a

Recept na lásku

Jak je recept na šťastný partnerský vztah? Obávám se, že žádný jednoduchý neexistuje, protože každý jsme tak jiný, že existovat nemůže. Všichni jsme jako ostrovy v moři, nepoznaný svět sám pro sebe, jak kdysi zpívala slavná Bonnie Tyler. Každý vztah je více nebo méně sázka na nejistotu.

Každý kdo se spoléhá na lásku člověka nebo lidí, nemůže být doopravdy ani šťastný. Štastný je ten, kdo se cítí být milován, přestože ho nikdo nemá rád. A to lze jedině tehdy, když objevíte lásku toho, kdo stvořil svět. Být milován je cítit se poznán takový jaký jsem a přesto přijat. Být milován je cítit se být v bezpečí. To je ten největší dar. A je to i dar, pro který žijeme a který si můžeme dát. Je to riskantní, je to nejistý podnik, ale každá, i nejistá, ba ztrátová investice má svůj význam.

Ten, kdo nic neriskuje, nic nezíská. Žije jen povrchní život, bez závazků, bez odpovědnosti, ale zůstává stát na jednom místě. Často i věří, že může něco získat, přestože sám není ochoten nic riskovat a už vůbec ne něco investovat. Jenže láska bez investice neexistuje. Peníze nestačí, jimi si můžete pojistit hezkou zlatokopku, ale rozhodně ne získat její lásku. Jí především naplňuje vzrušením a něžností váš bankovní účet či vaše důležité společenské postavení.

U žen to bývá docela přirozené, protože žena je stvořena proto, aby byla ochraňována, zabezpečována a vedena. Není to ale úplně ta láska, kterou mám na mysli a samozřejmě ne každá podléhá své přirozenosti -jsou pochopitelně i zcela opačné typy žen, které si naopak zakládají na tom, že chtějí být jako chlapy. A stejně u mužů, až třeba dochází i k přepólování, kdy se z mužů stávají ženy a z žen muži a tak dochází k různých duševním úchylkám i tělesným anomáliím takto postižených lidí.

Kdo riskuje, možná ztratí, ale získá cennou zkušenost, která se také počítá. Skutečně milovat znamená vystavit se riziku. Riziku, že budu podveden, zneužit, využit, riziku, že ten druhý se změní, že onemocní, že zemře… A že stejně zase budete sami.

Podle mého je ve vztahu úplně nejdůležitější schopnost komunikace, neboť je tak se lze navzájem poznat. Komunikace přímá, otevřená. Takové, která se nebojí rizika, ale zároveň je dostatečně inteligentní na to, aby nezranila, neponížila. Jenže komunikace znamená ochotu někoho skutečně poznat do hloubky. Jeho tajná přání, potřeby, motivace, důvody… A to není vůbec lehké, zvláště když ani ten druhý sám sobě ne zcela rozumí. A ještě horší, pokud ani my sami sobě ne zcela rozumíme a nemáme jasno, co chceme, co hledáme a co vůbec jsme ochotni akceptovat.

Právě tato schizofrenie a neochota naslouchat a poznávat je příčinou krachu vztahu dříve, než vůbec má šanci začít. Každý člověk chce mít většinou všechno hned – bez námahy. Myslí si, že když si může všechno koupit hned a mít hned, že může mít třeba i lásku hned. Že stačí jen pár skleniček na úvod, několik vzájemných oťukání a je to. Ale to je velký omyl – není nic. Jen mlžný opar zdání, který se rychle po počátečním opojení vytratí – tak rychle, jak vznikne. Opravdový vztah je často těžká práce. A přesto je to jenom o tom – chtít poznat a být poznán. O tom je láska a o tom je vztah. Ne povrchně, ale být skutečně do hloubky poznán takový jaký jsem a přesto přijat. Ne právě proto – ale přesto jaký jsem. Jen taková láska má skutečnou a trvalou hodnotu, i když dnes většinou preferujeme hodnoty jiné, spíše konzumní a spotřební.

Když se nad tím zamyslíme, tak bychom mohli říci, že základem šťastného vztahu je:

  • být spokojen sám se sebou, mít se rád a nebýt závislý na lásce lidí
  • mít sám v sobě jasno, jaké hodnoty, záliby, názory a postoje preferuji, co očekávám a jsem ochoten akceptovat – co chci sdílet
  • chtít druhého skutečně poznat a stále poznávat

Takto lze riziko krachu eliminovat na minimum, ale ani tak se ho nezbavíte. Pokaždé totiž jdete do neznáma. A někdy to zůstává stále neznámé, i po mnoha letech vztahu, když už si myslíme, že vše známe.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *