Jak demokratická strana přestala být stranou dělníků a stala se stranou intelektuálů a milionářů

Tak si říkám, jak se to mohlo stát, jak se ty časy mění. Jak se mohl obsah stranické politiky tak hluboce vyprázdnit a jak mohl tak nasáknout woke ideologií, že tato strana přestala reprezentovat chudé dělníky a začala reprezentovat bohaté intelektuály a elity. Jak se mohlo stát, že chudí dělníci přešli k pravicové straně republikánů, straně která reprezentovala bohaté elity dříve?

Podobný obrat ale vidíme i v Evropě a také u nás. Stačí se podívat na naši, dříve pravicovou a konzervativní ODS, která se pod vedením Petra Fialy přesunula doleva a začala souznít s liberály. Ale něco podobného vidíme i u STAN či dokonce našich Lidovců. Kdo by to byl řekl, že ze dříve křesťanské a silně konzervativní strany se stane jakási univerzální, ani konzervativní, ani liberální, nemastná, neslaná strana, která začne úplně vypadávat z politického spektra, míjící se z poptávkou voličů – závislá na podpoře ODS?

Bude ale zajímavé sledovat, zda a jak trend vyprazdňování politiky Trump změní. Já myslím, že ne. Možná ho ale zastaví a přiměje politiky a voliče se znovu zamyslet a politiky opět navrátit k nějaké reálné a realistické diskusi, která by politiku zase naplnila nějakým skutečným obsahem. To ale asi ukážou až volby v roce 2028, kdy se bude volit nástupce Trumpa. Bude ten opět symbolizovat odpor proti systému založeném na woke ideologii nebo se vše vrátí do starých kolejí? Skončí polarizace společnosti? I když ta americké je výrazně odlišná od evropské, přece jen Evropa z velké části přebírá narativy, které vládnou Amerikou a už jen proto by nás to mělo zajímat. Může to rozhodnout i o samotném osudu EU. Následující roky budou tedy asi rozhodující – nebo minimálně hodně napoví.

Pokud bych se chtěl zahrát na vizionáře (jasnovidec opravdu nejsem), tipl bych si, že vývoj po Trumpovi v roce 2029 bude takový, že by se polarizace společnosti mohla trochu uklidnit a ustálit, ale odkaz Trumpa přetrvá a změní politiku. Donald Trump, (i když ho kritizovali a nevidí ho rádi i někteří republikáni) paradoxně republikánskou stranu nakonec nakopl a dal jí nový impuls. Zároveň dal kopanec demokratům. Jestli bude ale znamenat nějakou obrodu a nový impuls i pro ně, uvidíme.

Woke snílkové tvořící podstatnou část elektorátu demokratů utrpěli porážku, ale netroufal bych si říct, že je definitivní a že progresivní horečka skončila. Určitě ne. Konzervativci a nacionalisté slaví velké vítězství, ale pokud získají dojem, že je vyhráno, je docela možné, že i čas Kamaly Harrisové jednou ještě přijde. Ještě je stále poměrně mladá. Její slova o tom, že se rozhodně nevzdává a bude bojovat dál bych nebral na lehkou váhu. Věřím jí, že bude a nic není rozhodnuto natrvalo. Svět liberálů sice dnes utrpěl porážku, ale vše se zase může obrátit. Přesto si myslím (snad to není jen zbožné přání), že i když se tak stane, mohou se do té doby změnit i sami demokraté a je možné že koncem tohoto desetiletí po Trumpovi éra progresivismu skončí a začne úplně nová. Třeba i demokraté budou znovu hájit hodnoty přijatelné pro většinu lidí – žádnou woke ideologii. Myslím si, že to je spíše to, co jim nejvíce uškodilo. Už jen ten důraz na potraty, který navíc většinu lidí ani nezajímal.

Vypadá to, západní svět se začíná po 40 letech znovu obracet do liberalismu a globalismu zpět ke konzervativismu a nacionalismu. Tyto dvě vývojové fáze se znovu střídají. Politická korektnost a nárůst progresivismu byl jakýmsi novým vrcholovým stádiem, přičemž až do současnosti měl v západních zemích liberalismus hlavní slovo. Pokud budou demokraté chtít znovu uspět, budou na tyto změny nálad ve společnosti muset reagovat a vrátit se ke svým kořenům. EU to bude trvat asi déle, ale pokud bude chtít zabránit svému rozpadu, bude muset projít hlubokou sebereflexí i ona.