu je mi to mnohem bližší, než je svátek zlých duchů a živých mrtvol – Helouvín. Zvyk a tradice ale nikdy nejsou otázkou korektnosti. Nelze mluvit o porušování lidských práv ani o ubližování někomu. Pokud je někdo surový a pomlázku bere jako záminku, je to nejspíše psychopat a sadista, protože zneužít se dá cokoli, třeba i Bible pokud s ní někdo praští někoho jiného.
Zvyky a tradice jsou se slavením a se svátky pevně spojeni. Svátek, který není ověnčen žádnými zvyky a tradicemi by byl asi trochu divný. Možná, že bychom ho dokonce mohli zrušit. Měli bychom jen významné dny, kdy by někdo pronesl proslov, a tím by to skončilo. Tradice a zvyky dávají ale svátkům ten správný rozměr. Doba se však stále mění a je možné že jednou, až se změní mentalita lidí, přestanou mít svátky smysl a přestanou se úplně slavit – budou skutečně jen významnými dny v kalendáři. Zatím ale karneval stále jede, zpívá se a mejdan žije. Jen roboti, androidi a kyborgové nikdy nic neslaví.