Angličtina v posledních několika letech prošla velkými změnami ohledně vyjadřování pohlaví a stále se experimentuje s novými způsoby jak zachovat genderovou neutralitu. Např. policista (policeman) nebo policistka (policewoman) dnes říkáme police officer, místo kameraman (cameraman) a kameramanka (camerawoman) říkáme camera operator, místo hasič, požárník (fireman) a hasička, požárnice (firewoman) říkáme firefighter, místo chairman (předseda) nebo chairwoman (předsedkyně) je stále častější používat chairperson, apod.
A jak mluvit o kurýrovi, který vám veze zásilku, ale neznáte jeho pohlaví? Zatímco dříve se vždy mluvilo jako o „něm“ ať už šlo o ženu či muže, dnes se použije v jedné větě jednotné i množné číslo současně. Jinými slovy neznámé pohlaví se často nahrazuje obdobou onikání a místo on/ona se použije oni.
Zatímco dříve bychom řekli –
The courier driver will notify you when he is on his way to deliver your package.
Dnes řekneme –
The courier driver will notify you when they are on their way to deliver your package.
Samozřejmě bychom mohli teoreticky použít neutrální zájmeno to – „it“. To se ale v angličtině používá jen pro věci a zvířata. Pro lidi je chápáno jako urážlivé, proto se používá raději množné číslo.
Ne všichni samozřejmě takto mluví, ale nová pravidla byla přijata jazykovými komunitami a velká část společnosti se jimi řídí. Povinná a závazná ale samozřejmě nejsou. Tak jako nic v angličtině, protože pravidla jsou tu jen zvyklosti, nikoliv to co určil jazykový úřad (ten pro angličtinu ani neexistuje). Genderově progresivní pravidla se ale neprojevují jen angličtině, ale i v němčině a dalších jazycích, naopak ve slovanských zatím ne. (Respektive částečně také, ale úplně opačným způsobem. Nehledají se žádné rodově neutrální termíny, ale způsoby, aby každé slovo mělo jak mužský tak ženský tvar (host – hostka). To ale není trend úplně nový, ale něco, co v češtině probíhá už dlouho.
Výjimkou je přechylování ženských příjmení, kdy je snaha češtinu znásilnit používáním mužských koncovek pro ženy (např. Jana Malý). Je ale jasné, že pravidla, které platí např. v angličtině nelze dost dobře aplikovat na češtinu. A naopak. Ani tady ale nejde o nic závazného, ale jen o možnost. I když má tedy Jana v OP napsáno příjmení Malý, nic nebrání tomu, aby v mluveném jazyce byla stále Malá, podobně jako se často přechylují příjmení cizinců. Trend je spíše takový, že u některých jmen je zažitým zvykem příjmení nepřechylovat (Edit Piaf, Taylor Swift), jinde spíše přechylovat (Angela Merkelová, Laura Bushová). Trend nepřechylovat je ale i u žen, které mají v českém OP zapsán mužský tvar, protože oslovení ženským tvarem je některými emancipovanými ženami vnímáno jako urážlivé.
Až čas ukáže, zda jde o výkřiky ideologie nebo módy či zda pevně zakoření jako přirozená součást nejen písemného, ale i mluveného jazyka. Ideologie na vývoj jazyka určitě nějaký vliv má. Ideologové se mohou snažit něco mediálně prosazovat, ale ne vždy se to ve společnosti uchytí.