Spiritualita » Rozhovor s Tomášem Halíkem

Rozhovor s Tomášem Halíkem 29.4.2019

Poslouchal jsem zajímavý rozhovor s Tomášem Halíkem na ČRo Plus. V něm jeho závěru padlo, že podle Halíka se dnešní společnost už nedělí ani tak na věřící a nevěřící, ale spíše na zabydlené a hledající, přičemž hledající mají blíž k hledajícím a zabydlení k zabydleným, bez ohledu na jejich víru. Podle mého názoru je to dobrý postřeh, ale také příliš zjednodušený. Už z politiky je známo, že extrém přitahuje extrém, ať je to pravice či levice a podobně vlažnost přitahuje lhostejnost, ať už má jakoukoliv barvu. Přesto bych to ale úplně takto neviděl.

Nevím, za se Halík pokládá za zabydleného nebo hledajícího. On sám sebe asi spíše za hledajícího, kdežto já sám sebe vnímám jako zčásti zabydleného a z části hledajícího. A pak také je třeba si položit si otázku zda je zabydlenost negativní věc. Něco jiného je totiž zabydlenost sama v sobě a něco jiného zatvrzelost. Jsou lidé, kteří jsou zabydlení, ale přesto jsou otevření. Pak jsou také lidé, kteří jsou hledající, ale jsou přístupní všemu zlému.

Já to vidím tak, že zabydlenost a hledání jsou dva kraje. Jeden je zatvrzelost a druhý otevřenost a to, co hledáme, je rovnováha mezi tím. Asi jako mezi mužem a ženou, Muž je duchovním, hledajícím pólem, žena tím zabydlujícím, uzemňujícím. Duchovní pól člověka povznáší a umožňujeme mu intelektuálně se pohybovat po vzdušných výšinách ideálů. zatímco uzemňující mu umožňuje fungovat v realitě.

Pan Halík má podle mého názoru blíže k tomu pólu ideálů – vznáší se velmi vysoko a jen tu a tam se dotkne země, aby si otestoval nesměle, jak jdou realizovat. Ve skutečnosti ale také jakoby byl zabydlený a ne hledající. Zabydlený ve svých intelektuálních výšinách.

Asi nejlepší by bylo mluvit o lidech otevřených a zatvrzelých. Ne o hledajících a zabydlených. Tedy, nevymýšlet žádné novoty, i když to pan Halík dělá rád. Ostatně, já někdy také. Zatvrzelý člověk je prostě zatvrzelý proto, že není ochoten změnit svůj názor nikdy a za žádných okolností. To je skutečná překážka vývoje. Zabydlenost bych takto negativně nevnímal, protože tady hodně záleží na tom, v čem je člověk duchovně zabydlený a proč. Nemusí to být zatvrzelost, může to být také zakotvenost. A to jsou obrovské rozdíly.

Znovu se ale takto dostáváme k otázkám liberalismu a konzervativismu. Pro liberály budou konzervativci vždy těmi zatvrzelými, zatímco pro konzervativce budou liberálové vždy příliš otevření pro všechno. Je to možná spíše otázka životního postoje, než víry. Postoje, které se promítají do našeho života, do náboženství i do politiky. Pan Halík je nepochybně křesťanský liberál a aktivista, zatímco jako kardinál Dominik Duka je představitelem tradičního proudu (či lidového, abych použil Halíkův termín, i když pak by musel být ten jeho intelektuální).

Je zřejmé, že dnešní svět stojí před novou globální a duchovní revolucí, ostatně i Halík co cítí úplně stejně jako já. Asi to takto vnímáme všichni. Proto to napětí mezi tradičními a liberálními proudy. Jaké by měly být nové hodnoty, které by uspokojily oba proudy? Je jasné, že neomezené svoboda postavené jen na lásce to být nemůže, protože je to něco co je dosud neživotaschopné a co nemůže vést jinam, než k nové totalitě. Na druhou stranu klerikalismus je něco, co kritizoval už Ježíš. Stále hledáme rovnováhu mezi nutností dodržovat zákony a mezi lpěním na nich. Ať už jde o zákony náboženské nebo společenské.

Před námi jsou jen dva světy – svět nové totality a nového světového náboženství. Pseudonáboženství lásky bez zákonů, jediného povoleného. A pak svět, ve kterém jsou přirozené zákony životem, ve kterém neexistuje žádné napětí mezi tím co je a co by mělo být. To je však ideál, který je zatím nedosažitelný. Je dokonce možné, že oba tyto světy budou jednou existovat paralelně. Každý v jiné dimenzi.

Pokud jde o problém zneužívání náboženství pro teroristické cíle, ani tady to nevidím takto jednoduše jako Tomáš Halík. Snažit se důsledně oddělovat náboženství od nástroje, prostřednictvím kterého je náboženství zneužíváno je sice správné, ale myslím si, že není bezezbytku možné. Zvláště v případě islámu jde o problém mnohem složitější a žádnou dělící čáru jednoduše nakreslit nelze. I když by to bylo pěkné.

Jinak lze s Halíkem vesměs souhlasit, snad ještě kromě jeho názoru na projev prof. Piťhy, Tady jde ale spíše o jedno velké nedorozumění, kdy si někteří prorocká slova vyložili jako šíření poplašné zprávy. Jsem trochu překvapen, že i tak intelektuálně vyspělý člověk jako Tomáš Halík tomu podlehl a přiznám se, že je mi to docela líto. Mě jeho projev určitě nijak nezaskočil. Ať tak či onak,občasné napětí mezi liberálními a konzervativními proudy vnímám často spíše jen jako bouři ve sklenici vody či žabomyší války. Je jen škoda, že se tyto války, běžné ve světě, někdy promítají i v samotné církvi.

Na druhou stranu je dobře, že i zde probíhá výměna názorů a že křesťané nejsou nějaký jednolitý monolit. Ostatně podobně jako členové jiných náboženství a společenství, kde existují různé frakce a proudy, od politiky až po zájmové skupiny. Zkrátka každý nesedí každému a každý neoslovuje každého. Také já si rád poslechnu každého, kdo mě inspiruje, bez ohledu na jeho víru, ale nakonec si stejně půjdou svoji vlastní cestou a budu prosazovat to, čemu věřím já. Nikdy by se to ale nemělo zvrhnout v házení špíny na někoho, na pomluvy, apod.

Moje víra je založená na snaze chápat svět a člověka. Mohu ho kritizovat, mohu mu nerozumět, nemohu ale odsuzovat někoho za něco, čemu upřímně věří. I kdyby to byla totální hloupost. Já věřím tomu, že každý, kdo hledá, nalézá a kdo klepe, tomu bude otevřeno. Možná bude hledat hodně dlouho a klepat stokrát na špatné dveře, ale nakonec stejně najde, ať je zabydlený nebo hledající. Pravda není něco, co by nebylo možné nikdy objevit, jinak by byl život nesmyslný. Pravda bude nakonec odhalena i zatvrzelým, kteří ji nepřijmou, ani když ji uvidí. To už je ale jiný problém. Názorové rozdíly jsou proti tomu ničím.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *