Generace Z se potýká s psychickými obtížemi. Pomoc by měla začít u rodičů?
Já si myslím, že sami rodiče se dnes už často potýkají s psychickými potížemi a tak těžko mohou pomoci svým dětem, pokud nedokážou pomoct sobě. Výsledkem toho je přecitlivělost a ustrašená výchova, kdy jsou děti opečovávány a vychovávány jako v bavlnce, aby jim nemohlo nic ublížit a měli vše připravené. Když pak jsou konfrontováni s realitou nebo jim něco nevyjde, či mají něco zvládnout, jsou najednou mimo, hroutí se a psychicky kolabují. Psychické problémy se tak přelévají z jedné generace na druhou.
Kdysi bylo zvykem nebrat ohled na to, že děti jsou děti – dospělí k nim často přistupovali jaklo k dospělým a sobě rovným. Učitelé je ve školách mlátili rákoskou, rodiče zase doma řemenem. Neexistovala žádná korektnost, ohled s citlivou dětskou duši – doba byla mnohem drsnější. Byla tu krutost, ale i autority a respekt k nim – to vše se vytratilo do prázdnoty. Lidé byli tak zocelení, že mohli přežít a vydržet i takové hrůzy, které by dnes položili možná i nejodolnější jedince.
Děti psychicky velmi rychle dospěly, neměly ani čas přemýšlet o tom, jaké mají pohlaví a identitu. Dnes také velmi rychle vyspívají, ale spíše tělesně, takže máme často nesoulad mezi tím, jak vypadají navenek a jak uvnitř. Podívejme se například, co museli zvládnout lidé v koncentračních táborech, jak museli zvládat válku a různá příkoří, jak za feudalismu, nacismu tak komunismu. To si dnes neumíme představit a položí nás kde jaká prkotina, nekorektnost, dezinformace, zlé slovo a neúspěch.