Včera jsem tu měl váženého psychiatra, který vystupuje jako historik a to jsem ještě netušil, že dnes tu bude historička, která se zabývá sexuologií. No, a jak jinak, hlavně tou praštěnou, ulítlou, prapodivnou, úchylnou… Nebo jak vlastně chcete slovo queer chcete přeložit. I když možná až tak překvapující to není, jestliže jde o lesbu, který vypadá tak trochu jako chlap. Asi proto ji tohle téma velmi zajímá, protože v něm našla a utvrdila si svoji vlastní kvér identitu. Tomu rozumím.
Nemyslím si ale že by to bylo inspirativní pro většinu společnosti, i když obecně lze asi říct, že lidé někdy těžko hledají inspiraci v tom co je krásné – už je to nudí. Proto ji hledají v tom, co je úchylné a ještě úchylnější, nevkusné a ještě nevkusnější. Tito lidé jsou posedlí hledáním toho, jak se kdo identifikuje a mají radost z toho, když najdou osobnost, která podobnou zálibou vyhledávání kvér věci také trpí nebo trpěla a zejména, pokud má nějakou neobyčejnou, skrytou, divnou, zvláštní identitu. Myslím si, že psychiatr by se neměl věnovat historii, ale spíše zkoumání tohoto kvér jevu.
Zajímavé je také to, že se články na témata gender a queer objevují na iDnes tak nápadně často. Rozuměl bych tomu, kdyby šlo o server pro tuto minoritu lidí – proč s tím ale neustále obtěžují většinu společnosti? Mají snad nějaké „vyšší instrukce“? Nebo je v redakci tolik homosexuálů, leseb a lidí nejrůznějších prapodivných pohlaví a identit? Možná by bylo dobré dát tyto články alespoň jen pro prémiové předplatitele.
Cyril Höschl: Jak pochopit mentalitu proputinovských jedinců